Československá Televize, 1970 (No. 1-52)

1970-09-21 / No. 39

svědek a bojovník 50 let Rudého práva Pro čtenáře, který dostane noviny každý den ráno, vždy čerstvé, nové, vždy aktuální, mají noviny jen jednodenní život. Ale lidé, kteří na jejich tvorbě pracuji, vědí, že noviny ne­jednou přežily ty, i jejichž rukou vzešly. Z na­šich novin to plně platí o Rudém právu, které 21. záři oslaví svých padesát let. Listujeme-li zažloutlými stránkami prvních roč­níků Rudého práva, setkáváme se se jmény jeho prvních redaktorů — Bohumíra Šmerala, Antonína Macka, Ivana Oibrachta, Bohuslava Novotného, Václava Vacka, Josefa Hory, An­tonína Boučka, Bedřicha Vorla, Jana Skály, Filipa Dobrovolného - všechna ta jména patři dnes historii, Rudé právo je však stále součásti naši současnosti. Těch, kteří mohou podat přímé svědectví o tom, jak se vytvářelo Rudé právo v letech předmni­chovské republiky, zůstala jen hrstka; drtivá většina členů předválečné redakce Rudého práva položila své životy v boji proti německé­mu fašismu — Jan Šverma, Julius Fučík, Eduard Urx, Kurt Konrád a další a další. Ale noviny moji tu vlastnost, že podávají svědectví samy 0 sobě, o lidech, kteří je tvořili, a také o době, v niž žili. Rudé právo je svědkem půlstoleté historie 1 zrcadlem dneška. Jeho padesát ročníků, to je velká a bohatá knihovna faktů, to je pořád­ná kupa knih, v nichž stoji za to občas si zalistovat, protože tam lze najít autentické, ne­falšované svědectví o onom půlstoletí. Rudé právo však nikdy nebylo jen pouhým svědkem dějin ale i jejich spolutvůrcem, protože bylo a je listem bojujícím. Zrodilo se z boje, který pod vlivem vítězné říj­nové revoluce vedla nejuvědomělejší část naší dělnické třídy proti oportunizmu a revizionismu v dělnickém hnuti, za revoluční stranu a za so­cialistický stát. Bylo to v roce 1920, kdy pra­vice v sociálně demokratické straně se roz­hodla rozštěpit stranu, v níž převládal levicový proud. Také většina redakce ústředního stra­nického deníku Práva lidu šla s levicí, jeho šéfredaktor a vydavatel však patřili к pravico­vému vedeni strany. A tak boj o charakter strany se stal tehdy (stejně jako v roce 1968) také bojem o charakter ústředního stranického listu. Napřed bylo levici s pomoci paragrafů buržoazniho práva zakázáno používat názvu Právo lidu pro list, který mluvil jménem většiny strany, a tak vzniklo Rudé právo, o několik tý­dnů později pak bylo toto Rudé právo za asistence četniků a policajtů vytlačeno z re­dakčních místností a tiskárny Lidového domu v Hybernské ulici, který dělnické členstvo stra­ny, jež šlo s levicí, právem považovalo za svůj majetek. Tento násilný akt se stal signálem к bouřlivým pouličním demonstracím, při nichž poprvé v Československé republice bylo stříle­no do lidu, a ke generální stávce, již se zú­častnilo přes milión dělníků v téměř celé zemi. Prosincová stávka v roce 1920 uspíšila vznik Komunistické strany Československa a Rudé právo ji pomáhalo organizovat, formovat. Nemělo na růžich ustláno. Jeho přispěvatelé nemohli očekávat tučné honoráře. Ale ani je nečekali, protože do Rudého práva psali především dělníci; dělničtí dopisovatelé ze zá­vodů tam psali o svém životě a o svých bojích. Pro buržoázni novináře se podle tehdejšího výroku Ferdinanda Peroutky stal zedník zají­mavým teprve když spadl s lešení. Rudé právo však pomáhalo organizovat mzdové boje na stavbách, v továrnách, na šachtách. A proto bylo v buržoázni republice vystaveno perzekuci jako snad žádný jiný list. Ta ústavou zaručená svoboda tisku, které se v předmnichovské re­publice těšil kdejaký fašistický plátek, nepla­tila pro komunistický tisk. Rudé právo vychá­zelo téměř denně s bílými misty, a není jistě náhodou, že nejostřeji bylo perzekvováno v době, kdy vedlo boj proti oportunismu ve straně, za leninský charakter strany a potom v letech hospodářské krize a ostrých třídních zápasů. V té době bylo Rudé právo několikrát úředně zastaveno na dobu jednoho až tři mě­síců, protože buržoazie, vlastnici monopol na veřejné mínění, chtěla umlčet tento dělnický hlas. Nepodařilo se ho však umlčet ani nacistům. Jednim z prvních činů, kterými po Mnichově kapitulantská buržoazie vycházela vstříc Hitle­rovým požadavkům, byl zákaz komunistické strany a jejího tisku. Dne 20. října 1938 bylo vydáváni Rudého práva úředně zakázáno vlá­dou generála Syrového, ale Rudé právo vy­cházelo dál i po všechna léta nacistické oku­pace. Vycházelo v podzemi, sice nepravidelně, s přestávkami, když jedna ilegální redakce či tiskárna byla odhalena gestapem a musela se vytvářet nová, ale ani nejhrůznějši nacistický teror nemohl odradit komunistické novináře od vydáváni Rudého práva.. Většina z nich za to zaplatila svými životy. Na jejich mista však na­stoupili noví bojovnici a ti dovedli tento boj až do vítězného konce. Již v první den praž­ského povstání bylo vydáno první opět na ro­tačce tištěné číslo svobodného Rudého práva, a to opět tam, kde se v roce 1920 zrodilo - v Lidovém domě v Hybernské ulici. Po osvobozeni naší vlasti sovětskou armádou se Rudé právo stalo nejrozšiřenějšim a nejčte­nějším československým deníkem. Už před úno­rem 1948 dosáhlo nákladu 600 000 výtisků, jaký před tím nikdy neměl žádný českosloven­ský list a na počátku šedesátých let přesaho­val jeho denní náklad milión výtisků. Ne, Rudé právo nebylo „konzervativní list", jeho obliba u čtenářů nebyla náhodná. Bylo listem, který se nebál kritizovat, rozviřovat diskusi o palči­vých problémech. Už před lednem 1968 se Rudé- právo snažilo vyjádřit touhu strany a společnosti po řešeni nazrálých politických a společenských problémů. Ale po lednu 1968 ho začali překřikovat ti, jimž nešlo o řešeni problémů, ale o zvrat společnosti. Znovu jako v roce 1920 se boj o stranu stal bojem o její ústřední list; pravice se pokoušela zmocnit se Rudého práva zvenčí i zevnitř a Rudé právo v té době obráželo na svých stránkách rozpor­nou situaci ve straně. Ale co se nepodařilo pravici před srpnem, to se ji podařilo po něm. Od nelegálního tzv. vysočanského sjezdu až do dubna 1969 ovládla redakci pravicová opor­­tunistická skupina, Rudé právo přestalo zaují­mat zásadní komunistické postoje a nejednou zcela vplulo do rozčeřených vln nacionálniho šovinismu. Po dubnu 1969, kdy spolu se změnami ve ve­deni strany došlo i ke změnám ve vedení re­dakce Rudého práva, exponenti pravice z re­dakce odešli. Demonstrativně, sami podali vý­pověď, protože poznali, že jejich době je konec. Rudé právo se zase stalo rudé. KAREL DOUDÉRA BEZ HOTOVOSTI A IHNED můžete mít nový televizor ... a pujčku použijete přitom na něco jiného, třeba к nákupu ledničky nebo motocyklu. Tuto možnost nabizi Multi­servis. Za nejmodemějši televizory, jed­no- i dvou programové, platíte jen při­jatelné měsični poplatky (podle vybra­ného typu) a za opravy nedáváte ani korunu. Opravy jsou totiž bezplatné p o celou dobu užíváni a velmi rychlé - stačí zatelefonovat. К uzavřeni smlouvy o pronájmu vám stači občan­ský průkaz - tedy žádné papírováni. MULTISERVIS BRATISLAVA, KOŠICE 16.50 Vysíláni pro učitele. 17,20 Zpravodaj­ství TN. 17.25 Dotyky se životem. 17.55 Ka­­-zet-a. 18.25 Zdravotnické okénko. 18.50 Předpověď počasí. 19.00 Praha. Na závěr Televizní noviny. ОIIA TĚa O A A \ (VÝBĚR) 9.30 Aktuality. 10.05 Každý umírá sám. Třetí díl. 11.15 Soubory. 11.55 Zprávy. 16.00 Zítra ráno. Sovětský film. 18.00 Vysílání pro mládež. 19.30 Aktuality. 20.00 Johann Strauss a jeho melodie. 21.10 Komentář. 21.35 Ta­jemství přírody. 22.00 Aktuality. 2. program 19.00 Falešník. Anglický seriál - 19.30 Ak­tuality — 20.00 Sportovní reportér hlásí — 20.45 Neznámí měšťané. Film NDR — 22.35 Zprávy. KATOVICE (výbér) 16.50 Zvěřinec — pro děti. 17.40 Ozvěna stadiónu. 18.00 Něco jiného. 18.25 SSSR objektivem kamery. 18.50 Heureka - popu­­iárně-védecký magazín. 20.05 Virtuti mili­tari — inscenace. 21.35 Na širokém plátně. 22.05 Hudební pořad. 50 let slovenské Pravdy Jestliže letos je Den tisku, rozhlasu a televize ve znamení 50. výročí, kdy bylo založeno Rudé právo jako tiskový orgán Komunistické strany Československa, pak nelze opomenout, že stejné výročí má neméně významný deník na Slo­vensku, Pravda, jako tiskový orgán Ko­munistické strany Slovenska. Je to také 50 let, kdy tento dnes nejroz­­šířenější deník na Slovensku vyrůstal z těžkých a skromných začátků, v do­bě, kdy se tvořila marxistická levice so­ciální demokracie. Ta již v říjnu 1919 učinila první pokus o vydávání časopi­su, a začala vydávat týdeník Proletář, který byl však po dvou městcích zasta­ven. Jeho pokračovatelem byl Hlas ľu­du, vydávaný sociálně demokratickou stranou Zvolenské župy. Avšak před sjezdem levice v roce 1921 se ukázala nutnost založit celoslovenský časopis, který by mezi masy vnášel myšlenky marxismu-leninismu a soustřeďoval by kolem sebe revoluční síly. A tak za po­moci levě orientovaných soudruhů a hlavně za obětavé hmotné podvory děl­níků vyšlo 15. záři 1920 v Ružombero­ku první číslo časopisu, který nesl ná­zev Pravda chudoby. Časopis vycházel nejprve týdně, později třikrát týdně a od 1. října 1925. od kdy nese titul Prav­da, vychází jako deník. Za buržoázni republiky byla Pravda několikrát zasta­vena a její pracotmici perzekvováni. V době druhé světové války nevychá­zela oficiálně vůbec. Definitivně byla obnovena za Slovenského národního po­vstání v září 1944. Stejně jako Rudé právo v českých ze­mích, sehrála Pravda ve svých začátcích významnou roli při formování komunis­tické strany na Slovensku, později pak orientovala dělnickou třídu. Nyní má neméně významnou úlohu, a to udávat směr к úspěšné výstavbě socialismu na Slovensku. РгоИлп cdrho svefn -spojte ал t PRAVDA = CHUDOBY : ОгкДл . нс dwpfcrrt. strniř robotnkfc»! nm HwiwtlHi. —— -----1 Г’ууупк»* Í!S. ROZHLAS (výběr) I. PROGRAM PRAHA: 8.00 A léta běží, vá­žení — 8.45 E. Grieg: Na podzim. Předehra - 9.15 Populární melodie hraje Taneční orchestr Čs. rozhlasu — 10.20 Světem hudby - 11.30 Magazín pro ženy — 12.00 К po­lední pohodě — 12.30 Vysílání pro země­dělce - 13.15 Odpolední dostaveníčko s hudbou a literaturou - 15.05 Mezi třetí a čtvrtou — 16.00 Ze světa literatury — 16.30—18.20 Podvečerní magazín slova a hudby — 19.00 ...a ještě hudba — 19.30 Velké postavy sovětské literatury (D. A. Fur­manov) — 20.00 Večer s polskými operními pěvci — 21.00 Z vědy a kultury — 22.00 Opo­­le 1970 22.45 Rudé právo jubilující — 23.03 Hrajeme před půlnocí. II. PROGRAM HVĚZDA: 8.30 Začínáme hudbou — 9.03 Kolotoč — 10.30 Hrajeme z Bratislavy v tanečním rytmu — 11.03 Ho­rizont 1970. Výběr hudby a politických aktualit — 13.03 Pozor, zákruta! — 14.15 Pro každého něco (melodie J. Strausse) - 15.03 Mikrofórum — 17.03 Kolotoč — 18.15 Junior 30 — hudební deník pro mladé — 19.03 Po­zor, zákruta! — 20.03 Hvězda volá mladé — 20.45 Marie Majerová: Nejkrásnější svět (1. část četby) — 21.03 Horizont 1970. Výběr hudby a politických aktualit — 22.30 Malá noční hudba — 23.03 Hrajeme před půlnocí — 0,03 Hudba po půlnoci. TŘETÍ PROGRAM: 12.05 Operní koncert só­listů Slovenského národního divadla v Bra­tislavě - 13.00 P. I. Čajkovskij: Trio a moll pro klavír, housle a violoncello — 13.45 Šansony a jazz — 14.15 Symfonický koncert — 15.45 M. I. Glinka: Ruslan a Ludmila (zkratka opery) — 18.35 Z komorního díla B. Bartáka - 19.00 A. Franck: Úplná prav­da. Rozhlasová hra — 20.00 Studio mladých — 21.00 Ze světa jazzu - 22.30 Moderní próza. PONDĚLÍ

Next