Československý Svět, červenec-prosinec 1963 (XVIII/14-26)
1963-07-11 / No. 14
MALÍŘ NEJNÁRODNĚJŠÍ Dne 10. července vzpomínáme 50. výročí smrti velkého národního malíře Mikoláše Alše. Narodil se 18. listopadu 1852 v jihočeském městečku Mirotice. Jako sedmnáctiletý přišel s horoucí tužbou prospět vlasti stůj co stůj na pražskou výtvarnou akademii. Mocně na něho působil Alois Jirásek a Josef Mánes, kteři mu ukázali cestu k lidu. Studoval soustavně národopis i historii a slavné epochy a postavy dějin a lid, bohatý život vesnice se stal zřídlem všeho jeho umění. Tehdejší české buržoázni kruhy jeho umělecké činnosti nepřály. Porota odmítla jeho velké dilo znázorňující setkání Jiřího Poděbradského s Matyášem Korvínem, jednu z nejskvělejších ukázek historické malby, znemožnila realizovat i jeho mohutný historický cyklus „Vlast“ ve výzdobě Národního divadla. Oficiálními kruhy odmítaný umělec nalezl však plné pochopení a lásku v lidu, pro který tvořil a z něhož vycházel. Vytvořil tisíce kreseb do časopissů, slabikářů a dětských knih, ilustroval lidové písně, které jsou uloženy v nezapomenutelném Špalíčku. Měl vřelý vztah i ke Slovensku, které poprvé navštívil v roce 1893. Spolupracoval s mnoha slovenskými časopisy a umělci, vytvořil pro Slováky řadu děl. Teprve v devadesátých letech láska a oddanost lidu vydobily Alšovi čestné místo nejmilovanějšiho národního umělce. Měl pak příležitost k monumentální tvorbě v Praze, Plzni, Písku, Vodňanech a jinde, i když i tehdy oficiální kritika přecházela jeho dílo povýšeneckým mlčením. Mikoláš Aleš zanechal po sobě mohutné dílo, které se stalo vpravdě majetkem celého národa. A zcela právem. Splnila se slova Aloise Jiráska, který o Alšovi napsal: „Je silný svým přesvědčením uměleckým, roste ze svého. Kořeny jeho umění tkví v rodné půdě, jež dala mizu na tolik krásných květů. Co srdcí potěšily! A budou těšit budoucí, po letech budoucích . . Vlastni portrét Mikoláše Alie Mikoláš Aleš: Ilustrace k národním písním V SLOVENSKOM NÁRODNOM MÚZEU V MARTINE otvorili 20. júna výstavu „Sto rokov Matice slovenskej“. Za prítomnosti literárnych pracovníkov z celej republiky a ďalších hostí mal hlavný prejav povereník Slovenskej národnej rady pre školstvo a kultúru dr. Matej Lúčan. Zdôraznil historický význam Matice slovenskej ako najstaršej kultúrnej ustanovizne slovenského Fudu v minulosti, ktorá mala významný podiel na národnom uvedomení, rozvoji reči a kultúry slovenského národa. Návštévníkom výstavy sú na výstave sprístupnené cenné historické dokumenty zo slovenského literárneho a kultúrneho života, fotografie o činnosti Matice slovenskej a fotografie najvýznamnejších kultúrnych dejateľov a ďalšie exponáty. Výstava potrvá do polovice septembra. slétávají se k nám letadly . . . Naši krajané z celého světa . . . nebo přijíždějí autokarem, svými auty nebo vlakem . . . aby viděli a potěšili se s rodnou zemí, poklonili se bojovníkům za její osvobození . . . prohlédli si památníky její hrdé minulosti i radovali se ze všeho nového a krásného co její lid od poslední návštěvy postavil a vykonal ČESKOSLOVENSKÝ SVĚT vychází každý druhý čtvrtek. — Vydává Československý ústav zahraniční. — Vedoucí redaktor M. VI. Černý. — Redakce a administrace Praha l-Maia Strana, Karmelitská ul. i. 25, tel. 532-714, 532-188. Předplatné v tuzemsku 30 Kčs rodné, jednotlivá Clsla 1,20 Kčs. — Novinová sazba povolena ministerstvem spojů J. zn. ÚS/I4-2370-1:47498-55 ze dne 2. XII. 1956. — Tiskárny: Mir, novinářské závody, n. p„ závod 3, provozovna 32, Václavské nám. 36, Praha I, a Svoboda, grafické závody, n. p., závod I, Praha 5-Smichov, S. M. Klrova 43. — Dohlédaci poStovnl úřad Praha 022.