Dikobraz, 1971 (Anul 27, nr. 1-52)

1971-01-14 / nr. 2

• HUMOR JE SUL ZEMĚ; A KDO JE JÍM DOBŘE PROSOLEN, UCHOVÁ SE DLOUHO ČERSTVÝ! ' KAREL ČAPEK HELENA NOVOTNA Po tolika letech samoty jsem konečně našla JEHO. Je mladý, hezký a vzdělaný. Když mě po týdenní známosti požádal o ruku, neodolala jsem pokušení a zeptala se, proč tak činí. Jsou věci důležitější než je fyzická krása, od­pověděl tak teple, a podíval se tak vyčítavě, že mne na­dobro odzbrojil... Jsem konečně naprosto štastna. Mám oddaného man­žela. Odvezla jsem si ho vlastním vozem do vlastní vily... Přijde herec na prohlídku ke specialistovi: .Čím jste?" ptá se ho lékař. „První milovník," praví herec pyšně. .Hm," řekne lékař, „tak v tomhle případě jste tedy nebyli" Mladý muž se oženil. Za pět měsíců po svatbě jeho žena porodila. Muž byl z toho značně deprimovaný. Žena ho utěšovala: .Sedmiměsiční děti nejsou přece žádnou zvláštnosti." „Ano, ale tohle přišlo po pěti měsících I" „To je pravda," povídá žena, „sedmiměsiční děti se rodí vždy o dva měsíce dříví" MOSE DAJAN, MINISTR .OBRANY* STATU IZRAEL Řekl mi Jáchym, abych se vyjádřila k naléhavé otázce dne. Vyhmátla jsem tu nejožehavějši — žehlit kapesníky. Chřipka byla u nás donedávna hostem. Připravila jsem žehličku, začala kropit. V tom okamžiku jsem neznala žádný ožehavější problém. Rozčilil se. Přeceňuji prý osobni zájmy a stavím je nad zájmy celku. „Kašlu na tvoje žehlení," pravil rozhořčeně. „V tom případě použij čistého a řádně přežehleného kapes­níku. Slušný člověk nekažle, aniž si zakryje ústa kapesníkem," urazila jsem se. Nyní očekávám, jakým způsobem si to u mne začne Jáchym žehlit. OČIMA I ÚSTY S tou ženskou nejde rozumně pohovořit. Bez řád­­nýho šermování rukama nic kloudnýho neřekne. Moh bych to vyžehlit sám, moh. V práci aby to člověk žehlil na všechny strany a teď eště Andělku a kapesníky. Až nebudu muset jin­de — budu žehlit doma. Načekáš se, má milá. Ale na druhý straně je člověku tý ženský líto ... Andělky a Jáchyma # Na posledním pedagogickém sjezdu byla též probírána otázka, zda je či není vhodné přednášet na středních školách sexuologii. Zastánci sexuologie s napětím a nadějí očekávali příspěvek francouzského delegáta. Pravil: „Rok co rok jsme ve střední škole mívali geometrii. Úplně se mi znechutila ... .* # Přijela tetička. - Ty jsi výrost, Jiříčku, ty jsi výrost, a jestlipak už víš, čím budeš, až budeš velkej? - Doktorem. A malířem. A taky budu čistit vokna ... - Ty rozoumku. Doktorem, malířem a čistit okna? Jak to jde dohromady? - Psece abych se moh koukat na nahý holky I # _ Prohlíží si elegantní Švédka Paříž a nejvíc se ji zalíbily v jedné výloze plavky. Ochotní Francouzi čile svlékli pannu ve výloze a prodali Švédce plavky. A jak spěchali zákaznici vy­hovět, zapomněli pannu ve výloze docela nahatou. Za chvíli sběh pánů: Ve výloze panna, na sobě nic, jen na choulostivém místě se dosud skví cedule: Přesně to pravé pro váš oblíbený sport. HB ANTONÍN POKORNÝ príroda Ve Skotsku prý světlo denní šedivé Je od škudlení. Tak dumám, zda české listí nezelená od závisti? 2 iBLÝSKA10 SE NA ČASY DROBNÁ POOHLÉDNUTÍ J. DUBSKÉHO Och, to byla vůně! I před padesáti lety žili lidé „různé a všelijaké", jak se řiká, — mravenečkové i povaleči (s těmi mělo lidstvo vždy nej­víc práce), šťouralové i romanopisci, zmateni i filosofové atd. Takový šťoural sedl a hned psal novinám o vysvětlení, kolik je vlastně pohlaví. Věděl jen o dvo­jím. Ä teď, když četl, že tam byli „lidé různého pohlaví" a že u Prašné brány „se to hemží pochybným pohlavím", neví, jak to vlastně je. Nebyla nouze ani o lidi opatrné. Do Národních listů si dal jeden pán inzerátek k seznámeni za účelem sňatku. Vedle obvykle požado­vaných pěti P chtěl, aby uchazečka 0 místo po jeho boku byla „živá". Ne­pochybně proto, aby se mu snad ne­přihlásila jeho nebožka. V románu na pokračováni napsal romanopisec, že dítě „začalo v postýlce vyskakovat radostí jako veverka ve své košiice". Z novin zmizely sice inzeráty a hesla jako: Není tabák? Nevadí — Duhanin ho nahradil, ale ne proto, že by bylo dost tabáku. Do ilegality se totiž uchýlili všichni in­zerenti Tabakuře, Tabakolu, Tobakonu 1 Šňupalinu.,. jak se všechny ty pod­vody jmenovaly. Tajemství nejlepši sklad­by kouřeni se tedy šířilo ústním podá­ním: — Já míchám jahodový listí s ma­teřídouškou a pro větší říz přidávám drobátko pejru. - Já zas koukám na kozu, které lísteč­ky a kvítečky vybírá, a ty kouřím. - To zase já jsem přišel doma na her­bář po klukovi. Už jsem ho skoro vykou­řil, když jsem došel ke komonici, herba meliloti. Och, ta vůně! Táhla se za mnou po ulici, že se to i ženským Ubilo a pejsci za mnou běhali a vesele kro­pili všechny zdi a rohy - neboť, jak jsem se pak dověděl, ona ta komonice prý obsahuje taky cumarin a decuma­­rin proti prostatě ... Byla však i země, která měla vše. Ne­­válčilo se v ni, ani nebyla ohrožená, a přesto vyhrála válku dokonale. Váleč­nými dodávkami se stala Amerika z pře­dlužené země věřitelem celého světa. Svět si potrpí na kontrasty. Když se lid­stvu zhnusilo válčeni, nechala válečné výroby a vrhla se na dobročinnost. Ta šla na dračku. Místo munice naložila na lodě obnošené šatstvo, boty a cylindry, kakao, zkažené konzervy, „opičí" sádlo a pod vedením křesťanských starých dí­vek Červeného kříže zahájila nové taženi do starého humanistického světa. V tu dobu, na začátku dvacátých let, napsal Americe Bernard Shaw: „Kdy­bych přišel do Spojených států, usadil bych se v nejlepšim vašem vězeni. Nej­lepši vaši duchové tam jsou také. Chtěli svým krajanům pomoci od nevědomosti a vykořisťováni. Měl bych vzácnou spo­lečnost, nejlepší na světě ... Amerika vrhá do žalářů a deportuje ty, co z niko­ho netěží, a posílá do kongresu a od­měňuje bohatstvím lidi, kteří vyrábějí munici a zkažené maso . . . Shledal jsem, že čim dál jsou lidé od fronty, tím jsou krvežíznivější. To Amerika dokazuje skvěle..." I papež a jeho feldkuráti přestali žehnat zbraním obou stran. Dali se též na cestu humanity. A sám pa­pež navrhl vládě Československa, aby Konopiště bylo ponecháno sirotkům po Ferdinandovi d'Éste. CSR se však zatím stala jedním po­líčkem šachovnice, na niž se rozehrála velká hra dvou světů . ■. Dobová kresba: Lenin a dohodová diplomacie (Wilson, Lloyd a Clémenceau) *

Next