Technický Týdenik, leden-červen 1970 (XVIII/1-26)
1970-01-06 / No. 1
President ČSSR Ludvík Svoboda v novoročním projevu: Všichni sí musíme uvědomit, že budeme žít jen z takových hodnot, jaké svou vlastní prací vytvoříme. Tak to zdůrazňuje vedení komunistické strany a tato pravda platí nejen pro společnost jako celek, ale i pro každého jednotlivého občana. Nikdo nemůže dostávat od společnosti více, než kolik odpovídá jeho vlastnímu přínosu pro celek. technický týdeník šq] V PRAZE 6. LEDNA 1970 ■ ROČNÍK XVIII ■ CENA 1 KČS Za sjednocení pracovního úsilí k 25. výročí našeho osvobození Již více než 130 výzkumných ústavů a vývojových pracovišť z průmyslu, stavebnictví, zemědělství, zdravotnictví a základního výzkumu přijalo celoústavní závazky na počest 25. výročí našeho osvobození. Ve skutečnosti jde o stovky závazků výzkumných týmů a pracovních kolektivů. Nejvýznamnějším rysem většiny závazků je angažovanost na úspěšné realizaci výsledků tvůrčí technické práce. Nejpočetnější skupinou jsou závazky ke zkrácení termínů pro ukončení výzkumných a vývojových úkolů a jejich realizace ve výrobě. Mnoho ústavů se dále zavázalo, že poskytnou podnikům a závodům konkrétní technickou a technologickou pomoc, a to zejména v případech, kdy se proti původnímu očekávání nedosahuje stanovených parametrů, jakosti a ekonomických výsledků. Velká pozornost se věnuje i využití poloprovozů; ústavy zvyšují jejich výrobu bud přímo pro obohacení trhu, nebo pro experimentální pracoviště v závodech, stavbách a v zemědělství, kde se mají nové materiály, přístroje a technika provozně ověřovat. Početnou skupinou jsou také závazky ke kritickému přehodnocení dosavadní praxe výzkumných ústavů. Ústavy projednávají s výrobními podniky zkušenosti z realizace vyřešených úkolů s cílem zpřesnit za dávání úkolů a prohloubit spolupráci s výrobou. Získaných poznatků využijí ke konkretizaci úkolů, na nichž se dosud pracuje nebo které budou zařazeny do plánů výzkumných úkolů, a v neposlední řadě i při uzavírání hospodářských smluv. Také uvnitř ústavů sílí snatha o racionalizaci práce. Mnohé ústavy připravují rozbor spotřeby času výzkumných pracovníků a týmů s cílem minimalizovat nevýzkumné činnosti a s nimi spojené ztráty času 1 sil kvalifikovaných lidí. Zájem o racionalizaci výzkumné činnosti se projevuje 1 v rozhod nutí ústavů specializovat se na menší okruh úkolů s tím, že cílem je dosáhnout skutečně nového původního řešení. Ani péče o průběžnou informovanost a doškolování pracovníků výroby nezůstává stranou, neboť ústavy si dnes již plně uvědomují, že úspěch realizace výzkumných a vývojových úkolů závisí i na zasvěcenosti a tvůrčím zájmu těch, kteří si mají novou techniku a techno logii osvojit a výrobně jí využít. Je asi příliš brzy, abychom mohli již dnes dělat závěry nad přijatými závazky výzkumu a vývoje. Bez nadsázky však je možno konstatovat, že pracovní iniciativa většiny výzkumníků a vývojářů je motivována občanskou solidaritou přispět ke konsolidaci naší ekonomiky a dokázat, že se na výzkum a vývoj nedoplácí. Z desítek závazků i dopisů, které z výzkumných ústavů docházejí, je zřejmé, že závazky nevyhlašují z okázalosti. Jde o opravdové odhodlání nestát stranou, když národní hospodářství potřebuje naléhavou pomoc; zároveň však jde i o odhodláni zlepšit vztahy mezi výzkumem, vývojem a výrobou tak, aby vzrostl zájem o inovace a aby se oboustranně sjednotilo úsilí o dosaženi trvalé prosperity na základě technického rozvoje. Výzkumné ústavy se sice zavazují, že překročí plánované tržby, kte ré odváděj! do státního rozpočtu, ale nepřeceňuji jejich význam, neboť vědi, že o ekonomickém a společenském významu výzkumu rozhoduje efekt z výrobního uplatnění a využití vědy. Vědomí prospěšnosti vědce a technika spočívá v tom, že je schopen přetvářet své představy a myšlenky v životní realitu, zhmotňo vat je v produktivnější technice, v účelnějšíná využíváni přírodních sil a zdrojů i objektivních možnpstí rozvoje lidské společností. K tomu se vědci i technici plně hlásí, neboť rozvoj výrobních sil pokládají za hlavní předpoklad k tomu, abychom se přiblížili k našim představám o socialistické společnosti. Co zbývá dodat? Pokusme se co nejdůsledněji sjednotit pracovní úsilí vědců, techniků a dělníků k 25. výročí našeho osvobození v jediný proud výrobních inovací, vysoké jakostí výrobků a hospodárnosti, neboť v rozvoji a uplatnění tvůrčích sil je základ splnění odkazu socialistické revoluce a životního díla V. i. Lenina. (bvj pf 1970: Zdraví, spokojenost a úspěch všem čtenářům přeje redakce »•l nflLMfflP 11 otázek na jedno téma: STÁTNÍ ZKUŠEBNY A JAKOST Odpovídá ing. JOSEF VYSKOČ, náměstek předsedy Úřadu pro normalizaci a měření Právě skončil Kuk jakosti. Jsou ve státních zkušebnách pozorovatelné jeho výsledky? Cílem této akce bylo dosáhnout změny v postoji, myšlení a v nazírání na jakost. Šlo tedy o poslání spíše etické, jehož výsledky se projeví nepřímo, v trvalém působení. ]e skutečně mnoho podniků zvláště ve spotřebním průmyslu, ve strojírenství a v potravinářském průmyslu, kde intenzívně organizují moderní způsoby řízení jakosti, maximálně využívají zahraničních zkušeností z vyspělých kapitalistických zemí 1 z SSSR. ČSVTS zamýšlí uzavřít Čs. rok jakosti 1969 na celostátní konferenci v dubnu letošního roku zejména výměnou zkušeností progresivních podniků. Uvažuje se přitotp o přípravě dlouhodobější, cílevědomé technicko-ekonomic ké propagandě k péči o jakost čs. výroby. Jak to vlastně nyní vypadá s jakosti, viděno očima státních zkušeben? Dovolte jen několik čísel z minulého roku. Při povinném hodnocení vybraných výrobků od ledna do září bylo 19,3% zařazeno do 1. stupně s výbornou jakoští, 63,1 % do 2. stupně s dobrou jakostí a 16,7 % do 3. stupně s nízkou jakostí. Zbytek — 0,9 % neodpovídal jakosti a zařazení do stupňů Jakosti bylo odmítnuto. Srovnání s rokem 1968 ukazuje, že se jakost celkově zlepšila. O něco se např. zvýšil podíl výrobků výborné jakosti. To potvrzuje i opakované povinné hodnocení výrobků v určených kontrolních lhůtách. Vloni v září bylo z 89 opakovaně hodnocených výrobků přeřazeno 38 do vyššího a jen 18 do nižšího stupně jakosti. Myslím, že to je dosti překvapivé zjištění. Spotřebitelé mívají často jiné zkušenosti. Co si myslíte vy? Spotřebitel udělá někdy opravdu špatný nákup a pak se dívá s jistým předsudkem na každý československý výrobek. Z čísel, která jsem uvedl, není ovsem možné dělat souhrnné závěry o kvalitě celé naší produkce. Povinně hodnocené výrobky nereprezentují zdaleka celou výrobu, výběr je stále ještě dosti nahodilý a struktura hodnocených výrobků proměnlivá. O některých oborech výrobků mají však státní zkušebny ucelený přehled. Na velmi slušné úrovni jsou např. benzíny, nafta, mazací látky i autokosmetika. V mnoha případech mají proti zahraničním vzorkům jen nepatrné rozdíly a kdybychom je ještě vylepšili některými speciálními příměsemi, pak by se vyrovnaly nebo by i předčily zahraniční materiáy. Také naše elektrické spotřebiče pro domácnost nejsou v podstatě funkčně špatné, naopak mají dobré parametry, jsou výkonné a spolehlivé, nedostatkem však je úzký sortiment, konečná úprava a provedení, mnohdy i v průmyslovém návrhu. Jsou hodnocení kvality přísně objektivní? Nemají těsné vztahy mezi zkušebnami a výrobci negativní vliv? jsem přesvědčen, že při zařazení do 1. stupně jakosti je plně zaručena objektivita rozhodování. Jistá ohledu plnost možná existuje v případě, že výrobku hrozí zařazení do 3. stupně. Tady zkušebna dosti často upozorní předem výrobce na hrozící nebezpečí, dává mu někdy ještě příležitost k odstranění nedostatků. Neslevuje se však ze zásadně stanovených hlavních parametrů. Pak máme ještě 2. stupeň kvality. který můžeme nazvat průměrem. Odpovídá však průměrné kvalitě výrobků z vyspělých zemí? Mám-li být upřímný — domnívám se, že náš průměr je poněkud pod oním průměrem, o němž hovoříte. Odpovídá však plně dobrému standardu. Závady často spočívají i mimo výrobek — v nedostatku náhradních dílů, v servisu apod. Výrobky 1. stupně jakosti mají opravdu špičkovou úroveň. Bezmála jedno procento výrobků hodnocených vloni neodpovídalo základním požadavkům. Nedostatky musely být zcela evidentní. Proč jimi výroba vůbec ztrácí čas a peníze? Šlo o 16 výrobků. Ve většině |>řípadů je předložily k povinnému hodnocení malé výrobny, družstevní a komunální podniky, které chtěly rychle realizovat třeba dobrou myšlenku, ale neměly dostatek výrobních zsušeností a stabilitu ve výrobě — » „odnesla“ to jakost. Tyto malé podniky předkládají však většinou výtečné výrobky! Dostáváte k vyřízení hodná námitek proti výsledkům povinnéltu hodnocení ve státních zkušebnách? Měsíčně přijde 10 až 15 odvolání, vesměs proti zařazení do 3. stupně jakosti. Často však výrobce jen žádá o prominutí dodatečného odvodu ze zisku a pouze vysvětluje, proč nemůže zajistit požadovanou kvalitu. Ve většině případů byla dosud odvolání výrobců po prověření zamítnuta. Výrobce i potom má možnost formou rozkladu žádat o další přezkoumání, což řeší komise nezávislá na státním Zkušebnictví. Státní zkušebnictví dnes řídí 32 zkušeben. Jsou dostatečně vybaveny? Je hodnocení dostačující z hlediska spotřebitele? Kádrové i technické vybavení zkušeben je vcelku slušné, i když se bez odborných expertíz ve výzkumných ústavech či na vysokých školách ani ta nejlepší zkušebna neobe jde. Musíme se rozhodnout, na které oblasti soustředit pozornost, výběr k hodnocení je dosud dosti nahodilý. Mělo by jít především o ýýrobky široké spotřeby včetně potravin, dále o výrobky, na kterých má stát velký zájem celospolečenský, což se projevuje i různými dotacemi a podobně (např. dodávky pro zemědělství, bytovou výstavbu, dopravu). Třetí významnou oblastí soustředěné péče státního zkušebnictví jsou hlavní výrobky pro export, a čtvrtou oblastí budou případy, kdy odběratelé vyčer pali i všechny možnosti zajistit si kvalitní dodávky u výrobce a kde pak nastupují ekonomické postihy jako tlak na zlepšení výroby. Koncepční zaměření a národohospodářsky zdůvodněný výběr výrobků pro povinné hodnocení je pro rok 1970 nejdůležitějším úkolem Úřadu pro normalizaci a měření a dalších zainteresovaných orgánů. Jak jsou dnes závody zaintere■ sovány na hodnocení? Státní zkušebnictví nestanoví ve své sféře ekonomické zainteresování výrobců na kvalitě produkce, to je věc jiných orgánů. V současnosti možnost žádat o zařazení výrobku 1* stupně jakosti do kategorie volných cen je značně omezená a pro výrobce není ani dost atraktivní. Spolupráce se však prohlubuje, a tak výsledky povinného hodnocení nebo odborné vyjádření zkušeben bude pro cenové orgány kritériem při tvorbě a kontrole cen, zejména u výrobků deklarovaných . jako technicky progresivní. Výhledově se počítá, že i podnikatelské výhody (dotace, úvěry) budou do značné míry vázány podobným způsobem. Pokud jde o výrobky 3. stupně jakosti, předepisuje se dodatečný odvod z čistého zisku ve výši 5 % expedované produkce, popř. 20 % při opakovaném neuspokojivém hodnocení. U monotematických výrob bývají důsledky ekonomiky velmi nepříjemné a přispívají k řešení kvality. Z výrobních podniků také přicházejí hlasy, že povinné hodnocení je velmi drahé a zvyšuje vlastní náklady na výrobu. Rád bych slyšel váš názor. Účelné a hospodárné hodnocení objektivním orgánem není luxusem. Vždyť ve všech průmyslově vyspělých evropských zemích existují na výrobci nezávislé zkušebny při spotřebitelj Pokračování na 2. straně)