Svĕt Práce, červenec-prosinec 1969 (II/26-52)

1969-07-02 / No. 26

i ;-,.. Vín, PROČ SE NEMŮŽETE DOVOLAT? O TELEFONU Kfi pro každého 26 svet práce V PRAZE DNE 2. ČERVENCE 1969 ROČNÍK U. (VI.) CENA VÝLISKU 1,50 Kč* BUDOU ŠŤASTNI VE SVÉM i RODINNÉM DOMKU? STR. 5 I PLEVEL ROSTE V PALOMARES MILAN IARIŠ­­NÁVŠTĚVA ODNIKUD JlRi SVEJKOVSKÝ Jde o českou petro chemii Chemické závody v Záluží v Kruš­ných horách hledají perspekiivu. Podnik s dvanácti tisíci pracovníky, sě zázemím třiceti tisíc rodinných příslušníků stoji před hamletovskou otázkou- být či nebýt? Před 24 lety se zde několik sto­vek komunistů-nadšenců rozhodlo postavit závod z trosek na nohy. Ubránili podnik i proti politickým li­citacím jiných stran předúnorové Národní fronty, podle nichž se zde výroba vůbec neměla rozbíhat. Che­mické závody tak významně přispě­ly ke stabilizaci a rozvoji národní­ho hospodářství po osvobozeni v roce 1945. Diky tomuto závodu nalezlo v inostecko-litvínovské oblasti no­vou životní existenci tisíce rodin, to všechno je obnošeno, jestliže už dnes se nebude myslet na budoucnost ne­jen tohoto podniku, ale celého kraie. Hlavni problém z hlediska dlouho­dobější perspektivy spočívá v dočas­nosti uhelných zásob Mostecké pán­ve. Naléhavé otázka dneška spočívá však v objektivním poznatku vědec­kotechnické revoluce, že chemické zpracování uhlí zastaralo a stalo se ve srovnání s chemickým zpracová­ním ropy značně neefektivní. Odborníci mohou dokázat tento fakt na desítkách srovnání. Připome­nu jen hlavní argumenty: Ropy je ve světovém měřítku i v dlouhodobé perspektivě naprostý dostatek a její stéle dokonalejší a lacinější doprava naftovody umožňuje efektivní zpra­cováni i v nejvzdálenějších průmyslo­vých aglomeracích. To se týká i Čes­koslovenska, které má zajištěnou su­rovinovou základnu ze Sovětského svazu a uvažuje o jejím rozšíření dovozem ropy i z jiných zemí. Další důvody jsou v cenových rela­cích mezi ropou a uhlím a v tech­nických pokrocích, které zpracování ropy v poslední době udělalo. Zpia­­cování ropy je podstatně výhodnější 1 ve všech základních ekonomických ukazatelích, jako je kapitálové a energetická náročnost, produktivita práce a pod. V neposlední řadě právě v podmín­kách Chemických závodů v Záluží umožňuje přechod od uhelné chemie k petrochemii řešit i otázku životní­ho prostředí a snad i záchranu kruš­nohorských lesů Současná úspora uhlí v chemii by naopak umožnila lé­pe Krýt požadavky v energetice, v tla­kových plynárnách i v síti drobných spotřeb.telů. Všechna tato fakta se pochopitel­ně neobjevila přes noc. Vedení a od­borní pracovnicí Chemických závo­dů navrhli a začali zpracovávat ropu už před deseti lety. Dnes už tu ropa představme 8(1 procent celkových su­rovin pro výrobu pohonných :étek a topných oleiň Zpracováni hnědbuhel­ IPokraůouůnl na 4. straní/ ZAČALY prázdniny, hurá S LÉKAŘI O MEDICÍNĚ Mnohaleté pochvalovaní, že naše zdravotnictví nemá ve světě obdoby, vystřídaly hlasy střízlivě kritické. Nic­méně i tyto připouští, že našemu zdravotnictví hned tak něco konkurovat nemůže, alespoň pokud jde o zchátrá lost zdravotnických objektů a zaostalost jejich vybavení, mnoho set chybějících lůžek v každém kraji apod. O těchto skutečnostech a ještě neutěšenější prognóze bylo psáno už dost, takže mne spíš zajímají příčiny, pro které jsme se — pokud jde o prostředky vynakládané na zdravotnictví — pudle průzkumu Světové zdravotnické organizace zařadili na předposlední místo před Tanzanii. O tom, zda máme reálnou naději si toto postavení uhájit i v budoucnu, jsem hovořila s několika lékaři, kteří tuto situaci pocitujf nejostřeji, protože působí v zá­padočeském pohraničí, v městě, které neni ani okresní a zato je navíc lázeňské. Shrnuji tedy vše, co mi řekl dr. PAVEL ZICH, ředitel nemocnice s poliklinikou v Ha riánskýčh Lázních, s primářem gynekologie dr. WEI­­NEREM. Našeho rozhovoru se zúčastnil internista dr. LUKEŠ a rentgenolog dr. KRAUS. Z celého systému našeho zdravot­nictví mám pocit, že je řízeno lidmi, kteří mají smysl pro humor. Co' na­příklad vám připadá na našem zdra­votnictví humorné? zeptala jsem se Dr. Lukeše. Že to vůbec přes to všecko pořád ještě nějak funguje a jde, odpověděl bez rozmýšleni. Tuto skutečnost bych ovšem já označila spíš za zázrak, který musí každého zasvěcence uvádět do vy­tržení. Prosím vás, můžete mi vysvět­lit celé to blahodárné řízení, kterému podléháte, obrátila jsem se na ředite­le Dr. Zicha. Ve zdravotnictví je základním ka­menem úrazu jeho dvojí řízení, a to vertikální — po stránce odborné jsme podřízeni ministerstvu zdravot­nictví, a horizontální — tj. ONV, pod který spadáme po stránce financo­vání. Zdravotnictví je tím závislé ne­jen na možnostech okresu, ale i na rozumností okresních funkcionářů. Takže nastávají situace, kdy laici růz­ných rad a komisí přesvědčují zdra­votníky, co a jak dělat. Ministerstvo zdravotnictví tedy ztratilo veškerou prováděcí moc, což v praxi vypadá tak, že klade úkoly, ke kterým KNV a ONV nedávají ani prostředky ani podmínky. Tento stav mne nepřekvapuje, pro­tože já už vyrůstala v době, kdy na jedné straně jsou neustále kladený úkoly a na straně druhé se samo­zřejmě neplní, je-li zdravý rozum, na ústupu v celém našem řízení — proč právě zdravotnictví by mělo činit vý­jimku? Vloni nastalo mohutné volání, aby finanční prostředky neprocházely šity od ministerstva financí a plánování až1 k národním výborům, ale aby by­ly přidělovány přímo ministerstvu zdravotnictví, které by jimi dotovalo jednotlivá zdravotnická zařízení. To se mi ovšem zdá příliš jedno­duché a rozumné, než aby se to u nás dalo prosadit, ale primář Weiner mne uklidňuje, že ani tady nevidí spásné řešeni, od kterého by si mnoho sli­boval. Nebot v minulých letech už si na ministerstvu příliš zvykli neřešit problémy, a aby jejich práce měla opět smysl, musel by se změnit celý její styl. já doufám, že žádná taková rána žádné ministerstvo nepostihne, ale působí to konec konců svýpi způso­bem dojemně mile, .jak vždy v něja­ké dílčí změně důvěřivě vidíme kou­zelný proutek, který vše k dobrému obrátí. Pokud ovšem jde o vaše společen­ské postaveni jako lékařů, obrátila jsem se na přítomné lékaře s povzbu­zující poznámkou, tedy musíte připus­tit, že má vzestupnou křivku. Dr. Lukeš spokojeně přikyvuje, že vážnost, ta by tu tedy byla, na tu si naříkat nemůže. Zvlášť nemá-li město vlastni scénu, aby předmětem soustředěné pozornosti obyvatel byli herci, jsou jimi lékaři. A to skromně pomlčel, jakou partií je lékař! V této souvislosti bych poznamená la. že by občas pro srovnání měly být zveřejňovány piaty různých profesí, takže část ženského zájmu o lékaře by se odčerpala ve prospěch řekněme vedoucích zeleniny pod mankem a ZDEŇKA REDLOVÁ penzí, nebo instalatérů se smluvně zajlště ,ýmt fuškami v rámci osmiho­dinové práčovní doby Pokud jde ovšem o národní výbpry, zde se už zdravotníci zdaleka tak ne­těší úctě jako diskriminaci.. Vloni v červnu, sděluje mi Dr. Zich, hiěl možnost získat na polikliniku neuro­­logo-psychiatra, podmínkou byl ovšem byt, o který ředitel požádal národní výbor. Nedostal ho, protože byty byly pouze pro nezbytné služby. Ze v .nich byl před lékařem zařazen domovník a topenář, td považoval ředitel za Sa­mozřejmé. Ovšem proti kožešníkovi se ohradil, protože ten mu nepřipa­dal pro město nezbytnější než lékař specialista. Samosebou, že z boje o byt vyšel nakonec vítězně kožeš­ník. Takže po zhodnocení úcty, jíž se zdravotnictví těší, přešla jsem k otáz­kám mzdovým. Ředitel Dr Zich a primář Weinér, kteří se věkem a vysokým postave­ním vypracovali platově na mzdu zá­vozníka, si samozřejmě v duchu po­chvalují a nahlas mlčí. Zato Dr. Kraus a Dr. Lukeš, kteří ještě mají v živé paměti své ušlé mládí, mi toho řek­­,noú dost. ,, V roce 1959, kdy Dr. Kraus nastu­poval, dostával jako rentgenolog 350,— Kčs rizikového příplatku, pro­tože pracoval osm místo předepsa­ných šesti hodin denně. Od roku 1962 se tento předpis stal povinnosti, alespoň v tom smyslu, že příplatek byl odbourán. Protože další rentge­nolog v ústavu není a někdo pacien­ty odbavovat musí, je těch šest hodin pouze na papíře, zato Dr. Kraus má zas po letech svůj počáteční nástupní plat. Dr. Krause jsem poučila, že by mohl ordinovat svých šest hodin a zbývajícím pacientům například pře­hrávat na klavír, k tomu účelu insta­lovaný v čekárně jako jeden lékař, který po výtkách, že stále překraču­ l Pukt aůuuůnl na á. suaně/ IOZEF KOSTKA — „MLADUCHA“ ■ KRESBA Z UMĚLCOVY VÝSTA­VY V MÁNESU. SNÍMEK jlRl HORÁK

Next