Časopis Lékařů Českých, červenec-prosinec 1968 (CVII/28-52)

1968-07-05 / No. 28

časopis létafft Českých Vedoucí redaktor: Prof. dr. O. Š m a h e 1, DrSc. — Zástupce vedoucího redaktora: R. Potměšilové. Technický redaktor: R. Peliška. Tajemník redakce: Dr. J. König, CSC. — Členové redakční rady: Doc. dr. A. Černoch, prof. dr. Z. Dienst­bier, DrSc., dr. M. Dobrkovský, dr. P. Firt, DrSc., prof udlák, CSc., prof. dr. V. Rapant, DrSc., doc. dr. D. demik J. Charvát, prof. dr. J. Mašek, DrSc., doc. d dr. J. Holý, DrSc., prof. dr. J. Hořejší, DrSc., aka­­dr. R. Palec, prof. dr. O. Poupa, DrSc., doc. dr. P. Pr. K. Mašek, CSc., prof. dr. E. Matejiček, DrSc., Rolný, esc., dr. O. Schiick, DrSc., prof. dr. O. Starý, DrSc., doc. dr. L. Syrůček, CSc., prof. dr. J. Švejcar, DrSc., akademik O. Teyschl, prof. dr. Z. Votava, DrSc. ROČNÍK 107* ČÍSLO 28 Pomalé virové infekce s/e^cnma L. Sybůček Ostav epidemiologie a mikrobiologie, Praha, ředitel doc. dr. L. Syrůček, CSc. Když jsem v roce 1959 poprvé viděl ve Skotsku*) ovce nemocné „scrapie“ a nedlouho poté slyšel od Carletona Gajduska o nově rozpoznaném hromad­ném onemocnění domorodců na Nové Quineji, na­zývaném „kuru“, neuvědomoval jsem si, jak těsná souvislost existuje mezi oběma zmíněnými patolo­gickými stavy zvířete a člověka. Ani jsem si nebyl tehdy vědom významu těchto nemocí pro lékařskou virológii. Obě tyto choroby mne tehdy zajímaly pro svoji exotičnost i pro jejich některé podivu­hodné a jedinečné vlastnosti. Avšak celkem záhy, tak, jak se počaly hromadit zprávy o dalších podobných onemocněních zvířat a především, když byly provedeny prvé srovnávací studie, začínalo být jisté, že stojíme na prahu ob­jevu zcela nové skupiny virových onemocnění, liší­cích se jak svými původci, tak svou patologií i pa­­togenezí od všech ostatních známých virových ná­kaz. V roce 1965 se konalo v Bethesdě setkání vybra­ných odborníků nazvané „Workshop and Symposim on Slow, Latent and Temperate Virus Infections“ f 11) a v roce 1966 se schází v Los Angeles další symposium, které se soustřeďuje především na po­malé virové infekce postihující centrální nervový systém (CNS) a na jejich původce, nazývané nyní souborně a módně „CHINA viruses“, což neznamená „čínské viry“ nýbrž jen zkratku pro „Chronic In­fectious Neuropathic Agents“ (12). Protože se domnívám, že výsledky jednání obou zmíněných symposií nejsou většinou naší lékařské veřejnosti dostatečně známy a jak pomalé virové infekce, tak i vlastnosti jejich původců nejsou již více záležitostí exotickou a mají zásadní význam, dovoluji si požádat čtenáře o trpělivost a předložit jim na základě osobních zpráv, sdělení i dostupné literatury stručný přehled dosavadních znalostí o pomalých virových infekcích. I. Kuru V padesátých letech našeho století existovalo na naší planetě jen málo oblastí, kde člověk žil ne­dotčen nástrahami naší civilizace, neznal kovových nástrojů a živil se prostě z toho, co mu příroda poskytovala v hotové nebo téměř hotové formě. Jednou z těchto oblastí byla (a částečně ještě je) Východní vysočina ostrova Nové Quiney. S touto oblastí, spravovanou australskou vládou a zná­mou jako „Trust Territory of New Quinea“, se bílí lidé začali blíže seznamovat až koncem čtyřicátých let. Jde o hornatou krajinu tropického pralesa, buše a stepi se strmými srázy hor dosahujících výšky až 4000 m/n. m., rozčleněnou do desítek užších i širších údolí a obydlenou lidmi melanéského původu, mnoha odlišných Jazykových skupin, žijících většinou v absolutní izolaci, kterou Jim připravila příroda. Tyto izolované skupinky lidí není možno ani nazvat kmeny. Žijí prostě ve skupinách, množí se mezi sebou, používají nanejvýše primitivních dřevě­ných nebo i kamenných nástrojů, mají od vesnice к ves­nici odlišné zvyky a pravidelně u nich existují rituální vraždy a velmi často i kanibalismus. Chovali však již domestikovaná zvířata, a to malá černá prasata a psy. Byli i primitivními zemědělci; pěstovali taro, banány, druh menioku a cukrovou třtinu. Do větších celků je pojil jedině společný jazyk. Obyvatelé vesnic, kmenových a jazykových skupin žili v neustálém ne­přátelství zabíjejíce se vzájemně, přičemž válečný kani­balismus byl často příčinou těchto srážek. To také regu­lovalo jejich počet. Těchto jazykových skupin jsou až dodnes na nové Quineji celé desítky a tak maně připo­míná tato hornatá oblast N. Quineje hory a pralesy Jižní Číny a Severního Vietnamu. A právě v této téměř neprobádané exotické oblasti došlo zásluhou dvou zví­davých lékařů к objevu dosud zcela neznámého hromad­ného onemocnění člověka, které značně ovlivnilo vývoj lékařské vědy. S. ČERVENCE 1968 (Animal Research Association, Moredun Institute, Gilmerton, Edinburgh, Skotsko Čas. Lék. čes. 107 (1968) 833

Next