České Listy, 1969 (X/1-12)
1969-01-01 / No. 1-2
strana 2 Slavnostní odhalení pamětních desek padlým čs. letcům V rámci oslav padesátého výročí republiky uspořádal Svaz letců svobodného Československa slavnostní odhalení pamětních desek se jmény našich letců, padlých ve Vel. Británii v boji za svobodu vlasti během druhé světové války. Desky byly vytesány z tvrdého bronzu, se znaky čs. perutí, které se v rámci Královského letectva zúčastnily akcí jeho bombardovacích a stíhacích sil. Jest na nich 520 jmén těch, kteří, věrni přísaze republice, přinesli na oltář vlasti oběť nejvyšší — své životy. Jsou dílem a nezištnou prací br. J. OURODY, který právem může býti hrdým na výtvor vskutku umělecké hodnoqy. Slavnostní odhalení konalo se dne 10. listopadu- 1968 za účasti oficielních zástupců britských úřadů a organisací, jakož i všech místních spolků a jejich představitelů. Z celé řady hostů uvádím Air Marshala Sir John BALDWINA, bývalého velitele bombardovací skupiny, к níž náležela i čs. bombardovací peruť č. 311. Britské ministerstvo obrany zastupoval Air Vice Marshal L. W. В. GILL, který byl velitelem 68. stíhací perutě, složené převážně z našich letců. Air Force Association vyslala Wing Commandera I. B. WESTMACOTTA a čs. pozemní armádu zastupoval gen. A. LIŠKA. Slavnostnímu aktu předsedal tajemník Svazu kpt. B. N. KERVITZER, který v zahajovacím proslovu uvítal hosty a předal slovo předsedovi, plk. let. J. ŠNAJDROVI. Týž vzpoměl založení svazu před 20 lety těmi, kdož po uchvácení moci komunisty v r. 1948 znovu museli opustit domov. Zmínil se, že к úkolům organisace patří též dohled nad hroby padlých letců a uchování jejich památky. V této souvislosti bylo usneseno, aby na věčnou pamět byly pořízeny desky s jejich jmény, které by byly umístěny v Praze, v památníku osvobození. Tragické události ve vlasti však tento úmysl znemožnily a proto1 bylo rozhodnuto, aby našly přechodný domov v místnostech klubu londýnské čs. kolonie, který jest střediskem exilního života. Vzpoměl obětí, jež národ utrpěl za stalinského režimu a za okupace, kterou odsoudil jako násilný čin, spáchaný na na-šem lidu vlastními spojenci, kteří neuznávají lidských práv, spravedlnosti a svobody národa. Apeloval na všechny, kdož jsou činni politicky, pracují v tisku, rozhlase ,v písemnictví a v umění, aby stále připomínali světu, že obsazení republiky jest imperialistickým, brutálním činem, spáchaným na státu, který neměl vůči Sovětského svazu nepřátelských úmyslů. Zdůraznil, že náš národ byl sice dočasně poroben, ale že neztratil víru, že nakonec lidská práva a, jako vždy, pravda — zvítězí. Z ostátních proslovů uvádím úryvky z řeči Air Vice Marshala L. W. B. GILLA, ve které uvedl, že je hrdým na to, že může osobně přednést tribut Královského letectva našim padlým. Vyslovil se, že jen ti, kteří měli příležitost spolupracovati v úzkém styku s čs. letci, mohli oceniti jejich obzvláštní horlivost ve službě a statečnost v boji, která bjyla povzbuzením všem. My, ve Vel. Britanii, řekl, jsme šťastni, že jsme byli ušetřeni bídy invase, která váš národ postihla, ale jsem přesvědčen, že společně s vámi sdílíme onu hlubokou lásku к naší zemi a tím snadněji chápeme vaše úsilí za znovudobytí ztracené vlasti. Vaší účasti na vybudování Královského letectva nikdy nezapomeneme. Mnozí z vás ještě stále slouží v našich řadách a my plně využíváme jejich bohatých zkušeností. Jsem tudíž skutečně hrdý na to, že mohu vzdát hold těm, jichž jména jsou na deskách vytesána. Slavnost byla zakončena britskou a čs. hymnou. Od návštěvy J. E. arcibiskupa pražského, kardinála BERANA, nebyl Klub čs. a kolonie svědkem tak zdařilého, důstojného památného shromáždění. Přes třista účastníků naplnilo místnosti klubu, založeného za prvé světové války, jenž jako nejvýznačnějšího návštěvníka hostil pozdějšího presidenta T. G. MASARYKA. Sešli se ze všech koutů Británie, kam je nelítostný osud zavál a krutý cizí režim doma zapudil. Sešli se, aby svou přítomností potvrdili, že jsou kdykoli odhodláni znovu bojovati za osvobození naší drahé vlasti. „Letu zdar!“ L. Schaffer, Londýn Od leva do prava: Kpt. B. N. Kervitzer, Air Marshal Sir John Baldwin, pí. Kervitzerová, Air Marshal L. W. B. Gill s chotí. Stará a nová emigrace se str. 1 Dějí se ovšem pokusy oddělit novou emigraci od té staré. To je omyl velmi nebezpečný, před nímž je potřebí varovat co nejdůrazněji. V boji o osvobojení národa nesmí být rozdílu mezi těmi, kteří přišli předevčírem, včera a dnes; není hodností ani pořadí. Žádná vrstva ani složka nemá nároku na přednostní postavení. Každý slouží v zahraničí národu tak dlouho, či krátce, Jak mu dopřál nebo uložil osud. Na čerrí záleží je, jak dobře a jak oddaně sloužil, kolik obětí přinesl a kolik vědomostí, potřebných к této službě, si získal. Emigrace, jež přišla po srpnu, má к svému dobru to, že byla déle ve styku s národním celkem. Emigrace, jež je ve světě déle, má к svému dobru to, že poznala svět a vidí mnoho problémů z nové perspektivy. Obojí se musí doplňovat. Všechni patříme к sobě a nesmíme dovolit, abychom se dali od sebe oddělovat. Národ je více než třídy a zájmové nebo' věkové skupiny. Leta života v emigraci nám umožnila oddělit koukol od pšenice, zbavit se těch, kteří přišli do zahraničí, ne aby sloužili národu, jeho svobodě, tradicím a právům, ale jen osobním cílům, kteří svým počínáním poškozovali dobrou pověst národa. Ryli tací mezi námi. Jak se dovídáme z nejrůznějších míst, jsou tací lidé i mezi nově příchozími. Je naléhavou potřebou, aby i zde byla provedena očistná operace. Ani mezi starou ani mezi novou emigrací není místa pro ty, kteří myslí jen na sebe a svým osobním životem národní věc poškozují. Zájem národa — a dobrá jeho pověst v zahraničí je jeho předůležitou součástí — je nade všechno. Náš exil musí být jednotný ve své rozmanitosti názorů, musí být demokratický a snášelivý a musí být také čistý. Opravdově demokratický, opravdově čistý. J ČESKÉ LISTY se str. 1 ve zpátečnickém, nepřejícím prostředí, přirovnat! k hnutí husitskému — bez Zižky a Božích bojovníků. Důsledky sov. intervence jsou stejné, jako po bitvě na Bílé hoře, kdy Český stát pozbyl svrchovanost, ztratil svou svobodu. Jako v obou epochách, události r. 1968 přesahují svou důležitosti rámec nati země — staly se zájmem evropským a skoro celého světa. A. D. 1969 začíná rušně, normalisace pokračuje bystřejším tempem. К drastickým zásahům (surovým čistkám a pol. procesům) dosud nedošlo jen proto, že Moskva chce na sjezdu, předvídaném na květen, přesvědčiti světovou komunistickou veřejnost, že se vše uspokojivě urovnalo a že není tak nelidská a imperialistická, jak nepřátelská propaganda a většina komunistických stran na západě tvrdí, resp. se domnívají. Má v úmyslu postupně vytlačit! reformátory z odpovědných míst a nahraditi je lidmi ohebnějšího charakterů a přijatelných zásad. Vzorným příkladem žádoucí metamorfosy jest dr. Husák který na jedné straně slibuje, že v reformách bude pokračováno podle původního programu, na druhé však laje vlažným socialistům (inteligenci i rukodělným) a označuje je jako nebezpečné pravičáky a extremisty. Má na mušce najmě české odboráře a tisk, což vzbuzuje и Čechů hlasitý a prudký odpor. Opakem jest nebojácný Smrkovský, který se i za dnešní nevole snaží býti důsledným, otevřeně mluvícím vůdcem, pokud je mu k tomu dána příležitost. V tom ohledu nemá t. č. mezi špičkami vedení sobě rovného. Jeho popularita jest v českých zemích větší, než blednoucí svatozáře Dubčeka a Svobody. Proti mravním kvalitám jsou moskevští páni bezmocní. Nicméně, přes úžasnou podporu které se mu se strany dělnictva a ostamích vrstev dostává, prosadili jeho sesazení z funkce předsedy národního shromáždění, v níž byl vystřídán přijatelnějším Slovákem. Využili nové federální ústavy, která vyžaduje na nejvyšších místech národní paritu a podpory Husáka, který na př. hrozil slovenským poslancům, že každý, kdo by hlasoval pro Smrkovského, bude ze strany prostě vyloučen. Novoroční projev presidenta Svobody byl snůškou obav z hospodářské kalamity, výzev k jednotě a kázni a káním se ze spáchaných „hříchů“ jichž se vedení v uplynulém roce dopustilo. Zdůraznil ovšem, že ČSSR má. hlavní oporu v Sovětském svazu a ve svých spojencích. Mimoděk se vymaňuje vzpomínka na podobný výrok, jímž se národ a stát dává pod ochranu Třetí říše a jeho vůdce. Všem řečem však kulminuje prohlášení Dubčeka, který opět domlouvá, aby byl skončen neustálý stav napětí a krisí, hrození stávkami, rozčilení, vášní a dramatisací, které ohrožují cesty ze spletitých situací, které je nutno řešiti klidně a s porozuměním. Doznává že lid se stavem věcí spokojen není a volá po jednotě, jako jedinému léku proti nebezpečí, že vše skončí ve slepé uličce, čímž míní možnost nové okupace. Sověty nebyly s počátku příznivý myšlence federalisace státu. Fakt, že povolily i ustavení české komunistické strany, nasvědčuje, že názor změnily. Nebudme proto překvapeni, když v budoucnosti předvedou starou osvědčenou politiku „rozděl a panuj“. Případ Smrkovský-Husák by takovému vývoji nasvědčoval. Federální státní správa, jakož i správa České a Slovenské republiky byly již ustaveny a obsazeny. Zbývá vyčkat jak celé ústrojí bude pracovat, t. j. za současné vnitřní situace a za dosavadní státní politiky vzoru „ode zdi ke zdi, z kouta do kouta“, která je typickou ve všech nesvobodných, porobených s‘átech. Nebude možno každý neúspěch přičítati jen obvyklým dětským nemocem. V poslední době vyslala sovětská komunistická strana do ČSSR svého sekretáře ústředního výboru s delegací, v níž byl i nám dobře známý. Kuznecov. Navštívila továrny ve městech a na venkově a s nelibostí zjistila, že kontrařevoluční vlivy jsou stále ještě příliš zjevné. Vedoucí, soudruh Katušev spolupůsobil též při obsazování nově ustavených funkcí — samozřejmě na úkor liberálů. Bilance vývoje pookufační doby není zcela nepříznivá. Nejdůležitějším jest, že lid, jak z oficielních prodovů a z postoje inteligence a českého dělnictva je vidno, neztratil vůli k odporu a neodevzdal se svému osudu. Pokračuje svým způsobem dále v nesnadném bon na zdrženou, v pružné obraně v celé Houbce ideologického zmatku a kolaborujícího polosvěta. Sovětský svaz, jak lze vidět, se nedočká toho dne, kdy na vše, co přijde z Moskvy, český národ pokorně zvolá: .,Tak točno, továrišči“! Zdeněk Stádeček, Londýn Na přelomu roků leden-únor 1969 Upomínka na vlast