Beseda Naši Vesnice, duben-červen 1970 (I/12-24)
1970-04-03 / No. 12
DOBRÝ ŠÉF A DOBRÝ CLOVÉK ještě dva dny předtím se zastavil u nás v redakci. Jan Smetáček, usměvavý, jako vždycky plný života, plánů a také spokojenosti, že už po nemoci necíti žádné potíže. A pak jsme se v pondělí dověděli tu šokující zprávu, že v neděli 22. března náhle zemřel. Beseda vznikla z časopisu Naše vesnice, který^založil a jehož byl šéfredaktorem — a byl ,,šéfem“, jak jsme mu říkali, dobrým a lidským, vždycky chápajícím potíže druhých. Jan Smetáček byl významným československým zemědělským novinářem. Začínal jako redaktor odborného časopisu Milotický hospodář, ve kterém svými radami a obrovskou agendou dotazů a odpovědí pomáhal popularizovat pokrokové názory v zemědělství. Po čtyřletém pobytu v koncentráku začal svou práci ve svobodné vlasti jako zástupce šéfredaktora Práva lidu — a od počátku roku 1949 dostal na starost sjednotit veškerý zemědělský odborný tisk. Jako šéfredaktor odborný časopisů Státního zemědělského nakladatelství podstatně ovlivnil zaměřeni těchto časopisů a prakticky vybudoval jejich systém, který je užitečný dodnes. Po odchodu ze SZN vedl časopis Socialistické zemědělství v ČSAZV. Když byl ustaven český svaz družstevních rolníků, byl pověřen vedením svazového časopisu Naše vesnice, odkud odešel před koncem loňského roku do důchodu. Ale byl příliš čilý a příliš plný zájmu o práci. V zemědělské rubrice Cs. rozhlasu potřebovali — a tak znovu nastoupil, aby svými zkušenostmi pomohl. Jan Smetáček odešel ve věku 63 let. Pro nás, kteří jsme ho důvěrně poznali při každodenní redakční práci, byl jeho odchod smutným překvapením. Byl dobrým člověkem a vždycky obětavým rádcem. Odešel vzácný člověk — nám odešel přítel. Čest jeho památce. Redakce Besedy Informovat o realizaci leninských idejí v současném Polsku je posláním „Leninských dnů“, které v březnu slavnostně zahájili v polském informačním a kulturním středisku v Praze. V pořadu večera, kterého se zúčastnili představitelé čs. politického, veřejného a kulturního života, byl promítnut polsko-sovětský film režiséra Jutkoviče „Lenin v Polsku“. Po stopách Lenina Zároveň byla v prostorách střediska otevřena výstava „Po stopách Lenina“. Nečekejme, až co bude shůry dáno Stává se nám — řekl mi před několika dny vedoucí krajského oddělení MZVž v Západočeském kraji ing. Vladislav Třeška — že odejde-li z družstva dojička, odejde s ní i určitý počet dojnic. Jinak řečeno, to znamená, že v Západočeském kraji, zejména jeho pohraničních oblastech, je takový nedostatek pracovních sil, že se jejich úbytek odráží bezprostředně ve snižování stavu hospodářských zvířat i poklesu ploch intenzivních plodin. Je známo, že v JZD CSR činí průměrný věk družstevníků 46,9 let. V Západočeském kraji už 49 let. Počet pracovníků ve vyšším než produktivním věku činí v JZD 30,6% z celkového počtu trvale činných. Nábor mládeže do zemědělství se soustavně neplní. Kromě nezbytného doplnění pracovníků je v budoucnu jednou z hlavních cest pronikavá racionalizace výroby. Velkovýroba a opět velkovýroba. Není to pochopitelně nový objev. Je to problém její realizace. V rostlinné výrobě je už leccos slibně řešeno např. ve sklizni obilovin, rýsují se i možnosti řešení u tak pracných plodin, jako jsou cukrovka a brambory. Racionalizace, zavedení skutečně velkovýrobních technologií v živočišné výrobě, si však vyžádá velké investice. Výstavba stájí na soustředění skotu v období združstevňování si vyžádala téměř dvě desítky miliard korun. Technologie v nich však zastarala během deseti, patnácti let. Mohu upřesnit ing. Třešku: odejde-li z družstva dojička, odejde s ní asi 10 až 15 dojnic. To je asi tak počet dojnic, které při dnešní technologii stačí obstarat jedna pracovnice. Má-li se zabránit poklesu stavu hospodářských zvířat a dojnic zvlášť z těchto důvodů,?. musí nová technologie umožnit, aby jeden ošetřovatel při stejné námaze, či menším podílu ruční práce stačil na obsluhu 40 až 50 krav. Přišla-li výstavba stájí v první etapě na dvě desítky miliard korun, nebude druhá etapa o nic levnější. A navíc by měla, s přihlédnutím ke stavu pracovních sil, být rychlejší. Ministr zemědělství CSR charakterizoval tuto situaci tak, že stojíme na prahu druhé investiční vlny. Ale opravdu jen stojíme před ní, neboť její uskutečnění znamená stavět. A to rychle a kvalitně. Ovšem jak stavět a přitom rychle, když např. „příděl'“ pro celou zemědělskou výstavbu okresu Kladno v letošním roce činí 600 000 cihel. Družstva a statky v okrese Kladno došly k závěru, že jednou z cest, jak vlastní investiční výstavbu urychlit, je pomoc vlastními silami všude tam, kde je to možné. V roce 1966 se dohodly, že vytvoří zemědělské stavební sdružení (ZSSd) stavební podnik, který by po— dle místních potřeb okresu zajišťoval vše potřebné pro svépomocnou i dodavatelskou výstavbu. Dnes takový podnik mají a je schopen stavět nejen provozní budovy, ale i řešit problémy životního a pracovního prostředí na vesnici výstavbou bytů, sociálních a kulturních zařízeni v obcích, realizovat i záměry obchodu, pohostinství i sportovních organizací na vesnici. Pochopitelně, že postupně. Začínají se tak vracet vklady, které jednotlivá družstva a statky vložily do svého podniku, i prostředky, které mu poskytly jako provozní úvěr. ZSSd ve Slaném není sice jediný podnik toho druhu, ale jeho zkušenosti už nyní ukazují, že není třeba se zastavovat u první překážky. Z loňské bilance jeho činnosti lze uvést, že sdružení poskytlo projekční a jinou pomoc na svépomocnou výstavbu družstev. Výstavba činila 15 miliónů korun. K tomu připojilo dodavatelsky výstavbu objektů v objemu 5 miliónů korun (včetně bytových jednotek). I ve Slaném vědí, že není dobré spojovat stavební výrobu s výrobou stavebních hmot. Ale v současných mimořádných podmínkách je to účelné. Odhadli správně před třemi roky budoucí vývoj a při výstavbě podniku si zajistili vlastní výrobu základních stavebních potřeb. Dnes má ZSSd ve Slaném svou pilu, má základní provozní střediska s potřebnou mechanizací a také svou cihelnu. Získali objekt staré cihelny v Novém Sttašecí. Tam, kde ještě v roce 1967 byla umístěna sýpka a drobné hospodářské zvířectvo, se dnes už zase vypalují cihly. Ložisko cihlářské hlíny má zásobu na 100 i více let při výrobě dvou miliónů cihel ročně. Surovina je kvalitní a nově vyráběné cihly byly podle úředního atestu zařazeny do první jakostní třídy s pevnosti 200 kg cm2 jako mrazuvzdorné. Rekonstrukce cihelny byla rozpočtena na 2617 tisíc korun. Realizována byla o 244 tisíc korun levněji. Loni, po opožděném zahájení provozu se v ni vyrobilo 600 000 cihel. Letos předpokládají výrobu 1,5 miliónu cihel a v dalších letech ještě další růst roční výroby. Samozřejmě to vše nebylo tak snadné, jako napsat o tom těch několik řádek. Byl jsem v zimě 1964.65 svědkem úsilí OSP v Semilech a okresních orgánů o obnovení staré cihelny. Tehdejší jejich úsilí ztroskotalo na negativním přístupu národních podniků, výrobců stavebních hmot, které měly dodat starší, už vyřazené zařízení. Ty tehdy považovaly (z úzkých hledisek podnikové kalkulace) za výhodnější levnou koncentrovanou výrobu i za cenu drahé dopravy objemných stavebních hmot po železnici. Koncentrace výroby je jistě velká výhoda, umožňující zlevnění vlastní výroby, ale nedají se přitom opomíjet jiné, stejně závažné faktory. V době nouze (nouze o stavební materiály při vysoké potřebě) nelze lpět jen na hlediscích, která v dané době fakticky působí stagnaci. Pro zemědělské podniky na Kladensku je roční „příděl“ 600 000 cihel při současných nárocích na zemědělskou stavební výrobu vskutku nouzí, a to chronickou. Z toho tedy poučení pro dnešní den: pomozme si sami všude tam, kde to společnými silami jen trochu jde. Tohle pochopeni se právě sešlo na Kladensku. Cihelna v Novém Strašecí by určitě nezahájila znovu výrobu, neobnovila by se jako cihelna, nebýt výpomoci kladenských ocelářů a horníků, kteří obnovili kolejiště, nebýt pomoci Jihočeských a Severočeských cihelen, které pomohly dokumentací, projekcí, dodávkou staršího zařízení a jeho montáže. Nečekejme tedy, až co nám bude shůry dáno. Nahoře se jen přerozděluje. Toho, co se přerozděluje, je a bude (alespoň podle zkušenosti posledních dvaceti let) měřeno požadavky, vždy málo. — vsc — KROMĚŘÍŽ: JEDNALI O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ ZEMĚDĚLCŮ Okresní výbor Českého svazu družstevních rolníků v Kroměříži uspořádal pro předsedy sociálních komisí JZD aktiv o sociálním zabezpečení a lázeňské péči. Přednášeli na něm pracovníci odboru sociálního zabezpečení ONV v Kroměříži. Diskuse ukázala, že je nutné, aby se pracovníci sociálních komisí scházeli pravidelně s pracovníky odboru sociálního zabezpečení a radili se, jak postupovat při vyřizování žádostí o důchody. Zájem o uvedený aktiv byl velký, o čemž svědčí 85% účast pozvaných. ☆ USPOŘÁDALI SEMINAR O OBCHODNÍCH OTÁZKACH Seminář na téma: „Nedostatky při uzavírání hospodářských smluv a z toho plynoucí právní důsledky“ uspořádal pro funkcionáře JZD OV CSDR v Kroměříži. Přednášela na něm pracovnice Státní arbitráže z Brna s. JUDr. Rohlíěková. Ve svém výkladu ukázala praktickými příklady na nedostatky, kterých se dopouštějí funkcionáři při uzavírání hospodářských smluv a zpeněžování zemědělských produktů. V diskusi vystoupil pracovník OV ČSDR v Kroměříži s. Simčík, který na příkladech zpeněžování výrobků z loňského roku ukázal, jak je nutné, aby fukcionáři byli o právních otázkách podrobně informováni. Ing. O. T. * FRÝDEK-MlSTEK: VE VÝROBĚ BRAMBOR JSOU REZERVY V loňském roce provedl Ütvar výživy a ochrany rostlin při STS Frýdek-Místek ve spolupráci s nejvyspělejšími pěstiteli brambor v JZD Fryčovice a v JZD Nošovice demonstrační poloprovozní pokusy, jejichž cílem bylo ověřit si efektivnost předkličování sadby a chemických postřiků proti plísni bramborové, která pronikavě snižuje hektarové výnosy brambor. Napadená naf předčasně odumírá, brambory zůstanou drobné — nevyvinuté a infikované plísní, která způsobuje jejich následné hnití nejen během uskladnění, ale i v půdě. Mnohá družstva, která tyto postřiky podceňují, zjišťují, že již při sklizni mají výnosy o 15 až 30 % nižší. Zkušenosti ukazují, že jedna koruna vynaložená na předkličování sadby se vrací u většiny odrůd Částkou 20 Kčs ve zvýšené hrubé produkci ze sklizně brambor. ti Čtyři chemické postřiky (prodvěma tradičním), zvyšují hrubou zemědělskou produkci z 1 ha o 3515 Kčs. V JZD Fryčovice byla jedna plocha brambor odrůdy Krasava ponechána bez postřiku. Výnos byl 90 q z hektaru! Stejná plocha téže odrůdy, kde byl proveden chemický postřik čtyřikrát, dala výnos 302 q z každého hektaru. Preventivní opatření má tedy svůj význam a ukazuje, že i v pěstování brambor máme rezervy I (S. M.) BRNO: PŘIKLAD ZE SLAPANIC HLEDÁ následovníky Pod pojmem kultura na venkově, představujeme si obyčejně vesnickou zábavu, požárnickou dechovku, nebo snad ještě folkloristický soubor, ale ty už by spočítal na prstech. Zdá se, že se snad nic víc nedá dělat. Najdou se však nadšenci, kteří dokáží divy, jako například ve Šlapanicích u Brna. Je to jinak docela obyčejná předměstská obec, ale sbormistr Ivan Sedláček se tu přece jen pokusil o experiment: Dát dohromady dětský pěvecký sbor na vysoké umělecké úrovni. Zpočátku to vypadalo beznadějně, zvláště když na zkoušky v tělocvičně si nosívali zpěváčci i uhlí, aby nemuseli mrznout, ale kupodivu nikdo se nevzdal a brzy pořádala „Kantiléna“ první koncert — a od té doby můžete začít listovat v kronice sboru, který přerostl nejen hranice Šlapanic, ale i Brna a naší vlasti. Dnes totiž zpívá „Kantiléna“ nejen na domácích koncertech, zvláště v zámcích a kostelích, ale účinkuje ve sborech brněnské opery, bývá v televizi a znají ji už i posluchači v Jugoslávii, Francii, NSR a jinde. Každý rok přichází sbor s novým programem klasických i nových sborů a každý rok těch asi 75 dětí, ve věku 10—16 let, dokazuje, že 1 ze skromných začátků může vyrůst velké dílo, nezalekneme-li se překážek. pa Z OBCÍ A OKRESŮ