Svĕt Práce, červenec-prosinec 1953 (III/27-52)

1953-07-02 / No. 27

DÍVAME SE KOLEM SEBE OPĚT SE SKONČIL ŠKOLNÍ ROK Je to několik dní, co se opět na dva'mésíce zavřely brány škol. Skončil se významný školní rok; desetitisíce chlapců a děvčat opustily letos třetí a čtvrté třídy škol druhého stupně a septimy a oktávy gymnasií. Septimám a septi­­mánky si své vědomost) ještě prohloubí v kursech o prázdninách, aby i oni mohli udělat závěrečné zkoušky a přihlásit se ke studiu na vysokých školách. . ' A tak nám letos pěkně vzrostla armáda hochů a dívek, kteří po prázdninách zaplní závodní internáty, učiliště, školní dílny, učebny odborných a průmyslových i vyso­kých škol. Tam všude je čekáme a potře­bujeme, protože musíme mít dostatek od­borně kvalifikovaných pracovníků v továrnách, v projekč­ních kancelářích, v laboratořích a vůbec všude, až po nej­­vyšší instituce. A na naši mládež můžeme být opravdu hrdi. Jak ukázaly závěrečné zkoušky na školách druhého stupně a maturity na školách třetího stupně, jsou znalosti chlapců i děvčat skutečně dobré. Odcházejí ze škol jako mladí uvědomělí občané naší lidově demokratické republi­ky, kteří po letech ji budou sami spravovat a řídit její další šťastné osudy. Tak dobře nám je škola vychovala a právě tak dobře — pokud nepůjdou do vyšších škol — musíme v jejich výchově pokračovat, až po prázdninách budou stát vedle nás u frézy, u mikroskopu, u Tencerova rámu, u spřádacího stroje nebo u traktoru. Na nás záleží, aby­chom vedle sebe dali vyrůst ještě lepším Miskům, Tence­­rům, Novotným, Svobodům, Málkům a jak se'všichni naši nositelé řádů a laureáti státních cen jmenují. To aby naše milovaná vlast dospěla v nejkratší době do cílové pásky socialismu a co nejdříve dosáhla komunismu, který již na­stupují šťastní sovětští lidé. V těchto dnech se již rozeznívají prázdniny, dny, kdy velkou většinu chlapců a dívek obejmou náruče našich krásných lesů a malebných hor a luk kolem prázdninových táborů mládeže. Po odpočinku, osvěžení sil a upevnění zdra­ví přijdou mezi nás na pracoviště naší první pětiletky, aby se stali spolubojovníky za lepší plnění plánu v továrnách i na polích, za krásnější a bohatší zítřek. Zdenka Fiedlerová NENÍ NAD SOLIDARITU V závodě Dukla v Ostravě-Hrušově jednali na červnové členské schůzi ROH také o několika případech zaviněné ab­sence. Bylo vidět, že sami pracující se na věc vážně dívají, protože návrhy, které dostala závodní rada od některých dí­lenských rad, ukázaly, že poctiví zaměstnan­ci vědí jak postupovat proti každému, kdo 'kazí jejich společné úsilí. Předností diskuse bylo, že v ní vystoupili sami absentéři. Ho­vořili hlavně o příčinách svých poklesků. Bylo patrno, že ve výchově zaměstnanců závod nevykonal zdaleka všechno. To nyní bude úkolem odborové organisace. Jedna příčina byla však takového rázu, že je nutno o ní uvažovat. Soudruh, který hovořil o svých zameškaných směnách, také řekl: „Zameš­­kávám směny — jsem bulač — to přiznávám. Přitom ne­jsem členem ROH ani KSČ. Může se o mně říci, že jsem neuvědomělý. Co však řeknete našemu mistrovi, s kterým jsme společně popíjeli v hospodě a když .jsem chtěl jít do­mů, protože ráno musím na směnu, zdržel mne a dal mi „čestné“ slovo, že mi tu směnu omluví. A ten je uvědomě­lý.“ Každý pochopí, že takhle si „solidaritu“ mezi mistry a dělníky nepředstavujeme. Bulače budeme vychovávat. Ale bude také jejich věcí, zdali se o nich bude mluvit dál jako o absentérech nebo jako o lidech, kteří si dali závazek a plní ho. V tom případě s nimi budeme spokojeni. V chemických závodech v Üsti n. L. způsobovalo pití škody také jinak. Závodní hasiči totiž objížděli se svým autem ospalé „bulače“, tahali je z postelí a dováželi na směny. To jistě stálo pěkné tisíce. A to musíme platit všichni. Opatření, které nyní proti absenci a fluktuaci vy­šlo, pomůže jistě tuto otázku vyřešit. Všichiíi poctiví za­městnanci proto přijmou opatření jako nástroj vládnoucí dělnické třídy proti jejím záškodníkům a budou vědět, jak ho využít. Václav Kořínek ÚŽASNÁ SÍLA Při procentech absence se setkáváme s velkými výkyvy. Názorně bychom si mohli vzít za příklad dva kraje navzá­jem sousedící — Ostravský a Olomoucký. První měl až dosud primát na zarážející procento zameškaných směn, kdežto o Olomouckém kraji je známo, že má v průměru ne jmenší absenci v republice, přibližně pět až šest procent. Je ovšem po­chopitelné, že proti absenci je třeba bojovat všude, vždyť nakonec ani s absencí sebe­menší se nelze spokojit nebo ji nevšímavě přecházet, jestliže je to absence zbytečná. Tak třebas v Závodě I. pětiletky v Šum­perku není absence tak veliká. Činí zrovna oněch pět až šest procent, kolik dělá pro­cento absence v celém kraji. Odboráře v tomto závodě však nikdy neuspokojí pomyšlení, že by se proti snížení tohoto počtu procent nedalo nic dělat. Pravda, je to ab­sence zaviněná většinou nemocností. Ale což nejsou pří­pady, že nemoc zaměstnanci protahují nebo že se na ni vymlouvají? V šumperském závodě proto soudruzi prá­vem říkají: „Komise národního pojištění u nás je úžasná síla.“ Že je tomu tak, se už častokrát ukázalo. Členové komise konají soudružské návštěvy, k přespolním zaměst­nancům i na motocyklech. A tu se stane, že motorisovaná návštěva zjistí, že pacient odešel z domu. Kam? Na osvě­žující dovolenou vycházku? Ne. Pomáhat na pole. Dru­hého dne je však po nemoci. Nastupuje do práce v závodě, procento absence hned o zlomek klesá. Nebo soudružku propustí nemocnice z léčení a pacientka má dál doma le­žet, aby se co nejdříve uzdravila. A hle! Člen komise ná­rodního pojištění spatří milou pacientku na koncertě v zahradní restauraci. Je zle. A takových několik „úspě­chů" komise zřetelně a výrazně dokáže snížit absenci. Neboť dílenské rady na základě zpráv ze soudružských návštěv jednají rovněž rychle. Případy zjištěného ulejvání z práce mají za následek odnětí výhod, snížení nemocen­ských podpor. Na výsledcích boje proti absenci mohou mít tedy komise národního pojištění velký podíl. Jen je třeba si to uvědomit a „úžasnou sílu“ učinit z těchto komisí všude, ve všech závodech. Zikmund Skyba VŠECHNY MOŽNOSTI Přesně měsíc po provedení peněžní reformy vchází v život rozhodnutí strany a vlády, které nad jiné jasně dokazuje, jaký vskutku zdravý krok vpřed reforma byla a jak nás hospodářsky posílila. Vláda dává pracujícím — a opět: především těm nejlepším pra­cujícím — možnost opatřit si opravdu hodnotné věci, které nepochybně podstat­ně zvyšují jejich životní úroveň. Vláda však zároveň ukazuje, že není odpoutána od pracujících, že vidí jejich nesnáze, vyplý­­nuvší z peněžní reformy. Ale dodejme hned, že jde mnohem dále než je jen odstraňovat, že tu dává jedním aktem i možnosti dříve nebývalé. Stát poskytuje pracujícím úvěr, aby si mohli nakoupit to, nač by těžko měsíc po peněžní reformě měli pohromadě. Je to především nábytek v nej­bohatším výběru, dále piana a pianina a harmonia, ale i rekreační chaty. Největší úvěr se stanoví na nábytek 8.000 Kčs, na hudební nástroje 15.000 Kčs a na chaty 12.000 Kčs. Úvěr je na dobu jednoho roku až tří let a úrokuje se 2,5 procenta. V nábytku máme starou tradici, v pianech a pianinech jsme světově proslulí. Ceny jsou někde až na polovině cen za předmnichovské republiky. Chaty jsou výsledkem vý­borné práce našich dřevařských pracovníků. Shrnuto do­hromady je možno říci, že se tu našim pracujícím dávají na konto jejich příští práce hodnoty opravdu vysoké a trvalé. Proč? Protdže mají v tomto svém státě opravdu pěkně bydlet, protože se nemají vzdávat hudební výchovy, cítí-li k iíí chuť, protože jim jejich vláda přiznává plné právo zotavovat se za volna co nejlépe. A to vše za 2,5 procenta. Mladší nepochopí výšku tohoto daru, protože oni si nevypůjčovali na výbavu dcer, na zařízení nebo na nejnutnější věci u pirátských záložen na dvacet procent nebo i na víc, protože oni nezažili exekuce pro jedinou nesplacenou splátku, která vrátila lichváři prodanou věc, aniž vrátil korunu ze zaplacených splátek. Byla by to dramata, pokračovat v této staré smutné historii. Vizme raději slunný dnešek. Kultura bydlení, hudební výchova, zotavená ve vlastní chatě — to vše je cosi, nač má náš pracující bezvýhradný nárok. Co mu stát chce svou po­mocí umožnit. Užijme této možnosti, ale posilujme zá­roveň svou lepší prací velkou sílu své nové koruny, pro­tože tento dar vlády pracujícím Keni poslední. Je to pouze jeden z prvních kroků na této radostné cestě. Dalibor Janek CO VAŘÍTE? Potkal jsem onehdy přítele, známého vegetariána. Celý zářil. Na otázku jak se má rozradostněně odpověděl, že jednou nohou je už na prahu komunismu. Vida můj udive­ný pohled beze slova ukázal na hory zeleniny před krá­mem, kde jsme se zastavili. Pochopil jsem. Měl pravdu. Tolik krásné a laciné zeleniny jsme snad nikdy neměli. Hlávka salátu za deset haléřů, kedlubny po „šestáku“, sluš­ný květák za necelou korunu. Úplná inflace vitaminů, hořčíku, železa a dalších látek, bez nichž lidský organismus prostě nemůže existovat. Máme hotové zeleninové posví­cení. Tak teď do toho. Jezme ji syrovou, máme-li dostatečný počet řezáků a nějakou tu stoličku. Dusme ji v rendliku jako přílohu k masu. Už jste měli kedlubnovou polévku? Dobrá, co? Jak dlouho jsme vzdychali po zelí! Nuže, ať žijí knedlíky se zelím. Kdy­by se mnbhé závodní kuchyně „přeškolily“ ze španělských ptáčků (podle velikosti masa zřejmě jde spíš o dosud ne­známý druh kolibříků) na kapustu s masem, zadělávanou mrkev a salátu se dávalo víc než pro kanára, měla by naše strava potřebnou pestrost po jednotvárném zimním jídel­níčku. A ani jedna kedlubna by nepřišla nazmar. Okurky si, pravda, hrají svou cenou tak trochu na aristokracii, ale už na ně taky dojde. Zkrátka co na nejúrodnější půdě vy­pěstujeme, hleďme sníst. Naslouchal jsem na koupališti rozhovoru dětí. Musil jsem se smát. Malý Ivan tvrdil, že nejraději má kedlubnu, tu modrou. Eva mu dokazovala, že ještě lepší je brukev. Věruška se chlubila, že k obědu měla vařený květák. Zde­něk ji chtěl přetrumfnout. Heč, my jsme ale měli karfiol... Co máte vy dnes k večeři? Já si dám kedlubny, pardon, brukev s vepřovým. Josef Keclík mil sestavy obou mužstev, ale s tím se nespokojil. Příjemný hlas hlasatele uvítal hosty z tak důležitého závodu, jakým je plzeňský. A zároveň blahopřál pracujícím Závodů V. L Lenina i pracujícím celé republiky k velkému úspěchu, kte­rého leninovci dosáhli. Připomněl, že kolektivu dělníků, mistrů a inženýrů Závodů V. I. Lenina se v těchto dnech podařilo dokončit naši první elektrickou lokomotivu, která ušetří nejen namáhavou práci topičů, ale krom toto i znač­né množství uhlí. Nechceme snad tvrdit, že se stalingradci odměnili Plzeň­ským za tento úspěch jedním bodem, když jako favorité dovedli efirát se Spartakem Závody V. I. Lenina jen neroz­hodně. Ále "můžeme tvrdit, že ve Vršovicích dovedou vy­užít místního rozhlasu na stadionu tak, jak bychom rádi viděli i jinde, že nevidí tělovýchovu odtrženou od ostatního dění. A v tom zase patří dík jim. Jan Beran DO ŽNÍ (Dokončení úvodníku) Naše umění v organisaci žňových prací a v použití strojů musí překonávat i nepříznivé počasí. Záleží jenom na nás, jak budeme pro svou práci připraveni a jak budeme o její důležitosti přesvědčeni. Zně jsou samozřejmě pracovní špič­ka! Za nestálého počasí jsou tím větší špičkou. V této se­zónní špičce mohou jednotná zemědělská družstva zajisté spoléhat i na brigádnickou pomoc patronátních podniků. Každá brigádnická hodina bude pomocí, neboť v několika dnech chceme pohnout velkou částí půdní mapy v republi­ce. Musíme včas posekat obilí, aby nepřezrálo a nepřestálo. Musíme je podchytit ve žluté nebo v úplné zralosti (jenom u kombajnů!); letos nesmíme v žádném JZD, na žádném státním statku a nikde v hospodářství drobných a střed­ních rolníků ponechat slámu na strništi, naopak, proudo­vou methodou, která byla předvedena na Slovensku v Hu­bicích a na níž se připravili na mnoha STS a JZD, budeme postupovat tak, že obilí posečeme a současně vymlátíme (mám na mysli kombajnovou sklizeň), slámu stáhneme a sestohujeme, okamžitě podmítneme strniště a zasejeme strništní směsku, abychom do podzimu měli dobré zelené krmivo pro krávy. A kde nebudeme mít kombajn, tam teprve napneme všechny síly, aby žně proběhly krátce a úspěšně a hlavně, aby se hned mlátilo na noční směnu a obi­lí odvádělo státu. Letošní výkup bude radostnější, bude za nové peníze, nadhodnocen mnohonásobně příplatky nad předepsanou dodávku. Ku příkladu až dosud se pohybovaly příplatky dodané nad povinnou dodávku ve výši 200 Kčs ve staré měně, to značí 40 Kčs v nové měně, ve skutečnosti se však bude platit příplatek 200 Kčs v nových penězích za met­rický cent pšenice dodaný nad povinnou dodávku. U žita tento příplatek činí 140 Kčs. A nové korunky jsou nové korunky, těm jsme přišli všichni na chuť. Letošního roku jsme také v mnoha JZD lépe připraveni v organisaci práce v pracovních skupinách. Zkušenost uká­zala, že zemědělskou výrobu nelze organisovat na základě dočasných nebo sezónních skupin, neboť potom družstev­níci neodpovídají za výsledky práce a nemají bezprostřední zájem na dosažení vyšších výnosů pěstovaných plodin. Proto představenstva jednotných zemědělských družstev podle nových vzorových stanov přidělovala polní pracovní skupině hony nebo dílce na dobu celého osevního postupu. Složení pracovní skupiny musí být trvalé, časté změny by poškozovaly práei. Závodní rady a odboráři na strojních a traktorových stanicích a státních statcích mají velké a odpovědné úkoly. Je na nich, aby vysvětlili odborářům na těchto důležitých úsecích význam pracovní kázně a osobní odpovědnosti za převzaté úkoly a plnění plánu žňových prací. Závodní rada dbá, aby každý traktorista znal svůj pracovní plán a také odměnu, jakou za prácí dostane. Při výrobních poradách by se mělo často projednávat socialistické soutěžení. Socialistickou soutěž umožníme, nebudeme-li organi­sovat práci samovazačů a kombajnů pro efektní novinářské obrázky v řadě za sebou, nýbrž svěříme-li traktoristům a kombajnistům přesné dílce a necháme je pracovat samo­statně. Potom změříme a zhodnotíme také jejich práci a vyměříme jim za ni odměnu. Velké, širé lány čekají ve žních na ruce statisíců pocti­vých pracovníků. Přistupujme ke žním s citem a láskou, na naší práci bude záviset zásobování pracujícího lidu v celé republice. Tak do toho, soudruzi a soudružky! „Musím si podat iádost o přeložení do jiného závodu." „A kamt" „Do toho dole u řeky, tam ryby lépe berou." „Szpilki" Polsko NA HŘIŠTÍCH NOVĚ Veřejný rozhlas má informovat, má sloužit veřejnosti. A na tom, jak informuje á o čem informuje, lze měřit, do jaké míry slouží veřejnosti dobře, splňuje-li své poslání. Na sportovních stadionech našich měst už funguje rozhla­sové zařízení dlouhá léta; nedá se však vždycky říci, že funguje správně a že je ho dobře využito. Je přece nástroj politický a má tedy sloužit k výchově lidí. A protože na stadionech bývá lidí více než dost, je posláni místního rozhlasu tady tím závaž­nější. To všechno si dobře uvědomili na sta­­'ionu Spartaku ČKD Stalingrad ve Vršo­vicích. Tuto neděli tám nastupovali domácí k mistrovskému zápasu celostátní soutěže v kopané proti Spartaku Závody V. I. Lenina Plzeň. Místní rozhlas ozná­ (^) SVET PRACE C. 27 - 2. VII. 1953

Next