Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)

1847 / No. 3

248 Nešťastná sout Оътагм sultána tureckého. a tau nrërau byliby widčli rádi, kdyby sultán Murat, nebo­­ližto sultána Achmeta syn nejstarší, jenž vv té době toliko dwanácti let stáří byl, na trůn otce swého dosedl. Třetí hauf winšowal sobě sultána neb císaře takowého, kterýžby chtěl i mohl smrti newěrné nebožtíka sultána Ozmana Ma­­chometa pomstíti; ale tito poslední nesměli dáti se w tom úmysle swém zrnili před jinými, a zwláště před soldáty, o nichž w národu tureckém mohlo a též s práwcm řečeno býti, co tam za starodáwna Římané říkáwali o swých wo­­jácích: Cui adhaereo prodest. Koho my se přidržíme a na ruku jsme, tenf ostojí a císařem býti musí. S tím wšak se wším dotčená proměna w císařstwí, zwláště těchto časůw, byla hrubě pohodlná a užitečná císaři Ferdinandowi It. w jeho wálce, ale Betlen Gabor ztratil na sultánowi Ozmanowi přítele platného a zástupce. Nebo Ozman milowaw Betlena hrabě, bylby půwodem nepochybně jeho, kdyby byl déle živv, císaři Ferdinandowi mnoho těžkostí a zaneprázdnění zwrátil a Betlenowi proti němu silně pomáhaly což wše příčinau smrti jeho do studnice upadlo. Ale Mustafa nowý sultán císaře Ferdinanda zanechal s pokojem, Betlenowi pak jedného přátelstwí ani pomoci neprokazowal. Co se osoby Mustafowi tkne, pončwadž dráhný čas w tak těžkém a neprodleném wězení seděl, tau příčinau znedužiwěl w něm welice, a z toho byl člowčk welmi nevvlídný, smutný a melancholický, tak že časem swým ukazowal na sobě powahy a wášně divvné, nemluwil s žádným nic, ale pro­cházel se po pokoji swém sem i tam welikau chwíli mlče ; a když naň tesknost w jistau chwíli přišla, nesměl nikdy na jednom místě dlauho zůstati. К tomu spal málo, jedl také málo; obzwláště pak chléb mu nijakž chutnali a líbili se nechtěl.

Next