Československý Voják, 1970 (XIX/1-26)
1970-09-12 / No. 19
t e n t o k r á t n a l e t n ím s o u č in n o s t n ím c v ič e n i JAN ČERVENÝ SNÍMKY: RUDOLF UNGR PARIA JAKO HROM ■ Když v roce 1778 táhli pětatřicátnici do války o dědictvi bavorské, pochodoval v jejich sestavě též rumormistr. Vysloužilý to kaprál, který s několika pomocníky dbal na pořádek v zástupu, jenž tehdá doprovázel každou armádu. I byl to zástup velice pestrý, kde kromě žen a děti vojáků šly markytánky, kejkliři, vrchcábníci — i s prominutím — lehké ženštiny. A rumormistr vládl nad tímhle houfem tvrdou rukou, v niž třímal lískovku. ■ Moderní, vysoce mechanizovaná socialistická armáda si takový luxus dovolit nemůže. Manželky a děti zůstanou jednoduše doma, o kulturní využili se starají náčelnici klubů, kostky i jiné hazardní hry jsou zakázány\ a pokud jde o reprezentantky nejstaršiho ženského povoláni, ty máji po chlebě vůbec. ■ V souvislosti s technickým rozvojem, který všestranně ovlivnil vedení boje, přibyla ještě jedna profese, o niž tehdejší rumormistr neměl potuchy, a sice — novináři. ■ Na spojeneckém cvičeni, o němž bude řeč, zřídila československá strana pro novináře tiskové středisko, jež vládlo propustkami. Opatřeni zcela pochopitelné, uvážíme-li, že se někteří členové vojenské sekce Svazu československých novinářů zachovali v tak zvaném obrodném procesu vůči armádě hůř, než všechny povětrné dívky, které kdy tato země nosila i pamatovaly její regimenty už od dob třicetileté války. ■ 1. Jednotky se přesunovaly do míst svých soustředění, štáby pracovaly na plné obrátky a náčelník tiskového střediska už stanovil datum společného odjezdu. Fotoreportér Rudolf Ungr nabíjel kazety a jako starý voják, jenž cítí každý harc nejméně tři neděle předem, konstatoval, že nelze váhat. Do toho zazvonil telefon. „Máte tu redakci Sovětského soldata," hlásila ústředna. Vzápětí se ozval podplukovník Jurij Nikitič Běljajev: „Zdravstvuj, Honza! V šest večer čekáme u hlavní brány ... Jak jsme se v zimě domluvili.. Kamarádi byli přesnější než ČSD. „Sláva! Parta je zase pohromadě," přivítal nás Jura. „Kdes nechal Valentina?" „Major Otkidač má službu." „V redakci?" „Ne, doma. Udělal rajóny a teď vaří. Suší večeři už přes hodinu... Jo, a omluvte nás! Mládenecká domácnost na svobodárně ... Spát budete u nás. Necháme vám postele. Valentin vyměnil povlečení... “ „A co vy?" „O nás nemějte strach! Vyfasovali jsme si matrace." Valentin čeká ve dveřích. Místo zástěry má kostkovaný ručník. „Račte dál! Udělejte si pohodlí jako doma... Já musím dodělat salát.. Rozhlížím se po chlapském kvartýru. čistě vybílené stěny zdobí toliko fotografie Otkidačovy sedmileté Mášenky a snímek Běljajevovy ženy Galiny se dvěma kluky, kteří tátovi jako by z oka vypadli. „Ke stolu, prosím!" provolá Valentin Alexejevič hlasem zámeckého majordoma a jme se servírovat vlastnoručně vyrobený salát, navrchu vkusně zdobený košíčky z vykrajovaných rajčat. Jura obohatil tabuli tresčími játry. Poslední konzervou, kterou mu dala na cestu z dovolenky jeho dobrá Galja. „Berte si, soudruzi! Další chod bude guláš. Tak ostrý, jaký vaří tuhle Jan Janyč, sice není, Valja nesehnal fefe2 rónky, ale za to ho máme čtyřlitrový hrnec.“ „Příloha bude chleba. Knedlíky ještě neumím," omlouvá se major. Válečná porada, jež je současně pro obě strany i burzou informací, probíhá mezi předkrmem a hlavním jídlem. „Svazek, odkud jsou naše jednotky, jež budou cvičit s vašimi," vysvětluje Jurij Nikitič, „se zformoval na Leninův příkaz roku 1918, aby bránil sovětský Sever. Zbavil interventů Senkursk, Archangelsk i další místa. Rada lidových komisařů vyznamenala tehdy 19 jeho příslušníků Řádem Rudého praporu. V roce 1919 zničil Juděničovo vojsko, potom hnal polské pány a bojoval proti banditům v Bělorusku a v Povolží. V březnu 1921 rozbil spolu s delegáty X. sjezdu Komunistické strany Ruska kontrarevoluční povstání v Kronštadtu. Za vítězství ve finské válce v zimě 1939—1940 bylo přes 200 rudoarmejců, velitelů a politruků vyznamenáno řády a medailemi. Náš svazek zasáhl do Velké vlastenecké vláky hned od prvního dne. Za hrdinskou obranu Leningradu dostal Rád Rudého praporu ...“ „A kolik je v něm hrdinů Sovětského svazu?" „Osm. Major Pivjenov, nadporučíci Golubovskij a Pulnyj, poručík Maslov. Dále seržanti Bannov a Uljanov a mladší seržanti Chamzalijev a Sobjanin," vypočítává podplukovník Běljajev a pokračuje: „V roce 1967 byl svazek vyznamenán Pamětním praporem ÚV KSSS, předsednictva Nejvyššího sovětu i Rady ministrů SSSR. Teď, v tyto dny, žijí všechny jednotky výzvou, která vyšla 30. července v Krasnoj zvězdě. Vyhlásili ji komunisté a komsomolci od Proskurovsko-Berlínského gardového tankového pluku G. I. Kotovského, vyznamenaného Leninovým řádem, Řádem Rudého praporu a Kutuzovovým řádem. Tento pluk vyzývá všechny útvary našich ozbrojených si! k socialistické soutěži na počest XXIV. sjezdu KSSS, který se sejde v březnu 1971 ...“ „Ještě jsi soudruhům zapomněl říci," doplní major Otkidač, „že za vítězství u šenkurska a Archangelska byl náš svazek, jenž bude cvičit s jejich jednotkami, vyznamenán Čestným revolučním praporem RSFSR." „Pokud jde o československé jednotky na tomhle cvičení,“ navazuji na Jurův zasvěcený výklad, „patří k pohraničnímu svazku, jenž vznikl krátce po druhé světové válce. 9. května 1965 byl vyznamenán Řádem Rudé hvězdy a na jeho zástavě najdete stuhy krajského i městského výboru KSČ. Nadto má čtrnáct let družbu s Lidovými milicemi, kterou nikdy nepřerušil. I na tomhle cvičení se bude soutěžit o Rudý prapor Lidových milicí. Mimoto byl svazek dvakrát držitelem Putovního praporu ÚV ČSM. Kolik důstojníků a vojáků má státní vyznamenáni, to vám z hlavy neřeknu, ale těch šest, jejichž jména jsou vyryta na Desce cti ve štábu, má medaili Za statečnost. Jednotky se mohou pochlubit velkými internacionálními tradicemi. V roce 1965 cvičily na Říjnové bouři, která se konala v NDR, v šestašedesátém byly na Vltavě a zúčastnily se i cvičení Šumava v létě 1968. Svazek má ještě jeden prapor. Modrý, se znakem mládežnické organizace NDR a nápisem Kampfbanner der FDJ — Kreisleitung Rudolstadt — In treuer Verbundenheit anläßlich der Herbstmanöver 1965.“*) „V osmašedesátém jej zachránil politruk dílenského útvaru," připomene Rudolf Ungr. „Počkejte, o tomhle víme ...,“ rozpomíná se major Otkidač. „Dostali jej na Říjnové bouři," upřesňuji. „Doma pak vyhlásili soutěž, a prapor německých mládežníků se stal putovním. V srpnu 1968 byl v Síni bojových tradic. Někdy v září odhlasovala Rada vojenské mládeže svazku, že má být odstraněn. Když s touhle rezoluci přišli za politrukem, narazili na tvrdou vodu ..." „Slyšeli jsme,“ usmívá se Jurij, „že prý jim řekl totéž, co velitel francouzské staré gardy generál Cambronne Angličanům v bitvě u Waterloo ...“ „La garde meurt et ne se rend pas!“**) provolá Valentin a zároveň vznese faktickou připomínku. Jen kvůli historické pravdě musí upozornit na to, že onomu Cambronnovu pamětihodnému výroku předcházel ještě jeden. Výraz silného záporu, jenž se v učebnicích sice neuvádí, ale používá dodnes. A potom vyřkl francouzský ono jadrné substantivum, které se až do vydání světoznámého románu, jehož autorem byl velitel města Bugulmy Jaroslav Hašek, v české literatuře jenom tečkovalo. „Af už pověděl podplukovník Prokop pravičákům to první anebo to druhé, faktem je, že rudolstadtský prapor existuje a zůstane podle rozkazu velitele svazku v dílnách na věčné časy,“ ukončil diskusi Rudolf. 2. Ráno v 5,00 jsme se nalodili. Do gazfka se sice nastupuje, ale našeho „kozla“ řídí tentokrát Viktor Ivánovič. A Viktor Ivánovič je námořník, jeden z těch nejodvážnéjších, jaké za války posílalo loďstvo na pomoc pozemním jednotkám. V pétačtyřicátém s nimi došel až do Prahy. Rovněž parta se oproti zimnímu složení kapánek pozměnila. Major Pančuk a kapitán Kreňov jsou doma na dovolené. Místo nich jedou nadporučici Tolja šestěrňov a Voloďa Čikalin. S Čikalinem je tu Voloďů přesné do mariáše. Vedle fotoreportéra Volodi Pesljaka sedí kolega od řemesla Voloďa Majorov. Viktor Ivánovič vede zkušenou rukou gaza. Tak, jako kdysi rychlý torpédový *) Bojová zástava FDJ — Krajské vadani Rudolstadt — Ve vérném spojenectví u příležitosti podzimních manévrů. **) Garda umirá, ale nevzdává se! Vrtulníkový výsadek, Jejž tvoří záložníci, nastupuje do