Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 1

Osiřelé dítě. 71 Proč by sen nemohl hýli wěštcem, a mimo numera do lot— terie také jiné důležité wěci zjewowat, proč by se ne­mohla ďáwat znamení umřít majícím, proč by nemohly ba­bičky a slauhowé léčit lip než celé medicínské fakully, kterým scházíwá obyčejně wšechen smysl pro tajné moci kamenů a rostlin ; a konečně proč by nemohly býti ča­rodějnice ? Bylaby to prawá maličkost ze spisů/Kernera, Schu­­berta, Görresa, Enemosera, Eschenmeyera newywratně do­kázali, že čarodějnice skutečně jsau ano býti musí; wždyt byla daeinonologie w Bawořích moderní wědau, posedlých šwadlen bylo hodný počet, ožralý krejčí duchy wymítati, Enneinoser léčil daemonické křeče, kameny a byliny mají tajné moci, slowo samo sebau co zwuk má hluboký wý­­znam, jest symbol a Bůh wí co a má samo sebau ukrutrfě působení. Zdali pak je wíc zapotřebí na pořáduau čaro­dějnici? a j<^w skutku weliký diw, že je někdo zase neu­­wedl, neboť náš čas wůbec umí luze dobře zase uwáděli. Není tomu sice dlauho co jezuita hrabě Spee a jurista Thomasius draka čarodějnic umořili a co poslední we Šwejcařich shořela, ale nyní swět rychleji obíhá, může se tedy wše také dříwe nawrátiti. Nowého Jakuba. Sprengera najiti ncbylaby oprawdu těžká wěc, jen kdyby zevvnilřní okolnosti к tomu se shodowaly, nowý malleus maleficarum byl by brzo napsán, kde by newywratnými důvvody dle zákonů božských a swětských šeredná a bezbožná zloba čarodějnic byla dokázána a jicii upálení co wěc zaslušná vvšem na swědomí se kladla. Savigny, Hugo, Mittermeyer jako Hegel, Kant, Schelling aid. by se čitouali, aby spis stál na wýšině uwědoměm wčku našeho. Co jsme tu pronesli, nebuď nikterak wykládáno, jako by tím se měli na hoře uwedení mužowé zneuctili, žehy chtěli na člowěčenstwo středowěké hrůzy znowu uwaliti; naopak, my ctíme ušlechtilau a^ pocliwau mysl důmyslných těchto bádatelů blauzniwých a mužů nadaných, a máme o

Next