Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 1
16 Historická zpráva o sjezdu slovanském. Pražská zahřímala nad sjezdem — aby sehnala se slunce slowanského poslední mrákoty, které je posud zahalowaly. Wyslancowé se rozešli, aby zwěstowali národům swým, že se widěli a smluwili s bratry; že praud wěků a rozptylenost dáwná nesetřely sauhlasný ráz našeho jazyka tak, abychom si nemohli, každý po swém mluvvě, wzájemne rozuměli, že nám tedy nejwětší překážka společného sněmowání odpadá; že potřeby, aumysly a cíle nás wšech jsau jedny a nerozdílný, že musíme wšickni za jednoho a jeden za wšechny státi, máme-li si dobyti auplného zabezpečení práw swých ; že musíme býti sworni, wyhladiwše z myslí swých wšechnu pamět starých rodinných swárů, že musíme býti bratří, rowní bratří jedné matky, mezi nimiž není prworozence. Narownání nesnází mezi Poláky a Rusíny, zakládající nowau dobu w dějích Rusínů, čistě slowanský směr junáckých Jihoslowanů, a, jakož daufáme, jednomyslnost wyslanců slowanských na říšském sněmu, můžeme prohlásili za prwní krásná owoce slowanského sjezdu. Bohdá, že nám brzy přizniwější doby nastanau, abychom při opětném sejití konečně umluwili, co při prwním načato a uchystáno; bohdá, že se pak již pozdrawíme wšichni co národy skutečně wolné a auplně národních swých práw požíwající.