Český Bratr, 1966 (XLII/1-5)
1966-01-01 / No. 1
časopis českobratrské církve evangelické ROČNÍK XLII LEDEN 1966 ČÍSLO 1 Šťastnější časy VIKTOR HÁJEK Čiňte pokání a obraťte se, aby byli shlazeni hříchové vaši, když by přišli časové rozvlažení od tváři Páně. Skutkové apoštolů 3, 19 „Rozvlažení“ je starobylé slovo, jedno z těch biblických slov, o kterých se říká, že jim už nikdo nerozumí. Do jisté míry je to snad pravda, ale milovník bible ví, že se toto slovo vyskytuje na několika místech bible a vždycky znamená něco nového a lepšího, znamená asi tolik jako obnovení nebo občerstvení. A tak, i když třeba nezná jazykozpytně původ tohoto slova, přece mu rozumí a ví, oč zde jde. „Rozvlažení“ má společný kořen se slovem „vláha“. Vlažiti znamená dávali vláhu. A my bychom asi místo „rozvlažení“ raději řekli „zavlažení“. Vyprahlá a žárem vysušená půda nepotřebuje nic tak nutně jako zavlažení. A takovou situaci má na mysli bible, když mluví o rozvlažení. Je to volný překlad původního řeckého slova, které znamená spíše oddech nebo osvěžení nebo občerstvení. Jeden anglický překlad však tlumočí toto místo ještě volněji, než naše bible, a říká místo „časové rozvlažení“ prostě „šťastnější časy“. A to už zní téměř novoročné. Kolem nového roku lidé žádného slova neužívají tak hojně, jako slova „štěstí“. Sami nevědí, co to je, a přece to jeden druhému přejí. Kdybychom zkoumali, co si kdo pod „štěstím“ představuje, došli bychom k představám velmi různým a velmi odlišným. Což abychom se i my jednou pokusili říci si, v čem vidíme štěstí! Naprosto nepopíráme, že každý z nás má i svá přání po zlepšení svého pozemského života. Každému člověku je milejší vyšší plat než nižší. Každý má raději lepší byt než horší. Každý je spokojenější v zaměstnání, které je mu sympatické, než v tom, které mu „nesedí“. Ale štěstí? Co je štěstí? Víme přece, že jsou lidé s vysokými platy, bydlící velmi dobře a mající krásné zaměstnání a přece šťastni nejsou. Štěstí nezáleží ve vnějších okolnostech, ale ve vnitřním vztahu člověka k životu. Jde o to, v čem vidí člověk poslední cíl a smysl své existence. l