Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 1

72 Osiřelé dítě. powaze některých z nich jako k. p. Kernera a Schnberta 2) takowau úctu, že nikterak na nějaké úmyslné mámení člo­­wěčenstwa u nicli inysliti nemůžeme. Co ale oni docela poctivvě pronesli, toho se může surowost, hlaupost aneb šejdiřstwí wšeho druhu zmocniti, přehnuti a zneužíwati. Rázné pewné mysli celé jich po­čínání nikterak nebezpečno není, proto tahé wíce к hu­moru než к zlobě a hněwu pudí, ano některé části jich názoru mají i tu zásluhu do sebe, že poukázaly na ta­jemné stránky přírody a bytosti lidské a mnohé hlubiny odkryly, kterým se holý a sprostý rationalismus buď \vy­­hýbá aneb které we swé samolibé obmezenosti upírá, kte­rých se ale autleji a šlechetněji organisowaná duše ni­kterak neodřekne a také odříci nemůže. Kdo úplně zná celý okres názoru mužů těchto, neupře, že při tolikerém bludu předce jimi nám mnohý průhled w říši nadpozem­­skau ideální, s- kterauž mocnými a tajnými ^wazky spo­jeno jest človvěčenstwo, otewřen jest. Co jsme ale na hoře uwedli z okresu tohoto, ač mužovvé tito o reálnosti toho sobě wíce přeswědčeni jsau, musí se pak skoro samo sebau rozuměli, jen powažowati za důmyslné poblaudění, za powěru učenau a wědě podobnau, neboť úkazy, na které se odwoláwají, nemají nic reálního do sebe a hy­­polhesy, kterými je wyswětliti chtějí, wší skutečnosti odporují. Úkazy, kterým objektiwnost přiwlastňují, jsau pauhé fantasmy — fata morgana, obrazy chorobně rozdrážděné mysli, které zplozeny w subjeklivvním duchu se zrcadlí 2) Prawý welikán we směru tomto umřel nedáwno. — Jos. Gör­­res, snad poslední Mohikan. Duch geniální a takořka wtélený stře­­dovvék we forme nowo-romantické. Byl w skutku podoben oněm diwým Normanům se zbraní kauzlem genialnosti kalenau. Jakobinský ultramontan s energií demokratickau, a fanatismem zatemnélců. Na­poleon o něm prawil, že je sám patem mocí Ewropskaa. Napoleon umřel na skále w pustém okeanu a Görres též již šel na prawdu Boží. Rumy starého času buďtež mu mohylau, on statné proň bojowal.

Next