Svĕt Práce, červenec-prosinec 1977 (X/27-52)

1977-07-06 / No. 27

5 MINUT PRO ZDEŇKA TAUBRA z českého svazu spotřeb­ních družstev ■ Váš svaz je jednou z rozho­dujících organizací, která se každoročně podílí na výkupu a zásobování ovocem. Jaká jste připravili opatření pro letošní rok? Všechna naše družstva a ná­kupní střediska byla seznámena s celým souborem opatřeni, která vyplynula z březnového usneseni předsednictva vlády České socialistické republiky a z 5. schůze představenstva Čes­kého svazu spotřebních druž­stev. Cílem těchto opatřeni ]e zabezpečit nákup a plné využi­tí veškerých zdrojů z naší pro­dukce. Hlavním předpokladem úspěšného zabezpečení tohoto úkolu je zvýšení úrovně řídící práce. ■ Mohl byste některá konkrét­ní opatření vyjmenovat? Například chceme nákup or­ganizovat tak, aby převážná část denní sklizně byla přejímá­na ve večerních hodinách a přepravována v noci do míst spotřeby. Řádně označit všech­ny nákupy a vybavit je potřeb­ným obalovým materiálem. Chceme organizovat také náku­py v neděli večer, ze kterých by se zásoboval vnitřní trh i tvořily dodávky pro vývoz. Zřídit externí nákupny a do stávající nákupní sítě začlenit i nákupní střediska odboček Českého ovocnářského a za­hrádkářského svazu, pokud jsou. Těch opatření je pochopitelně daleko víc: Patří mezi ně 1 nej­různější soutěže, ve kterých budou odměněni nejíepší naši i externí pracovníci nákupen. ■ Takže by se letos nemělo stát, tak' jako jsme toho byli svědky v jiných letech, že jed­na i více nákupen prostě zavře­la, protože neměla ovoce kde skladovat? Mohlo 1 nemohlo. Nemělo, nejen díky těmto opatřením, ale také proto, že se podle od­hadů urodí letos mnohem méně ovoce než v minulých letech — například ve Středočeském kraji pouze 30 % třešní, přibliž­ně stejné množství červeného rybízu, černý vůbec žádný, jablek asi 70 °/o. Mohlo by se to stát v případě, že by napří­klad Konzervárny a lihovary nestačily zpracovávat a tedy také odebírat ovoce, které jsme vykoupili. K takovým situacím v minulých letech opravdu do­cházelo. Pak nezbývalo, než některé výkupny zavřít do té doby, než se ovoce odvezlo. ■ A tak jsme se ještě zeptali Inž. Pavla Pužmana z oborového ředitelství Konzerváren a liho­varů, jak jsou na tom letos oni: Stejně jako loni a v letech předcházejících. Nemáme inves­tiční prostředky na rozšíření kapacity, a proto jsme sl zajis­tili skladovací kapacity smluv­ně u ředitelství Pivovarů a skla­­doven a Mlékárenského prů­myslu. ■ Protože se čeká letos méně ovoce, měla by tedy odpadnout také zdržení, ke kterým do­cházelo vaší vinou? To bych rád vysvětlil, je sice pravda, že jsme někdy nestačili, ale proto, že nám nákupní stře­diska Spotřebních družstev i Zeleniny dodávala k padaným i jablka setřásaná. Ta by se správně měla vytřídit a prodá­vat v různých jakostních tří­dách jako konzumní za vyšší cenu. Těch padaných mezi nimi bylo kolem 30 °/o, tedy tolik, kolik bychom zpracovat stačili. Bohužel se setřásaná jablka dodávají i na vývoz, a také za nízkou cenu padaných. V zahra­ničí pak dělají to, co by se mělo udělat už u nás: přeberou je a část prodávají za cenu kon­zumních. Názor vedle názoru. Ale loň­ská sklizeň je už za námi, vět­šinou asi vypita a snědena. Le­ios nemá smysl dohadovat se o minulých nedostatcích. Když to zjednodušíme: letos už asi loňské výmluvy stačit nebudou. (jh) Náš Josef Kainar Pravidelně každý týden do­cházel do redakce rukopis. Perie na papíru většinou vytrženém ze sešitu formátu A 4, ubíhaly sho­ra dolů ětm dál tím víc doprava, sem tam něco bylo škrtnuto a připsáno, ale většinou ne, někdy je provázela poznámka jako Možno zalomit také takhle: Byl jsem jaksi nijaký a truchlý, atd., přičemž druhý verš může být víc přilepen k hornímu. To pro pří­pad, že by rozhlásek byl moc dlouhý. Ale většinou jej provázela jen kresbička. Taková zvláštní, své­rázná. Byly to Kalnarovy rozhlásky. Ta rozmarná zamyšlení tu nad velkými událostmi ve světě, tu nad malými nešvary denního lid­ského života, úsměvná stanoviska autora, jehož verše se vřadily do základního fondu naší socialistic­ké literatury, k životu kolem. Myslím, že je psal vždy s chutí. Odpovídaly jeho smyslu pro legra­ci a satiru, i jeho laskavému srdd. A čtenáři je měli rádi. jak by ne, každý týden s nimi mlu­vil básník, kterého st vážili pro Český sen, který pro jejtch děti napsal kouzelnou Zlatovlásku, vy­tvořil spoustu krásných veršů, v nichž mateřština tak kouzelně zní i nachází nové výrazové mož­nosti, o „věcech všedních". A že nešlo jen o verše patřící dni a s ním umírající, o tom svědčí i jejich pozdější vydání knižní. Patří k jeho dílu, tak jako třeba texty k písním, humorné povídeč­ky. Staly se pojmem, jako roz­hlásky Bassovy. V minulém týdnu by laureát státní ceny Josef Kainar dovršil 60 let. Nedožil se jtch. Zůstaly jen vzpomínky na laskavého člo­věka, a dílo jednoho z našich vel­kých moderních básníků. K němu se čtenáři budou vždycky vracet. (sch) mítáni znovu dělat. Prostředí let­ních kin (pokud se léto vydař!) je v tom prvním pomocníkem, dal­ším, a stále důležitějším, je šir­ší kulturní program film uvádě­jíc! a doprovázející. Příležitost pro umělce profesionální i amatérské. Dž samozřejmý lesk pak navíc dodávají besedy s delegacemi tvůrců, rok od roku se rozšiřují­cí rodina festivalových měst zna­mená i nenápadné, ale důležité roz­šířeni počtu všech těch, kteří se o festival, většinou dobrovolně, starají — a jejich vztah k filmu tak mimoděk přestává být vzta­hem pouze pasivním, konzument­­ským. Což je to nejžádoucnější pro naši společnost v souvislosti se vztahem k umění vůbec. A tak tedy — ať se dál rozviji Filmo­vý festival pracujících! Ať dál no­vě vyšlapává staré cesty, po kte­rých by se divák vrátil do kin. (sp) V době, kdy se v malířství roz­bíjejí tvary, věci ztrácejí podobu, obrazy sestávají z teček, skvrn, barevných ploch či geometrických obrazců, objevuje se malíř, který vidi jtnak. Jako moudré, dobré dítě. Žádná konstrukce, formalis­mus; spíš citovost, umocněná jed­noduchým výrazem, ale i dvoja­kým, podpovrchovým viděním. Člo­věk jp ještě zde a zároveň už jin­de ... (o realitě l v představě; je tedy zachycen jakoby v nad­zemské bláznivosti j. Rodička s prů­svitným břichem, milenci v obla­cích, člověk sedí za komínem a hraje na housle, koňský povoz pro­jíždí oknem__ Hovoří k nám zvláštní poetickou mluvou a jeho šeříkové barvy vydechují klid. Záhadně krásný a člověku blízký je Chagall. Když čteme jeho kni­hu Můj život (stihl být i spisova­telem), je nám, jako by on ma­loval a my se mu dívali přes ra­meno. Vzpomeneme na něho v těchto dnech, kdy od jeho na­rození uplyne devadesát let. itbřj Cyklisté a ti druzí Těmi druhými minim ovšem mo­toristy, kteří si to sviští po silni­cích. Tytam jsou totiž ony idylic­ké časy, kdy bylo možno si na­sednout na kolo a jet na výlet bez nebezpečí, že spolykáme litry výfukových plynů automobilů (to je případ optimální) či skončíme zásluhou neukázněného motoristy v nemocnici (to je případ ještě nikoli na opačném konci stupni­ce). Ještě donedávna jsem znal ně­kolik odvážlivců, kteří na kole jez­dili dokonce po Praze, ale kteří již nejezdí, protože mají raději své zdraví než svého sportovního koníčka — a přece kolik je těch, kteří by se k jízdě na kole zase rádi vrátili (neboť Je to v pod­statě sportovní a zdravá), kdy­by... Kdyby ti druzi počítali aspoň trochu s tlm, že je zde jakási ne­rovnováha sil, kterou sice nelze likvidovat, ale přece jen aspoň trochu zmírnit; kdyby počítali s tlm, že za svými rychle jedou­cími vozidly táhnou neviditelný prostor, v němž jsou sily vznika­jící buďto podtlakem či naopak přetlakem vzduchu a tedy ohrožu­jící stabilitu těsně míjených cyk­listů; kdyby tedy míjeli cyklisty aspoň o půl metru vlče stranou a současně aspoň trochu ohleduplně­ji. Ne každý vzájemný vztah mezi lidmi je možno vtěsnat do sbír­ky nařízeni. A navíc jsou tu naše hříchy proti předpisům, podceňo­váni cyklistů jako rovnocenných účastníků silničního provozu, ne­dává se jim přednost, i když před­nost mají. Já vlm, i cyklisté mají své chyby a někdy nemalé — špatné či častěji žádné osvětleni, jízda podle hesla „vždyť mně ten druhý nesmi nic udělat“. Často hovoříme o kulturnosti národa, a vida právě jsme narazili na obor, v němž máme všichni ještě mnoho co dohánět. Dokážeme to? (m) Šílenejch ryb Středa 22. června odpoledne, štěpánskou ulici v Praze jde asi dvanáctiletý chlapec nakloněn do­leva, aby vyvážil v pravé ruce kbelík vody. Na křižovatce se zvě­davě dívám, co v ní. Čolek. Kdes ho chytil? „Tam v těch rybnících u Alfy." U Alfy? Na Václavském? JKde by tam byly rybníky, divím se v duchu.) „Nófió — v té františkánské zahradě ...' V té betonové nádrži? „No — tam bylo šílenejch ryb..." (lč) Pro labužníky. Snímek nám zaslal J. Mlkullš z Břeclavi Ať ddl vzkvétá! Na Filmový festival pracujících, který (svou letni částí) před ně­kolika dny skončil, jsme si za jeho osmadvacet ročníků vlastně už tolik zvykli, že sl ani zvlášť neuvědomujeme jeho mimořádnost ve světovém kontextu — a jeho stále větší potřebnost v kontextu domácím. jedním s jeho nejdůležltějšlch a v současnosti nejvlo do popředí vystupujících rysů je totiž nikoli převážně zábavný charakter této letni části, ala výchovný aspekt festivalu Jako takového. Výchov­ný pro diváka. Pro diváka, který ještě stálo masově navštěvuje Sedm statečných (po letech pro­mítáni skutečnost takřka udivu­jící, ale zažitá) — a nechává vio než poloprázdná kina při promí­táni třeba jednoho z nejlepších českých fllmft loilského roku Dým bramborové natě. Diváka, který v převážné většině dává před­nost filmu v televizi, protože tak si uchovává veškeré pohodlí, před filmem v biografu, protože dik dlouhým rokfim zanedbáváni této oblasti není mnoho takových, kte­ré jsou opravdu důstojnými spo­lečenskými středisky. Filmcvý fes­tival pracujících si proto stále vlo klade za úkol kulturně-spo­­lečenská události a filmového pro­ Sport nade vším? Třetí plenární zasedání Federál­ního shromáždění projednávalo otázky socialistické zákonnosti a osvětlilo Její různé aspekty. Při­pomnělo také, že pro toho, kdo poruší zákony naší země, neplatí žádné výjimky a musí být po zá­sluze potrestán. Zdá se však, že tuto jednoduchou zásadu ještě ně­kteří lidé nechtějí pochopit, aspoň pokud se týká jich samých a jejich osobních zájmů. Před delším časem se dopustili v Praze 7 těžkého úmyslného trest­ného činu (znásilnění) dva bratři, synové známého Sportovce, sami dobří hokejisté. Ačkoliv podstata jejich skutku byla jasná, začalo mnoho lidí tvrdit, že příliš přísné potrestání by poškodilo náš sport, podnik, v němž bratři pracovali, dokonce nabídl společenskou zá­ruku za oba, ačkoliv tuto možnost jeho odborářská organizace obvyk­le nevyužívá. Poukazoval při tom na skutečnost, že jeden z chlapců je dosud učeň. Ovšem krátce po tom, co oba provinilci dostali podmíněný trest, odešli z podniku Za svým spor­tem tam, kde měli lepší sportovní podmínky. Společenská záruka se tedy stala věcí zcela formální a než Jednomu z chlapců uplynul čas určený np, zkušební dobu, pro­vinil se dokonce dvakrát znovu. Mimo jiné tím, že řídil automobil V podnapilém 'Stavu. Když pak měl soud proměnit podmíněný rozsu­dek na nepodmíněný, ozývaly se znovu hlasy, že prý je škoda, aby viník byl. potrestán, prý je schop­ný hrát 1 ve státní reprezentaci a bude-li sl muset odpykat za­sloužený trest, bude tlm poškoze­ný náš sport. Obvodní soud v Praze 7 samo­zřejmě . s takovým názorem ne­mohl; souhlasit, je však vůbec po­divné, že- se podobné úsudky mo­hou projevit, a že někdo může klást zájmy hokeje nad socialistic­kou spravedlnost. Není to pohled více než krátkozraký? Tím spíše, že v státní reprezentaci by měli být ti nejlepšf nejertom po strán­ce sportovní, ale i morální. (Grs) Chagall „Maminka se narodila v Ljoznu, kde jsem namaloval popův dům, před dompm plot a u plotu vepří­ky. Pop nepop. Usmívá se, když jde v záři svého kříže; požehná ml. Hladt sl nikou kyčli. Vepříct jako pejsci, mu běží naproti"... „Jednoho krásného dne /ale všechny dny jsou krásnéj, když dávala matka chléb do pece a právě držela lopatu, přistoupil jsem k ní, vzal ji za. zamoučněný loket a řekl jí: Maminko, chtěl bych být malířem. Už nemůžu být ani příručím, ani účetním, « tím ft konec. Navždycky" NAD MYŠLENKAMI IX. VŠEODBOROVÉHO SJEZDU (5) Odbory a svět „Doslova před našima očima se svět mění a mění se k lepšímu,“ citoval ve zprávě Gstřední rady odborů o čin­nosti ROH soudruh K. Hoffmann slova L. I. Brežněva z XXV. sjezdu sovětských komunistů. Tento všeobecný trend — aniž bychom podceňovali síly, které se snaží bránit rozvoji tohoto směru světového vý­voje — má své zdroje především v existenci stále pevněj­šího a sílícího socialistického světového společenství a jeho mírové politiky. Tento všeobecný trend je přiro­zeně podporován komunistickými, dělnickými a pokrokový­mi organizacemi celého světa a zcela přirozeně i pokroko­vými odbory. K politice prospívající míru a spolupráci mezi národy světa a státy různého společenského zřízení se pokrokové odbory hlásí z logického důvodu. Totiž jen v míru lze stále účinněji získávat pro pracující vše, co potřebují a co jim patří; jen rozvoj spolupráce vytváří další možnosti ke spo­jení sil všech pracujících na světě proti moci vykořisťova­telů; jen sílící jednota umožňuje mohutné akce solidarity s těmi, kdo se octnou pod tlakem utiskovatelů. „V uplynulém období,“ řekl na IX. všeodborovém sjezdu soudruh K. Hoffmann, „také československé Revoluční od­borové hnutí přispívalo k politice míru a spolupráce. Pře­devším tlm, že se dále prohoubila a konkretizovala spolu­práce se sovětskými odbory a odbory ostatních socialistic­kých zemí. Zkušenosti sovětských odborů na všech úsecích činnosti uplatňované v účasti odborových orgánů a organizací na tvorbě, realizaci a kontrole národohospodářského plánu, v plánování sociálního rozvoje výrobních kolektivů, při orientaci socialistického soutěžení a pracovní iniciativy atd, jsou nenahraditelnou školou práce našich odborů. Tím důležitější je, že v uplynulém období se zkvalitnila spolu­práce nejen po linii ústředen, ale i po linii odborových svazů i jednotlivých závodů." Čs. revoluční hnutí přispívá k politice míru a spolupráce. Mezi jiným i tím, že důsledně a odpovědně plní své inter­nacionální poslání v mezinárodním odborovém hnutí, že se aktivně podílí na odborových akcích solidarity: • Zvláště výrazně se tyto akce projevily v mnoha for­mách pomoci vietnamskému lidu. • Pokračují akce na podporu chilských pokrokových odborů, demokratů a vlastenců v jejich statečném boji proti fašistické vojenské diktatuře. • Na solidaritu čs. odborů se mohly a nadále mohou spoléhat pracující v Urugvayi a v dalších zemích vystave­ných teroru a násilí. ■ ROH se staví důsledně za požadavek naplnění práv arabského lidu Palestiny a za obranu lidských, demokratic­kých a odborových práv afrického obyvatelstva jihoafrické republiky, Namibia, Zimbabwe a dalších zemí. Tyto akce solidarity, koordinované s akcemi pokrokových odborů ve všech zemích světa a s akcemi ostatních demo­kratických sil, se staly skutečnou humanistickou bitvou pokrokové světové veřejnosti za lidská práva. Je to bitva zcela odlišná od těch pokusů, kterými chtějí narušovat klid a pořádek v socialistických zemích někteří činitelé kapitalistických mocností, používající k tomu také heslo o „boji za lidská práva“. Československé odborové hnutí má v současné době styky s více než 130 zahraničními ústřednami a organiza­cemi. Středem pozornosti při dvoustranných i mnohostran­ných stycích s těmito organizacemi — z nichž ne všechny jsou členy Světové odborová federace — byly a jsou zejmé­na sociálně ekonomické otázky, spjaté s problematikou upevňování světového míru a s bojem za zastavení závodů ve zbrojení. Na tomto základě se pak podařilo rozšířit oblast spolupráce o další konkrétní otázky týkající se pracujících. Velký význam je nutno přikládat čs. účasti na setkání představitelů hlavních evropských odborových ústředen v Ženevě v roce 1974, na první evropské odborové kon­ferenci o problematice ochrany pracovního a životního prostředí, práce a zdraví pracujících taktéž v Ženevě v roce 1975. Týká se to i naší účasti na světové konferenci o za­městnanosti konané loni v rámci Mezinárodni organizace práce a konečně na druhé evropské konferenci k otázkám pracovního prostředí a odborové výchovy letos v březnu opět v Ženevě. Čs. Revoluční odborové hnutí velmi intenzívně spolupra­cuje se Světovou odborovou federací (své sídlo má v Pra­ze). V uplynulém období přišly čs. odbory ve Světové od­borové federaci s radou iniciativních námětů; aktivizovaly její pozornost na sociálně ekonomické problémy, jejichž řešení je těsně spjato s uvolňováním mezinárodního napětí a s celkovým zlepšením mezinárodního ovzduší. Koncem roku 1974 byl ustaven poradní výbor Světové odborové fe­derace pro sociálně ekonomické otázky, na jehož práci se podílejí odbory dvaceti zemí. Některé z nich jsou členský­mi organizacemi SOF, ale další jsou přidruženy k jiným mezinárodním ústřednám. Světovou odborovou federaci čekají v dalším období náročné a odpovědné úkoly. Čs. odborové hnutí chce v těs­né součinnosti s ostatními členskými organizacemi ještě iniciativněji přispívat především k odpovědné přípravě a zdárnému průběhu IX. světového odborového kongresu, který se bude konat v dubnu příštího roku v Praze. Uspo­řádání tohoto světového odborového fóra v Praze bude pro čs. odborové hnutí nejen otázkou cti, ale i organizačního a politického umu. Úspěšný průběh a závěr sjezdu by měl zdůraznit myšlenku, kterou vyslovil loni na konferenci komunistických a dělnických stran Evropy L. I. Brežněv: „K tomu, aby se uvolnění mezinárodního napětí stalo ne­zvratným a mír skutečně trvalým, je zapotřebí nejen úsilí vlád, ale i aktivity lidových mas.“ (bh) 8. Července 1857 * CLARA ZETKINOVÄ, významná pracovnica německého a mezinárodního dělnického hnuti a vedoucí pracovnice ženského hnuti. Byla spoluzakladatelkou Komunistické strany Německa a od r. 1919 členka jejího ÜV. V roce 1921 se stala členkou exekutivy a prezidia KI. (+ 20. 8. 1933.) a. Července 1982 + WILLIAM FAULKNER, americký spisovatel. Děj svýoh naturalistických románů a povídek zasadil ve většině případů do prostředí amerického Jihu. Za své literární dílo obdržel v roce 1949 Nobelovu cenu. Napsal: Svatyně, Divoké palmy, Růže pro Emilii, Báj. Pobertové aj. (* 25. 9. 1897.) 8. Července 1892 * RICHARD ALDINGTON, anglický pokrokový spisovatel a básník. Svá nej­ VyfwzAs ’Ujrdíle lepší díla věnoval protiválečné temati­ce. Je autorem 1 u nás oblíbených romá­nů Všichni lidé jsou nepřátelé. Zemřel hrdina, Sen v Luxemburské zahradě, a dalších (+ 27. 7. 1962.) 9. Července 1357 BYL V PRAZE POLOŽEN ZÁKLADNÍ KAMEN KE STAVBĚ KARLOVA MOSTU. Most byl dokončen někdy počátkem 15. století. io. Července 1902 * NICOLAS GUILLfiN BATISTA, ku­bánský avantgardní básník a veřejný činitel, typický představitel tzv. afro­­kubánské bojující poezie. Hlavní dílo: Motivy sonu, Sóngoro Cosongo. Písně pro vojáky a sony pro turisty aj. V r. 1950 se stal členem Světové rady míru. Za své pokrokové dílo byl od­měněn Leninovou cenou Za upevnění míru mezi národy. li. Července 1937 + GEORGE GERSHWIN, americký hudební skladatel a výborný klavírista. Typickým výrazem jeho hudby je styli­zování černošského jazzu. Psal skladby orchestrální a filmovou hudbu, písně, a je autorem i černošské opery Porgy a Bess. Světové proslulosti dosáhla jeho Rhapsody In blue (* 26. 9. 1898.)

Next