Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
Tomy ze Štítného irýznnm wc filosofii. 271 sě jeden s druhým (sir. 665.). To, co o kráse zde powedíno, nese nejpůwodnějšt ráz na sobě, a též z vvědcckého slanowiště pokládám partii tuto za podařilou. — Co se psychologie týče, již jsem pozorná učinil na wčru statné počátky, které Štítný wědč této kladl; než wěc ta je u Štítného jedině podotknula (w kap. 11. a 16.) a proto bez patrné wýhody, jelikož s theosolií pomíchána jest. Myšlénka wšak, že wše to, co na duchu lidském pozorujeme toliko „hnulí a proměny“ (kap. 16.) dušewní jsau, a nikoli duse sama, jest pozoru hodna zwlášf proto, že hluboce sahá w Štítného krásoskumný náhled. Nebo dle Štítného spočíwá krása w poměrech, tedy i vve změně a hnutí wfibec, a proto i we změně a hnuti dušewním; což wyswitá nejen z kap. 11., kde se o čtwcru hnutí jedná, ale i z kap. 6., kde se prawí, ci jedna těla wiece máji hnisy swé a ozdoby, a druhá méně; a takéz i duehowé andělští neb lidské duše, jedni mají swú duchověni ozdobu a krásu mimo druhé. A hle, to jest ona střízliwá myšlénka, s kterau se vv nejnowějších časech potkal i llerbart, jeden z nejpowážlivvějších a nejdumyslnčjších myslitelů z Německa, jenžto založil dobrowědu swau na tom, že jest ctnost plodina krásy wzniklé z poměru wůlc, zanechaje to již jiným, aby wýšetřili a spojili krásu ostatních změn a hnulí dušcwních, které dle wýčtu Štítného jsau: názor a mysl! — Přiložíme-li konečně mysl к tomu, abychom wýšetřili, zdali by se nedaly Štítného půwodní myšlénky w nynějšku к nowému rozwití upotřebili a wzdělati; napadne již hned každému, že se к wěci takowé Štítného krásoskumný pomysl nejlépe hodí; jelikož wše ostatní, co se we spisu ještě nalézá, zplanělé jest hud tehdejším směrem filosofickým, bud nedostatkem wědaucnosli přírodní. Abych se wšak neuchýlil příliš z wyšelřowání filologického к badání filosofickému, powím zde mínění swé jen krátce, zběžně a jen jako z částky. Ze krása na poměrech wůbec pí, již jsem podotknul;