Československý Sport, červenec-září 1968 (XVI/154-231)
1968-07-01 / No. 154
• • OD OLYMPIE - K MEXIKU m - Náš úspěch v Hluboká hospodářská krize třicátých let zasáhla 1 hry X. olympiády, jubilejní olympijské soutéže. A tak nebylo divu, že nepříznivé poměry Jak v hlavni kapitalistické velmoci USA, pořadatelské zemi her, tak v Evropě 1 na ostatních kontinentech se projevily 1 v přípravě samotných her. Těžkosti, které hrozily v USA, dokonce ovlivnily i presldenta Hoovera, že se nezúčastnil slavnostního ceremoniálu a po'druhé v historii her zahajoval olympijské soutěže jen zástupce — 5P tentokrát vicepresident Curtis. Fřipočteme-li k tomu situaci Y Evropě &■» spory o reparace mezi Francií a Německem, Hitlerův úspěch ve volbách v Německo atd. — pak šidíme, v jaké neutěšené situaci se hry v Los Angeles konaly. Neni divo, Že proto počet startujících v Kalifornii se zmenšil proti předcházejícím hrám téměř o 60 % a že do vzdáleného olympijského města přijelo jen 1408 závodníků z 38 zemí. Samotné hry v Los Angeles ovšem skončily sportovním úspěchem. 38 olympijských rekordů, z toho 19 světových v lehké atletice a plavání, bylo důkazem, že vývoj světového sportu se nedá zastavit. Kvalita výsledků byla skutečně obdivuhodná. Došlo k celé řadě překvapení, z nichž třeba vítězství Kusocinského na 10 km a Zabaly v maratónu bylo světovou senzací. Ani tentokrát však při hrách nezůstalo vše čisté; fair play byla několikrát porušena. Došlo k rvačkám a a bití rozhodčích při vodním pólu boxu, nedůslednosti rozhodčích v atletice (např. při běhu na 200 m běžel Metcalfe o 3 m více a v disku nezahlédli rozhodčí v poli nejdelší hod soutěže Noěla — dívali se na vzrušující boj na 5 km mezi Ilillem a Lehtinenem) atd. Došlo i k politickým demonstracím. Už při nástupu se organizátoři takticky rozhodli oddělit výpravy Francie a Německa (podle anglické abecedy měli jít za sebou, pořadatelé mezi obě výpravy vsunuli zástupce Velké Británie), při hymnách vyjadřovali Francouzi a Poláci odpor vůči Němcům — zůstali sedět, Kanaďané zase nepovstali při hymně britské. Rozporuplné losangeleské hry však přinesly i velký úspěch čs. barvám. Jen sedm sportovců se vypravilo na palubě lodi Europa do Ameriky. Ale když po návratu z Los Angeles se představili Pražanům na velkém mítinku olympioniků 1. září 1932 (na něm překonal Douda světový rekord ve vrhu koulí hodem 16,08 m!), měli už ve svých vitrínách jednu zlatou, dvě stříbrné, jednu bronzovou medaili, jedno čtvrté a jedno osmé místo! To byl opravdu veliký úspěch! Proto také u nás na hry v Los Angeles dodnes vzpomínáme s úctou k úspěchům našich — zvýšeným navíc vysokými poctami v uměleckých soutěžích skladateli Sukoví a sochaři Oborskému. 2 * * >• >>• >>■ > - > ■ >• i ■ > ■ 5- > - > • > - > - > - > - X. jubilejní olympijské hry se konaly v kalifornském velkoměsté Los Angeles od 30. července do 14. srpna 1932 Startovalo 1408 borců z 38 zemi, z toho 7 sportovců CSR. Poprvé od Atén 1896 byla překonána rekordní návštěva her: slavnostnímu zahájení přihlíželo 105 000 diváků. V týmu USA se na samém konci při slavnostním nástupu objevili čtyři černoši: Tolan, Metcalíe, Johnson a Gordon. Bylo to poprvé v olympijské historii startů sportovců USA, kdy byly překonány rasové předsudky. Bylo překonáno 19 světových rekordů (atletika 15, plavání 4) a 36 rekordů olympijských (atletika 24, plavání 10, vzpírání 4). Mimořádná olympijská zlatá medaile byla podle rozhodnutí pařížského kongresu 1894 udělena německým horolezcům F. a T. Schmidovým za výstup na Matterhorn v roce 1931. Je to jediná olympijská medaile udělená v horolezectví vůbec. ■ ■ ■ ISO HOLLO K lukovské sny se obyčejně nesplňují, a když, tak hodně pozdě. Tak člena já jsem například viděl jednoho z finského vytrvaleckého souhvězdí, Iso Holla, až v roce 1961, kdy byl u nás na léčení. Navštívil ho tehdy Zátopek — a byla z toho oboustranná radost. Emil, který je známým znalcem jazyků, podivuhodnou směsí angličtiny, finštiny a němčiny si s velikým Finem notoval, a tak jsme se dověděli něco navíc, než bývá v stručných charakteristikách sportovců. Volmari Iso Hollo se dostal k lehké atletice oklikou. Nechtěli ho mezi vytrvalce, protože byl ještě příliš mlád (12 letí). Tak se pustil do lyžařiny, zkoušel to i v gymnastice a dokonce v boxingu. Ale stará a zklamaná lás ka nerezavěla, a tak mladý dělník u tiskárenské rotačky se přece dočkal. Probojoval se nakonec do týmu Finska na OH v Los Angeles. V běhu na 3 km překážek, který mu zvláště vyhovoval (byl zvyklý trénovat v lesích a na polních cestách, kde o nějaké přeskoky překážek nebyla nouze), hladce vyhrál, ačkoliv pořadatelé pomátli počítání kol a přidali jedno navíc (!!). V běhu na 10 km podlehl až skvělému finiši legendárního hrdiny polské atletiky, Kusocinskému. Tutéž kombinaci si zopakoval na OH v Berlíně. V desítce skončil třetí, zato v běhu na 3 km překážek byl ještě větším suverénem než v Los Angeles. Skromný Iso Hollo — ueskromný jenom v náročnosti vůči sobě v pří pravě a v tréninku — by byl jistě dobýval ještě dalších úspěchů. Ale po infekční chorobě přišla nemoc, která zlomila jeho závodní kariéru: kloubo vé revmatické onemocnění. V našich lázních jeho revmatismus vždycky ustoupil trochu do pozadí a Iso Hollo se zase pustil do práce v lehké atletice: trénoval lehké atlety, zejména mládež v městečku Keravě. 12 LET PRONÁSLEDOVALY americké sprintery olympijské neúspěchy. Od Paddockova vítězství na OH 1920 se vystřídali na nejvyšším stupnt v nelkratšim sprintu Angličan Abrahams a Kanadan Williams. Pro hry na své domácí půdě poprvé vybrali představitelé AAU do reprezentace černé sprintery — Eddie Tolana a Ralpha Metcalja. A právě jejich zásluhou se na nejvyšším stožáru objevila americká vlajka. Tolan po závodě prohlásil: To, že jsme tady na startu, je jen proto, že naši vedoucí pochopili, jak je Němec jonath nebezpečný (jonath vyrovnal před hrami světový rekord časem 10,3 vt.f. O tom, že o vítězství podsaditého, inteligentního černého sprintera ve finále nebylo pochyb, svědčí t tato dokumentární cílová fotografie z finálového závodu. Druhou zlatou medaili získal Tolan (už v roce 1929 překonal světový rekord na 100 y časem 9,5 vt.f vítězstvím na 200 m. Metcalfe byl na 100 m druhý před fonathem, na 200 m třetí za bílým Američanem Stmpsonem. Ve štafetě oba černí nestartovali — štafeta bílých ve složeni Kiessel, Dyer, Toppino a Wykoff však stejně zvítězila ve světovém rekordu 40,0 vt. vvvvv řQ VYDRAVA na 1°^ EuTopa na cestě do Ameriky. Stojící f I r.tHIH zleva: Skobla, Engel, Menšík, dr. Widimský, dr. Čížek, Douda, Hekš, Kalina. Sedící: Maudr, Pšenička, Urban. Domů si vezl Skobla zlatou, Pšenička a Urban stříbrnou a zraněný Douda bronzovou medaili! NEŽ ZAČALY HRY Cs. výprava odjížděla do Los Angeles za značně ztížených podmínek. Na to, jak se zajišťoval odjezd, vzpomíná dr. Antonín Kalina, jeden z iniciátorů tehdejší sbírky, v publikaci Ctvrtsto letí českého sportu (Praha 1S40): »Veliká vzdálenost a značný náklad (18 000 Kč na jednoho závodníka) ohrožovaly dlouho účast na hrách v Los Angeles. V době krize se šetři lo na všech stranách, Cs. OV neměl mnoho prostředků, na vedoucích místech svazů bylo mnoho pesimismu o účelu výpravy. Příznivě však názory ovlivnil Doudův světový rekord v kouli (24. dubna 16,05 m) a ten vyvolal akci pro veřejné sbírky v několika listech. Sbírky se zúčastnila celá veřejnost —• vyšla z ní částka 100 000 Kč. Jenom zaměstnanci pošt a telegrafů vybrali pro Doudu přes 25 000 Kčs. Byla to také důvěra a zájem veřejnosti, která pomohla. Po cestě lodí Europa do USA byla čs. výprava srdečně přivítána americ-kými krajany. Česká Amerika nevzala prostě na vědomí, že by se naši olympijští reprezentanti nemohli umístit. „My víme, že vyhrajete,“ říkali krajané. Po 10 dní pobytu před závody byli naši borci zahrnováni dary a pozornostmi. S velkým zájmem přijal naši výpravu i americký tisk. Hned po přistání napsal zpravodaj listu New York Herald: „Ze všech atletů, kteří přešli včera přístavní můstek Európy, nejvýraznčjším typem je Douda. Je nádherným vzorem fyzické dokonalosti — vypadá jako hlavní hrozba Ameriky ve vrhu koulí.“« A pak začaly olympijské soutěže. Naši důvěru těch, kteří střádali korunku ke korunce na jejich účast, t důvěru amerických krajanů nezklamali. Ale to už je vlastně jiná kapitola a budeme o tom hovořit na této stránce příští pondělí. Zlatá za Matterhorn Olympijské zlato nepatří jen těm, kteří si je vybojují na OH. Statut MOV dovoluje, aby zlatou olympijskou medailí byly vyznamenány 1 nejpozoruhodnější sportovní výkony dosažené ve sportech mimoolympijských, jestliže jejich hodnota odpovídá nárokům moderního olympismu. Prozatím MOV využil tuto možnost jen jednou — v r. 1932 byli zlatou olympijskou medailí vyznamenáni bratři F. a T. Schmidové, Němci, za překonání severní stěny Matterhornu . .. Možná že někteří z čtenářů si ještě vzpomenou na obrovský ohlas, jaký měl prvovýstup severní stěnou Matterhornu (4476 m) v srpnu 1931. Sám Matterhorn je v horolezectví velký pojem. »Zdáli vypadá Matterhorn jako nerozborná pyramida. Zdá se, že větry jej zašpičaťují, že jej však nemohou ohlodat či jím otřást. Když však na něj vystupujeme, nechápeme, jak v haldě oblázků stmelených ledem může být tolik vzletu. Nic nedrží. Nesmírné pláty spočívají jeden na druhém jako talíře vyrovnané do závratných výšek. Vše jako by viselo. I život jako by tu byl jen dočasný.« To napsal slavný Gaston Rébuffat o svém výstupu na Matterhorn. A Franz a Toni Schmidové, kteří přijeli pod Matterhorn na byciklech a s nejnutnější »výbavou« se dovedli porvat s problémem obávané severní stěny vskutku hrdinsky. V těžkých podmínkách skončili 1. srpna 1931 za 23 hodin výstup, v jehož závěru je stihla bouře. Zermattský lev, jak se Matterhornu říká, jim podlehl. Dva mladí skromní mnichovští horolezci se vya švihli ve střed zájmu celého světa. Olympijské docenění bylo zasloužené, jenomže Toni, mladší z bratrské dvojice, se jej nedočkal. Zahynul předtím — v horách .. . iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiimiimiiiiiiiii. Příští pondělí S Jiřím Skoblou o Jaroslavu Skoblovi Rozhovor s Františkem Doudou O medailích umělců Stříbrný zápasník Urban Olympijský seriál připravuje ČENĚK KOHLMANN. Na tomto pokračování spolupracuje JAN POPPER a GUSTAV VLK. Přemoži inská vytrvalecká sláva byla na zlomu dvacátých a třicátých let absolutní. Neuškodilo ji ani vyřazení Paavo Nurmiho, obviněného z porušení amatérských pravtdel v předvečer losangeleských her. Lehtlnen, Virtanen, Iso Hollo, Tuominen slibovali svými výkony nahradit mlčenlivého fenoména na celé čáře. Severský optimismus nezvtklal ani fakt, že o městcích před dlouhou lodní cestou se objevil běžec, který liž dvakrát jméno Nurmlho vymazal z rekordní listiny: zaběhl 3000 m za 8:18,8 a tehdy regulérně uznávané čtyřt mile za 19:02,6. Byl to snědý atlet sporé postavy, s výrazným ostrým nesem a polskou orlici na bílém tričku: fanusz Kusocinskl. Zatínal tako fotbalista, později se nechal přemluvit a »vypomáhal« svému klubu v nefrůzně/šlch štafetových závodech, v oněch letech v Polsku velice oblíbených. Na jaře 1930 ho přihlásili k přespolnímu běhu o mist tel Finů rovství Varšavy. Na osmikilometrové trati porazil tehdy slavného Petkieivicze o 100 metrů. Zrodil se rKusy, neislavnějšl představitel předválečné polské atletiky. Překvapoval soupeře finišem, znalce neobyčejně intenzívní a produmanou přípravou, diváky neumdlévající chutí závodit. Závod na deset kilometrů zahajoval olympijské atletické soutěže v losangeleském Koliseu. f Včera v něm bojovali američtí atlett o letenky do Mexika.) Po třetině trati byla v čele tříčlenná skupina: dva Finové, Iso- Hollo a Virtanen, před nimi fanusz Kusocinskt. Vydrží neustálý nápor Nurmiho nástupců? Vydržel. První odpadl Virtanen — a proti závěrečnému finiši polského běžce neměl na poslední duoustovce ani Iso Hollo už žádné rezervy. První olympijská senzace 1932 se stala skutkem: poprvé za dvacet let ztratili Finové olympijský primát na této trati, ztratili i olympijských rekord na 10 km. Kusocinského čas — 30:11,4 — zůstal v listině olympijských rekordů až do londýnského triumfu Emila Zůtopka — a vydržel jako polský rekord ještě o pět let déle. fenže chvíle triumfu byla také chvíli bolesti: ostrá bolest v chronicky nemocném koleni trápila Janusze již v posledních kolech, znemožnila mu start na 5000 m, zmařila mnoho dalších plánů prvního polského atleta. Až příliš často musel přerušit přípravu; a tak kromě druhého místa na mistrovství Evropy 193-1 marné hledáme jeho tměno v listinách vítězů velkých mezinárodních soutěži třicátých let. Životním cílem se mu proto stal start na OH 1940 v Helsinkách. V létě 1939 se znovu dostal do skvělé formy, rekord na 5 km 114:24,2/ patřil tehdy k výkonům světové třídy. Ale cbzor byl fiž zachmuřen válečnými mraky ... 9. července 1939 běžel svůi poslední závod, krátce poté oblékl důstojnickou uniformu. Od prvních dnů války bojoval v nejpřednější linii, přes dvě vážná zranění neopustil svou jednotku. Když polská armáda podlehla drtivé převaze, nesložil zbraň: dal své síly do služeb podzemní ilegální organizace. V červnu 1940 byl při esesácké razii ve Varšavě zajat. Odbojové letáky v kapse znamenaly ortel smrti. Salva v palmirském lesíku, pár kilometrů od okraje polského hlavního města, ukončila život olympijského vítěze. fanusz Kusodnski se stal hrdinou polského sportu. Pod jeho jménem se každoročně střetávají ti nejlepšl na velkých mezinárodních závodech. Jeho památka je stále živá. Janus z Kusocinski