Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
0 zutmùni slunce. 299 také docela jim odjímá, pročež by se lépe zatmění zemč říkali mělo. S tímto posledním úkazem jest to tak, jako když slunce na bezmračném nebi jediným mimo tálmaucím mráčkem po nějaký čas zakrylo bývvá. Jako totiž stín mraku w šírém poli w tu stranu ubíhá, na kterau vvítr mrak žene, a pozorowatelj když ho dosáhne slunce zakrýwá, toto wšak jiné dále stojící předměty ještě oswěcuje, tak se táhne při zatmění slunce stín měsíce ubíhajícího od západu к wýchodu okolo zemč w tu samau stranu po powrchnosti zemč. Z toho následuje, poněvvadž stín měsíce od západu к wýchodu po powrchnosti země běží, že wýchodněji položená místa každé zatmění slunce wždy později spatří, než západnější, a že kolek slunce od prawé na lewo, od západu к wýchodu kolkem měsíce zponenáhla zakryt býwá. Nachází-li se měsíc bud zcela aneb blízko u swého 'uzlu t. j. u průřezních bodů dráhy swé s dráhau zemč, rozeznáwáme rozličné způsoby zatmění slunečního. Máme částečná zatmění slunce, když slunce jen z části od měsíce zakrylo býwá, což se tehdáž stane, když měsíc jen na blízku swého uzlu stojí. Máme úplná zatmění, když měsíc zastaupiw slunce kolek jeho pozorowateli docela zakryje. Tím se wšak předpokládá, že měsíc w tom okamžení má průměr zdánliwě wělší aneb alespoň stejně weliký, jako slunce. Zdánliwé průměry obau těles jsau wšak nejwíce téměř stejně weliké : slunce we swé mnohem wětší dálce nezdá se wětším než měsíc býti, kterýž o mnoho menší ale zas wždycky mnohem bližší jest. Jen při jistých poměrech wzdálenosti obau těles objewuje se průměr měsíce co menší než průměr slunce, a w takowých pádech wstupuje měsíc zcela do jasného kolku slunečního tím způsobem, že tento swětlý nezakrytý kraužek podržuje, a toto zatmění sluje krauikowitýni čili kruhowým. Konečně rozeznáwáme střední zatmění slunce, když oba střední body slunce a měsíce do zorní čáry pozorowatele padnau.