Československý Sport, leden-březen 1968 (XVI/1-78)
1968-02-14 / No. 39
KÄNADÄ-ČSSR Q. SSSR-ŠVÉDSKO O m L> íeiejonun GUSTAV VLK a OTAKAR MAŠEK Druhá zlatá pro švédskou běžkyni Gustafssonovou * Marielle Goitschelová vyhrála slalom a je nejúspěšnější poválečnou sjezdařkou na světě ■ Po prvních dvou cvicích Danzer jen těsně před Schwarzem, Nepela je zatím pátý ■ Radost Francouzů nezná mezí: třetí zlatá medaile v alpských disciplínách a první místo v celkové klasifikaci národů Druhá zlatá medaile švédského lyžování v Autrans To nedokázal oni lernberg! Toini Gustafssonová vyhrála i běh žen na 5 km ■ Další dvě medaile získaly běžkyně SSSR ■ Barbo Martinssonová — další Švédka — čtvrtá ■ Dobrý výkon Polky Biegunové ■ Berit Mördreová desátá ■ Ze závodnic NDR nejlepší zase Nestlerová — dvanáctá ■ Naše běžkyně se dívaly V Nezapomenutelný švédský král ^ lyží Sixten jernberg, hrdina X olympijských her a mistrovství Sj světa od Cortiny d’Ampezzo v roo ce 1956 až do OH 1964 v Inns-V brucku, majitel čtyř zlatých ^ olympijských medailí, nedokázal \ vyhrát v jednom roce dvě zlaté V olympijské medaile v individuál\ nich soutěžích, jen na OH v Inns-V brucku získal dvě — v běhu na O 50 km a ve štafetě. Překonala ho letos jeho krajanka, která jako Jernberg běhá v bílém, 291etá učitelka Toini Gustafssonová. Po výborném výkonu v závodě na 10 km, v němž přímo deklasovala své soupeřky, dokázala dík dokonalé přípravě, především však své velké vůli vyhrát i běh na 5 km. Poprvé se běželo 5 km před čtyřmi roky v Innsbrucku. V tomto závodě skončila Gustafssonová na šestém místě V Autrans už podruhé na letošních olympijských hrách přetrhla sérii nepřetržitých vítězství lyžařek SSSR od jejich vstupu na bílé pláně v zahraničí. Lyžařky SSSR toužily po odvetě. Toini si však — také dík dobrému vylosování (měla poslední startovní číslo) — své soupeřky uhlídala a dovedla v závěru neuvěřitelným finišem likvidovat náskok reprezentantek SSSR. Odrazila nápor 261eté Galiny Kulakovové i nejstarší běžkyně, ale také nejzkušenější, 371eté Alevtiny Kolčinové. Nenechala tak nikoho na pochybáfch, kdo je dnes nejlepší na světě. Další možnost se jí Dokončeni na str. 3 U televizní obrazovky s Jiřím Tožičkou Přepych-promarnt tolik šancí! Zápas, který vysílá televize, jě utkáním pro statisíce diváků. A protože u nás platí — co divák, to hokejový odborník, nepochybujeme o tom, že dnes ráno v tramvajích, autobusech, ve vlacích se bude diskutovat o zápasech Švédsko—SSSR a ČSSR—Kanada, v redakci prožíval s námi obě střetnutí náš dlouholetý spolupracovník, zasloužilý mistr sportu Jiří Tožička. Jak to viděl on? »Dosud jsme mohli číst slova trenéra Pitnera: jsem spokojen s výsledkem, ne s hrou. Já bych si to dnes dovolil obrátit: byl jsem poměrně spokojen se hrou, ale ne s výsledkem. Prohráli jsme nešťastně. Příčin jistě bylo několik, chtěl bych však upozornit na dvě: stále kritizujeme obránce, že pomalu rozehrávají kotouč z vlastní třetiny. Je to částečně pravda, ale druhým faktem je, že jim útočníci nenajíždějí do volných prostorů. Když obránce rychle a bezhlavě vyhodí kotouč, je to zakázané uvolňování, když s ním vyjede sám, odkrývá prostor před vlastní brankou. Přihrát nemůže, protože nemá komu — jedině soupeři. To myslím je jedna příčina. A ta druhá? Je přepychem promarnit tolik šancí. Vozíme kotouč stereotypně do rohu, odkud prihrávame do neznáma před brankou, nebo útočníci střílejí už před modrou a to na dnešní brankáře neplatí. Obojí se dá naučit. Jen bychom o tom neměli už tak dlouho mluvit, ale skutečně v tréninku nacvičit . . .« Porážka po osmi letech ČSSR-KANADA 2:3 (0:0,0:3,2:0) ČSSR: Dzurilla — Suchý, Horešovsfcý, Machač, Pospíšil (41. Masopust) — Ševčík, Golonka, Klapáč — Hrbatý, Nedomanský, Holík — Havel, Hejma, Černý. Trenéři Pitner a Kostka. Kanada: Broderick — O’Malley, Mac- Kenzie, Conlin, Glennie, Johnston, Hargreaves — Cadieux, Huck, Mott — Bourbonnais, O’Shea, McMillan — G. Pinder, Dineen, Monteith. Trenér McLeod. Branky a nahrávky: Havel, Nedomanský (Černý, Holík) — Huck, Bourbonnais, Cadieux (Cadieux, O’Malley, Huck), rozhodovali Trumble (USA) Sillankorva (Fin.), vyloučení 1:1, prea silovka 0:0, akce brankářů: Dzurilla 22 (8, 9, 5), Broderick 32 (12, 11, 9), 10 000 diváků. Všeobecně se má za to, že utkání Kanady s CSSR bylo zatípí nejlepším, jaké se v Grenoblů hrálo. Takové uznání nás jistě může těšit, ale víc nic. Nevyhráli jsme. Nestačí jen dobře kombinovat a hodně bruslit, ale je nutné dávat i branky. Dali jsme jen dvě a měli jsme pětkráte tolik vyložených příležitostí. A ty jsme promarnili. Rozhodně na gólové šance jsme byli marnotratnější v jejich maření než náš protivník. Kanaďané dovedli realizovat na 5U procent. My jen na deset. Co nám chybí? Především nám chybí dů-raz. Důraz jak v práci s holí, v přihrávce, tak i v boji na tělo. Kanaďané tentokráte hráli velmi sportovně. Neodpustili si sice nějaké to objímání jako v zápase sumo, kde mohli, tak šťouchli, ale protože se rozhodčí na takovéto zákroky dívali velmi shovívavě a netrestali je, bylo nebezpečí, že toho zneužívají. Neudělali to — báli se jistě vylučování, a tak utkání mělo dobrý průběh a strhující ráz. Nejhezčí byla snad zahajovací třetina. A našemu mužstvu se vydařil i závěr, kdy vyvíjelo silný tlak a bojovalo o kotouč u Broderinkovy branky hodně srdnatě. Přesto však nemůžeme být spokojeni. Chybí nám, jak jsme již řekli, důraz, více síly nebo její správné využití. A také kousek štěstí nám chybí. Umíme si připravit spousty příležitostí, dostaneme se mnohdy k situacím, které volají po vstřelení i branky, ale nám se to nepovede. Takový »pech« dovede připravit o klid a nervy jak soupeře, tak nakonec i nás. V předcházejících utkáních se naše mužstvo snad v žádném neumělo vypnout k takovému výkonu, abychom si dělali reálné naděje na úspěch s nejvážnějšími soupeři. A když jsme se dopoledne dověděli, že je vyloučený start Jiříka a o stavu Klapáče i Kuchty víme dobře, že není uspokojivý, nevěřili jsme, že bychom vyhráli nad dravým mužstvem Kanady, které sice prohrálo s Finy a ani v utkání s USA nezahrálo dobře, ale přece jen je to kolektiv dobře spolupracující a hlavně zkušený. Hlavně jsme se pak báli, zda budou hrát opět »zastrašovačku«, tak, jako v druhém utkání v Praze, které jsme prohráli 2:4, a kterou by sotva naše mužstvo uneslo, jenomže od nástupu jsme nabývali klidu. I když ve 4. minutě jsme se dopustili stejné chyby jako v odpoledním utkání Sověti — špatně jsme vystřídali a dvě minuty jsme se museli bránit, v dalších okamžicích se už hrálo dobře a klidně. Rozhodla vlastně druhá třetina, kdy jsme se dopustili několika chyb (Pospíšil) a zdálo se, že zápas je ztracen. Naštěstí nám vyšel nástup v závěrečné třetině, vstřelili jsme v prvních dvou minutách dvě branky a potom už hrály nervy na všech stranách. Kanaďané kopli do dveří! Kanaďané si vítězstvím otevřeli znovu dveře k některé z medailí. Ovšem doslova »kopli do dveří« v situaci, kdy jim bylo nejhůře. Bylo to při neustále rostoucím tlaku našeho mužstva pět minut před koncem, kdy náhodou vypadla plexisklová deska ze dveří u jejich střídačky. Oprava trvala pár minut a byla vítaným oddychem pro kanadské mužstvo, kdežto naše vyšlo z tempa. Kanaďané si však jednohrankové vítězství zasloužili. Přece jenom byl jejich tlak mnohem efektivnější, byli dravější než naši a hráli s absolutním soustředěním od počátku až do konce. U nás přece jenom někteří chlapci měli okénka, hráli naplno jen v několika okamžicích anebo s velmi hrubými chybami. V poslední třetině nastoupil Masopust místo Pospíšila, ale byl tak vyplašený, že mužstvu příliš neprospěl. Znamenitě chytal opět Dzurilla. Vyřešil několik velmi ošemetných situací, když byl sám tváří v tvář soupeři. Z obránců byl nejlepší Suchý s Hořešovským, oba uplatnili i několik hodyčekň a Suchý pracoval jako vždy velmi agilně v útočení. Z útočných řad absolutorium dostane trojice Hrbatý—Nedomanský—Holík, která od začátku až do konce si vytvořila nejvíce příležitostí a byla pro Brodericka nejnebezpečnější. Také Hejmova formace, zvláště v druhé polovině hry, hrála dobře. Havel se zbavil nervozity a v poslední třetině hrál již v normální formě. • Dokončeni oa str. 4 1 SSSR 5 5 O Q 39:5 10 2. Kanada 5 4 0 1 25:10 ft 3. ČSSR 5 4 0 1 28:11 8 4. Švédsko 5 4 0 1 21:13 8 5 USA 5 1 0 4 18:23 2 6. Finsko 4 1 0 3 9:19 2 7. NSR 5 0 0 5 8:33 0 8. NDR 4 0 0 4 5:35 0 V Chamrousse s hrdinou Cortiny Z grenobelské beznadějné dopolední mlhy jsme se po chvilce stoupání osvobodili a šofér našeho mikrobusu mezi autobusy prokličkoval jako ještěrka vzhůru k Chamrousse. Jedeme na slalom žen. k Těsně před cílem nás sice zatlačili mantinelu dva policisté na motocyklech a hned podle nás proletěla karavana černých Citroenek — pan ministerský předseda Pompidou nás vzal v cíli o prsa Kde ho najdeme v hledišti, to nám nedělalo mnoho starostí. Tam, kam budou namířeny objektivy kamer televize, filmařů a fotografů. A taky ano. Jenomže jsme neměli mnoho času otálet u tribuny vzácných hostů, protože za chvilku má začít soutěž. Při vchodu na novinářskou tribunu jsme však narazili na bariéru. V podkově tazatelů stál snědý, ztepilý chlapík. Jednoduchou světlou bundu, černé šponovky. Prostovlasý, tmavé vlasy se vzorně rozdělenou pěšinkou. ho Takhle jsem ho neznal, vídal jsem vždy s vysokou, bílou pletenou čepicí. Ale nebylo pochyb, je to Toni Sailer, hrdina cortinské olympiády. Otázky na něho jen prší. Odpovídá anglicky, německy, trochu lámavé francouzský. Ale vždy pohotově, ochot* ně — a střídmě. Ta otázka z nejča.Uějších: Jak ještě lyžuje a jak myslí, že by se dnes mohl umístit. Ne, Sailer není sentimentální, není z rodu těch různých sportovních vlastenců, kteří jsou přesvědčeni, že oni by to těm dnešním čápkům nandali. — Nemám čas na lyžování, pronásleduje mne moc jiných starostí. i kdybych měl volno, čas se nezasta-A SAILER: vil. Dnes se jezdí rychleji. Není to samozřejmě jen technikou, ale také výzbrojí, kvalitou Lyží, obleků, tréninkem. A další z otázek, na které Sailer odpovídal také již nejméně tisíckráte: Jak je to s profesionalismem a amatérstvím v lyžování? — Ani jedno není dokonalé. Při špičkovém sportu nikdo nemůže být amatérem podle starých paragrafů. Proto, že sportovec dostává výzbroj, že se mu poskytuje možnost lépe se stravovat, mít dost času na přípravu a méně všedních starostí, trénovat pod odborným dozorem, proto bych ho nenazval profesionálem. Ostatně, kdo by to dělal jen pro ty výhody, těžko by se stal skutečným mistrem. Mezi profesionály se ovšem ztrácí pravá závodnická radost. Tedy to, co dělá sport sportem. Lyžařské cirkusy, to není žádné řešení — a žádný med. Co se mne týče, klidně bych povolil, aby se oba tábory utkávaly. Mnoho by se ztratilo z domněnek a pověstí o převaze těch či druhých. Vyčistil by se vzduch. A potom otázka, na kterou asi Sailer odpovídá dnem 1 nocí: Může Killy opakovat váš triumf z Cortiny? Může vyhrát tři zlaté? — Já věřím, že může. Má na to, jako jsem měl já tehdy na to. To znamená 80—90 procent. Ale těch 10 procent je těžká nálož. U Killyho o_ to těžší, že má více soutěží než většina ostatních. Startuje ve všech třech disciplínách. Navíc proti Cortině přibylo další kolo obřího slalomu a ty »předehry« před slalomem. Mnoho dalších závodníků čeká jen na jednu disciplínu, specializuje se, má možnost ještě trénovat v době, kdy Killy již musí odpočívat, protože jde ze závodu do závodu. Ale právě proto mu přeji i tu třetí zlatou. Poslední otázka, vlastně spíše odpověď na ni, byla pro mne nejzajímavější: Myslíte, že Killy vyhraje těžce nebo lehce? — Lehce? (Zdá se, že je Sailer touto otázkou zaskočen, ale hned odpovídá). Vyhrává se vždycky těžce. Jinak to není pěkné vítězství. Netěší! Z té jednoduché odpovědi je podle mne to nejkrásnější ze Sailera. Ano, vyhrávat lehce, bez nejvyššího úsilí, bez snahy dokázat vždy znovu sám sebe překonat, to není pro pravého sportovce. Nemohl jsem v té chvíli nemyslet na našeho sportovce číslo jedna — Emila Zátopka. Pak začaly závody, Sailer osiřel a soustředěně sledoval boj o zlatou ve slalomu žen. Povytáhl trochu svou šedou bundu, trochu si zadupal, aby se rozehřál. Po závodě ho čekal další příval otázek. Neodmítne. Bude odpovídat, ale neohřívat svou slávu. Jak tak lidé, kteří skutečně něco umějí, jsou daleko skromnější než lecjaké nuly, které se tak rády a snadno nafukují. OTAKAR MAŠEK Hš&&ů§> tta má! Oslava v olympijské vesnici Návštěva Jiřího Rašky v grenobelské olympijské vesnici byla velkou slávou. Zúčastnila se jí delegace okresu Nový Jičín starosta Vamissieux a poslanec KSF J. Houel, starosta Fontaine a poslanec KSF s. Maissanat. Předseda ŰV ČSTV doc. dr. E. Bosák a místopředseda ÚV ČSTV R. Nejezchleb odevzdali Jiřímu Raškovi obraz grenobelského okolí a kytici růží. Pěvecký kroužek »Ondáš«, který je na zájezdu s novojičínskou výpravou při navázání družby s občany Vanissiaux, mu zazpíval dvě písničky. Raškovi blahopřál také primátor hlavního města Prahy L. Černý. LYŽOVÁNI 5 km ŽEN 1. Gustafssonová (Švéd.) 18:45,2 2. Kulakovová (SSSR) 16:48.4 3. Kotétnová (SSSR) 16:51,6 SLALOM ŽEN 1. Goitschelová (Fran.) 1:25,86 2. Greenová (Kanada) 1:26,15 3. Famoseová (Fran.) 1:27,89 Neoficiálnf klasifikace: 1.—2. Francie 42 (3 — 2 — 1) a SSSR 42 (1 — 3 — 2), 3. Finsko 40,5 (1 — 2 — 1), 4. Rakousko 38 11 — 1 — 3), 5. Norsko 35,5 (2 — 2 — 1), 6. Holandsko 31 (2 — 1 — 2), 7. USA 29 (1 — 3 — 1), 8. Švédsko 27 (2 — 0 — 1), 9. Itálie 19 (2 — 0 — 0), 10.—11. ČSSR 14 (1 — 0 — 1) a Švýcarsko 14 (0 — 2 — 1), 12. NSR 13 (1 — 1 — 0), 13 NDR 9 (0 — 1 — 1), 14. V Británie 6, 15. Kanada 5 (0 — 1 — 0), 10.—17. Rumunsko 4 (0 — 0 — 1) a Polsko 4, 18. Maďarsko 1.