Beseda Naši Vesnice, červenec-září 1970 (I/25-37)

1970-09-18 / No. 36

Již před Kolumbem? Nejde tentokrát o starý známý problém, kdo vlastně objevil Ameriku první. Dánský historik Stevensen zjistil ze starých islandských písemnosti, že Islandfané znali brambory již v roce 1050, přičemž se soudí, že byly do Evropy přivezeny z Ameriky až po jejím osídlení evropskými kolonizátory. Historik totiž našel zmínku o zvláštní plodině, rodící hlízy, která byla před 900 lety přivezena ze země za mořem, avšak na Islandu se neujala. Vzhledem k tomu, že zde nerostou brambory ani ted, se Stevensen domnívá, že šlo patrně o tuto rostlinu. (I- A.) V příštím roce na trh Meliorační sdružení v jihoslovenském městě Galantě dělá úspěšné pokusy s pěstováním jedlé houby — hlivy ústřicové. Semeno zakoupili v Maďarsku, kde tuto houbu již pěstují ve velkém. Družstvo Galanta je bude dodávat na trh již od příštího roku. Imrj Splní letošní plán Státní rybářství v Českých Budějovicích prověřuje v současné době na všech svých závodech pokusnými odlovy plánované přírůstky násady i tržní ryby. Na produkčně rozhodujících rybnících při nesnížené hladině po zátahu sítí se ryby váží a současně se posuzuje jejich zdravotní stav a opět se vypouštějí do rybníka. Dosavadní výsledky pokusných odlovů jsou velmi slibné a ukazují, že letošní plán se splní,přestože dlouhá zima způsobila ztráty v komorových rybnících a nízká teplota vody v květnu nepříznivě ovlivnila přírůstky na váze. (mr) Moderní masokombináty — Na pěti místech naší republiky v Hodoníně, České Skalici, Kladně, Mladé Boleslavi a v Plané nad Lužnicí — se budují moderní masokombináty, které mají zabezpečit v druhé polovině roku zpracování dostatku masa. Šestý masokombinát zahájí provoz letos v Klatovech a v r. 1972 se ho má dočkat i Praha, kde v jižní a severní oblasti vyrostou nové závody s kapacitou po 40 000 tunách ročně. (mr) Jak hospodaří pražští zemědělci? Státní statek Praha, který oslavil deset let svého trvání, hospodaří na 3100 hektarech. Ročně produkuje 4,5 miliónu vajec, denně dodává do prodejen 80 000 litrů mléka. Z krmných odpadů, které sváží ze 650 míst, vyrobí 240 000 q krmné pasty pro produkci 10 000 q vepřového masa. Kromě toho pěstuje obiloviny, kterých letos dodal 7 vagónů. Hlavní město Prahu zásobuje ze 70 % ranou zeleninou a dodává 33 vagónů ovoce. V příštích letech statek rozšíří moderní skleníky v povodí Rokytky v Hrďlořezích, na statku Práče v Záběhlicích a v Jinonicích o 20 ha. (ma) Bude více vepřového? sat Velký kombinát na výkrm pra vyrůstá v objektu bývalé cihelny v Žamberku. Na jeho stavbu sdružilo prostředky 14 jednotných zemědělských druž stev. S výstavbou kombinátu se začalo loni v dubnu a již v letošním roce, o rok dřivé než se počítalo, budou uvedeny do provozu první dvě haly. Celý kombinát, který si vyžádá náklady ve výši 15 miliónů korun, bude po dokončení produkovat ročně 8000 q vepřového masa. Další velkovýkrmnu bude stavět 5 státních statků a 2 JZD v Knapovci. Roční produkce této velkovýkrmny bude 11000 q masa ročně. Objekt se stejnou kapacitou budují družstva na Lanškrounsku a konečně čtvrtá velkovýkrmna, která bude produkovat ročně 5000 q vepřového masa, bude stát ve Džbánově. (juij Získávají mládež V Německé demokratické republice existují v družstvech sportovní kluby pro mládež. Děti zde mohou pod vedením zkušených jezdců cvičit jezdeckou akrobacii na živých koních. Náš snímek byl pořízen v Hohenböddenstadt v okrese Magdenburg, kde umožňují dětem věnovat se ve volném čase nejen tomuto krásnému sportu, ale zároveň jeho prostřednictvím je seznamují se zemědělstvím a vychovávají je tak k lásce ke zvířatům a k zemědělské práci. (SNÍMEK ZENTRALBILD) Napoleonův přemožitel Leckde v Čechách najdete pamětní desku: „Zde přenocoval ruský vojevůdce Kutuzov“. Tento slavný válečník má 16. září jubileum. Uběhlo totiž 225 let od jeho narození. Petrohradský rodák Michail Ilarionovič Kutuzov, přemožitel Napoleonových armád, zemřel jako voják roku 1813 v Boleslavci, dnešním Polsku. Pojedete-li městem Příbramí, u Modrého hroznu zjistíte, že i zde, v dobách dávných vojenských tažení Kutuzov přebýval. SNÍMEK: ČTK — ARCHÍV Zaměstnání pro papoušky vynašli maďarští výzkumníci. Zjistili, že papoušci daleko dříve než ty nejšložitější vědecké aparatury vycítí přítomnost některých chemikálií, zejména sebenepatrnější množství kyseliny šimlové ve vzduchu. Slouží tedy jako nejspolehlivější detektory na přítomnost tohoto nebezpečného jedu. Proto si maďarská továrna na léky koupila 10 těchto ptáků, které rozmístila v provozech, ve kterých jsou lidé výpary této kyseliny ohroženi. Jakmile některý z papoušků zjistí sebenepatrnější přítomnost této látky ve vzduchu, upozorní na nebezpečí zvýšeným neklidem a křikem. (J- T.) od soboty do soboty... POHOSTINSTVÍ, HOSTINŠTÍ A HOSTÉ Kdybychom řelkli, že úroveň pohostinství záleží především na lidech, neuděláme žádný objev. Z nedávné i současné praxe bychom však našli i dost důkazů o tom, že se tohle pravidlo pokoušíme často obejít, zpravidla s nepříjemným výsledkem pro obě strany — pro pozorovatele i hosty. V mnoha místech jsme nelitovali peněz a práce na všelijaké adaptace, abychom dali lidem místo starých hospod moderní pohostinství, zvláště na venkově a na turistických trasách. Výsledky však zdaleka neodpovídají nákladům. Stará klasická hospoda byla prostá a solidní a nevyžadovala takřka údržbu, v zimě v ní bylo teplo, v létě chládek, pivo se dobře udržovalo a celek vyhovoval účelu, k němuž se staletí vy-i víjel. Upravíme-li takovou hospodu jakýmsi pseudobruselsikým stylem, setřeme nejen místní ráz, ale navíc se už nezba-: víme věčných oprav, protože životnost adaptací je mini-: mální. Bývají také neúplné a cestou na WC se zpravidla dostaneme z dneška přímo do XIII. století. Podstatně horší však je, že se často utěšujeme, co jsme úpravami udělali pro hosty, aniž bychom dokázali zvládnout to hlavní — služby, o jejichž úrovni rozhodují lidé, vedoucí a personál. Jsou draze zmodernizované podniky, kde si host připadá jako v zámku. Tam mu průvodce servíroval nekonečný rodokmen feudálů — zde se po delší době dovídá, kolik už se vystřídala vedoucích, proč, a jak se úroveň postupně zhoršuje. Vedoucí si podávají dveře, zjistí, že nenarazili právě na zlatý důl a jdou dál — a hosté si počkají na autobus a jedou radši někam jinam. Ny Vysočině například už je jen málo starých hospod s dřevěným obložením, stoletými stoly a lavicemi, trámovým stropem a generacemi prošlapanou podlahou. Hospod, kde na vás se stěn shlížejí v dojemné shodě Komenský, Oldřich a Božena nebo lešetínský (kovář — a kde vy s potěšením shlížíte na vynikající krajinářské originály od mistrů, kteří tu také kdysi sedá-: váli. Mezi tím jsou sarnorosty a paroží, v oknech kveton kytky a lidem je tu dobře, i když nedostanou šunku, sekt nebo značkové lihoviny. Ba možná právě proto. To jsme se však zase zatoulali daleko od lidí — musíme se k nim vrátit. Základem dobrého pohostinství totiž není jen lokál, ale především dobrý vzájemný poměr hostitele a hosta. Je tedy jasné, že taikový poměr nemůže vzniknout v podniku, kde lidé každých pár týdnů žasnou nad novým vedoucím, a sotva on bude mít zájem o bližší seznámení, když bere záležitost jenom jako mezipřistání. Bude se starat především o tržbu a zavede proto nějaké novinky, za které možná bude i pochválen, ale uvažujme: Je pro společnost výhodnější držet se na venkově prostého lidového pohostinství, omezeného sortimentu a časné zavírací hodiny, anebo učit na vesnici staré i mladé pít zahraniční lihoviny, kouřit cizí cigarety a co chvíli vysedávat přes půlnoc? Návštěva ve staré hospodě byla tak trochu jako návštěva vzdálené přízně. Člověk zahnal žízeň, popovídal si a v pohodě odcházel. Dnes si mnohde nepřipadá ani jako host, jen snad když hodlá roztočit pár stokorun. Ale až to zvládne, může zase jít. Bývaly proslulé hospody „U grobiána“, kde se hosté přijímali bez rukaviček, ale srdečně. Až se po tom někdy stýsiká v dnešní záplavě honičky za odlidštěným mamonem. Nu a jak bývá zvykem, nakonec malý příklad ze života. Náhodou jsem provázel kousek po Vysočině zahraničního hosta s déeskou Citroenem a spoustou peněz. Vystřídal už řádku našich motelů a Interhotelů, ale byl spíše rozčarován. „Dobře“, říkal, „ale to je internacinální a všude stejné. Tady by člověk čekal něco jiného.“ Jeli jsme právě od Mánesu ve Svratce, chlapík vypadal sportovně, doporučil jsem mu proto změnit pérování vozu, přičemž se celá karosérie déesky zvedne, a pak jsem ho vedl lesními a polními cestami až pánubohu pod okna, na Samotin, ik Tlustošům. Lokál jako dlaň, šentyš jako noční stolek, sortiment chudičký, ale pravá horácká hospoda. Na všem znát ruce mnoha gene-^ raci. Stařík Tlustoš dal k lepšímu partyzánské příhody, vět-* šinou z osobní zkušenosti a host si pochutnával na domácím uzeném a dobrém pivu. koukal po zařízení, po obrázcích a parožích, koukal mezi kytkami v oknech po stráních, a bavil se jafko kluk o prázdninách. Potom si hospoda ofotografoval zevnitř a zvenčí, natrhal si venku kytičku vřesu a až jsme sjížděli dolů, řekl: „Kdybych k vám byl přijel jen pro tohle, stálo to zato.“ A poučení? Méně neuvážených adaptací, méně neuvážené snahy po „světovosti“, méně stěhování vedoucích, ale víc solidnosti a skutečného pohostinství. Tím jsme byli proslulí po staletí a je v našich silách být i nadále. M. PAVLAS # beseda 3_•