Historia Ecclesiastica 2023/2
Marek ŠMÍD: Svatý stolec na prahu první světové války v roce 1914
Svatý stolec na prahu první světové války v roce 1914 Cílem jeho plánu bylo nejen ukončit období papežovy internace, kdy se hlava katolické církve prohlašovala za tzv, vatikánského vězně, ale též zabránit vstupu Itálie do světového konfliktu na straně Trojdohody. Kompenzací za její neutralitu měl být zisk Tridentská, jenž měl být prostřednictvím papeže Benedikta XV. postoupen Římu výměnou za suverenitu římského pontifika nad částí Věčného města, avšak italský ministr zahraničí Sidney Sonnino požadoval pro Itálii navíc i Terst a Istrii.19 Navzdory všem diplomatickým aktivitám let 1914-1915 nedokázal Vatikán vstupu Itálie do světové války na jaře 1915 zabránit, třebaže většina italských katolíků podporovala ve válečném konfliktu neutralitu.20 První ze zmíněných zemí Trojspolku, Rakousko-Uhersko, v níž desítky let fungovala silná provázanost trůnu a oltáře, vnímaná stabilita a v neposlední řadě katolický charakter habsburské mocnářství, jež dával církvi větší pocit bezpečí. Třebaže i rakousko-vatikánské diplomatické styky prošly v období před první světovou válkou poměrně dynamickými změnami, můžeme prohlásit, že habsburská monarchie, kde desítky let fungovala silná provázanost trůnu a oltáře, vnímaná stabilita (tradice, hierarchie, autorita, aristokracie atd.) a v neposlední řadě katolický charakter rakouského mocnářství, jež dával církvi větší pocit bezpečí, byla Svatým stolcem - navzdory zmíněným pokleskům - považována za nejkatoličtější ze všech světových velmocí, s níž jí navíc spojovala pevná historická pouta. Na přelomu století totiž zakládala monarchie svoji politickou legitimitu na symbolickém tradicionalismu a dynastické spřízněnosti s katolickou církví, jež byla veřejně demonstrována císařovou každoroční účastí na katolických ceremoniích, kdy se císař v očích veřejnosti stával obráncem pravé víry.21 Ostatně rovněž XXIII. eucharistický kongres, který se sešel ve Vídni v září 1912 za účasti německy hovořícího kardinála legáta Willema Marina van Rossuma a pod protektorátem rakouského císaře Františka Josefa I., tyto tradičně dobré vztahy Rakousko-Uherska a Svatého stolce potvrzoval.22 Poměrně pozitivně bylo vatikánskými kruhy přijímáno rovněž Německo, politický spojenec Rakousko-Uherska před světovou válkou i během ní, jehož mnozí kněží ve službách Svatého stolce pracovali, a to dávno před konfliktem. Jednalo se často o zaměstnance státního sekretariátu, archivu, knihovny či vatikánských 15 FATTOR1NI, E. Germania e Santa Sede. Le nunziature di Pacellifra la Grande guerra e la Repuhhlica di Weimar. Bologna : II Mulino, 1992, s. 76. 20 Domácí, dvorský a státní archiv ve Vídni, fond Politické archivy XI, karton 253, Schönburg-Hartenstein 10. 2. 1915; VARNIER, G. B. „Una guerra ingiusta". La Santa Sede e 1’Italia tra neutralita e intervento (1914-1915), s. 18, 21. 21 HRABOVEC, E. Snahy o cirkevnosprávne osamostatnenie Slovenska 1918-1928. In Renovatio spirituális, luhilejný zborník ku 70. narodeninám arcibiskupa Jána Sokola, prvého metropolitu Slovenska a prvého metropolitu Bratislavsko-Trnavskej arcidiecézy. Jozef M. Rydlo. Bratislava ; Trnavská univerzita v Trnave, 2004, s. 93-116 (s. 95); HOULIHAN, P. J. Catholicism and the Great War. Religion and Everyday Life in Germany and Austria-Hungary, 1914-1922. Cambridge : Cambridge University Press, 2015, s. 21. 22 SQUICCIARINI, D. Die apostolischen Nuntien in Wien. Vatikan : Libreria Editrice Vaticana, 2000, s. 293-294; HUDAL, A. Die österreichische Vatikanbotschaft 1806-1918. München : Pohl & Co, 1952, s. 280. 95