Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
304 O zatmění slunce. času prostředního zatmění, ukáže se z toho čas konce zatmění. Z<lwojnásobníine-li ale čas, jehož měsíc od počátku až do prostřed potřebuje, dostaneme čas trwání celého zatmění. Abychom ještě ale i welikost zatmění poznali, myslemež si (obraz 4.) w čase nejwětšího zatmění měsíc w M a slunce w S jako dvva kolky, kteří sebe kryjí; tedy bude AB welikost zatmění, a MS nejmenší wzdálenost obau středních bodů = M"S (vv obrazu 3.). Jest ale AB = MB -\- AS — MS čili welikost zatmění so rowná = AB = m -+■ ц — ß. cos. n. Tato welikost znamená se obyčejně částicemi, jichžto 12 wejde na průřez slunce, a které se nazýwají palce. Při 6 palcích dotýkal by se tedy měsíc krajem swým zrowna středního bodu slunce. Jednoduchý obraz nám ale ukáže, že zatmění slunce pro wšecky obywatele země nemůže býti w stejném čase, ani w stejné welikosti, tak že jeden pozorowatel úplné zatmění má, jiný pod jiným poledníkem se nacházející ale jen částečné zatmění pozorowati může. Předstawme si totiž (obraz 1.) wS slunce, wl měsíc na začátku zatmění, a w Z zemi; ledy bude pozorowatel w Z‘ začátek zatmění widěti, pozorowatel w В ale ještě žádné zatmění newidí. Teprw když měsíc nejkrajnější paprsek, jejž slunce pozorowateli w В zasílá, zasáhne, začne tento zatmění pozorowati. Jest to práwě tak, jako když po jasném nebi malý mráček přes slunce táhne, anebo když sobě w dálce kostelní wěži, a před ní něco blíže strom předstawíme, а к tomu několik pozorowatelů si myslíme, kteří wšickni z jisté wzdálenosti w jedné rowné čáře opodál jeden druhého stojí. Tehdy bude jednomu strom zakrýwati wěži, druhému jen půl wěže, třetímu se ukáže strom již zcela opodál wěže, a čtwrtému také hodně daleko od wěže. Z toho tedy patrno, že rozdílná místa na powrchu země též w rozdílném čase a na rozdílný způ-