Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)

1847 / No. 3

Dopis z ciziny. 333 podobněji, žo neostanu: bojímf se, že podnebí bude škodno pro mau Katinku, aneb pro malinkatí Olju, aneb i pro mne; při tom jsme tu sami, a naši příbuzní po Ukraině, ano i žiti zde draho, s2000 rublů stříbra třeba hospodařili sotwa že wyjdeš. Na každý pád užiwu powolání к přestudowáni starých památek, a tam, jak Bůh dá i jak rozhodne hrabě Uwarow. W Petrohradě jest arci wíce prostředků к práčem, wíce i příležitosti ulráceti peníze; na Ukraině méně pro­středků i méně cizího: jedno druhého strojí. Já se jen bojím, aby můj ohmezený cas se na dlauho ncprodlužo­­wal. Zanechal jsem maminku, w Charkowě, a než se to rozhodne, budem od sehe daleko, a ona stárne, ona nyní wíce než kdy jindy potřebuje mne w starostech synowských. Zanechal jsem ji arci s testem, který mi jest jak rodný otec, ale přcdce on jí není syn. Knihownu Preisowu kupuje Petrohradská universita, a papíry jeho jsau u professora Kutorgy. Prohlížel jsem je i sotwa se zdržel pláče, že tak časně zbaweni jsme toho nenahraditelného učeného. Příprawných prací uděláno u něho innožstwí, prací i těžkých i wedených se zwlášlní známostí, spráwností i swědomitostí; než zdá se že nic není dokončeno; kam jen pohlédneš wše jen materiály; wšak jest je třeba wydati. Já s radostí předkládám swé služby. Newhn jak se to skončí. Л čemu se nejwíce diwírn, jeho zde ne wšickni cenili jak bylo očekáwati. Hle, co jest to nestarali se o to, aby se zboží lícem prodalo. Kdo neměl příležitosti zblížiti se s ním i rozuměli jemu, ten ho nepo­znal, i neocenil; a mezi tím netoliko nebylo, i není, než sotwa brzo i bude u nás takowý professor slowanské lite­ratury jako byl Preis. W něm wše bylo, со к tomu po­třeba : i učenost, i spůsob učení, i lásku к dílu, i karakter. Snad Grigorowič přiwede w zapomenutí ztrátu Preisa ; dejž Bůh; Grigorowiče čekám zde s netrpěliwostí: on musí se wrátiti w Dubnu. ./. Sreznetcski.

Next