Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
Nešťastná smrt Ozinana sultána tureckého. (Wýjíinek z X. dílu rukopisu historie cirkewnf od Pawla Skály ze Zhoře r. 1639.) Léta 1622. dne 15. Máje potkalo neštěstí znamenité w městě Konstantinopoli Ozmana sultána tureckého z příčiny níže psané a způsobem takowýin: W pominulém roce bylo oznámeno, proč jest sultán Ozman s welikau silau wojska proti Polákům do pole wtáhl. A poněwadž janičaři jeho w tažení tom nechovvali se dobře, tau příčinau wzal je sobě sultán w nelibost oprawdowau, a jak se nawrátil domu, tak hned přikročil к nim s inkwisicí tuhau a které shledal býti nejwinnější, ty z služby propustil a jinými soldáty (sic) hodnějšími místa jich opatřil. Čímž uwedl sebe janičarům w nenáwist a oškliwost patrnau. Zatím wzal před sehe sultán hotowost wojenskau welikau, stawě se na oko, jakoby na jaře příštím s nimi osobně opět do pole wytáhnauti chtěl. К tomu tedy cíli při začátku měsíce Února nařídil to při rentmistru swém, aby z důchodůw jeho bylo wydáno 150,000 dukátů na zprawení wšelikých potřeb a přípraw к témuž tažení newyhnutedlně náležejících; rozkázaw při tom také za času i wšecky stány swé přehlídnauti a rozbité bedliwě zoprawowati a prosušiti. Ale kdcby se s dotčenau hotowostí wojenskau obrátiti mínil, w tom nechtěl se wyjewiti člowěku žádnému i jakkoli wůbec lidé dosti přední a onací neměli za jiné, než že se to wšecko na císaře římského shrne a uwalí. Po některém pak čase, pronesl se w úmyslu swém před některými osobami onačejšími, ale toliko na bělo: kterakby mínil, dle slibu Machometowi proroku swému welikému učiněného, vvydati se na pauť do města Mechy, kdež hrob jeho býti má, aby místo to poswátné nawštíwil a slib swňj náležitě