Hlas Revoluce, 1958 (XI/1-24)
1958-01-06 / No. 1
Strana 2 Vědí vše r '„Nejdéle za 2i hodiny víme vSe, co se déje ve 'spolkovém ministerstvu obrany," chlubí se o „Soldatenzeitung“ býv. esesácký generál Kernmayer. „Spolkové ministerstvo ■ obrany neučiní žádné rozhodnutí, i když by bylo sebetajnější, aby to HlAG (vrcholná organisace SS) nevěděla od našich vojenských přátel." Toto veřejné přiznáni, v Uch rukou je bonnské ministerstvo obrany, vzbudilo značnou pozornost v zápa\doněmeckém tisku. Ukazuje se, že se tak dostávají nejdůvěrnější informace býv. nacistickým generálům, kteří dnes sedí jako dobře placení „experti" ve velkých zbrojařských koncernech a opatřují pro ně výhodné obchody". Bylo jich zjištěno již přes 25, a jsou mezi nimi např. býv. polní maršál Milch, Göringův adjutant gen. Bodenbach, gen. letectva Gotland, gen. letectva Schönebeck, zastupující i britské závody Bristol aj. 0 Francouzští sirotci po osvětimských obětech odmítají sloužit pod Speidlem. Časopis Sdružení .býv. francouzských osvětimských vězňů „Aprěs Auschwitz“ přináší zprávu, že sirotci po osvětimských mučednících v dopise, zaslaném presidentu Francouzské re' publiky prohlásili, že „vždy jsou ochotni splnit svou 1 povinnost k Francii, ale nikdy nebudou sloužit pod vedením nacistického generála, který je odpověden za smrt jejich rodičů“. Osvětimští vyzývají veřejnost k demonstračním akcím za osvobození 8 vězněných sirotků, kteří mají být, postaveni před vojenský soud, „protože zůstalí věrni památce svých otců“. — Předseda „Les Fils des Tués“, organisace válečných sirotků, Jean Thiry požádal veřejně ministra národní obrany ve Francii, aby válečné sirotky uvolnil od vojenské služby a neposílal je do Alžíru, Tunisu a Maroka. $ Popel dachauských obětí slavnostně uložen v belgickém Lutychu. Na hřbitově Robermontu v Lutychu byla za účasti vynikajících osobností veřejného života slavnostně uležena uma s popelem belgických obětí nacistického koncentračního tábora v Dachau. Popel převzala v opatrování městská rada. Na mramorové desce památného místa je vyryto: „Belgičané, nezapomeňte mučedníků boje za svobodu, jejichž těla byla spálena v Dachau.“ £| Dánští odbojári se hlásí do FIRu. V Kodani bylo za přítomnosti členů královské rodiny, vlády a vynikajících osobností z řad dánského odboje slavnostně otevřeno Museum dánského odboje. Slavnosti se zúčastnili také bývalí dánští vězni koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kteří poslali FIRu telegram, že žádají ka přijetí do Mezinárodní federace protifašistických bojovníků (FIRl, 10 V Lucembursku odhalen pomník sovětským bojovníkům. V Esch-sur-Alzette v Lucembursku byl odhalen pomník sovětským občanům, kteří za druhé světové války padli na lucemburské půdě v boji proti nacistům. Lucemburský ministr Colling ve svém projevu vyzdvihl statečnost a obětavost sovětských bojovníků, kteří „svými životy přispěli k osvobození Lucemburska z nacistického jha". 0 Kenleinovští fašisté jsou už zase „nahoře“. Henleinovští fašisté, sdružení v západním Německu v tzv. „Reichstreue Bewegung“ vydali leták, ve kterém si pochvaluji Adenauerovu politiku, která už rehabilitovala nacistickou wehrmacht a „zbraně SS“, a vyhrožují nejen těm, kteří „špiní henleinovské hnutí v západním Německu“, nýbrž i Čechům, kteří „ještě dnes okupují německou půdu na východě“. „Jsme pevně rozhodnuti získat .německý východ’ znovu pro sebe!“ Frankfurtské listy revanšístické štvaní fašistických henleinovců odsuzují a odhalují, že je živeno bývalými nacistickými veličinami, které sedí na významných místech západoněmecké státní správy. 0 Další akční výbor nacistických a militaristických organisací v NSR byl nyní ustaven v Düsseldorfs Jeho členy jsou zástupci sdružení býv. příslušníků zbraní SS, organisace HIAG, která je krycí firmou esesáků, a organisace „osob poškozených denacifikací”, v níz jsou sdruženi nacisté, kteří byli za svou zločinnou činnost za hitlerovského režimu potrestáni. • Hromadný vrah židů Bräutigam znovu v politické aktivitě. Počátkem r. 1956 bylo zavedeno proti řediteli tzv. východního oddělení bonnského ministerstva zahranič! Bräutigamovi vyšetřováni z obvinění, že nese vinu za hromadné zavraždění 85.000 lotyšských židů, a Bräutigam byl poslán na „dovolenou“. Uplynuly sotva dva roky a bonnské ministerstvo zahraničí bez ohledu na těžké obvinění,. které nebylo vyšetřeno ani disciplinárně, ani soudně, povolalo v prosinci Bräutigams do úřadu zpět do téhož „východního oddělení”, jež řídil už dříve. g Společné hřbitovy sovětských vojáků v Rakousku. V Rakousku byla v prosinci skončena velká pietni akce. Na všech místech, kde spočívali ojedinělí sovětští vojáci, padlí v bojích za osvobození Rakouska, byly jejich ostatky pietně vyzdviženy a převezeny na společné sovětské hřbitovy, kde byly s vojenskými poctami za účasti oficiálních rakouských představitelů uloženy. 0 Rakouským nacistům 3800 milionů šilinků, obětem nacismu — almužny. Jak zjistili rakouští odbojáři, bylo bývalým rakouským nacistům jako „odškodnění” vyplaceno rakouskými úřady už téměř na 4 miliardy šilinků, zatím co odbojáři dostali dosud pouhýcn 170 milionů. S tímto faktem byly seznámeny poslanecké kluby všech rakouských politických stran, k nimž rakouští odbojáři vyslali své zástupce, žádajíce, aby rakouská vláda byla donucena bezodkladně podat parlamentu dávno už slíbený návrh zákona o odškodnění býv. politických vězňů nacistických koncentráků a obětí nacismu. • Rakouští odbojáři k Schömerovu procesu. Při procesu, vedeném v Mnichově proti hitlerovskému generálu Schörnerovi, přečetl Schomerův obhájce dopis „rakouských vojáků“, v němž je Schömer oslavován Jako muž, jemuž prý „statisíce děkují za to, že mohly znovu spatřit svou vlast”, a žádá jeho osvobozeni. Svaz rakouských odbojářů ihned telegraficky protestoval proti tomu, aby několik neznámých individuí mluvilo jménem „rakouských vojáků”, a zdůraznil, že „Rakousko nechce mít nic společného s nacistickým vedením druhé světové války a jeho exponenty. Kdyby tomu tak nebylo, nemohli bychom získat právo, aby doložka o spoiuvině Rakouska na válce byla škrtnuta ze státních smluv*. A Polská odbojářská organisace „ZBOYVID“ má 110 tisíc členů. Na posledním zasedán! předsednictva „ZBOWID“ ve Varšavě bylo konstatováno, že organisace sdružuje 110.000 členů, kteří v polské odbojové organisaci aktivně pracují. Jako členové byli do sekretariátu předsednictva povoláni Eduard Kowalski a Stanislav Golebiowski. © Američtí rasisté terorisují pokrokové Američany. Městská rada v Little Rocku nařídila 31. října zatčení předáků Národního sdružení pro povznesení barevného obyvatelstva pod záminkou, že nepředložili radě archívy sdružení a tím znemožnili, aby američtí rasisté mohli dostat do rukou členské seznamy Národního sdružení. Teroristický akt amerických rasistů v Little Rocku je novým dokladem americké „demokracie" a poměrů v americké státní správě, která beztrestně trpí americkým fašistům cynické porušování základních ústavních občanských svobod. i •i# Západoevropští odbojári odmítají NATO Konference evropskýcjť odbojářů v Paříží Právě ve dnech, kdy v pařížském paláci Chaillot zasedala konference Severoatlantického paktu, na níž američtí imperialisté prosazovali zamýšlené zřizování základen pro raketové zbraně v západoevropských zemích, konaly se v Paříži dvoudenní (16. a 17. prosince) porady západoevropských účastníků odboje, politiků, členů zákonodárných sborů, spisovatelů, umělců a vědců, aby projednali otázky zintensivnění boje za mír a boje proti pokračující rcmilitarisaci a refašisaci západního Německa. Iniciativa k těmto poradám vzešla ze zvlášť ustaveného Výboru předních francouzských odbojářů a zástupců francouzských odbojářských organisací, jemuž v čele stál gaullistický senátor Jacques Debu-Bridel. Na konferenci byli pozváni také odbojáři východoevropských zemí, náš SPB, polský ZBOWID a sovětský Výbor bývalých bojovníků v Moskvě. Nemohli se však zasedání zúčastnit, poněvadž jim francouzské úřady odepřely udělit vstupní visa. • Pařížská odbojářská konference skončila jednotným protestem proti válečné politice NATO a proti vyzbrojovaní západoněmecké armády atomovými a raketovými žbraněhti: „Bylo by zločinem," praví se m. j. v jednomyslné přijatém usnesení, „především proti německému lidu, dále proti národům Evropy a proti světovému míru vložit do rukou bundeswehru zbraně hromadného ničení, atomové pumy nebo dálkově řízené střely. Nesmí být učiněno nic, co by mohlo zhoršit napětí.“ Usneseni francouzských a západoevropských odbojářů z 16. a 17. prosince, která znamenaj!, že se odbojářské organisace západní Evropy rozhodly zintensivnit boj za mír a důsledně odhalovat fašismus a jeho zločiny, byla přijata s vřelým! sympatiemi francouzského a všeho západoevropského pracujícího lidu i všech mírových bojovníků a čestných vlastenců. V depeši, zaslané našemu SPB ze zasedání 17. prosince, kdy konference skončila, a podepsané senátorem J. Debu-Brideíem, projevuji francouzšti odbojáři politování nad tím, že vládním rozhodnutím byla čs. zástupcům visa odmítnuta, a prohlašují: „Ujišťujeme vás o našich bratrských vztazích a o naší vůli spolupracovat pro nastolení míru v Evropě. Doufáme, že se setkáme během příštího zasedání, abychom mohli rozvinout společně další akce a pokračovat v boji za mír a za odzbrojení, což jsme se pevně rozhodli dosáhnout. Nynější konference znamená šťastnou předehru ke konečnému úspěchu a k společnému vítězství.“ I HLAS REVOLUCE Proces proti Sorgemu a Schubertovi v únoru 1958 Přípravné vyšetřování proti sachsenhausenským vrahům, esesákům W. Schubertovi a G. Sorgemu, bylo již skončeno a ještě do konce roku byl podán obsáhlý obžalovací spis, jímž na základě průkazného materiálu a výpovědí více než 1500 svědků jsou oba hromadní vrahové usvědčeni ze zločinů, které v Sachsenhausenu měly za následek smrt více než 18.000 politických vězňů. Očekává se, že proces začne před bonnskou porotou v únoru 1958. Hitlerovští soudci oporou bonnské justice Výbor pro jednotu Německa předložil veřejnosti obsáhlou dokumentaci o katovské činnosti nacistických soudců, kteří dnes v západním Německu sedí na předních místech bonnské justice a o hěž se Adenauerova vláda politicky opírá. Na tuto skutečnost upozornil v diskusi na zasedání ÚV KSČ 20. prosince předseda SPB br. posl. J. Vodička: „Na soudcovských a prokurátorských místech v západním Německu opět sedí nacističtí soudci, kteří odsuzovali k smrti protifašistické bojovníky a vlastence v zemích, které byly okupovány, a odsuzují německé bojovníky proti fašismu a za mír a německé komunisty a mládež na léta do kriminálů. V tyto dny jsme dostali jejich jmenný spis a mezi nimi jsme našli jména těch, kteří řádili v Praze, v Brně a v jiných městech našich zemí jako soudcové tzv. mimořádných lidových nacistických soudů.“ V seznamu 200 jmén, připojených k dokumentaci, je uvedeno 11 soudců, kteří za okupace českých zemí „působili“ v Praze, Brně, Ostravě, Litoměřicích a Chebu. Deset let bojů odbojářů záp. Nemecka 17. listopadu 1947 byla v západním Berlíně založena organisace odbojářů (VVN), která v rámci celospolkového svazu je členem Mezinárodní federace protifašistických bojovníků (FIR). Deseti let bojů západoberlínských odbojářů v Německé spolkové republice proti fašismu a militarismu bylo vzpomenuto na slavnostním shromáždění, jehož se zúčastnili předseda rakouských odbojářů a místopředseda FIR dr. Steiner a člen předsednictva odbojářské organisace v NSR L. Wolf. Mezi četnými pozdravnými projevy byl zvlášť vřele přijat dopis, který zaslala FIR: „Vidíme ve vás kamarády v boji i v utrpení, jejichž akce vykoupily čest německého národa, pošpiněnou nacisty. Odbojáři, deportovaní a oběti nacistického režimu v Evropě budou stát vždy při vás v houževnatém boji, který vedete za práva obětí nacismu, proti vzkříšení německého militarismu a fašismu.“ Demokracie v Bambergu propadla Proces, který si vynutila pokroková západoněmecké veřejnost proti nacistickému vydavateli štvavého esesáckého listu „Nation Europa“ Arthuru Erhardtovi, přinesl jen nový doklad o tom, jaký duch ovládá dnes západoněmeckou justici. Eťhardt byl obžalován „z vydávání a rozšiřováni tiskovin, ohrožujících státní zřízeni“. Tuto obžalobu však shledal trestní senát v Bambergu za nedokázanou a odsoudil Erhardta jen pro „urážku” předsedy bonnského sněmu Gerstenmatera k podmíněnému trestu 3 měsíců vězeni. Soud se vůbec nezabýval obsahem „Nation Europa“ a jiných tiskovin, vydávaných Erhardtem a zkoumal jen „konkrétní“ přestupek „urážky", poněvadž prý pro „protistátní činnost" Erhardtovu není důkazů. Západoněmecký odbojářský list „Die Tat“ právem konstatuje, že tímto „mírným rozsudkem" prokázal soud v Bambergu demokracii špatnou službu, a vidí v bamberském soudu symptomatický doklad reakčního kursu západoněmecké vládní politiky. Protest SPB proti justiční vraždě Svaz čs. protifašistických bojovníků poslal presidentu Francouzské republiky René Cottymu telegram, v němž žádá, aby nedopustil provedení justiční vraždy na alžírské vlastence Džamile Buhiredové, která byla odsouzena francouzskou 'justicí k trestu smrti. Italští partyzáni proti neofašismu V mnoha italských městech se konaly v prosinci demonstrační manifestace italských partyzánů proti nedůstojným podmínkám, které položila italská vláda pro povolení manifestačního sjezdu partyzánů v ftímě a které byly italskými odbojáři jednomyslně odmítnuty. K velkým manifestacím odbojéřským, spojeným s protesty vlastenecké italské veřejnosti, došlo zejména v Torinu, Padově, Udine a v Modeně. V Padově se pokusili italští fašisté o provokaci a na několika místech prelepili veřejný Manifest, jejž k italské veřejnosti vydali padovští odbojáři a jejž spolu se všemi italskými odbojovými organisacemi podepsali i zástupci stran komunistické, radikální, republikánské, socialistické, sociálně demokratické a Národní fronty. Tato provokace vzbudila velké rozhořčení v celé Padově. Na společné schůzi se sešli s padovskýmt odbojáři zástupci všech organisací a stran, které spolupcdepsaly vydaný Manifest. Bylo usneseno podat na fašisty žalobu a žádat zákaz všech fašistických schůzi a organisací. Belgičtí odbojáři do bojové mírové fronty Na schůzi, uspořádané u příležitosti „Národních dnů” k oslavám XII. výročí belgické ústavy, přijala belgická odbojová organisace „Amicale Neuengamme“ jednomyslně resoluci, v níž se protestuje proti srazům SS v západním Německu za účastí zradcovských belgických SS, proti jmenování gen. Speidla velitelem pozemních vojsk NATO ve střední Evropě, žádá se vydání zrádce Degrella Španělskem k potrestáni v Belgii, zákaz pokusů s Jadernými zbraněmi, a belgická vláda je vyzývána k uzavření smlouvy za zákaz atomových zbrani a smlouvy o kontrolovaném odzbrojení. Současně bylo usneseno uspořádat v r. 1958 poutní cestu do býv. koncentračních táborů v Neuengamme a v Lübecku, a společný sjezd belgických a francouzských odbojářů v květnu 1958 v Bruselu. Nový ministr býv. bojovníků ve Francii Novým ministrem býv. bojovníků a obětí války, tedy resortu, který řídí sociální péči o oběti války, byl po André Dulinovi jmenován Antoine Quinson. Za nacistické okupace v r. 1940 byl uvězněn, ale později byl z vězení propuštěn. Stal se členem ilegální skupiny „Fossey” a organisoval pomoc válečným zajatcům. Od r. 1948 byl starostou ve Vincennes a od června 1951 je poslancem. „Le Journal des Orphelins de Guerre“ připomíná novému ministru slib jeho předchůdce, že v rozpočtu na rok 1958 bude pamatováno na zvýšení pensí vdov, sirotků a pozůstalých. „Jsou některé sliby, jichž splněni nelze dále odkládat. Stačí si přečíst znovu zákon a podle něho se čestně řídit.” R. Sšewert sedmdesátníkem V pondělí 30. prosince 1957 se dožil 70 let svěho života zasloužilý německý odbojář, Jeden z předních Ilegálních pracovníků v Buchenwaldě, vůdčí činitel Výboru protifašistických bojovníků v Německé demokratické republice Robert Siewert. Jménem ÜV SPB zaslal kamarádu SIewertovi blahopřejný dopis předseda SPB br. posl. Jan Vodička. „Všichni českoslovenští protifašističtí bojovníci,” praví se v dopise, „Oceňují Tvou záslužnou práci, ve které pokračuješ 1 dnes na svém významném místě v řadách německých odbojářů, spojených s námi společnými tradicemi boje proti fašismu a společným bojem za mir.“ Má pravdu NEW YORK TIMES uveřejnil v prosinci dopis čtenáře Fredericha Wallacha z Baysidu, stát New York, jenž považuje pro vládu USA za ostudné, že se bratříčkuje s nacisty: „Kesselring krátce po propuštění ze spojeneckého vězení, v němž si odbýval trest jako válečný zločinec, byl »čestným hostem' u americké letecké jednotky v Německu. Americký tisk též uveřejnil fotografie Kesselringa, jak se vede pod paží s americkým armádním velitelem v Německu a jeho manželkou. A tento případ, kdj si američtí činitelé předcházejí nacisty, není ojedinělý. Když náš státní department usvědčenému válečnému zločinci Aifredu Kruppovi udělil visum, aby mohl přednášet na konferenci pořádané Henrym Lucem v San Franciscu o „průmyslovém vývoji“, byla míra dovršena. Lidé jinde než v USA nezapomínají tak snadno, kdo byli nacisté. Kanada dala jasně najevo, že si nepřeje, aby do Její země pronikaly hospodářsky nacististlcké kartely. Skandinávci se pokoušeli lynchovat generála Speidla, když k nim přijel na inspekci jako velitel NATO. Britové mu připravili „chladné uvítání“. Jasně ukázali, že o nacistického generála nestojí.“ Tento hlas amerického čtenáře není jistě ojedinělý. Prostí Američané si s fašisty a nacisty ruce nikdy nepodají. h Episoda z výtahu V českoamerických listech se objevují zprávy a dopisy, ve kterých nati američtí krajané, kteří si zajeli do „staré vlasti“, líčí své dojmy z Českosloven ska. Jeden z těchto našich hostí, krajan Frank Dubský, napsal do měsíčníku „Hospodář“, který patři k nej rozšířenějším listům našich amerických krajanů, o zajímavé episodě z pražského výtahu: V jednom výtahu skupina amerických krajanů hubovala, že výtah jede pomalu. Zaměstnanec obsluhující výtah k výtkám nemlčel a odpověděl na ně veimi upřímně: „Kdyby byla Amerika prodělala dvě světové války,“ řekl, „a bylo tam všechno vyrabováno, jako to bylo u nás, třeba byste tam neměli, co tam máte dnes. Kdybychom my byli v obou světových válkách prodávali zbraně a válečný materiál celému světu, měli bychom také vymoženosti, které tam máte vy. Kromě toho ke konci války jste nám vybombardovali Škodovku a Daňkovku, ačkoli jsme byli po čas války vašimi spojenci.“ Američtí krajané přijali odpověď s upřímností stejně bratrskou. „Omluvili jsme se, že jsme to tak nemyslili“ - tato omluva nebyla jen gestem, nýbrž výrazem přesvědčeného pochopení. r. ' Atomoví dobrodruzi Po Hitlerovi vyhlašuji ve shodě se svými partnery i dnešní západ on ěmečtí vládci hes. lo »nové Evropy«. Dali si je dokonce i na nové známj ky, vydané ve Spolkové republice. Snad náhodou, I snad úmyslně připomíná [ na této známce symbolický německý dub atomovou pumu po výbuchu — tzv. atomovou houbu. V každém případě spojeni »nové Evropy« s atomovými zbraněmi je zbožným přáním všech západních zbrojařů. Na pařížském zasedání NATO se snažili tyto své cíle ještě více zajistit, nedbajíce při tom hlasu západoevropského lidu, který odmítá, aby se jeho země přeměnily v základny balistických střel a atomových zbraní. j. 0 Proti rasové politice Jihoafrické vlády. Na výzvu, kterou podepsalo 123 vynikajících politických a kulturních činitelů západních zemí, byl 10. prosince uspořádán Den protestu proti rasové politice jihoafrické vlády. Mezi osobnostmi, které vydanou výzvu podepsaly, jsou Bertrand Russel, známý britský fiiosof, Trygve Lie, býv. gen. tajemník OSN, Eleonora Rooseveltové, známý dirigent Bruno Walter, spisovatel André Maurois, hudebník Pablo Casals a britský lord Boyd- Orr, býv. gen. tajemník organisace OSN pro výživu a zemědělství. Touto karikaturou pranýřuje turinský list „Uincontro” postup italských úřadů, které nevyřizují nároky oběti války. Živá vzpomínka Nikdy nezapomenu na ty chvíle, když jsme my, němečtí antifašisté, „vítali“ soudruha Zápotockého v Sachsenhausenu. Od první hodiny, kdy jsme od tlumočníka Alfreda Wallnocha dostali o něm zprávu, snažili jsme se ho obklopit nejtěsnějším kruhem bratrské mezinárodní solidarity. A nebylo to lehké dát právě jemu pocítit ze skrovných možností našeho společenství v krutých poměrech nacistického koncentračního tábora, có pro nás německé antifašisty znamenala jeho osobnost: ve své bezpříkladné skromnosti a dobrotě srdce myslil soudruh Zápotocký především na bratry a kamarády svého národa a staral se o osud doslovně každého jednotlivého československého protifašistického bojovníka. Co vzpomínek se vynořuje v naší paměti, kterou obestírá bolestný černý pás smutku nad odchodem člověka velkého a všemi milovaného. Vždyť jeho vyrovnaný klid, nepozbývajíci svých blahodárných účinků ani v dobách nejtěžších zkoušek, a světlá síla jeho ducha přenášela. se i na ty, kteří mu byli politicky vzdáleni. I nám německým antifašistům byl soudruh Antonín Zápotocký v Sachsenhausenu nejen skvělým kamarádem, nýbrž současně učitelem a rádcem. Bez jeho osobnosti nelze si činnost Mezinárodního illegálního výboru v táboře vůbec představit. A tu vzpomínám jedné drobné, mně osobně velmi drahé a pro soudruha Zápotockého velmi charakteristické episody. Bylo to koncem roku 1941. V Sachsenhausenu zuřila už několik týdnů epidemie skvrnitého tyfu a kosila sta lidských životů. Esesáci vyhlásili nad táborem karanténu a ze strachu o svůj ničemný život do tábora ani nevkročili. Byli jsme ponecháni zcela sami sobě. Přišli jsme na myšlenku uspořádat na Nový rok 1942 pro představitele národních skupin tajný umělecký koncert. Němečtí soudruzi z tzv. Effektenkamru schovávali dvoje housle a cello a v táboře byli dva českoslovenští a jeden polský hudební virtuos — a tak 1. ledna 1942 dopoledne se ^ešlo v holé a nevlídné místnosti pro odvšivování několik desítek polských, francouzských, českoslov nských, rakouských a německých politických vězňů. Náhoda tomu chtěla, že jsem seděl právě vedle soudruha Zápotockého. Koncert začal. Poslouchali jsme žíznivě nesmrtelná díla Mozartova, Chopinova, Dvořákova, Beethovenova a jiných velkých geniů našich národů a my všichni téměř zapomínali na to, kde jsme. Sotva zazněly zahajovací tóny Dvořákovy hudby, soudruh Zápotocký objal pažemi oba sousedy sedlci po jeho bocích, a já z chvění jeho paže a stisku jeho ruky jsem mohl alespoň zčásti vyciťovat, co se děje v jeho nitru. Zrovna životodárně proudila z každého jeho doteku veliká síla jeho optimismu. Nikdy nezapomenu na žár jeho očí, když koncert skončil. RUDOLF WUNDERLICH, Berlín