Časopis Lékařů Českých, červenec-prosinec 1968 (CVII/28-52)
1968-07-05 / No. 28
časopis létafft Českých Vedoucí redaktor: Prof. dr. O. Š m a h e 1, DrSc. — Zástupce vedoucího redaktora: R. Potměšilové. Technický redaktor: R. Peliška. Tajemník redakce: Dr. J. König, CSC. — Členové redakční rady: Doc. dr. A. Černoch, prof. dr. Z. Dienstbier, DrSc., dr. M. Dobrkovský, dr. P. Firt, DrSc., prof udlák, CSc., prof. dr. V. Rapant, DrSc., doc. dr. D. demik J. Charvát, prof. dr. J. Mašek, DrSc., doc. d dr. J. Holý, DrSc., prof. dr. J. Hořejší, DrSc., akadr. R. Palec, prof. dr. O. Poupa, DrSc., doc. dr. P. Pr. K. Mašek, CSc., prof. dr. E. Matejiček, DrSc., Rolný, esc., dr. O. Schiick, DrSc., prof. dr. O. Starý, DrSc., doc. dr. L. Syrůček, CSc., prof. dr. J. Švejcar, DrSc., akademik O. Teyschl, prof. dr. Z. Votava, DrSc. ROČNÍK 107* ČÍSLO 28 Pomalé virové infekce s/e^cnma L. Sybůček Ostav epidemiologie a mikrobiologie, Praha, ředitel doc. dr. L. Syrůček, CSc. Když jsem v roce 1959 poprvé viděl ve Skotsku*) ovce nemocné „scrapie“ a nedlouho poté slyšel od Carletona Gajduska o nově rozpoznaném hromadném onemocnění domorodců na Nové Quineji, nazývaném „kuru“, neuvědomoval jsem si, jak těsná souvislost existuje mezi oběma zmíněnými patologickými stavy zvířete a člověka. Ani jsem si nebyl tehdy vědom významu těchto nemocí pro lékařskou virológii. Obě tyto choroby mne tehdy zajímaly pro svoji exotičnost i pro jejich některé podivuhodné a jedinečné vlastnosti. Avšak celkem záhy, tak, jak se počaly hromadit zprávy o dalších podobných onemocněních zvířat a především, když byly provedeny prvé srovnávací studie, začínalo být jisté, že stojíme na prahu objevu zcela nové skupiny virových onemocnění, lišících se jak svými původci, tak svou patologií i patogenezí od všech ostatních známých virových nákaz. V roce 1965 se konalo v Bethesdě setkání vybraných odborníků nazvané „Workshop and Symposim on Slow, Latent and Temperate Virus Infections“ f 11) a v roce 1966 se schází v Los Angeles další symposium, které se soustřeďuje především na pomalé virové infekce postihující centrální nervový systém (CNS) a na jejich původce, nazývané nyní souborně a módně „CHINA viruses“, což neznamená „čínské viry“ nýbrž jen zkratku pro „Chronic Infectious Neuropathic Agents“ (12). Protože se domnívám, že výsledky jednání obou zmíněných symposií nejsou většinou naší lékařské veřejnosti dostatečně známy a jak pomalé virové infekce, tak i vlastnosti jejich původců nejsou již více záležitostí exotickou a mají zásadní význam, dovoluji si požádat čtenáře o trpělivost a předložit jim na základě osobních zpráv, sdělení i dostupné literatury stručný přehled dosavadních znalostí o pomalých virových infekcích. I. Kuru V padesátých letech našeho století existovalo na naší planetě jen málo oblastí, kde člověk žil nedotčen nástrahami naší civilizace, neznal kovových nástrojů a živil se prostě z toho, co mu příroda poskytovala v hotové nebo téměř hotové formě. Jednou z těchto oblastí byla (a částečně ještě je) Východní vysočina ostrova Nové Quiney. S touto oblastí, spravovanou australskou vládou a známou jako „Trust Territory of New Quinea“, se bílí lidé začali blíže seznamovat až koncem čtyřicátých let. Jde o hornatou krajinu tropického pralesa, buše a stepi se strmými srázy hor dosahujících výšky až 4000 m/n. m., rozčleněnou do desítek užších i širších údolí a obydlenou lidmi melanéského původu, mnoha odlišných Jazykových skupin, žijících většinou v absolutní izolaci, kterou Jim připravila příroda. Tyto izolované skupinky lidí není možno ani nazvat kmeny. Žijí prostě ve skupinách, množí se mezi sebou, používají nanejvýše primitivních dřevěných nebo i kamenných nástrojů, mají od vesnice к vesnici odlišné zvyky a pravidelně u nich existují rituální vraždy a velmi často i kanibalismus. Chovali však již domestikovaná zvířata, a to malá černá prasata a psy. Byli i primitivními zemědělci; pěstovali taro, banány, druh menioku a cukrovou třtinu. Do větších celků je pojil jedině společný jazyk. Obyvatelé vesnic, kmenových a jazykových skupin žili v neustálém nepřátelství zabíjejíce se vzájemně, přičemž válečný kanibalismus byl často příčinou těchto srážek. To také regulovalo jejich počet. Těchto jazykových skupin jsou až dodnes na nové Quineji celé desítky a tak maně připomíná tato hornatá oblast N. Quineje hory a pralesy Jižní Číny a Severního Vietnamu. A právě v této téměř neprobádané exotické oblasti došlo zásluhou dvou zvídavých lékařů к objevu dosud zcela neznámého hromadného onemocnění člověka, které značně ovlivnilo vývoj lékařské vědy. S. ČERVENCE 1968 (Animal Research Association, Moredun Institute, Gilmerton, Edinburgh, Skotsko Čas. Lék. čes. 107 (1968) 833