Beseda Naši Vesnice, červenec-září 1970 (I/25-37)
1970-07-03 / No. 25
PŘIJEL* IRÁNSKA \LÄDNI DELEGACE, z obchodně politických Jednaní ministra zahraničního obchodu ČSSR ing. Andreje Barčáka (druhý zleva) s ministrom Iránu Houshangem Ansarim (pravo). Foto ČTK — J. Bárta ZÄBÉRY Z BULHARSKA. Město Smoljan leží vysoko v rhodop®kém pohoří. Za poslední léta vyrostlo z malé osady v průmyslové středisko a nové závody a domy změnily výrazně tvářnost města. Foto ČTK — BTA K ZEMETŘESENl V PERU. Jedénaětyřicetivteřinové zemětřesení, které postihlo jihoamerický stát Peru, zasáhlo území, které se rovná rozlohou Československu. 800 000 lidí ztratilo střechu nad hlavou, 50 000 lidí zahynulo, 250 měst a osad bylo částečně nebo úplně zničeno. Náš snímek byl pořízen v Huarezu, městě, které mělo 18 000 obyvatel a v němž bylo 1500 lidí zabito. Telefoto ČTK — UP1 Z JAPONSKÉHO ZEMEDELSTVI. V současné době je v Japonsku klovni sezóna v pěstování rýže — zakládá se úroda pro příští rok. Právě v této době se vyhrocují problémy japonské zemědělské politiky. Vláda se snaží přimět pěstitele, aby snížili rozlohu osevní plochy o 10 %, čímž chce zabránit nadvýrobě rýže a zachovat cenu na stejné výši. Tato politika vzbuzuje velkou nedůvěru a obavy u drobných pěstitelů, protože slouží zájmům monopolů, preferuje bohaté farmáře a v podstatě bere možnost obživy 80 % rolníků, I na bahnité rýžoviště proniká mechanizace. Foto ČTK — JAPAN PRESS RYCHLENA ZELENINA Z JZD PŘEROV NAD LABEM. JZD Přerov •ad Labem dodává čerstvou zeleninu pro Prahu a okolí. Pěstují •de v pařeništích rychlenou papriku, rajské, Jarní květák a rychlené okurky, kterých družstvo dodá do konce června na trh 120 metráků. Marie Homolová pří sklizní rychlených okurek. Foto CTK — St. Louda SLOVO K SOBOTE Evropská bezpečnost a plány NATO Situace v Evropě je v porovnání s jinými částmi světa poměrně klidná. Bylo by však váznou chybou podceňovat celkovou globální strategii USA a Severoatlantického paktu v této části světa. Hlavní nebezpečí pro ohrožení míru v Evropě vyplývá zvláště z existence agresivního seskupení NATO, z Jeho snahy zabránit mezinárodnímu uvolnění a zmařit úsilí o posílení bezpečnosti a spolupráce evropských národů. Nemůžeme a nemáme ani právo zavírat oči před tvrdou skutečností. Je třeba vidět, že agresivní síly na Západě naléhají nadále na zvyšování obrovských vojenských rozpočtů. Vojgnská mašinérie NATO pohltila za dvacet let vojenské přípravy proti socialistickým zemím více než jeden bilión dolarů. V blízkosti našich hranic se soustředuje její hlavní vojenská síla. jenom v NSR je na 150 amerických válečných základen a více než čtvrt miliónu vojáků. NSR sama disponuje více než půlmiliónovou, moderně vyzbrojenou armádou, nehledíc přitom na další divize západoevropských států, které se nacházejí na jejím území. Reálná fakta svědčí o tom, že NATO je nástrojem všestranného boje proti socialismu v Evropě. Tento aspekt byl a zůstává jeho hlavní činností. Přestože tento boj byl veden pod různými vlajkami, jako politika zadržování, politika z pozice síly nebo nyněj, ší strategie ťzv. mírového pronikání, antisocialistické ostří této politiky bylo stále stejné. Pohlaváři NATO vyzkoušeli v praxi strategii tzv. mírového pronikáni i proti naší zemi. Svědčí o tom nedávný vývoj. Po lednu 1968 sázeli na organizování ideologických, politických a ekonomických diverzí. Podle zpráv zahraničního tisku byla dokonce v rámci Severoatlantického paktu vypracována zvláštní operace proti ČSSR, nazvaná krycím jménem Zefír. Předáci NATO počítali s tím, že ČSSR vystoupí z organizace Varšavské smlouvy. Na šíření podvratné činnosti proti ČSSR byly vyčleněny zvláštní orgány a oddíly NATO a byly rovněž mobilizovány speciální jednotky bundeswehru. Americká agentura UPI s uspokojením tehdy oznámila, že západní Německo si začíná vytvářet v Československu politické předmostí. Zásah vojsk zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 však překazil plány na oslabení socialismu. Proto plným právem naše zahraniční politika usiluje spolu s ostatními evropskými socialistickými zeměmi o vytvoření účinného systému bezpečnosti v Evropě, proto vyvíjí velkou snahu o uspořádání celoevropské konference o bezpečnosti a spolupráci. V tomto směru došlo již k celé řadě dvoustranných jednání. Členské státy NATO se však proti vůli jejich lidu snaží zmařit toto mírumilovné úsilí socialistických zemí. Svědčí o tom i nedávné zasedání rady NATO v Římě. Hlavním politickým tématem zasedání byla otázka vztahů členských států NATO k návrhu socialistických zemí na svolání celoevropské konference k problému bezpečnost) v Evropě. Generální tajemník NATO M. Brosio se ještě před zasedáním v Římě snažiť ovlivnit jednáni tvrzením, že návrh socialistických zemi je prý pro členské země NATO nepřijatelný. I když mluvil italsky, každému bylo zřejmé, že je to ve skutečnosti hlas americký. Jsou to právě USA, které mají zájem na dalším zachování rozkolu Evropy v zájmu upevnění své politické, vojenské a hospodářské nadvlády nad jinými západními státy. USA byly a jsou hlavním odpůrcem opravdového zmírnění napětí v Epropě. Na římském zasedání se jim opět podařilo vnutit svou vůlí evroipsikým spojencům v NATO. Protože však obyčejné vytáčky a demagogické fráze o nutnosti pečlivě připravit poradu o evropské celoevropskou bezpečnosti již nikoho nepřesvědčí, uchýlili se pohlaváři NATO k novému propagandistickému triku. Z archivů vytáhli návrh na tzv. vyrovnané omezení ozbrojených sil. Podle něho by měl sovětský svaz snížit své ozbrojené síly ve střední Evropě o 30 °/o a USA pouze o 10 %. Nyní byl tento návrh na římském zasedání NATO vydán jako zvláštní deklarace. A musí být k tomu nutná dávka otrlosti, když deklarace je vyhlašována div ne za novou mírovou iniciativu NATO. Je nutno poznamenat, že na římském zasedání ne všichni spo. jenci USA byli ochotni tleskat tomuto žonglérství. Ministr zahraničních věci Francie Schuman, který odmítl podepsat deklaraci, ji správně hodnotil jako čistě taktický krok, který bude odmít. mit členskými zeměmi Varšavské smlouvy. Je málo pravděpodobné, že kejkle stratégů NATO, kteří jsou nuceni lavírovat vůči stále vzrůstajícímu tlaku mezinárodni veřc nosti, někoho zmatou. Lid západoevropských států žádá od svých vlád ne propagandistické prohlášení, ale reálné kroky, které by vedly k vytvoření pevného bezpečnostního systému v Evropě. - til - Cabryk - to zní hrdě Každý z nás má někde své „doma" , svoje v koutku srdce schované „u nás“. Prosím, možná zrovna vy na té nejnovější chalupě, co jste ji nedávno dostavěli, někdo jiný zase v té prastaré, co bydlíval ještě se starou matkou v sousední vesnici. Ale pro mne, at se na mně nikdo nezlobí, je „u nás“ — Cabryk. Právě on a Žabí ulice. Vlastně ani nevím, proč se mně vybaví zrovna to malinkaté náměstíčko v jednom z příbramských koutů, když jsem tam takové to pro život důležité období — klukovské dospívání — vůbec neprožíval. A nebylo tam vlastně ono pravé „doma“, ale doma tam přeci jen bylo. Ano, Cabryk tu byl a je nutno s ním jednou provždy počítat. A nezni to hrdě? CABRYK! A to už je vlastně zkomolenina protože to náměstíčko dostalo svůj lidový název fdnešní oficiální je Hornické náměstíj od louže či spíš rybníčku ften už taky zmizel), který se jmenoval, poslyšte to krásné pojmenování: Cabicábr. Tohle slovo si zase přetvořili havíři a řemeslníci z okolí. To okolí Cabicábru patřilo kdysi příbramskému báňskému šachmistru Vavřinci Tzabitzebrovi, ale kdo by se s takovým jménem vyslovoval navěky, když je tu kratší — Cabryk. , Ostatně, nemýlíte se, když vám to připomene Cabrické a Cabrik z Drdova Městečka na dlani, ano, je to právě onen Cabryk, z něhož se hvězdicovitě rozvětvují ulice, z nichž jedna je Ondrákova j podle místního přítele j. K. Tyla), ale protože tu bývalo hodně žab, neřeklo se jí jinak, než Žabí. A právě na rohu téhle vysmívané ulice a Cabryku míval dědeček Václav koláfský veřtat. To byl ten důvod, jak jsem dostal skoro domovské právo v tomhle místečku ošuntělé příbramské čtvrti. Na dooře dědečka Veselých stávaly, opřeny o domek, kmeny všelijakých stromů, aby tu dřevo vysýchalo, přestalo pracovat a mohlo jít šikovně pod hoblík. Veřtat byl plný voňavých pilin, hoblin a ponky zaplněné všelijakým vercajkem. A těch vůní: všechny byly sice dřevěné, ale co vy víte, jak třeba voní piliny buku ještě teplé v závitech mohutných nebozezů, a lak měkce voní lípa a neústupně tvrdá hrušeň! jé, a jak tady uprostřed těch vůní a lidí od fochu kolárskeho chutnalo babiččino kafe, to obyčejnské, jemuž se tady v kraji říkávalo culijinda! Za okny veřtalu byl Cabryk. S kočičími hlavami dlažby a večer na zápraží se všemi dědečkovými sousedy. Kousek přes ulici byl kovář, tuším Janda se jmenoval. Ten dělal na dědečkova kola železné obutí, hřeby, osičky, závlačky a nevímco ještě. Tam zase pro mé dětské smysly vonělo ohněm a v představách to sršelo jiskrami jako u samotného Lucifera. Udělat takový rájek, to snad ani kumšt nebyl, ale když přišla složitější zakázka, to už se svaly kovářských chasníků leskly potem a ruce hbitě pracovaly s červeňoučkým železem. Diky Cabryku a především dědečkovi jsem měl pěkné sáňky, které obyčejně nevydržely mé divoké jízdy v Roklinkách či na Vršku a já s brekotem táhl ze svahů na Cabryk. Dědeček bud opravil jkdyž měl ěasj nebo dal jiné, tamty, le spraví potom. Jen Isme spolu vybírali takové, co měly podobné tráky jako ty rozbité. To aby naši doma na to hned tak nepřišli. Cabryk. Pro mého otce to byl ten nejpravějši domov, pro mne tak polovičně, spíš něco, co se skryje pod pojmem „u nás“. Co jen se tady navyprávělo na zápražích historek, hlavně vojenských a havířských, to když šel někdo ze sousedů ze šichty s vandrůvkou v podpaží nebo se vracel ze žejdlíku příbramského piva od Kvídů či od Zeleného stromu. Havíři, to byla veselá parta, kamarádská, už proto, že práce ve stříbrných dolech nebyl žádný med a taky nebyla zvlášt ne lip placená. V dolech se vždycky drželo za jeden provaz proti mocným tam nahoře v zápeci březohorských či příbramských kanceláří. Na začátku jsem říkal, jak si havíři zkomolili jméno páně Tzabitzebrovo, ale ono vlastně slovo cabryk je daleko starší než onen zmíněný pán: kdysi dávno čt ještě předtím označovalo primitivní zařízení na promýoúní vytěžené rudy vodou, jako by snad ani v tom nebyla náhoda. Jak říkám, nemohu si pomoci, ale Jakmile se mě někdo zeptá, co Je nového TAM U PÁS, a mysli u nás v Příbrami, vždycky se mi ozve: CABRYK. A cesty sem vedou Jako do Říma. Taky všechny. Miroslav VESELÍ Beseda o BESEDĚ V minulých dnech se náš redakční kolektiv sešel na pracovni besedě s úřadujícím místopředsedou DV ČSDR soudruhem Václavem Dobešem a generálním tajemníkem OV ČSDR soudruhem ing. Jaroslavem Paličkou. I Besedy v redakci se zúčastnil nově jmenovaný šéfredaktor našeho časopisu soudruh Ladislav Vilímec, dlouholetý zkušený redaktor ostravské Nové Svobody. Otevřené neformálni Jednáni se zaměřilo hlavně na to. Jak dále zkvalitnit obsah BESEDY naši vesnice a zvýšit Jajl přitažlivost a odběr v řadách členfi JZD a obyvatelstva vesnice. Pracovnici redakce se při této příležitosti srdečně rozloučili s dosavadním šéfredaktorem soudruhem Františkem Hanzlíkem, který zastává důležitou funkci v Čs. rozhlase a přislíbili plnou podporu novému šéfredaktorovi v Jeho náročné práci. Současně se jednoznačně vyslovili pro angažované prosazování záměrů a cílů ústředního výboru Českého svazu družstevních rolníků, které vycházejí z potřeb realizace politiky strany na vesnici a sledují další rozkvět jednotných zemědělských družstev a zvýšení hmotné a kulturní úrnvně života na vesnici.