Československý Sport, duben-červen 1968 (XVI/79-153)
1968-04-01 / No. 79
Ještě ani nedozněl ve sportovním světě ohlas zimních olympijských her v Grenoblů a přesto už myšlenky samotných závodníků, jejich trenérů i sportovních funkcionářů jsou plně zaměřeny na hry XIX. olympiády moderní doby, na letní soutěže v hlavním městě Mexika. Něco málo přes půl roku nás dělí od chvíle, kdy bude na Aztéckém stadiónu v Mexiku zapálen olympijský oheň. A není tedy divu že převážnou část náplně sportovního tisku na celém světě tvoří olympijské přípravy. V našem listě budeme pochopitelně věnovat pozornost všem událostem, které budou předcházet letošním olympijským hrám. Na to se soustředí zájem naší sportovní veřejnosti. Ale jsme si vědomi toho, že mezi našimi čtenáři přibývá neustále mladých, kteří jistě uvítají náš seriál, v němž se budeme věnovat vývoji a historii olympijského hnutí. Chceme přiblížit v tomto seriálu bohatou minulost olympijských her, od antiky přes první pokusy o obnovu her až k olympijským soutěžím moderní doby 1896—1964. Chceme v tomto seriálu hovořit s významnými čs. olympioniky, držiteli medailí, atd. Věříme, že tento seriál má své místo v našem listě v olympijském roce a že čtenáři každý týden na této straně jeho pokračování uvítají. V první části seriálu se vracíme k antickým hrám, k olympijské prehistorii. Hlavním podkladem při přípravě této stránky jsou historické publikace V. Sáhla »Od Olympie k Rímu« (STN, 1960) a »Od Atén k Tokiu« (STN, 1964). I. ANTICKÉ OLYMPIJSKÉ HRY To, že zakladateli olympijské myšlenky jsou staří Řekové, není třeba příliš mnoho dokládat. Kult tělesné síly a zároveň násilí byl hluboko vkořeněn v dávné řecké minulosti. Svědčí o tom nejen báje antického Řecka, ale i historie řeckých kmenů dávno před naším letopočtem. Výboje sl žádaly připravených boje ' ” těchto požadavků postupně ' ’ rnlý výchovný systém. Dvě hlavní Unie představovaly při tomto systému tělesná výchova ve Spartě a Aténách. Později z těchto kultových ceremoniálů vyrostly velkolepé gymnastické hry, které neměly žádného předchůdce a po svém zániku půldruhého tisíciletí ani následovníky. O původu těchto her se můžeme dohadovat jen z různosti jejich tradic. Pravděpodobně vznikaly z rituálních obřadů zasvěcování mladých příslušníků rodu před jejich přijetím za dospělé, jejichž hlavní částí byly fyzické zkoušky zdatnosti a statečnosti. Jinými starými slavnostmi byly pohřební hry fmj. líčené 1 Homérem). První historické záznamy o těchto hrách máme z Olympie, ale to neznamená, že by podobné hry nebyly organizovány jinde. Báje nám ukazují, že jiné hry (Pythijské, Isthmejské a nemejské, Panaténajské) jsou i o několik století starší. Teprve úspěchy olympijských her, jejich pravidelnost a organizace však vnesly pořádek a pevný řád. Báje o vzniku olympijských her Dnešní vesnice Olympia leží v místěch, kde toky řek Alfeia a Kladea přecházejí do prostor dávné Pisy a Elldy. Je to krajina severozápadní části Peloponésu, se zelení lučin, s háji mohutných platanů, dubů, borovic, oliv a chomáči křovin. Poblíž osady pod Kronovým vrchem jsou ukryty v olivových a platanových hájích trosky velkolepých staveb, které byly teprve po tisíciletích vydolovány z mnohametrových náplavů. To bylo dějiště olympijských her, jejichž začátky sahaly velmi hluboko do starých dějin a jsou opředeny mnoha bájemi a pověstmi. Jedna pověst o vzniku hovoří o začátcích her za doby krále Oinomaa, který dal soutěžit uchazečům o ruku své dcery Hlppodamle. Jiná pověst klade začátky her do doby Heraklovy, který navrhl, aby všichni jeho bratři s ním závodili o odměnu — olivový věnec. Heraklovi bratři Palonaios, Epimedes, íasos a Idas byli spolu s Heraklem prvními olympioniky. A tato pověst má pravděpodobně historické Jádro a je původem olympijského svátku. S Heraklem, Jako zakladatelem her, se setkáváme ještě v jiné báji, podle níž Herakles založil hry na počest svého vítězství nad králem Augiášem. Závodilo se v běhu na 600 stop, vítězem se stal Oinos z Mldey, v zápasení Echemos z Tegey, v rohování Doryklos z Tiryntu, v jízdě čtyřspřeží Samos z Mantinele, v hodu oštěpem Frastor a těžkým kamenem (předchůdce disku) Nikeus. Tak vyjmenovává vítěze ve své Desáté olympijské ódě Pindaros. 1169 let 293 antických her První doložené hry se uskutečnily v Olympii v roce 776 před naším letopočtem, třebaže některé starověké údaje hovoří i o datech o 50 až 100 let starších. Rokem 776 př. n. 1. také začíná pravidelné zaznamenávání jmen olympijských vítězů a Helénové od té doby přijali nové značení času: všechny řecké události začínají být řazeny podle olympiád, čtyřletých období olympijských slavností. A více než 11 století se pak antické olympijské hry konaly. Jejich dlouhou dobu se snaží historici rozdělit do několika období. Hovoří se o období siláků, období atletického Ideálu, specializace a atletiky z povolání, úpadku atletiky, římské atletiky (Angličan E. N. Gardiner), období do perských válek, období rozkvětu do makedonského panství, období makedonské války a nadvlády Ríma (R. Habott) nebo o pravěku her, vlivu Sparty, zlaté době, stříbrné dob, úpadku her (F. Mező). Dlouhá historie totiž nutně vyžaduje určitou periodizaci her, nejen Jako tělovýchovné události, ale především v souvislosti s vývojem celé společnosti v tomto dlouhém období. Vždyť starověké olympijské hry zanikly až v roce 393 našeho letopočtu! Olympijská zařízení V rozsahu tohoto materiálu není možno hovořit detailněji o jednotlivých vývojových fázích her. Zaměřme se proto na nejdůležitější fakta, která o starověkých hrách známe. Skupina budov — olympijský megaron, héroon a theokoleon — později velká palalstra a gymnaslon, olympijský stadión, hipodrom, to jsou hlavní místa a zařízení v Olympii. Pro přípravu budoucích olympioniků sloužilo zařízení ve městě Elidu, proto také zařízení palaistry a gymnasia v Olympii bylo vybudováno až po 500 letech od vzniku her. MEGARON byl společenským sálem pro shromáždění a hostiny. THEOKOLEON a HÉROON byly podle některých údajů ubytovnami kněžského sboru Olympie, podle odborníků a historiků sloužily tyto budovy k přípravě olympioniků přímo před soutěžemi. Tyto stavby byly v římské době přebudovány společně s výstavbou PALAISTRY GYMNASIA. Obě tyto budovy měly a velké dvory, určené pro cvičení atletů, v budovách byly tělocvičny, sály, šatny, rozsáhlý bazén 30X15 m s hloubkou 180 cm (s ohřívacím zařízením), později byly v těchto budovách 1 ubytovny pro atlety a trenéry. OLYMPIJSKÍ STADIÓN Je mladší než historie her. Původní běžecká traf vedla k Diovu oltáři. Teprve po rozšíření her v helénskou slavnost, došlo k postupné přestavbě, k vybudování hlediště, valů, tunelu pro příchod atletů. Závodiště mělo tvar obdélníku (211X34,26 m), hlediště pojmulo asi 40 000 diváků. Běžecká závodní dráha (dromos) měřila 192,27 m (čili 600 olympijských stop). U vchodu na stadión byly zapuštěny v dráze kamenné desky, které tvořily startovní čáru. Šíře trati pro běžce byla čtyři olympijské stopy (asi 128 cm). Dráha byla pokryta vrstvou písku. HIPODROM byl po zemětřesení v roce 551 a dalšími povodněmi při zvednutí hladiny Alíela doslova odplaven, proto také chybějí historické doklady o jeho vybavení a zařízení. Proto neznáme ani Jeho přibližnou délku. Hlediště bylo upraveno podobně jako na olympijském stadiónu, startovní zařízení bylo velmi složité, samotná jezdecká soutěž byla velmi obtížná a nezřídka se stávalo, že do cíle dojel jen Jeden třeba ze čtyřiceti startujících. Olympijské soutěže Program olympijských soutěží prodělal svůj vývoj. Od první olympijské soutěže (běhu na 1 dromos), která byla na hrách, se pak pořadu na 1.—13. postupně program doplňoval dalšími atletickými i neatletlckýml soutěžemi. Přibyl běh na diaulos (dvakrát dromos), pak vytrvalý běh (od 1346 m do 4614 m), od 18. her je na pořadu zápas a pětiboj, později přistupují rohování, jezdecké soutěže, od 37. soutěže dorostu, dále pak soutěže pištců, trubačů, hlasatelů, atd. Nejvšestrannější soutěž! byl pětiboj (zaveden na 18. olympiádě roku 708 př. n. l.J, který se skládal ze skoku dalekého, závodu v běhu, hodu diskem, hodu oštěpem a soutěže v zápase. Vítězem prvního pětiboje byl Spartan Lampis. Pětiboj byl souborem základních cvičení v tělesné všestrannosti. Doba a pocty her Hry se konaly každé čtyři roky ve dnech druhého úplňku po letním slunovratu [od poloviny srpna do poloviny září). Zahajovací oběf se přinášela Diovi v den, kdy byl úplněk. Po specifickém zahájeni následoval první den soutěží běh, a pak postupně další soutěže. Závěrečná slavnost se konala na sklonku pátého dne. Počet soutěžích nebyl veliký. Jaká byla jejich úroveň? Rozhodně nebyla vynikající a legendární výkony jsou těžko doložltelné. Vítězové her získávali čestné tituly, nejcennější byl titul »olympionikés«, patříc! vítězi pětiboje. Další tituly byly periodonikés (závodník, který vyhrál hry olympijské, delfské, v Isthumu 1 Něměji), triastés (na jedněch hrách získal tři vítězství), paradoxonikés (za jeden den vyhrál dvě soutěže), atd. Zánik starověkých her Rozvoj římského impéria začátkem našeho letopočtu silně zasáhl do olympijského vývoje. Doba úpadku her byla částečně zažehnána za vlády římského císaře Hadriána, ale doba nového olympijského rozkvětu netrvala dlouho. Koncem 2. století se začala projevovat krize římského impéria, mezi imperátory se už nenacházejí obdivovatelé helenské kultury, jakým byl třeba Hadrianus. Do boje proti olympijským hrám a celé helénské kultuře se vložila i církev. Docházelo k drancování slavných center helénské kultury, nebyla ušetřena ani Olympie. Roku 395 vydává císař Theodosius zákaz olympijských a jiných her v řeckých oblastech. Tak se stala 293. olympiáda, konaná Ještě před zákazem her, poslední po 1169 létech trvání těchto slavností. Je možné, že docházelo ještě občas k pokusům o obnovení her, proto se také zákazy her opakují Ještě v roce 563, ale historii Olympie se už nepodařilo obnovit. Slavné dějiště olympijských her chátralo, zařízeni bylo rozebráno a použito ke stavbě jiných objektů. Války, zemětřesení a povodně skryly historické dějiště olympijských her několikametrovým nánosem štěrku, bahna a písku. Jméno Olympie postupně upadalo do zapomenutí. Teprve po 14 stoletích od Theodosiova zákazu her se začínají archeologové znovu zajímat o život ve staré Olympii. Na místa, kde Je skryto historické dějiště her antických olympiád, přijíždějí první výpravy. Ale tím už vlastně začíná prehistorie her moderní doby. Hlava chlapce s páskou vítěze Olympijský háj se zříceninami palaistry Dnešní pohled na Olympií Antlcká kresba věnCení uílĚzného atleta Kopie Myrůnova dlskobola 2