Svĕt Práce, červenec-prosinec 1969 (II/26-52)
1969-07-02 / No. 26
i ;-,.. Vín, PROČ SE NEMŮŽETE DOVOLAT? O TELEFONU Kfi pro každého 26 svet práce V PRAZE DNE 2. ČERVENCE 1969 ROČNÍK U. (VI.) CENA VÝLISKU 1,50 Kč* BUDOU ŠŤASTNI VE SVÉM i RODINNÉM DOMKU? STR. 5 I PLEVEL ROSTE V PALOMARES MILAN IARIŠNÁVŠTĚVA ODNIKUD JlRi SVEJKOVSKÝ Jde o českou petro chemii Chemické závody v Záluží v Krušných horách hledají perspekiivu. Podnik s dvanácti tisíci pracovníky, sě zázemím třiceti tisíc rodinných příslušníků stoji před hamletovskou otázkou- být či nebýt? Před 24 lety se zde několik stovek komunistů-nadšenců rozhodlo postavit závod z trosek na nohy. Ubránili podnik i proti politickým licitacím jiných stran předúnorové Národní fronty, podle nichž se zde výroba vůbec neměla rozbíhat. Chemické závody tak významně přispěly ke stabilizaci a rozvoji národního hospodářství po osvobozeni v roce 1945. Diky tomuto závodu nalezlo v inostecko-litvínovské oblasti novou životní existenci tisíce rodin, to všechno je obnošeno, jestliže už dnes se nebude myslet na budoucnost nejen tohoto podniku, ale celého kraie. Hlavni problém z hlediska dlouhodobější perspektivy spočívá v dočasnosti uhelných zásob Mostecké pánve. Naléhavé otázka dneška spočívá však v objektivním poznatku vědeckotechnické revoluce, že chemické zpracování uhlí zastaralo a stalo se ve srovnání s chemickým zpracováním ropy značně neefektivní. Odborníci mohou dokázat tento fakt na desítkách srovnání. Připomenu jen hlavní argumenty: Ropy je ve světovém měřítku i v dlouhodobé perspektivě naprostý dostatek a její stéle dokonalejší a lacinější doprava naftovody umožňuje efektivní zpracováni i v nejvzdálenějších průmyslových aglomeracích. To se týká i Československa, které má zajištěnou surovinovou základnu ze Sovětského svazu a uvažuje o jejím rozšíření dovozem ropy i z jiných zemí. Další důvody jsou v cenových relacích mezi ropou a uhlím a v technických pokrocích, které zpracování ropy v poslední době udělalo. Zpiacování ropy je podstatně výhodnější 1 ve všech základních ekonomických ukazatelích, jako je kapitálové a energetická náročnost, produktivita práce a pod. V neposlední řadě právě v podmínkách Chemických závodů v Záluží umožňuje přechod od uhelné chemie k petrochemii řešit i otázku životního prostředí a snad i záchranu krušnohorských lesů Současná úspora uhlí v chemii by naopak umožnila lépe Krýt požadavky v energetice, v tlakových plynárnách i v síti drobných spotřeb.telů. Všechna tato fakta se pochopitelně neobjevila přes noc. Vedení a odborní pracovnicí Chemických závodů navrhli a začali zpracovávat ropu už před deseti lety. Dnes už tu ropa představme 8(1 procent celkových surovin pro výrobu pohonných :étek a topných oleiň Zpracováni hnědbuhel IPokraůouůnl na 4. straní/ ZAČALY prázdniny, hurá S LÉKAŘI O MEDICÍNĚ Mnohaleté pochvalovaní, že naše zdravotnictví nemá ve světě obdoby, vystřídaly hlasy střízlivě kritické. Nicméně i tyto připouští, že našemu zdravotnictví hned tak něco konkurovat nemůže, alespoň pokud jde o zchátrá lost zdravotnických objektů a zaostalost jejich vybavení, mnoho set chybějících lůžek v každém kraji apod. O těchto skutečnostech a ještě neutěšenější prognóze bylo psáno už dost, takže mne spíš zajímají příčiny, pro které jsme se — pokud jde o prostředky vynakládané na zdravotnictví — pudle průzkumu Světové zdravotnické organizace zařadili na předposlední místo před Tanzanii. O tom, zda máme reálnou naději si toto postavení uhájit i v budoucnu, jsem hovořila s několika lékaři, kteří tuto situaci pocitujf nejostřeji, protože působí v západočeském pohraničí, v městě, které neni ani okresní a zato je navíc lázeňské. Shrnuji tedy vše, co mi řekl dr. PAVEL ZICH, ředitel nemocnice s poliklinikou v Ha riánskýčh Lázních, s primářem gynekologie dr. WEINEREM. Našeho rozhovoru se zúčastnil internista dr. LUKEŠ a rentgenolog dr. KRAUS. Z celého systému našeho zdravotnictví mám pocit, že je řízeno lidmi, kteří mají smysl pro humor. Co' například vám připadá na našem zdravotnictví humorné? zeptala jsem se Dr. Lukeše. Že to vůbec přes to všecko pořád ještě nějak funguje a jde, odpověděl bez rozmýšleni. Tuto skutečnost bych ovšem já označila spíš za zázrak, který musí každého zasvěcence uvádět do vytržení. Prosím vás, můžete mi vysvětlit celé to blahodárné řízení, kterému podléháte, obrátila jsem se na ředitele Dr. Zicha. Ve zdravotnictví je základním kamenem úrazu jeho dvojí řízení, a to vertikální — po stránce odborné jsme podřízeni ministerstvu zdravotnictví, a horizontální — tj. ONV, pod který spadáme po stránce financování. Zdravotnictví je tím závislé nejen na možnostech okresu, ale i na rozumností okresních funkcionářů. Takže nastávají situace, kdy laici různých rad a komisí přesvědčují zdravotníky, co a jak dělat. Ministerstvo zdravotnictví tedy ztratilo veškerou prováděcí moc, což v praxi vypadá tak, že klade úkoly, ke kterým KNV a ONV nedávají ani prostředky ani podmínky. Tento stav mne nepřekvapuje, protože já už vyrůstala v době, kdy na jedné straně jsou neustále kladený úkoly a na straně druhé se samozřejmě neplní, je-li zdravý rozum, na ústupu v celém našem řízení — proč právě zdravotnictví by mělo činit výjimku? Vloni nastalo mohutné volání, aby finanční prostředky neprocházely šity od ministerstva financí a plánování až1 k národním výborům, ale aby byly přidělovány přímo ministerstvu zdravotnictví, které by jimi dotovalo jednotlivá zdravotnická zařízení. To se mi ovšem zdá příliš jednoduché a rozumné, než aby se to u nás dalo prosadit, ale primář Weiner mne uklidňuje, že ani tady nevidí spásné řešeni, od kterého by si mnoho sliboval. Nebot v minulých letech už si na ministerstvu příliš zvykli neřešit problémy, a aby jejich práce měla opět smysl, musel by se změnit celý její styl. já doufám, že žádná taková rána žádné ministerstvo nepostihne, ale působí to konec konců svýpi způsobem dojemně mile, .jak vždy v nějaké dílčí změně důvěřivě vidíme kouzelný proutek, který vše k dobrému obrátí. Pokud ovšem jde o vaše společenské postaveni jako lékařů, obrátila jsem se na přítomné lékaře s povzbuzující poznámkou, tedy musíte připustit, že má vzestupnou křivku. Dr. Lukeš spokojeně přikyvuje, že vážnost, ta by tu tedy byla, na tu si naříkat nemůže. Zvlášť nemá-li město vlastni scénu, aby předmětem soustředěné pozornosti obyvatel byli herci, jsou jimi lékaři. A to skromně pomlčel, jakou partií je lékař! V této souvislosti bych poznamená la. že by občas pro srovnání měly být zveřejňovány piaty různých profesí, takže část ženského zájmu o lékaře by se odčerpala ve prospěch řekněme vedoucích zeleniny pod mankem a ZDEŇKA REDLOVÁ penzí, nebo instalatérů se smluvně zajlště ,ýmt fuškami v rámci osmihodinové práčovní doby Pokud jde ovšem o národní výbpry, zde se už zdravotníci zdaleka tak netěší úctě jako diskriminaci.. Vloni v červnu, sděluje mi Dr. Zich, hiěl možnost získat na polikliniku neurologo-psychiatra, podmínkou byl ovšem byt, o který ředitel požádal národní výbor. Nedostal ho, protože byty byly pouze pro nezbytné služby. Ze v .nich byl před lékařem zařazen domovník a topenář, td považoval ředitel za Samozřejmé. Ovšem proti kožešníkovi se ohradil, protože ten mu nepřipadal pro město nezbytnější než lékař specialista. Samosebou, že z boje o byt vyšel nakonec vítězně kožešník. Takže po zhodnocení úcty, jíž se zdravotnictví těší, přešla jsem k otázkám mzdovým. Ředitel Dr Zich a primář Weinér, kteří se věkem a vysokým postavením vypracovali platově na mzdu závozníka, si samozřejmě v duchu pochvalují a nahlas mlčí. Zato Dr. Kraus a Dr. Lukeš, kteří ještě mají v živé paměti své ušlé mládí, mi toho řek,noú dost. ,, V roce 1959, kdy Dr. Kraus nastupoval, dostával jako rentgenolog 350,— Kčs rizikového příplatku, protože pracoval osm místo předepsaných šesti hodin denně. Od roku 1962 se tento předpis stal povinnosti, alespoň v tom smyslu, že příplatek byl odbourán. Protože další rentgenolog v ústavu není a někdo pacienty odbavovat musí, je těch šest hodin pouze na papíře, zato Dr. Kraus má zas po letech svůj počáteční nástupní plat. Dr. Krause jsem poučila, že by mohl ordinovat svých šest hodin a zbývajícím pacientům například přehrávat na klavír, k tomu účelu instalovaný v čekárně jako jeden lékař, který po výtkách, že stále překraču l Pukt aůuuůnl na á. suaně/ IOZEF KOSTKA — „MLADUCHA“ ■ KRESBA Z UMĚLCOVY VÝSTAVY V MÁNESU. SNÍMEK jlRl HORÁK