Beseda Naši Vesnice, červenec-září 1970 (I/25-37)

1970-07-03 / No. 25

PŘIJEL* IRÁNSKA \LÄDNI DELEGACE, z obchodně politických Jednaní ministra zahraničního obchodu ČSSR ing. Andreje Barčá­­ka (druhý zleva) s ministrom Iránu Houshangem Ansarim (pravo). Foto ČTK — J. Bárta ZÄBÉRY Z BULHARSKA. Město Smoljan leží vysoko v rhodop­­®kém pohoří. Za poslední léta vyrostlo z malé osady v průmyslo­vé středisko a nové závody a domy změnily výrazně tvářnost města. Foto ČTK — BTA K ZEMETŘESENl V PERU. Jedénaětyřicetivteřinové zemětřesení, které postihlo jihoamerický stát Peru, zasáhlo území, které se rovná rozlohou Československu. 800 000 lidí ztratilo střechu nad hlavou, 50 000 lidí zahynulo, 250 měst a osad bylo částečně nebo úplně zničeno. Náš snímek byl pořízen v Huarezu, městě, které mělo 18 000 obyvatel a v němž bylo 1500 lidí zabito. Telefoto ČTK — UP1 Z JAPONSKÉHO ZEMEDELSTVI. V současné době je v Japonsku klovni sezóna v pěstování rýže — zakládá se úroda pro příští rok. Právě v této době se vyhrocují problémy japonské zeměděl­ské politiky. Vláda se snaží přimět pěstitele, aby snížili rozlohu osevní plochy o 10 %, čímž chce zabránit nadvýrobě rýže a za­chovat cenu na stejné výši. Tato politika vzbuzuje velkou nedů­věru a obavy u drobných pěstitelů, protože slouží zájmům mono­polů, preferuje bohaté farmáře a v podstatě bere možnost obživy 80 % rolníků, I na bahnité rýžoviště proniká mechanizace. Foto ČTK — JAPAN PRESS RYCHLENA ZELENINA Z JZD PŘEROV NAD LABEM. JZD Přerov •ad Labem dodává čerstvou zeleninu pro Prahu a okolí. Pěstují •de v pařeništích rychlenou papriku, rajské, Jarní květák a rych­lené okurky, kterých družstvo dodá do konce června na trh 120 metráků. Marie Homolová pří sklizní rychlených okurek. Foto CTK — St. Louda SLOVO K SOBOTE Evropská bezpečnost a plány NATO Situace v Evropě je v porovná­ní s jinými částmi světa poměrně klidná. Bylo by však váznou chy­bou podceňovat celkovou globál­ní strategii USA a Severoatlan­tického paktu v této části světa. Hlavní nebezpečí pro ohrožení míru v Evropě vyplývá zvláště z existence agresivního seskupe­ní NATO, z Jeho snahy zabránit mezinárodnímu uvolnění a zmařit úsilí o posílení bezpečnosti a spo­lupráce evropských národů. Ne­můžeme a nemáme ani právo za­vírat oči před tvrdou skutečností. Je třeba vidět, že agresivní síly na Západě naléhají nadále na zvyšování obrovských vojenských rozpočtů. Vojgnská mašinérie NATO pohltila za dvacet let vo­jenské přípravy proti socialistic­kým zemím více než jeden bilión dolarů. V blízkosti našich hra­nic se soustředuje její hlavní vo­jenská síla. jenom v NSR je na 150 amerických válečných zákla­den a více než čtvrt miliónu vo­jáků. NSR sama disponuje více než půlmiliónovou, moderně vy­zbrojenou armádou, nehledíc při­tom na další divize západoevrop­ských států, které se nacházejí na jejím území. Reálná fakta svědčí o tom, že NATO je nástrojem všestranného boje proti socialismu v Evropě. Tento aspekt byl a zůstává jeho hlavní činností. Přestože tento boj byl veden pod různými vlaj­kami, jako politika zadržování, politika z pozice síly nebo nyněj, ší strategie ťzv. mírového pro­nikání, antisocialistické ostří té­to politiky bylo stále stejné. Pohlaváři NATO vyzkoušeli v praxi strategii tzv. mírového pro­nikáni i proti naší zemi. Svědčí o tom nedávný vývoj. Po lednu 1968 sázeli na organizování ideo­logických, politických a ekono­mických diverzí. Podle zpráv za­hraničního tisku byla dokonce v rámci Severoatlantického paktu vypracována zvláštní operace pro­ti ČSSR, nazvaná krycím jménem Zefír. Předáci NATO počítali s tím, že ČSSR vystoupí z organi­zace Varšavské smlouvy. Na šíře­ní podvratné činnosti proti ČSSR byly vyčleněny zvláštní orgány a oddíly NATO a byly rovněž mo­bilizovány speciální jednotky bundeswehru. Americká agentu­ra UPI s uspokojením tehdy oznámila, že západní Německo si začíná vytvářet v Československu politické předmostí. Zásah vojsk zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 však překazil plány na osla­bení socialismu. Proto plným právem naše zahra­niční politika usiluje spolu s ostat­ními evropskými socialistickými zeměmi o vytvoření účinného systému bezpečnosti v Evropě, proto vyvíjí velkou snahu o uspo­řádání celoevropské konference o bezpečnosti a spolupráci. V tomto směru došlo již k celé řa­dě dvoustranných jednání. Členské státy NATO se však proti vůli jejich lidu snaží zma­řit toto mírumilovné úsilí socia­listických zemí. Svědčí o tom i nedávné zasedání rady NATO v Římě. Hlavním politickým téma­tem zasedání byla otázka vztahů členských států NATO k návrhu socialistických zemí na svolání celoevropské konference k pro­blému bezpečnost) v Evropě. Generální tajemník NATO M. Brosio se ještě před zasedáním v Římě snažiť ovlivnit jednáni tvrzením, že návrh socialistic­kých zemi je prý pro členské ze­mě NATO nepřijatelný. I když mluvil italsky, každému bylo zřej­mé, že je to ve skutečnosti hlas americký. Jsou to právě USA, které mají zájem na dalším za­chování rozkolu Evropy v zájmu upevnění své politické, vojenské a hospodářské nadvlády nad ji­nými západními státy. USA byly a jsou hlavním odpůrcem oprav­dového zmírnění napětí v Epro­­pě. Na římském zasedání se jim opět podařilo vnutit svou vůlí evroipsikým spojencům v NATO. Protože však obyčejné vytáčky a demagogické fráze o nutnosti pečlivě připravit poradu o evropské celoevropskou bezpečnosti již nikoho nepřesvědčí, uchýlili se pohlaváři NATO k novému propagandistickému triku. Z ar­chivů vytáhli návrh na tzv. vy­rovnané omezení ozbrojených sil. Podle něho by měl sovětský svaz snížit své ozbrojené síly ve střed­ní Evropě o 30 °/o a USA pouze o 10 %. Nyní byl tento návrh na římském zasedání NATO vydán jako zvláštní deklarace. A musí být k tomu nutná dávka otrlosti, když deklarace je vyhlašována div ne za novou mírovou iniciati­vu NATO. Je nutno poznamenat, že na římském zasedání ne všichni spo. jenci USA byli ochotni tleskat tomuto žonglérství. Ministr zahra­ničních věci Francie Schuman, který odmítl podepsat deklaraci, ji správně hodnotil jako čistě taktický krok, který bude odmít. mit členskými zeměmi Varšavské smlouvy. Je málo pravděpodobné, že kej­­kle stratégů NATO, kteří jsou nu­ceni lavírovat vůči stále vzrůsta­jícímu tlaku mezinárodni veřc nosti, někoho zmatou. Lid zápa­doevropských států žádá od svých vlád ne propagandistické prohlá­šení, ale reálné kroky, které by vedly k vytvoření pevného bez­pečnostního systému v Evropě. - til - Cabryk - to zní hrdě Každý z nás má někde své „do­ma" , svoje v koutku srdce scho­vané „u nás“. Prosím, možná zrovna vy na té nejnovější cha­lupě, co jste ji nedávno dosta­věli, někdo jiný zase v té pra­staré, co bydlíval ještě se starou matkou v sousední vesnici. Ale pro mne, at se na mně nikdo nezlobí, je „u nás“ — Cabryk. Právě on a Žabí ulice. Vlastně ani nevím, proč se mně vybaví zrovna to malinkaté náměstíčko v jednom z příbram­ských koutů, když jsem tam ta­kové to pro život důležité období — klukovské dospívání — vůbec neprožíval. A nebylo tam vlast­ně ono pravé „doma“, ale doma tam přeci jen bylo. Ano, Cabryk tu byl a je nutno s ním jednou provždy počítat. A nezni to hrdě? CABRYK! A to už je vlastně zkomolenina pro­tože to náměstíčko dostalo svůj lidový název fdnešní oficiální je Hornické náměstíj od louže či spíš rybníčku ften už taky zmi­zel), který se jmenoval, poslyšte to krásné pojmenování: Cabicábr. Tohle slovo si zase přetvořili ha­víři a řemeslníci z okolí. To oko­lí Cabicábru patřilo kdysi pří­bramskému báňskému šachmistru Vavřinci Tzabitzebrovi, ale kdo by se s takovým jménem vyslo­voval navěky, když je tu kratší — Cabryk. , Ostatně, nemýlíte se, když vám to připomene Cabrické a Cabrik z Drdova Městečka na dlani, ano, je to právě onen Cabryk, z něhož se hvězdicovitě rozvětvují ulice, z nichž jedna je Ondrákova j po­dle místního přítele j. K. Tyla), ale protože tu bývalo hodně žab, neřeklo se jí jinak, než Žabí. A právě na rohu téhle vysmívané ulice a Cabryku míval dědeček Václav koláfský veřtat. To byl ten důvod, jak jsem dostal skoro do­movské právo v tomhle místečku ošuntělé příbramské čtvrti. Na dooře dědečka Veselých stávaly, opřeny o domek, kmeny všelijakých stromů, aby tu dřevo vysýchalo, přestalo pracovat a mohlo jít šikovně pod hoblík. Veř­tat byl plný voňavých pilin, hob­lin a ponky zaplněné všelijakým vercajkem. A těch vůní: všechny byly sice dřevěné, ale co vy víte, jak třeba voní piliny buku ještě teplé v závitech mohutných ne­bozezů, a lak měkce voní lípa a neústupně tvrdá hrušeň! jé, a jak tady uprostřed těch vůní a lidí od fochu kolárskeho chutnalo babiččino kafe, to obyčejnské, je­muž se tady v kraji říkávalo cu­­lijinda! Za okny veřtalu byl Cabryk. S kočičími hlavami dlažby a ve­čer na zápraží se všemi dědeč­kovými sousedy. Kousek přes uli­ci byl kovář, tuším Janda se jme­noval. Ten dělal na dědečkova kola železné obutí, hřeby, osičky, závlačky a nevímco ještě. Tam zase pro mé dětské smysly vo­nělo ohněm a v představách to sršelo jiskrami jako u samotného Lucifera. Udělat takový rájek, to snad ani kumšt nebyl, ale když přišla složitější zakázka, to už se svaly kovářských chasníků leskly potem a ruce hbitě pracovaly s červeňoučkým železem. Diky Cabryku a především dě­dečkovi jsem měl pěkné sáňky, které obyčejně nevydržely mé di­voké jízdy v Roklinkách či na Vršku a já s brekotem táhl ze svahů na Cabryk. Dědeček bud opravil jkdyž měl ěasj nebo dal jiné, tamty, le spraví potom. Jen Isme spolu vybírali takové, co měly podobné tráky jako ty roz­bité. To aby naši doma na to hned tak nepřišli. Cabryk. Pro mého otce to byl ten nejpravějši domov, pro mne tak polovičně, spíš něco, co se skryje pod pojmem „u nás“. Co jen se tady navyprávělo na zá­pražích historek, hlavně vojen­ských a havířských, to když šel někdo ze sousedů ze šichty s van­­drůvkou v podpaží nebo se vra­cel ze žejdlíku příbramského pi­va od Kvídů či od Zeleného stro­mu. Havíři, to byla veselá parta, kamarádská, už proto, že práce ve stříbrných dolech nebyl žád­ný med a taky nebyla zvlášt ne lip placená. V dolech se vždycky drželo za jeden provaz proti moc­ným tam nahoře v zápeci březo­­horských či příbramských kance­láří. Na začátku jsem říkal, jak si havíři zkomolili jméno páně Tza­­bitzebrovo, ale ono vlastně slovo cabryk je daleko starší než onen zmíněný pán: kdysi dávno čt ještě předtím označovalo primi­tivní zařízení na promýoúní vy­těžené rudy vodou, jako by snad ani v tom nebyla náhoda. Jak říkám, nemohu si pomoci, ale Jakmile se mě někdo zeptá, co Je nového TAM U PÁS, a mys­li u nás v Příbrami, vždycky se mi ozve: CABRYK. A cesty sem vedou Jako do Říma. Taky všech­ny. Miroslav VESELÍ Beseda o BESEDĚ V minulých dnech se náš re­dakční kolektiv sešel na pra­covni besedě s úřadujícím místo­předsedou DV ČSDR soudruhem Václavem Dobešem a generál­ním tajemníkem OV ČSDR sou­druhem ing. Jaroslavem Palič­kou. I Besedy v redakci se zúčastnil nově jmenovaný šéfredaktor našeho časopisu soudruh Ladi­slav Vilímec, dlouholetý zkuše­ný redaktor ostravské Nové Svo­body. Otevřené neformálni Jednáni se zaměřilo hlavně na to. Jak dále zkvalitnit obsah BESEDY naši vesnice a zvýšit Jajl přitaž­livost a odběr v řadách členfi JZD a obyvatelstva vesnice. Pracovnici redakce se při té­to příležitosti srdečně rozloučili s dosavadním šéfredaktorem sou­druhem Františkem Hanzlíkem, který zastává důležitou funkci v Čs. rozhlase a přislíbili plnou podporu novému šéfredaktorovi v Jeho náročné práci. Současně se jednoznačně vyslovili pro an­gažované prosazování záměrů a cílů ústředního výboru Českého svazu družstevních rolníků, kte­ré vycházejí z potřeb realizace politiky strany na vesnici a sle­dují další rozkvět jednotných zemědělských družstev a zvýše­ní hmotné a kulturní úrnvně ži­vota na vesnici.

Next