Československá Televize, 1970 (No. 1-52)
1970-09-21 / No. 39
svědek a bojovník 50 let Rudého práva Pro čtenáře, který dostane noviny každý den ráno, vždy čerstvé, nové, vždy aktuální, mají noviny jen jednodenní život. Ale lidé, kteří na jejich tvorbě pracuji, vědí, že noviny nejednou přežily ty, i jejichž rukou vzešly. Z našich novin to plně platí o Rudém právu, které 21. záři oslaví svých padesát let. Listujeme-li zažloutlými stránkami prvních ročníků Rudého práva, setkáváme se se jmény jeho prvních redaktorů — Bohumíra Šmerala, Antonína Macka, Ivana Oibrachta, Bohuslava Novotného, Václava Vacka, Josefa Hory, Antonína Boučka, Bedřicha Vorla, Jana Skály, Filipa Dobrovolného - všechna ta jména patři dnes historii, Rudé právo je však stále součásti naši současnosti. Těch, kteří mohou podat přímé svědectví o tom, jak se vytvářelo Rudé právo v letech předmnichovské republiky, zůstala jen hrstka; drtivá většina členů předválečné redakce Rudého práva položila své životy v boji proti německému fašismu — Jan Šverma, Julius Fučík, Eduard Urx, Kurt Konrád a další a další. Ale noviny moji tu vlastnost, že podávají svědectví samy 0 sobě, o lidech, kteří je tvořili, a také o době, v niž žili. Rudé právo je svědkem půlstoleté historie 1 zrcadlem dneška. Jeho padesát ročníků, to je velká a bohatá knihovna faktů, to je pořádná kupa knih, v nichž stoji za to občas si zalistovat, protože tam lze najít autentické, nefalšované svědectví o onom půlstoletí. Rudé právo však nikdy nebylo jen pouhým svědkem dějin ale i jejich spolutvůrcem, protože bylo a je listem bojujícím. Zrodilo se z boje, který pod vlivem vítězné říjnové revoluce vedla nejuvědomělejší část naší dělnické třídy proti oportunizmu a revizionismu v dělnickém hnuti, za revoluční stranu a za socialistický stát. Bylo to v roce 1920, kdy pravice v sociálně demokratické straně se rozhodla rozštěpit stranu, v níž převládal levicový proud. Také většina redakce ústředního stranického deníku Práva lidu šla s levicí, jeho šéfredaktor a vydavatel však patřili к pravicovému vedeni strany. A tak boj o charakter strany se stal tehdy (stejně jako v roce 1968) také bojem o charakter ústředního stranického listu. Napřed bylo levici s pomoci paragrafů buržoazniho práva zakázáno používat názvu Právo lidu pro list, který mluvil jménem většiny strany, a tak vzniklo Rudé právo, o několik týdnů později pak bylo toto Rudé právo za asistence četniků a policajtů vytlačeno z redakčních místností a tiskárny Lidového domu v Hybernské ulici, který dělnické členstvo strany, jež šlo s levicí, právem považovalo za svůj majetek. Tento násilný akt se stal signálem к bouřlivým pouličním demonstracím, při nichž poprvé v Československé republice bylo stříleno do lidu, a ke generální stávce, již se zúčastnilo přes milión dělníků v téměř celé zemi. Prosincová stávka v roce 1920 uspíšila vznik Komunistické strany Československa a Rudé právo ji pomáhalo organizovat, formovat. Nemělo na růžich ustláno. Jeho přispěvatelé nemohli očekávat tučné honoráře. Ale ani je nečekali, protože do Rudého práva psali především dělníci; dělničtí dopisovatelé ze závodů tam psali o svém životě a o svých bojích. Pro buržoázni novináře se podle tehdejšího výroku Ferdinanda Peroutky stal zedník zajímavým teprve když spadl s lešení. Rudé právo však pomáhalo organizovat mzdové boje na stavbách, v továrnách, na šachtách. A proto bylo v buržoázni republice vystaveno perzekuci jako snad žádný jiný list. Ta ústavou zaručená svoboda tisku, které se v předmnichovské republice těšil kdejaký fašistický plátek, neplatila pro komunistický tisk. Rudé právo vycházelo téměř denně s bílými misty, a není jistě náhodou, že nejostřeji bylo perzekvováno v době, kdy vedlo boj proti oportunismu ve straně, za leninský charakter strany a potom v letech hospodářské krize a ostrých třídních zápasů. V té době bylo Rudé právo několikrát úředně zastaveno na dobu jednoho až tři měsíců, protože buržoazie, vlastnici monopol na veřejné mínění, chtěla umlčet tento dělnický hlas. Nepodařilo se ho však umlčet ani nacistům. Jednim z prvních činů, kterými po Mnichově kapitulantská buržoazie vycházela vstříc Hitlerovým požadavkům, byl zákaz komunistické strany a jejího tisku. Dne 20. října 1938 bylo vydáváni Rudého práva úředně zakázáno vládou generála Syrového, ale Rudé právo vycházelo dál i po všechna léta nacistické okupace. Vycházelo v podzemi, sice nepravidelně, s přestávkami, když jedna ilegální redakce či tiskárna byla odhalena gestapem a musela se vytvářet nová, ale ani nejhrůznějši nacistický teror nemohl odradit komunistické novináře od vydáváni Rudého práva.. Většina z nich za to zaplatila svými životy. Na jejich mista však nastoupili noví bojovnici a ti dovedli tento boj až do vítězného konce. Již v první den pražského povstání bylo vydáno první opět na rotačce tištěné číslo svobodného Rudého práva, a to opět tam, kde se v roce 1920 zrodilo - v Lidovém domě v Hybernské ulici. Po osvobozeni naší vlasti sovětskou armádou se Rudé právo stalo nejrozšiřenějšim a nejčtenějším československým deníkem. Už před únorem 1948 dosáhlo nákladu 600 000 výtisků, jaký před tím nikdy neměl žádný československý list a na počátku šedesátých let přesahoval jeho denní náklad milión výtisků. Ne, Rudé právo nebylo „konzervativní list", jeho obliba u čtenářů nebyla náhodná. Bylo listem, který se nebál kritizovat, rozviřovat diskusi o palčivých problémech. Už před lednem 1968 se Rudé- právo snažilo vyjádřit touhu strany a společnosti po řešeni nazrálých politických a společenských problémů. Ale po lednu 1968 ho začali překřikovat ti, jimž nešlo o řešeni problémů, ale o zvrat společnosti. Znovu jako v roce 1920 se boj o stranu stal bojem o její ústřední list; pravice se pokoušela zmocnit se Rudého práva zvenčí i zevnitř a Rudé právo v té době obráželo na svých stránkách rozpornou situaci ve straně. Ale co se nepodařilo pravici před srpnem, to se ji podařilo po něm. Od nelegálního tzv. vysočanského sjezdu až do dubna 1969 ovládla redakci pravicová oportunistická skupina, Rudé právo přestalo zaujímat zásadní komunistické postoje a nejednou zcela vplulo do rozčeřených vln nacionálniho šovinismu. Po dubnu 1969, kdy spolu se změnami ve vedeni strany došlo i ke změnám ve vedení redakce Rudého práva, exponenti pravice z redakce odešli. Demonstrativně, sami podali výpověď, protože poznali, že jejich době je konec. Rudé právo se zase stalo rudé. KAREL DOUDÉRA BEZ HOTOVOSTI A IHNED můžete mít nový televizor ... a pujčku použijete přitom na něco jiného, třeba к nákupu ledničky nebo motocyklu. Tuto možnost nabizi Multiservis. Za nejmodemějši televizory, jedno- i dvou programové, platíte jen přijatelné měsični poplatky (podle vybraného typu) a za opravy nedáváte ani korunu. Opravy jsou totiž bezplatné p o celou dobu užíváni a velmi rychlé - stačí zatelefonovat. К uzavřeni smlouvy o pronájmu vám stači občanský průkaz - tedy žádné papírováni. MULTISERVIS BRATISLAVA, KOŠICE 16.50 Vysíláni pro učitele. 17,20 Zpravodajství TN. 17.25 Dotyky se životem. 17.55 Ka-zet-a. 18.25 Zdravotnické okénko. 18.50 Předpověď počasí. 19.00 Praha. Na závěr Televizní noviny. ОIIA TĚa O A A \ (VÝBĚR) 9.30 Aktuality. 10.05 Každý umírá sám. Třetí díl. 11.15 Soubory. 11.55 Zprávy. 16.00 Zítra ráno. Sovětský film. 18.00 Vysílání pro mládež. 19.30 Aktuality. 20.00 Johann Strauss a jeho melodie. 21.10 Komentář. 21.35 Tajemství přírody. 22.00 Aktuality. 2. program 19.00 Falešník. Anglický seriál - 19.30 Aktuality — 20.00 Sportovní reportér hlásí — 20.45 Neznámí měšťané. Film NDR — 22.35 Zprávy. KATOVICE (výbér) 16.50 Zvěřinec — pro děti. 17.40 Ozvěna stadiónu. 18.00 Něco jiného. 18.25 SSSR objektivem kamery. 18.50 Heureka - popuiárně-védecký magazín. 20.05 Virtuti militari — inscenace. 21.35 Na širokém plátně. 22.05 Hudební pořad. 50 let slovenské Pravdy Jestliže letos je Den tisku, rozhlasu a televize ve znamení 50. výročí, kdy bylo založeno Rudé právo jako tiskový orgán Komunistické strany Československa, pak nelze opomenout, že stejné výročí má neméně významný deník na Slovensku, Pravda, jako tiskový orgán Komunistické strany Slovenska. Je to také 50 let, kdy tento dnes nejrozšířenější deník na Slovensku vyrůstal z těžkých a skromných začátků, v době, kdy se tvořila marxistická levice sociální demokracie. Ta již v říjnu 1919 učinila první pokus o vydávání časopisu, a začala vydávat týdeník Proletář, který byl však po dvou městcích zastaven. Jeho pokračovatelem byl Hlas ľudu, vydávaný sociálně demokratickou stranou Zvolenské župy. Avšak před sjezdem levice v roce 1921 se ukázala nutnost založit celoslovenský časopis, který by mezi masy vnášel myšlenky marxismu-leninismu a soustřeďoval by kolem sebe revoluční síly. A tak za pomoci levě orientovaných soudruhů a hlavně za obětavé hmotné podvory dělníků vyšlo 15. záři 1920 v Ružomberoku první číslo časopisu, který nesl název Pravda chudoby. Časopis vycházel nejprve týdně, později třikrát týdně a od 1. října 1925. od kdy nese titul Pravda, vychází jako deník. Za buržoázni republiky byla Pravda několikrát zastavena a její pracotmici perzekvováni. V době druhé světové války nevycházela oficiálně vůbec. Definitivně byla obnovena za Slovenského národního povstání v září 1944. Stejně jako Rudé právo v českých zemích, sehrála Pravda ve svých začátcích významnou roli při formování komunistické strany na Slovensku, později pak orientovala dělnickou třídu. Nyní má neméně významnou úlohu, a to udávat směr к úspěšné výstavbě socialismu na Slovensku. РгоИлп cdrho svefn -spojte ал t PRAVDA = CHUDOBY : ОгкДл . нс dwpfcrrt. strniř robotnkfc»! nm HwiwtlHi. —— -----1 Г’ууупк»* Í!S. ROZHLAS (výběr) I. PROGRAM PRAHA: 8.00 A léta běží, vážení — 8.45 E. Grieg: Na podzim. Předehra - 9.15 Populární melodie hraje Taneční orchestr Čs. rozhlasu — 10.20 Světem hudby - 11.30 Magazín pro ženy — 12.00 К polední pohodě — 12.30 Vysílání pro zemědělce - 13.15 Odpolední dostaveníčko s hudbou a literaturou - 15.05 Mezi třetí a čtvrtou — 16.00 Ze světa literatury — 16.30—18.20 Podvečerní magazín slova a hudby — 19.00 ...a ještě hudba — 19.30 Velké postavy sovětské literatury (D. A. Furmanov) — 20.00 Večer s polskými operními pěvci — 21.00 Z vědy a kultury — 22.00 Opole 1970 22.45 Rudé právo jubilující — 23.03 Hrajeme před půlnocí. II. PROGRAM HVĚZDA: 8.30 Začínáme hudbou — 9.03 Kolotoč — 10.30 Hrajeme z Bratislavy v tanečním rytmu — 11.03 Horizont 1970. Výběr hudby a politických aktualit — 13.03 Pozor, zákruta! — 14.15 Pro každého něco (melodie J. Strausse) - 15.03 Mikrofórum — 17.03 Kolotoč — 18.15 Junior 30 — hudební deník pro mladé — 19.03 Pozor, zákruta! — 20.03 Hvězda volá mladé — 20.45 Marie Majerová: Nejkrásnější svět (1. část četby) — 21.03 Horizont 1970. Výběr hudby a politických aktualit — 22.30 Malá noční hudba — 23.03 Hrajeme před půlnocí — 0,03 Hudba po půlnoci. TŘETÍ PROGRAM: 12.05 Operní koncert sólistů Slovenského národního divadla v Bratislavě - 13.00 P. I. Čajkovskij: Trio a moll pro klavír, housle a violoncello — 13.45 Šansony a jazz — 14.15 Symfonický koncert — 15.45 M. I. Glinka: Ruslan a Ludmila (zkratka opery) — 18.35 Z komorního díla B. Bartáka - 19.00 A. Franck: Úplná pravda. Rozhlasová hra — 20.00 Studio mladých — 21.00 Ze světa jazzu - 22.30 Moderní próza. PONDĚLÍ