Svĕt Práce, leden-červen 1976 (IX/1-26)

1976-01-07 / No. 1

Aby byly trvalé, čas vánočních a novoročních vzpomínek. Teď, kdy ul jsme se vynadívali na dárky, dojedli po­slední mlsky z vánoční tabule, máme na ně času dost. Výborným pomocníkem při jejich tří­bení je nezatížená a citlivá paměf dětí. Ty, kte­ré dnes chodí do mateřské školy v Praze 1, Re­voluční ulici, si jistě i po několika letech vzpo­menou na školní besídku kolem krásně ozdobe­ného vánočního stromku, na slavnostní náladu i na tu trochu trémy pří vystoupení před spolu­žáky, jíž s nimi protrpěly i soudružky učitelky, jen aby se to jejich žáčkům povedlo, aby se to líbilo i všem ostatním dětem. A bylo dobře. Ředi­telka školy Anna Stětovská může být spokojený l ve staré školní budově se podařilo vytvořit pri­jemné prostředí: nejmenší děti s elánem zarvci­­tovaly básničku, starší zazpívaly, největší v pá­rech zatančily národní tanečky. A děvčátka se na to vystrojila jako princezny na první ples. Pěkná knížka — dárek od rodičovského sdruže­ní — také potěšila. Ale to největší překvapení mělo přijít až doma, a to ne pro děti, ale pro rodiče: jeho příprava dala dětem, ale hlavně soudružkám učitelkám hodně práce. Náš Tomá­šek vyráběl s těmi nejmenšími svícínek. Moc se mu povedl a velmi se mu líbil — a přesto se rozhodl ho věnovat mamince. Nic zvláštního, fen vzpomínky, které mnohdy vydrží celý život. Snímek Z. BERÁNEK (jan) zdejší. Teprve noční vrátný v to­várně, kterého jsme vyburcovali, ukázal správný směr. První tabul­ka u silnice, která označovala ne­mocnici, byla asi 500 m před ne­mocniční budovou, podle mého soudu trochu pozdě. Naše noční pouť však ještě ne­skončila. Musíme do Karlových Varů. Tentokrát jsme se zeptali na cestu ke karlovarské nemocni­ci na stanici VB; obratem jsme dostali perfektní vysvětlení a plá­nek cesty. Na ušní oddělení ne­mocnice v Karlových Varech jsme se dostali koleni druhé hodiny v noci. Lékařský zákrok byl rych­lý. Teď ještě do lékárny s noční službou a můžeme se vracet. Dí­ky nočním chodcům máme i lé­kárnu. Ve tri hodiny jsme zpát­ky u chaty. Holčička spí na zad­ním sedadle. Se zánětem střed­ního ucha jsme si to více než dvouhodinové hledání pomoci mo­hli dovolit. Ale co kdyby to by­lo třeba slepé střevo, nebo jiné onemocnění, při němž je každá minuta drahá? Nebo úraz, o které na lyžích nebývá nouze? Viditelné označení cesty k nemocnici, k lé­­kářské pohotovosti by byla velice užitečná věc. (sieni Nový rok v odborech Hned první den tohoto roku vstoupila v platnost nová vyhláš­ka federálního ministerstva finan­cí a Ostřední rady odborů o fon­du kulturních a sociálních potřeb, tedy vlastně o finančním hospo­dařeni odborových organizací. Všechno nové vyžaduje dobré zvládnutí. Proto již 19. prosince 1975 svolal tajemník ÜRO Vladi­mír Mařík celostátní odborový aktiv, na němž spolu se zástup­cem ministerstva financí, náměst­kem ministra dr. Michalem Pan­­cákem, přednesli hlavní referáty a kvalifikovaně odpovídali na dis­kusní příspěvky a dotazy pléna. Není úkolem drobné glosy ro­zebírat detaily vyhlášky, ktorá ostatně vyšla v plném znění v ča­sopise Odborář (26/75). Tedy ale­spoň zásady. Dva systémy naplňování fondů kulturních a sociálních potřeb dá­vají odborářům na závodech, pod­nicích a organizacích možnost vý běru výhodnějšího financování fondu. Záměrem vyhlášky bylo ta ké vyrovnat možnosti odborářů z ,,bohatých a méně bohatých“ podniků. Posiluje se také kontro­la nad hospodařením. Není to na úkor pracujících, ale v jejich pru spěch. Zásadně půjde do fondů více prostředků než doposud. Kon­trola nad jejich používáním má znemožnit vynakládání financí na jiné účely, než ke kterým mají sloužit. Vyhláška navíc dává hos­podářskému vedení podniku jasně najevo, že odboráři mají nezada­telné právo obhospodařovat v plné míře své prostředky a vyloučit tak někde ještě přežívající snahy hospodářského vedení rozhodovat i o věcech, které nespadají do je­ho kompetence. Najdeme tedy v nové vyhlášce dost podnětů pro další účinnou práci odborové organizace. Ale žádný dokument nemůže zname­nat sám o sobě zlepšení podmí­nek. Členstvo by mělo tlačit od­borové funkcionáře k pečlivému prostudování a tvůrčímu uplatně­ní nových ,.pravidel hry“. Je to totiž v zájmu každého odboráře. (kttj Neobvyklé experimenty Diky sovětské kosmonautice, která v poslední době opět zača­la klestit cestu vpřed za doko­nalejším poznáním, se dovídáme tentokrát něco nového o kosmic­ké biologii. Kolem Země totiž krouží pokusná automatická bio­logická observatoř, jejímž hlav­ním posláním je osvětlit některé záležitosti okolo života v beztíž­ném prostředí. Určité experimenty tohoto dru­hu byly již prováděny při dřívěj­ších letech některých posádek. Tak bylo vyzkoušeno, jak v bez­tížném prostředí rostou některé rostliny, je to zajímavé — vždyť zde na Zemi rostlina orientuje svoji polohu především podle směru tíže, takže kořeny rostou vždycky dolů, lodyhy nahoru. Na oběžné dráze tato cenná informa­ce rostlinám chybí, ale přitom se ukázalo, že není nenahraditelná: rostliny se začaly orientovat po­dle směru přicházejícího světla a nakonec se „naučily“ růst doce­la uspořádaně., V kosmických lo­dích se jíž pěstovaly některé obilniny a rovněž rostliny, které by pří dlouhých kosmických le­tech mohly být něčím užitečné. Je to např. řasa Chlorella, která dovede měnit vydýchaný kysličník uhličitý znovu na kyslík a navíc se rozmnožuje tak rychle, že mů­že posádce sloužit za potravu a zdroj vitaminů. Rovněž byly již prováděny některé experimenty s různými mikroorganismy a kva­sinkami, které mohou být rovněž vhodně zapojovány do oběhu ži­votně důležitých látek na palubě. Tentokrát však jde í o experi­menty zcela jiného charakteru: má se totiž zjišťovat 1 vliv umělé tíže, kterou lze nejvhodnějl získat rotací kosmického tělesa kolem určitého vnějšího bodu. Tíži na­hradí vzniklá odstředivá síla, kte rá má podobné vlastnosti. Nikoli však všechny, a v tom je právě ten háček. Je tedy důležité do­zvědět se něco o tom, zda — bio­logicky vzato — bude odstředivá síla skutečně dokonalou náhraž­kou chybějící tíže. Jde tedy o ex­perimenty, které vlastně řeší otáz­ky dlouhodobých kosmických letů člověka v příštím desetiletí. Označit cestu k nemocnici (of) Před vjezdem do našich měst a obcí bývají mezinárodně sdělné obrazové tabule, ze kterých se dovíme, že v místě je ubytování, koupaliště, zámek, případně ly­žařský vlek, že k nejbližšímu kempu je 5 km atd. Jsou to jistě informace pro turistu užitečné. Jedna, která může být někdy ži­votně důležitá, tam však v na­prosté většině případů schází: in­formace o nejbližším zdravotnic­kém zařízení, o první pomoci. Její potřebnost se ukazuje nejnaléha­vější právě v zimní rekreační se­zóně, kdy frekvence úrazů i one mocnění je větší než v létě. Zažil jsem takoyou ,,horkou“ zimní noc právě před rokem ne podnikové chatě v Mariánské. Před půlnocí mě vzbudil jeden kolega rekreant s prosbou, jestli bych jeho dcerku nezavezl k lé­kaři. Je jí špatně, pláče bolestí, všiml si, že tu máme auto ... Za pár minut jsme vyjeli. Nejbližší město je Jáchymov. Zdravotní středisko jsme, díky několika nočním chodcům, našli, ale je za­vřeno a informace o tom, kde lze najít nejbližší pohotovostní služ­bu, tu není žádná. Zastavili jsme první auto: ,.Musíte jet do Ostro­va, tam se zase zeptejte,“ poradi­li nám. V Ostrově všechno spí, za­stavujeme další auta, nikdo není Minipočítače na postupu O kapesních počítačích jsme zde psali několikrát; Jestliže se k nim dnes vracíme znovu, pak Je to proto, že tato výborná početní po­můcka konečně začíná pronikat 1 na náš trh, ^byt stále Ještě v množství omezeném a zcela ne­dostatečném. Avšak těsně před vánocemi jsme dostali radostnou zprávu,že světlo světa (a některých vybraných obchodů) spatřil 1 prv­ní kapesní počítač československé výroby licenčního charakteru. A tak snad pomalu nadejde doba, kdy se tyto užitečné strojky ne­budou opatřovat pouze pašováním pří nejrůznějších zahraničních cestách, což poškozuje obchodní zájmy státu a pochopitelně nedo­chází kladného ocenění celními pracovníky. Ono totiž vyrobit takový počí­tač není jen tak jednoduché. Jest­liže uvážíme, že počet tranzlsto­­rovaných obvodů Jde do tisíců, pří­padně desetitisíců, přlčejnž se do omezeného prostoru musí navíc vejít 1 baterie, pochopíme, že pří­slušné vnitřnosti Jsou výrobně značně • náročné. Počet výrobců těchto mlkroobvodů na celém světě lze snad vyjádřit prsty Jed­né ruky a téměř všichni výrobci kapesních počítačů se bez Jejich součástek neobejdou. Jde tedy o valutovou záležitost, které ne­náleží mezí nejlevnější. Proto budeme na našem trhu odkázání především na to, s čím přijdou výrobci socialistických zemí. Do­nedávna se dovážel omezený po­čet kapesních počítačů zejména z Maďarska a Bulharska, a proto nebylo divu, že přednost v ná­kupu měly především technické organizace. Jednotlivci měli donedávna mož­nost koupit si kapesní počítač je­dině v prodejně Tuzexu; šlo ze­jména o licenční výrobky japon­ské. Nyní však přišla Tesla s vlast­ní Iniciativou a doufejme, že ne­šlo jen o akcí Jednorázovou. Znám země, kde se kapesní počítače prodávají dokonce v trafikách a drogériích a kde není vzácné spatřit v samoobsluhách hospo­dyňky „markující“ sl odebrané zboží na Jednoduchém kalkuláto­ru. Tyto přístroje překročily to­tiž hraníce vědeckotechnických pracovišť a začínají pronikat 1 do domácností, přičemž jejích pro­spěšnost je nepopiratelná. Snad se budeme moci radovat z toho, že se s nimi začneme setkávat '1 na našem trhu. (m) VÚ/WIA' lýd/lfle 7. LEDNA 1911 * SVETLA AMORTOVÁ, česká hereč­ka. Působila v řadě činoherních soubo­rů, od r. 1950 je členkou Divadla na Vi­nohradech. V repertoáru má role naší 1 zahraniční divadelní tvorby, mj. David­­ku ve Stehlíkově hře Hej, pane kapelní­ku, Mironovnu ve Fadějevově Mladé gar­dě, Paní Savageovou v Petříčkově Podiv­né paní Savageové. Role ve filmech: Ves v pohraničí, V trestném území, Nástup, Bomba, Morálka paní Dulské aj. Je za­sloužilou umělkyní. 8. LEDNA 1891 * WALTHER BOTHE, německý fyzik. Studoval Jadernou fyziku,, významně přispěl k objevu neutronů. Za přínos světové vědě byl v roce 1954 vyzname­nán Nobelovou cenou. (+ 8. 2. 1957.) 9. LEDNA 1858 * ANTON ASKERC, slovinský epický básník, který svým dílem bojoval proti klerikální reakcí. Dílo: Balady a roman­ce, Lyrická a epická poezie a další. (+ 10. 6. 1912.) 10. LEDNA 1821 * JANKO MATÜSKA, slovenský bás­ník Stúrovy generace. Je autorem slov. hymny Nad Tatrou sa blýska. (+11. 1. 1877.) 1951 + SINCLAIR LEWIS, americký po­krokový spisovatel, humanista. Byl skvě­lým satirickým kritikem americké spo­lečností. Hl. dílo: Hlavní třída, Babbitt, Muž, který znal prezidenta a další. V ro­ce 1930 by] poctěn Nobelovou cenou za literaturu. (• 7. 2. 1885.) 11. Ledna 1746 * FRANTIŠEK ADAM JAN MÍCA, čes­ký hudební skladatel, působící převážnou část svého uměleckého života ve Vídní. Pocházel z Jaroměřic n. R. Patřil k po­četné skupině moravských skladatelů předklasické doby žijících ve Vídni. (+ 19. 3. 1811.) 1901 * VLADIMÍR NOVOTNÍ, český histo­rik umění, člen korespondent ČSAV a člen mnoha odbornýGh komisí a rad. Jeho vědním oborem jsou dějiny a teorie výtvarného umění. Je autorem monogra­fie o evropském a českém baroku a o umění 19. a 20. století. Knižně vydal mj.: Karel Purkyně, Goya, Josef Mánes; Květiny, V. V. Reiner, Holandské zátiší, Klášter zbraslavský a mnoho dalších děl. Je nositelem vyznamenání Za záslu­hy o výstavbu. 12. LEDNA 1891 * JIŘÍ MARÁNEK, český spisovatel žasl. um. Psal také operní libreta a ese­je o hudbě. K nejvýznamnějším dílům patří Jeho román Barbar Vok. (+4. 5. 1959.) 1876 * JACK LONDON, americký spisova­tel, autor povídek a románů z divoké přírody a méně civilizovaného prostředí. Napsal: Volání divočiny, Aljaška, Mořský vlk a největší román Martin Eden, který mé výrazný autobiografický charakter. Vlastním jménem John Griffith. (+ 22.11. 1918.) 13. LEDNA 1906 + ALEXANDR STÉPANOVíC POPOV, ruský fyzík a elektrotechník. V roce 1895 'sestrojil první rádiový přijímač na světě a o rok později uskutečnil první bezdrátové vysílání telegrafních signálů. (• 10. 3. 1859.) NOVOROČNÍ ZAMYŠLENÍ Už je to tak zavedeno, že se lidé před koncem roku za­mýšlejí nad tím, co přinese nový. Porovnávají svá předsevzetí a cíle s výsledkem. A protože jejich osobní plány a přání jsou závislé na perspektivách celé společnosti, na jejím bohatství, snahách a možnostech, pozorně sledují novoroční projevy hlav států. Také u nás jsme bedlivě naslouchali vystoupení generál­ního tajemníka ÚV KSC a prezidenta republiky Gustáva Husáka: věcná a konkrétní bilance uplynulého období, bla­hopřání k úspěšnému splnění pětiletky, ocenění iniciativy před XV. sjezdem KSC, ocenění spolupráce se Sovětským svazem, bilance úspěchů socialistických zemí v mezinárod­ní politice. Třetího ledna jsem potkal na procházce známého. Tak jako mnoho občanů prožil svátky na chatě, neposlouchat rozhlas ani televizi, a tak se mně zeptal, co nového bylo v novoročním projevu prezidenta. Mohl jsem konstatovat, že byl upřímný, lidský, soudružský. Nic nového v něm nebylo. Je to logické. Novoroční projev přece nemůže nahrazovat stranické a odborové dokumenty, nemůže být tak obsáhlý' jako třeba Dopis ústředního výboru komunis­tické strany určený komunistům a všem poctivým lidem. Po tom rozhovoru se známým jsem si uvědomil, jak pod­robné informace o hospodaření, cílech a perspektivách naše­ho státu má průběžně k dispozici každý ubčan. Zkrátka víme, jak to s naší ekonomikou, s rozvojem naší životní úrovně vypadá. Máme perspektivu jejího trvalého zvyšování. Mys­lím, že tahle jistota je hlavní předností občana socialistic­kého státu. Její podstatu vystihl velice přesně na poslední loňské plenárce Ústřední rady odborů předseda ÜRO Karel Hoffmann: „S uspokojením a oprávněnou hrdostí si může­me připomenout, že jsme v květnu 1971 při formulování programu aktivizace ROH správně rozhodli, když jsme vyhlásili, že Revoluční odborové hnuti bere program Ko­munistické strany Československa za svůj, protože vyjadřu­je a zabezpečuje nejzákladnějši zájmy, pro které se pra­cující sdružují v odborech.“ Ostatně správnost politiky naší strany zcela potvrzuje i forma spolupráce s nejširšími vrstvami obyvatelstva. V poslední době se ústřední výbor KSC obrátil Dopisem nejen na stranické organizace, komunisty, ale na všechny občany. V něm přikládá velký význam organizacím Národ­ní fronty, na prvém místě pak Revolučnímu odborovému hnutí, v aktivním zapojování pracujících do procasu socia­listické výstavby a veřejného života. Tedy otevřená, upřím­ná politika. Naše společné úspěchy i nedostatky v socialistické vý­stavbě zná nejširší veřejnost. Přesvědčili jsme se, že tahle znalost inspiruje základní odborové organizace, brigády socialistické práce, zlepšovatele a vynálezce k vyšší akti­vitě. Důkazem jsou nesčetné socialistické závazky vyhlašo­vané na počest XV. sjezdu KSC. Získávat milióny pracujících pro urychlení vědecko­technického pokroku, organizovat rozvoj jejich tvořivých sil, zevšeohecňovat a rozšiřovat pokrokové zkušenosti, oceňovat výsledky dobré práce, to je nezastupitelná funk­ce i poslání odborů. Vědeckotechnický rozvoj, pokrok, revoluce. Socialismus, komunismus. Termíny, které se opakují v našich politických a ekonomicíých úvahách a v praxi ovlivňují náš život. Stojí za to se nad nimi trochu zamyslet, chceme-li pocho­pit, oč běžf. Například XII. plenární schůze 0RO označila šestou pětiletku za pětiletku vědeckotechnického pokroku. A účelem celého jednáni bylo tento pokrok zajistit. Oč jde? Návrh státního plánu vědeckotechnického rozvoje na rok 1976 zahrnuje 412 úkolů, z nichž 285 je nových. Přitom doba řešení výzkumu a vývoje představuje v současnosti průměrně šest let. A celý cyklus od započetí výzkumných práci až po konečnou realizaci trvá u některých úkolů osm i více let. Tuhle dobu je třeba zkrátit, chceme-li co nejdříve, při menší námaze a vyšší úspoře materiálu, vy­rábět více a kvalitněji. A nejde jen o výstavbu nových zá­vodů, ale také o moderní stroje a technologii v těch sta­rých. To je onen vědeckotechnický pokrok, kterého chceme dosahovat v této pětiletce i v dalších. Hlavním úkulem odborů je získávat pracující pro tyto cíle. Podporovat sou­těže zlepšovatelů a vynálezců, zaměřovat jejich pozornost na řešení nejdiiležitějšich úkolů. Energetičtěji prosazovat koordinační plány mezi vědeckými pracovišti a výrobnu, plně rozvíjet činnost komplexních racionalizačních brigád. A přitom všude, na každém pracovišti, vyrábět rovnoměrně podie plánu s nejnižší možnou spotřebou surovin a energie. Vyrábět co nejkvaiitněji takové výrobky, o něž je zájem nejen doma, ale i v zahraničí. To všechno jsou velmi ná­ročné úkoly, které se neobejdou bez iniciativy lidí. A s ní se v našich plánech počítá. Teorie i praxe se v jejím hodnocení plně shoduji. Velice zjednodušeně řečeno je vědeckotechnický pokrok vlastně začátkem dlouhé etapy vědockotechnické revoluce, která vytvoří materiální základnu komunismu. O socialis­tické a komunistické výchově se hovořilo a hovoří. Ale málokdo si uvědomuje, že vědeckotechnická revoluce (kte­rá znamená předstih vědy před technikou, časový předstih rozvoje techniky před potřebami výroby a v konečné fázi masové uplatnění výsledků vědy ve výrobě) potřebuje vše­stranně vyspělého, vysoce vzdělaného, tvůrčího a inicia­tivního člověka. Takového člověka vychovává naše socia­listická společnost, naše Revoluční odborové hnutí, jehož význam, jak zdůraznil soudruh Hoffmann na poslední loň­ské plenárni schůzi ÜRO, dále poroste. A výchově socialistického člověka udpovídá i požadavek komplexnosti a vyváženosti práce každé odborové organiza­ce. Komplexně, to znamená neopomíjet ani jednu součást odborové práce. Nejde přece jen • o výrobu pra výrobu. Nevyrábíme pro zisk, ale pro člověka. Jde nám o jeho blaho a všestranný rozvoj. Růst vědeckých objevů, neustále stoupající úroveň vědy a techniky, stále vyšší složitost výroby (v budoucnu řízená samočinnými počítači) vyžadu­je stále vzdělanějšího, kvalifikovanějšjho a všestranně zdatného člověka. Takového se snaží odbory postupně vychovat. Proto naše odborové organizace mají za úkol k tomu vytvářet všechny podmínky: bezpečnost, dobré pracovní prostředí, možnost zvyšovat si odbornou i politic­kou kvalifikaci. Pečují o spokojenost v práci, o to, aby měl možnost využít volného času podle svých zálib, o účel­né a zdravé stravování v závodních jídelnách, o rekreaci. Jde nám o ochranu zákonných práv jednotlivce i o ochrano socialistické společnosti, socialistického majetku. Tohle všechno vlastně spadá dn komplexní vyvážené činnosti odborové organizace. Ale v jakém rozsahu budou moci odbory o člověka pečovat, to závisí především na našich hospodářských úspěších. Na tom. jak se nám podaří splnit šestou pětiletku i ty příští plány. A tak si přejeme, aby nám naše plány v závodech, výzkumných ústavech, školách, do­pravě i v zemědělství vycházely. Pak nám budou vycházet i plány osobni. JAROSLAV KASAL

Next