Český Bratr, 1959 (XXXV/1-10)

1959-01-01 / No. 1

Nezapomeň na to! Budeš přemýšlet, diskutovat, hledat odpověd. Na konec musíš slyšet jej. Dát si poradit jeho moudrostí a nastoupit jeho cestu. Nevíš si někdy rady. Jsi unaven. Máš pochybnosti o smyslu své práce ve sboru. A tu přichází on, aby posílil a potěšil. Kdyby všecky lidské naděje selhaly, on je spes ultima, naděje poslední. Můžeš se zklamat v lidech. Opustí tě přátelé. Ochladne jejich zájem o tebe. I kdyby tě všichni opoustili, on zůstává. Věrný až do konce. Milující milováním věčným. Neboj se. Ani těžké strázně, ani velkého štěstí. Ani smrti. Kdyby se i stalo, že pro tebe bude rok 1959 posledním rokem — ne, Kristus je poslední. „Vím, že Vykupitel můj živ jest a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.“ On má poslední slovo. Ne ty ani žádný člověk. Nic nás nemůže odloučit od jeho lásky. Všecko je jiné, jestliže on je ten poslední, všecko dostává novou tvářnost, správné osvětlení, nové zaměření. Budeš v nemoci trpělivý, ve štěstí pokorný, v radosti vděčný, v bolesti smířený, v pokušení odolný, v lásce od­vážný. A tak neboj se. On jde před tebou a jím všecko dostává pravý smysl a náležité místo. Věříš tomu? Je to tvým vyznáním? Nikdy nebudeš dost vděčný za to, co je ti v Kristu nabízeno Schůze staršovstva MILOŠ ŠOUREK Staršovstvo není ve sboru pro sebe, ale pro sbor. Je součást sborového ži­vota a každého ve sboru by mělo zajímat, jací presbyteři jsou a co vlastně dělají. Začíná to už volbou. Koho volit? Jestliže je sbor duchovně uvědomělý, ví-li, že v církvi jde o vládu Kristovu, volí si do čela takové, kteří se opravdu vládě Kristově ve víře a poslušnosti poddávají a kteří slovem i vším životem dosvědčují, kde je jejich srdce. Minuly na štěstí časy, kdy rozhodovaly nejed­nou i jiné důvody, např. větší majetek, vzdělání, postavení, rodové tradice. Mnohem více jsou dnes také voleny do staršovstva sestry a je to správné. „V Kristu ani muž, ani žena.“ — Tak tedy si sbor povolá do čela muže a ženy, jejichž zbožné obcování vidí a od nichž očekává, že o svůj sbor a o ty, kteří v něm žijí, budou věrně pečovat. Nové staršovstvo složí slib a počne se shromažďovat ke svým schůzím. Jak často? Máme sbory, kde se scházejí presbyteři jednou za čas a ten čas bývá leckdy hodně dlouhý, třeba i půl roku. Proč tak málo? Prý nemají čas a není ani o čem jednat. To je nepochopitel­né. Jsou staršovstva, kde se scházejí častěji než jednou za měsíc a nemohou se rozejít, protože stále mají o čem jednat. Kde starší nemají o čem mluvit, tam ještě asi nechápou, co to znamená být presbyterem. Co je presbyter? To je spo­­lupastýř, strážný, opatrovatel svého sboru. A když vy se podíváte na ten svůj sbor a na tu svou církev, že byste neměli o čem mluvit? To jste pak divní pastýři a opatrovatelé! A nyní si myslete, že by starost o sbor a církev Kris­tovu cele naplnila vaše srdce. Zda byste to vydrželi, abyste se nesešli častěji a nejen při schůzích, abyste se poradili a vzájemně si sdělili, co vás naplňuje starostmi i radostmi a tak se posilovali? 2

Next