Československý Sport, duben-červen 1968 (XVI/79-153)

1968-04-01 / No. 79

Ještě ani nedozněl ve sportovním světě ohlas zimních olympijských her v Grenoblů a přesto už myšlenky samotných závodníků, jejich trenérů i sportovních funkcionářů jsou plně zaměřeny na hry XIX. olympiády moderní doby, na letní soutěže v hlavním městě Mexika. Něco málo přes půl roku nás dělí od chvíle, kdy bude na Aztéckém stadiónu v Mexiku zapálen olympijský oheň. A není tedy divu že převážnou část náplně sportovního tisku na celém světě tvoří olympijské přípravy. V našem listě budeme pocho­pitelně věnovat pozornost všem událostem, které budou předcházet letošním olympijským hrám. Na to se soustředí zájem naší sportovní veřejnosti. Ale jsme si vědomi toho, že mezi našimi čtenáři přibý­vá neustále mladých, kteří jistě uvítají náš seriál, v němž se budeme věnovat vývoji a historii olym­pijského hnutí. Chceme přiblížit v tomto seriálu bohatou minulost olympijských her, od antiky přes první pokusy o obnovu her až k olympijským sou­těžím moderní doby 1896—1964. Chceme v tomto seriálu hovořit s významnými čs. olympioniky, drži­teli medailí, atd. Věříme, že tento seriál má své místo v našem lis­tě v olympijském roce a že čtenáři každý týden na této straně jeho pokračování uvítají. V první části seriálu se vracíme k antickým hrám, k olympijské prehistorii. Hlavním podkla­dem při přípravě této stránky jsou historické pu­blikace V. Sáhla »Od Olympie k Rímu« (STN, 1960) a »Od Atén k Tokiu« (STN, 1964). I. ANTICKÉ OLYMPIJSKÉ HRY To, že zakladateli olympijské myš­lenky jsou staří Řekové, není třeba příliš mnoho dokládat. Kult těles­né síly a zároveň násilí byl hlu­boko vkořeněn v dávné řecké minu­losti. Svědčí o tom nejen báje antic­kého Řecka, ale i historie řeckých kmenů dávno před naším leto­počtem. Výboje sl žádaly připrave­ných boje ' ” těchto požadavků postupně ' ’ rnlý výchov­ný systém. Dvě hlavní Unie představovaly při tomto systému tělesná výchova ve Spartě a Aténách. Později z těch­to kultových ceremoniálů vyrostly velkolepé gymnastické hry, které neměly žádného předchůdce a po svém zániku půldruhého tisíciletí ani následovníky. O původu těchto her se můžeme dohadovat jen z různosti jejich tradic. Pravděpodobně vzni­kaly z rituálních obřadů zasvěcová­ní mladých příslušníků rodu před jejich přijetím za dospělé, jejichž hlavní částí byly fyzické zkoušky zdatnosti a statečnosti. Jinými sta­rými slavnostmi byly pohřební hry fmj. líčené 1 Homérem). První his­torické záznamy o těchto hrách máme z Olympie, ale to neznamená, že by podobné hry nebyly organizo­vány jinde. Báje nám ukazují, že jiné hry (Pythijské, Isthmejské a nemejské, Panaténajské) jsou i o ně­kolik století starší. Teprve úspěchy olympijských her, jejich pravidel­nost a organizace však vnesly po­řádek a pevný řád. Báje o vzniku olympijských her Dnešní vesnice Olympia leží v mís­těch, kde toky řek Alfeia a Kladea přecházejí do prostor dávné Pisy a Elldy. Je to krajina severozápad­ní části Pelopo­­nésu, se zelení lučin, s háji mo­hutných platanů, dubů, borovic, oliv a chomáči křovin. Poblíž osady pod Kro­novým vrchem jsou ukryty v oli­vových a platano­vých hájích tros­ky velkolepých staveb, které by­ly teprve po tisí­ciletích vydolo­vány z mnohametrových náplavů. To bylo dějiště olympijských her, je­jichž začátky sahaly velmi hluboko do starých dějin a jsou opředeny mnoha bájemi a pověstmi. Jedna pověst o vzniku hovoří o za­čátcích her za doby krále Oinomaa, který dal soutěžit uchazečům o ru­ku své dcery Hlppodamle. Jiná po­věst klade začátky her do doby He­­raklovy, který navrhl, aby všichni jeho bratři s ním závodili o odměnu — olivový věnec. Heraklovi bratři Palonaios, Epimedes, íasos a Idas byli spolu s Heraklem prvními olympioniky. A tato pověst má prav­děpodobně historické Jádro a je pů­vodem olympijského svátku. S He­raklem, Jako zakladatelem her, se setkáváme ještě v jiné báji, podle níž Herakles založil hry na po­čest svého vítězství nad králem Augiášem. Závodilo se v běhu na 600 stop, vítězem se stal Oinos z Mldey, v zápasení Echemos z Tegey, v ro­hování Doryklos z Tiryntu, v jízdě čtyřspřeží Samos z Mantinele, v ho­du oštěpem Frastor a těžkým ka­menem (předchůdce disku) Nikeus. Tak vyjmenovává vítěze ve své De­sáté olympijské ódě Pindaros. 1169 let 293 antických her První doložené hry se uskutečni­ly v Olympii v roce 776 před naším letopočtem, třebaže některé starově­ké údaje hovoří i o datech o 50 až 100 let starších. Rokem 776 př. n. 1. také začíná pravidelné zazna­menávání jmen olympijských vítězů a Helénové od té doby přijali nové značení času: všechny řecké udá­losti začínají být řazeny podle olympiád, čtyřletých období olym­pijských slavností. A více než 11 století se pak antické olympijské hry konaly. Jejich dlouhou dobu se snaží historici rozdělit do několika období. Hovoří se o období siláků, období atletického Ideálu, speciali­zace a atletiky z povolání, úpadku atletiky, římské atletiky (Angličan E. N. Gardiner), období do perských válek, období rozkvětu do makedon­­ského panství, období makedonské války a nadvlády Ríma (R. Habott) nebo o pravěku her, vlivu Sparty, zlaté době, stříbrné dob, úpadku her (F. Mező). Dlouhá historie totiž nutně vyžaduje určitou periodizaci her, nejen Jako tělovýchovné udá­losti, ale především v souvislosti s vývojem celé společnosti v tomto dlouhém období. Vždyť starověké olympijské hry zanikly až v roce 393 našeho letopočtu! Olympijská zařízení V rozsahu tohoto materiálu není možno hovořit detailněji o jednotli­vých vývojových fázích her. Zaměř­me se proto na nejdůležitější fakta, která o starověkých hrách známe. Skupina budov — olympijský me­­garon, héroon a theokoleon — po­zději velká palalstra a gymnaslon, olympijský stadión, hipodrom, to jsou hlavní místa a zařízení v Olympii. Pro přípravu budoucích olympioniků sloužilo zařízení ve městě Elidu, proto také zařízení pa­laistry a gymnasia v Olympii bylo vybudováno až po 500 letech od vzniku her. MEGARON byl společenským sá­lem pro shromáždění a hostiny. THEOKOLEON a HÉROON byly po­dle některých údajů ubytovnami kněžského sboru Olympie, podle od­borníků a historiků sloužily tyto budovy k přípravě olympioniků pří­mo před soutěžemi. Tyto stavby by­ly v římské době přebudovány spo­lečně s výstavbou PALAISTRY GYMNASIA. Obě tyto budovy měly a velké dvory, určené pro cvičení atletů, v budovách byly tělocvičny, sály, šatny, rozsáhlý bazén 30X15 m s hloubkou 180 cm (s ohřívacím zařízením), později byly v těchto budovách 1 ubytovny pro atlety a trenéry. OLYMPIJSKÍ STADIÓN Je mladší než historie her. Původní běžecká traf vedla k Diovu oltáři. Teprve po rozšíření her v helénskou slav­nost, došlo k postupné přestavbě, k vybudování hlediště, valů, tunelu pro příchod atletů. Závodiště mělo tvar obdélníku (211X34,26 m), hle­diště pojmulo asi 40 000 diváků. Bě­žecká závodní dráha (dromos) mě­řila 192,27 m (čili 600 olympijských stop). U vchodu na stadión byly zapuštěny v dráze kamenné desky, které tvořily startovní čáru. Šíře trati pro běžce byla čtyři olympij­ské stopy (asi 128 cm). Dráha byla pokryta vrstvou písku. HIPODROM byl po zemětřesení v roce 551 a dalšími povodněmi při zvednutí hladiny Alíela doslova od­plaven, proto také chybějí historic­ké doklady o jeho vybavení a zaří­zení. Proto neznáme ani Jeho při­bližnou délku. Hlediště bylo upra­veno podobně jako na olympijském stadiónu, startovní zařízení bylo vel­mi složité, samotná jezdecká soutěž byla velmi obtížná a nezřídka se stávalo, že do cíle dojel jen Jeden třeba ze čtyřiceti startujících. Olympijské soutěže Program olympijských soutěží pro­dělal svůj vývoj. Od první olympij­ské soutěže (běhu na 1 dromos), která byla na hrách, se pak pořadu na 1.—13. postupně program doplňoval dalšími atletickými i ne­­atletlckýml soutěžemi. Přibyl běh na diaulos (dvakrát dromos), pak vy­trvalý běh (od 1346 m do 4614 m), od 18. her je na pořadu zápas a pětiboj, později přistupují rohování, jezdecké soutěže, od 37. soutěže do­rostu, dále pak soutěže pištců, tru­bačů, hlasatelů, atd. Nejvšestrannější soutěž! byl pěti­boj (zaveden na 18. olympiádě roku 708 př. n. l.J, který se skládal ze skoku dalekého, závodu v běhu, ho­du diskem, hodu oštěpem a soutěže v zápase. Vítězem prvního pětiboje byl Spartan Lampis. Pětiboj byl sou­borem základních cvičení v tělesné všestrannosti. Doba a pocty her Hry se konaly každé čtyři roky ve dnech druhého úplňku po letním slunovratu [od poloviny srpna do poloviny září). Zahajovací oběf se přinášela Diovi v den, kdy byl úplněk. Po specifickém zahájeni ná­sledoval první den soutěží běh, a pak postupně další soutěže. Závě­rečná slavnost se konala na sklon­ku pátého dne. Počet soutěžích ne­byl veliký. Jaká byla jejich úroveň? Rozhodně nebyla vynikající a legen­dární výkony jsou těžko doložltelné. Vítězové her získávali čestné tituly, nejcennější byl titul »olympionikés«, patříc! vítězi pětiboje. Další tituly byly periodonikés (závodník, který vyhrál hry olympijské, delfské, v Isthumu 1 Něměji), triastés (na jedněch hrách získal tři vítězství), paradoxonikés (za jeden den vyhrál dvě soutěže), atd. Zánik starověkých her Rozvoj římského impéria začátkem našeho letopočtu silně zasáhl do olympijského vývoje. Doba úpadku her byla částečně zažehnána za vlá­dy římského císaře Hadriána, ale doba nového olympijského rozkvětu netrvala dlouho. Koncem 2. století se začala projevovat krize římského impéria, mezi imperátory se už ne­nacházejí obdivovatelé helenské kul­tury, jakým byl třeba Hadrianus. Do boje proti olympijským hrám a celé helénské kultuře se vložila i církev. Docházelo k drancování slavných center helénské kultury, nebyla ušetřena ani Olympie. Roku 395 vydává císař Theodosius zákaz olympijských a jiných her v řeckých oblastech. Tak se stala 293. olympiáda, konaná Ještě před zákazem her, poslední po 1169 lé­tech trvání těchto slavností. Je možné, že docházelo ještě občas k pokusům o obnovení her, proto se také zákazy her opakují Ještě v roce 563, ale historii Olym­pie se už nepodařilo obnovit. Slav­né dějiště olympijských her chátra­lo, zařízeni bylo rozebráno a použi­to ke stavbě jiných objektů. Války, zemětřesení a povodně skryly histo­rické dějiště olympijských her ně­kolikametrovým nánosem štěrku, bahna a písku. Jméno Olympie po­stupně upadalo do zapomenutí. Teprve po 14 stoletích od Theodo­­siova zákazu her se začínají archeo­logové znovu zajímat o život ve sta­ré Olympii. Na místa, kde Je skryto historické dějiště her antických olympiád, přijíždějí první výpravy. Ale tím už vlastně začíná prehis­torie her moderní doby. Hlava chlapce s páskou vítěze Olympijský háj se zříceninami palaistry Dnešní pohled na Olympií Antlcká kresba věnCení uílĚzného atleta Kopie Myrůnova dlskobola 2

Next