Československý Svět, leden-červen 1956 (XI/1-26)

1956-01-06 / No. 1

Y 1 V PRAZE 6. LEDNA 1956 ROČNÍK XI. • CENA 60 HALÉŘŮ ČESKOSLOVENSKÝsaoBT TÝDENÍK ČESKOSLOVENSKÉHO Ü S T A Y XI ZAHRANIČNÍHO Věřím, že ubráníme mír, věřím, že splníme naše cíle a plány, věřím ve šťastnou budoucnost naší vlasti i lidu Z novoročního projevu presidenta republiky Antonína Zápotockého DO ROKU 1956 S PEVNOU DŮVĚROU VE ŠŤASTNOU BUDOUCNOST NAŠÍ VLASTI Z NOVOROČNÍHO PROJEVU PRESIDENTA REPUBLIKY ANTONÍNA ZÁPOTOCKÉHO Drazí spoluobčané, soudružky a soudruzi! Rok 1956 bude prvním rokem na­ší druhé pětiletky. Základním úko­lem této pětiletky je pokračovat dále na budování socialismu v naší zemi, zajistit další uplatňování zá­kladního ekonomického zákona so­cialismu, to jest rozvojem naší vý­roby na základě nejvyšší techniky zajistit maximální uspokojování neustále rostoucích materiálních i kulturních potřeb lidu. Každému našemu občanu je jas­­]no, že k výstavbě socialismu a k zajištění lepší budoucnosti pro vše­chny potřebujeme stálé rozvíjení naší výroby, ať průmyslové či ze­mědělské, zdokonalování jakosti výrobků a zvyšování produktivity práce. Abychom tyto základní úkoly, o něž se výstavba socialis­mu opírá, mohli s úspěchem plnit, k tomu potřebujeme klid a mír. Proto otázka zajištění a upev­nění míru, zabránění ničivým vál­kám je pro nás všechny nej důle­žitější životní otázkou. Je jistě radostné, můžeme-li dnes na prahu nového roku konstato­vat, že v uplynulém roce se poda­řilo nejen mír udržet, tile že se po­dařilo i veliký světový tábor přátel míru o nové miliony stoupenců rozčWt získat je pro uznání zása­dy, že cesta jednání a vzájemných dohod je jedinou správnou cestou k řešení všech současných meziná­rodních problémů. Na podkladě této zásady, vytyče­né a uplatňované důsledně vládou Sovětského svazu, došlo ke konfe­renci nejvyšších představitelů vlád Sovětského svazu, Spojených států amerických, Velké Britannie a Francie v Ženevě. Na konferenci byla vyjádřena snaha vynaložit všechno úsilí k urovnání nejváž­nějších mezinárodních problémů cestou mírového jednání a vylou­čení válek jako prostředku řešení mezinárodních sporů. Snaha dočí­st mírového soužití mezi státy růz­ného hospodářského a společenské­ho zřízení byla proto nazvána „du­chem Ženevy“. V tomto duchu byla z iniciativy Sovětského svazu vyřešena celá řa­da mezinárodních problémů, jako otázka uzavření státní smlouvy s Rakouskem, odvolání okupačních vojsk z území Rakouska a prohláše" ní jeho neutrality. Došlo k jednání mezi Sovětským svazem a Něnjec­­kou spolkovou' republikou, jehož výsledkem je navázání diplomatic­kých styků mezi oběma státy. Otázka Rakouska a Německa je - pro nás Čechy a Slováky zvláště důležitou. Vždyť se jedná o vyře­šení a upravení styků se státy, kte­ré jsou našimi bezprostředními sousedy. Snaha po docílení normál­ních vztahů k nim a rozšiřováni kulturních a hospodářských styků s nimi může přinést naší republice další potřebný klid, který k usku­tečnění všech plánů naší sociali%. tické výstavby tak nutně potřebu­jeme. Proto jsme i my s radostí přivítali vyhlášení neutrality Ra­kouska a snažíme se cestou jednáni docílit s Rakouskem nejpřátelštěj­šího sousedského poměru. Stejně je tomu i s Německou spolkovou republikou. Uznáváme ji, jsme ochotni i zde navázat nejen ob­chodní, ale i diplomatické styky. Jsme pro sjednocení Německa na demokratickém a mírumilovném podkladě, aoy , ' tklo být hrozbou a nebezpečím pro své sousedy. Uznáváme přitom existenci Ně­mecké demokratické republiky, s jejíž vládou máme celá léta nejen diplomatické styky, ale i poměr upřímného přátelství a spolupráce, který i do budoucna budeme dále rozšiřovat a prohlubovat. Dalekosáhlý význam pro věc míru a odklizení sporných mezi­národních problémů má pro nás a celý lidově demokratický tábor normalisování poměrů s Federatív­ni lidovou republikou Jugoslávií. Sovětský svaz dokázal i zde, při zkoumání vzniku a důsledků roz­tržky s Jugoslávií, že zůstává vě­ren zásadě cestou jednání a vzá­jemných dohod odstraňovat existu­jící překážky a snažit se rozřešit všechny současné mezinárodní pro­blémy. Návštěva sovětských stát­níků v Jugoslávii a přímé jednání s představiteli Jugoslávie přispěly k likvidování roztržky. Bylo kon­statováno, že roztržka byla vyvo lána na základě mylných informa­cí a záškodnické činnosti nepřátel Jugoslávie i lidově demokratického tábora. Tato roztržka neprospěla žádné straně. Mluvím jistě ze srdce všech, prohlásím-li,- že jsme rádi, že roztržka patří minulosti. Nevá­hám i přižhat, že v propagační kampani, která se po roztržce roz­vinula, zašlo se mnohde příliš da­leko. Bude nanejvýš užitečné, když za tím, co bylo, provedeme škrt a odklidíme všechen nános toho ob­dobí, kdy mezi Jugoslávií a země­mi našeho lidově demokratického tábora došlo k roztržce. Věříme, že nestojí nic v cestě rozvoji přátelských vztahů s Jugo­slávií, které povedou k další plod­né spolupráci a prospějí úspěš­nému budování socialismu u nás i v Jugoslávii. K významným změnám v rozvoji hnutí za upevnění světového míru a odvrácení nebezpečí nové války do­šlo í v Asii, která je největším a nejzalidněnějším světovým konti­nentem. Vytvořením Čínské lidové republiky, která vzešla z vítězné­ho boje čínského lidu za národní nezávislost a svobodu, došlo k osvo­bození téměř sedmi set milionů lidí z koloniální poroby i feudální otročiny a tím i k významnému posílení tábora demokracie a míru. Čínská lidová republika je zářným příkladem boje lidu za nezávislost, svobodu a samostatnost. Na celém světě se stává čím dál jasnější ne­­udržitelnost stanoviska těch kruhů, které se snaží zabránit přiznání zá­konného práva Čínské lidové repu­­liky na její zastoupení v Organisa­­oi spojených národů. Mimořádný význam pro vývoj mezinárodních vztahů má dále hnu­tí národů Asie a Afriky proti kolo­nialismu, za uznání zásad svrcho­vanosti všech zemí a rovnosti všech ras a národů, za mírovou spolupráci mezi národy. Toto hnu­tí došlo výrazu i na bandunské konferenci, jíž se zúčastnilo 29 asijských a afrických zemí. Vý­znam národů Asie a Afriky v me-; zinárodně politickém dění neustál le stoupá. Je to vůbec jeden z hlav-i nich rysů změny mezinárodní si-; tuace po druhé světové válce. Proto také návštěva předsedů indické a burmské vlády v Sovět­ském svazu a na to navazující ná-; vštěva Sovětských státníků Bulga-; nina a Chruščeva v Indii, Burmě a Afganistanu upoutala na sebe po­­zomost celého světa a stala se udá­lostí mimořádného historického významu. Upřímné a nadšené při-; vítání, jehož se představitelům So-; větského svazu na jejich cestě do-; stalo, ukázalo, jak mohutným čini-1 telem jsou národy asijských zemí v boji za mír a za přátelství mezi národy. Je nepochybné, že Indii s jejími třemi sty sedmdesáti mi­liony obyvatel patří jedno z nej-; přednějších míst mezi světovými velmocemi. Spolu s velkou Čínskou lidovou republikou stává se Indie oporou mírovéjio protiválečného hnuti v Ash i na celém světě. Také naše Československá repu­blika úspěšně rozvíjí hospodářské I kulturní přátelské, vztahy, s Indií a řadou druhých význam-; ných států Asie. Výrazem přátel­ství Indie a Československa byla i zastávka předsedy indické vlády, pana Nehrua v Československu při jeho cestě do Sovětského svazu, a stejně tak pozornost, která byla pvěnována výstavě českosloven-, ských průmyslových výrobků y Bombaji a v Delhi. Připočteme-li k těmto faktům stále se rozšiřující hospodářské, kulturní i obchodní styky, výměny parlamentních delegací mezi stá-; (Pokračováni na sír. 2.J President republiky Antonín Zápotocký při novoročním projevu. r ------------------------------------------­ D yl 2. leden 1956, první pracov­­ní den nového roku. Tak jako jindy rozvážely elektriky, trolej­busy, vlaky a autobusy statisíce občanů republiky do továren a úřadů, do škol, vědeckých ústavů, obchodních domů a na všechna ostatní pracoviště. A přece tento den nesl nesmazatelnou pečeť slavnostního vzruchu a ‘ sváteč­­nosti, radostného očekávání a dobré nálady. Tyto pocity se nás zmocňovaly už časně ráno, když jsme vykročili do ulic, dnes svou výzdobou tolik připomínajících velký svátek. Chladné, zamlžené jitro zpestřilo bezpočet praporů a vlajek, splývajících s domovních žerdí a zdravících nás v oknech každého příbytku. Za branami zá­vodů vyhrávaly už od ranního svítání kapely. Jak vyhrávaly! Do pochodu i skočnou tak, že jsi se mimoděk vypjal jako strunka, tvůj krok se stal lehčím a u srd­ce ti bylo hezky a teplo. A pak jsme si na každém pracovišti řekli hezky od srdce několik upřímných slov. O tom, co očeká­váme od tohoto roku a také o tom, co každý z nás musí vyko­nat, aby se tato přání vyplnila. Tak tedy začala naše druhá pě­tiletka. Tak jsme nastoupili k plnění plánu, od kterého si vSi­­chni slibujeme, že jeho splnění bude znamenat další veliký krok kupředu pro blaho našeho lidu a pro rozkvět republiky. Náš nový pětiletý plán — to jsou v této chvíli ještě jeri čísla a strohé vě­ty. Avšak tvořivá práce a vůle lidí z nich co nevidět udělá činy. Každý z nás, ať již pracuje ve kterémkoliv oboru, dobře ví, že na úspěšné práci každého jednotliv-ce závisí, zda se splní to, oo nám slibuje úspěšné splnění prvého roku pětiletky. To znamená, zda stoupne v tomto roce výroba spo­třebních předmětů o 7 proč., zda pracující převezmou do užívání 1 milion 400 tisíc čtverečních metrů nové obytné plochy, zda stoupne počet biografů a ještě dále se zlepší naše léčebná péče. Každý z nás ví, že právě díky na­šim pracovním úspěchům v před­chozích letech stoupla životní úroveň našeho obyvatelstva o ce­lou pětinu a mohli jsme si do­přát mnoho těch věcí, po nichž jsme toužili. Také do nového roku vstupuje každý z nás s nějakým přáním. Je jich mnoho a jsou tak rozma­nitá, jako jsou různí lidé. Od ko­la, po kterém touží školák, přes televisor, který si rozhodla poří­dit rodina družstevníka, až třebas po osobní auto „Spartak“, na kte­rý si šetří novátor a zlepšovatel ve velkém průmyslovém závodě. Také v minulých letech v před­mnichovské republice mívali lidé při vstupu do nového roku různá přání. Kdybyste se bývali tenkrát zeptali vytáhlého hubeného ško­láčka kdesi na periferii, co by on si přál, možná, že by vám řekl: housku s máslem nebo párek. A kdybyste tutéž otázku položili je­ho tátovi, byl by vám odpověděl jediným slovem: práci. Žel bohu, jak často bývala tahle přání ne­splnitelná. Tisíce a desetitisíce našich obyvatel hledalo jejich splnění daleko od vlasti v cizině, statisíce lidí čekalo na jejich splnění doma třebas i několik let. Naše plány jsou jiné. Nejsou to sny. My víme, že jejich splnění není závislé na štěstí, na náhodě nebo na zásahu nějaké vyšší mo­ci, ale jen a jen na nás samot­ných. A my se přičiníme, aby se stala skutkem. Do pětiletky vstu­pujeme s jistotou, že se nám po­vede každým jejím rokem lépe, že odstraníme nedostatky, které ještě u nás máme, a že učiníme z naší země bohatou a šťastnou vlast všeho našeho lidu. Nová pracovní vítězství našeho lidu, další vzestup jeho životní úrov­ně bude nejlepší odpovědí i těm, kteří dodnes v nepřátelské zahra­niční propagandě vyslovují po­chyby o správnosti naší cesty k hospodářskému rozkvětu vlasti. Víme dobře, že náš druhý pěti­letý plán je smělý a velký. Aby­chom jej mohli splnit, k tomu po­třebujeme především mír. Mír na celém světě, který by nám umož­nil úspěšně dovršit naše dobře za počaté dílo. Zachování a upevně­ní světového míru, po němž tolik touží všichni lidé dobré vůle, je proto naším největším přáním, s nímž jsme vstoupili do letošní ho roku. A my všichni se ze všech svých sil přičiníme o to, aby se toto naše přání splnilo. Naše druhá pětiletka Jiřina Brejchová V konstrukční kanceláři největšího pražského strojírenského závodu CKI> Stalingrad konstruují nové přístroje pro wlrrá vysoké napětí, které vyvážíme i do ciziny. V____________________________ ----------------------------------------J

Next