Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
276 Tomy ze Štítného význam we filosofii. nás w Praze hlas, že prý i ona pauliá multiplikace cosi krásného do sehe má, a to jedině že jest wýznam idey Herbartowy. A wšak Štítný náš owšem o hádkách těchto pánů nic newěděl, a proto si wlastní idei „der Vollkommenheit“ ulwoWl na str. 783: A také jest to icěděfi, ze chvoje jest plnost: jedna, již kazclý, kfo chce spasen být i má jmieti, jako plniti božie přikázanie ; druhá plnost jest dobré wuole w naplnění rady božie. Na str. 782. užíwá Štítný swých dříwe jen powšechně wytknutých ideí к tomu, aby je na duši lidskau obrátil, asi jako Herbart we swé „Tug-endlehre“ : Postawa lidi duchownich, prawí : má trojí wěcí býti okrášlena: jedná aby byli počestné zralosti, a té někteří Hekají přísnost; druhá, aby pokorni byli; třetí, aby byli dobrotiwi. Což hned na to wehni mile wyswětluje; tak n. p. prawí: Tak řku, aby byli zralosti aneb přísnosti počestné: aby w tutání nebyli lehci atcl. . . . Pokora ta pak dworstwa nežádá . . . ku pohodlí jiným snažna, w protiwenstwí trpěliwa, stydHwa atd. ... A ta šlechetnost, jíž clowěk slowe dobrotiwý, učiní člowéka přímluwna, а к uslyšení snadna a měka, když ho zač prosie, a snadně к radě, přístupna, sdiehia icšeho. což má, wesela a skrowné kratochwilna, icěrna a iowuřišna atd.