Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 1

32 Historická z-práwa o sjezdu slowanském. Konečně tedy šestá otázka: Mají-Ii se od našeho sjezdu za wšeobecná uznaná usnesení zwláštní deputací k vvědomosti J. С. M. podati ? W Praze dne 27. Kwětna 1848. Od prozatímního wýhoru pro slowanský sjezd. Prii o h а V. Řeč starosty Františka Palackého při otewření sjezdu slovanského dne 2. Června. Čeho naši otcowé nikdy nenadáli se, co se za mládí sotwa jako krásný sen tanulo na srdci našem, co před nedáwnau ještě chwílí ani za vvřelau tužbu wyjevvowati jsme si nelraufali — to den dnešní obleženým očím našim stawí již co skutek žiwaucí: Slowané bratři ze wšech ši­roko daleko rozlehlých wlastí swých sešli se u walnétn počtu k nám do staroslawné Prahy, aby tu přihlásili se k weliké rodině swé a podali sobě ruce k wěčnému spolku lásky a bratrstwí. Powolán jsa wůlí jejich, wůlí Waší, pánovvé mojí! za starostu welebného shromáždění tohoto, ze hlubokosti wřelého srdce neméně nežli z povvinnosti auřadu swého wítám Wás wšecky, jenžto z blízka neb daleka sešli jste se do přátelského sboru tohoto: Wás bratři jihoslowanští, statní Ilirowé, Chorwaté a Slawoncf, Wás wyslanci hrdinného a zbožného národu srbského, Wás, jenž přišli jste s obau stran Tater nebetyčných, spo­­leční-to kolébky národu našeho, Slowáci, Rusíni a Poláci udatenstwím i nehodami rowně proslulí, i Wás bratři od Moravvy, a Wás, kteří se wšech končin krásné wlasti naší české sem jste si pospíšili. Jest to cit swobody, cit bra­trské lásky a swornosti, jenžto spojuje nás na místě tomto. Svvoboda, kterau nyní se žičíme, není host novvý a nebý­­walý mezi námi, není štěp přinesený k nám z ciziny: jest to strom samorostlý na domácí půdě naší, jest to půwodní a prvvorodinné dědictwí dáwných otcůvv našich. Prawěcí Slowané bywše před zákonem wšichni sobě rowní, a ne-

Next