Hlas Revoluce, 1958 (XI/1-24)

1958-01-06 / No. 1

Strana 2 Vědí vše r '„Nejdéle za 2i hodiny víme vSe, co se déje ve 'spolkovém ministerstvu obrany," chlubí se o „Sol­datenzeitung“ býv. esesácký generál Kernmayer. „Spolkové ministerstvo ■ obrany neučiní žádné roz­hodnutí, i když by bylo sebetajnější, aby to HlAG (vrcholná organisace SS) nevěděla od našich vojen­ských přátel." Toto veřejné přiznáni, v Uch rukou je bonnské minis­terstvo obrany, vzbudilo značnou pozornost v zápa­­\doněmeckém tisku. Ukazuje se, že se tak dostávají nejdůvěrnější informace býv. nacistickým generá­lům, kteří dnes sedí jako dobře placení „experti" ve velkých zbrojařských koncernech a opatřují pro ně výhodné obchody". Bylo jich zjištěno již přes 25, a jsou mezi nimi např. býv. polní maršál Milch, Gö­­ringův adjutant gen. Bodenbach, gen. letectva Got­land, gen. letectva Schönebeck, zastupující i britské závody Bristol aj. 0 Francouzští sirotci po osvětimských obětech odmí­tají sloužit pod Speidlem. Časopis Sdružení .býv. fran­couzských osvětimských vězňů „Aprěs Auschwitz“ přináší zprávu, že sirotci po osvětimských mučední­cích v dopise, zaslaném presidentu Francouzské re­­' publiky prohlásili, že „vždy jsou ochotni splnit svou 1 povinnost k Francii, ale nikdy nebudou sloužit pod ve­dením nacistického generála, který je odpověden za smrt jejich rodičů“. Osvětimští vyzývají veřejnost k demonstračním akcím za osvobození 8 vězněných si­rotků, kteří mají být, postaveni před vojenský soud, „protože zůstalí věrni památce svých otců“. — Před­seda „Les Fils des Tués“, organisace válečných sirot­ků, Jean Thiry požádal veřejně ministra národní obra­ny ve Francii, aby válečné sirotky uvolnil od vojen­ské služby a neposílal je do Alžíru, Tunisu a Maroka. $ Popel dachauských obětí slavnostně uložen v bel­gickém Lutychu. Na hřbitově Robermontu v Lutychu byla za účasti vynikajících osobností veřejného života slavnostně uležena uma s popelem belgických obětí nacistického koncentračního tábora v Dachau. Popel převzala v opatrování městská rada. Na mramorové desce památného místa je vyryto: „Belgičané, neza­pomeňte mučedníků boje za svobodu, jejichž těla byla spálena v Dachau.“ £| Dánští odbojári se hlásí do FIRu. V Kodani bylo za přítomnosti členů královské rodiny, vlády a vynika­jících osobností z řad dánského odboje slavnostně ote­vřeno Museum dánského odboje. Slavnosti se zúčast­nili také bývalí dánští vězni koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kteří poslali FIRu telegram, že žádají ka přijetí do Mezinárodní federace protifašistických bojovníků (FIRl, 10 V Lucembursku odhalen pomník sovětským bojovní­kům. V Esch-sur-Alzette v Lucembursku byl odhalen pomník sovětským občanům, kteří za druhé světové války padli na lucemburské půdě v boji proti nacis­tům. Lucemburský ministr Colling ve svém projevu vyzdvihl statečnost a obětavost sovětských bojovníků, kteří „svými životy přispěli k osvobození Lucembur­ska z nacistického jha". 0 Kenleinovští fašisté jsou už zase „nahoře“. Hen­­leinovští fašisté, sdružení v západním Německu v tzv. „Reichstreue Bewegung“ vydali leták, ve kterém si pochvaluji Adenauerovu politiku, která už rehabilito­vala nacistickou wehrmacht a „zbraně SS“, a vyhro­žují nejen těm, kteří „špiní henleinovské hnutí v zá­padním Německu“, nýbrž i Čechům, kteří „ještě dnes okupují německou půdu na východě“. „Jsme pevně rozhodnuti získat .německý východ’ znovu pro sebe!“ Frankfurtské listy revanšístické štvaní fašistických henleinovců odsuzují a odhalují, že je živeno bývalý­mi nacistickými veličinami, které sedí na významných místech západoněmecké státní správy. 0 Další akční výbor nacistických a militaristických organisací v NSR byl nyní ustaven v Düsseldorfs Jeho členy jsou zástupci sdružení býv. příslušníků zbraní SS, organisace HIAG, která je krycí firmou esesáků, a organisace „osob poškozených denacifikací”, v níz jsou sdruženi nacisté, kteří byli za svou zločinnou čin­nost za hitlerovského režimu potrestáni. • Hromadný vrah židů Bräutigam znovu v politické aktivitě. Počátkem r. 1956 bylo zavedeno proti řediteli tzv. východního oddělení bonnského ministerstva za­hranič! Bräutigamovi vyšetřováni z obvinění, že nese vinu za hromadné zavraždění 85.000 lotyšských židů, a Bräutigam byl poslán na „dovolenou“. Uplynuly sotva dva roky a bonnské ministerstvo zahraničí bez ohledu na těžké obvinění,. které nebylo vyšetřeno ani discipli­nárně, ani soudně, povolalo v prosinci Bräutigams do úřadu zpět do téhož „východního oddělení”, jež řídil už dříve. g Společné hřbitovy sovětských vojáků v Rakousku. V Rakousku byla v prosinci skončena velká pietni akce. Na všech místech, kde spočívali ojedinělí sovětští vo­jáci, padlí v bojích za osvobození Rakouska, byly je­jich ostatky pietně vyzdviženy a převezeny na spo­lečné sovětské hřbitovy, kde byly s vojenskými pocta­mi za účasti oficiálních rakouských představitelů ulo­­ženy. 0 Rakouským nacistům 3800 milionů šilinků, obětem nacismu — almužny. Jak zjistili rakouští odbojáři, bylo bývalým rakouským nacistům jako „odškodnění” vyplaceno rakouskými úřady už téměř na 4 miliardy šilinků, zatím co odbojáři dostali dosud pouhýcn 170 milionů. S tímto faktem byly seznámeny poslanecké kluby všech rakouských politických stran, k nimž ra­kouští odbojáři vyslali své zástupce, žádajíce, aby ra­kouská vláda byla donucena bezodkladně podat parla­mentu dávno už slíbený návrh zákona o odškodnění býv. politických vězňů nacistických koncentráků a obětí nacismu. • Rakouští odbojáři k Schömerovu procesu. Při pro­cesu, vedeném v Mnichově proti hitlerovskému gene­rálu Schörnerovi, přečetl Schomerův obhájce dopis „rakouských vojáků“, v němž je Schömer oslavován Jako muž, jemuž prý „statisíce děkují za to, že mohly znovu spatřit svou vlast”, a žádá jeho osvobozeni. Svaz rakouských odbojářů ihned telegraficky protes­toval proti tomu, aby několik neznámých individuí mluvilo jménem „rakouských vojáků”, a zdůraznil, že „Rakousko nechce mít nic společného s nacistickým vedením druhé světové války a jeho exponenty. Kdy­by tomu tak nebylo, nemohli bychom získat právo, aby doložka o spoiuvině Rakouska na válce byla škrtnuta ze státních smluv*. A Polská odbojářská organisace „ZBOYVID“ má 110 tisíc členů. Na posledním zasedán! předsednictva „ZBOWID“ ve Varšavě bylo konstatováno, že organi­sace sdružuje 110.000 členů, kteří v polské odbojové organisaci aktivně pracují. Jako členové byli do sekre­tariátu předsednictva povoláni Eduard Kowalski a Sta­nislav Golebiowski. © Američtí rasisté terorisují pokrokové Američany. Městská rada v Little Rocku nařídila 31. října za­tčení předáků Národního sdružení pro povznesení ba­revného obyvatelstva pod záminkou, že nepředložili radě archívy sdružení a tím znemožnili, aby ame­ričtí rasisté mohli dostat do rukou členské seznamy Národního sdružení. Teroristický akt amerických ra­sistů v Little Rocku je novým dokladem americké „demokracie" a poměrů v americké státní správě, která beztrestně trpí americkým fašistům cynické po­rušování základních ústavních občanských svobod. i •i# Západoevropští odbojári odmítají NATO Konference evropskýcjť odbojářů v Paříží Právě ve dnech, kdy v pařížském paláci Chaillot zasedala konference Severoatlantic­kého paktu, na níž američtí imperialisté pro­sazovali zamýšlené zřizování základen pro ra­ketové zbraně v západoevropských zemích, konaly se v Paříži dvoudenní (16. a 17. pro­since) porady západoevropských účastníků od­boje, politiků, členů zákonodárných sborů, spisovatelů, umělců a vědců, aby projednali otázky zintensivnění boje za mír a boje proti pokračující rcmilitarisaci a refašisaci západ­ního Německa. Iniciativa k těmto poradám vzešla ze zvlášť usta­veného Výboru předních francouzských odbojářů a zá­stupců francouzských odbojářských organisací, jemuž v čele stál gaullistický senátor Jacques Debu-Bridel. Na konferenci byli pozváni také odbojáři východo­evropských zemí, náš SPB, polský ZBOWID a sovětský Výbor bývalých bojovníků v Moskvě. Nemohli se však zasedání zúčastnit, poněvadž jim francouzské úřady odepřely udělit vstupní visa. • Pařížská odbojářská konference skončila jednotným protestem proti válečné politice NATO a proti vyzbro­jovaní západoněmecké armády atomovými a raketo­vými žbraněhti: „Bylo by zločinem," praví se m. j. v jednomyslné přijatém usnesení, „především proti německému lidu, dále proti národům Evropy a proti světovému míru vložit do rukou bundeswehru zbraně hromadného ničení, atomové pumy nebo dálkově říze­né střely. Nesmí být učiněno nic, co by mohlo zhoršit napětí.“ Usneseni francouzských a západoevropských odbojá­řů z 16. a 17. prosince, která znamenaj!, že se odbo­­jářské organisace západní Evropy rozhodly zintensivnit boj za mír a důsledně odhalovat fašismus a jeho zlo­činy, byla přijata s vřelým! sympatiemi francouzského a všeho západoevropského pracujícího lidu i všech mí­rových bojovníků a čestných vlastenců. V depeši, zaslané našemu SPB ze zasedání 17. pro­since, kdy konference skončila, a podepsané senátorem J. Debu-Brideíem, projevuji francouzšti odbojáři poli­tování nad tím, že vládním rozhodnutím byla čs. zá­stupcům visa odmítnuta, a prohlašují: „Ujišťujeme vás o našich bratrských vztazích a o naší vůli spolupraco­vat pro nastolení míru v Evropě. Doufáme, že se setká­me během příštího zasedání, abychom mohli rozvinout společně další akce a pokračovat v boji za mír a za odzbrojení, což jsme se pevně rozhodli dosáhnout. Ny­nější konference znamená šťastnou předehru ke ko­nečnému úspěchu a k společnému vítězství.“ I HLAS REVOLUCE Proces proti Sorgemu a Schubertovi v únoru 1958 Přípravné vyšetřování proti sachsenhau­­senským vrahům, esesákům W. Schubertovi a G. Sorgemu, bylo již skončeno a ještě do konce roku byl podán obsáhlý obžalovací spis, jímž na základě průkazného materiálu a výpovědí více než 1500 svědků jsou oba hromadní vrahové usvědčeni ze zločinů, kte­ré v Sachsenhausenu měly za následek smrt více než 18.000 politických vězňů. Očekává se, že proces začne před bonnskou porotou v únoru 1958. Hitlerovští soudci oporou bonnské justice Výbor pro jednotu Německa předložil veřejnosti ob­sáhlou dokumentaci o katovské činnosti nacistických soudců, kteří dnes v západním Německu sedí na před­ních místech bonnské justice a o hěž se Adenauerova vláda politicky opírá. Na tuto skutečnost upozornil v diskusi na zasedání ÚV KSČ 20. prosince předseda SPB br. posl. J. Vo­dička: „Na soudcovských a prokurátorských místech v západním Německu opět sedí nacističtí soudci, kteří odsuzovali k smrti protifašistické bojovníky a vlasten­ce v zemích, které byly okupovány, a odsuzují ně­mecké bojovníky proti fašismu a za mír a německé komunisty a mládež na léta do kriminálů. V tyto dny jsme dostali jejich jmenný spis a mezi nimi jsme našli jména těch, kteří řádili v Praze, v Brně a v jiných městech našich zemí jako soudcové tzv. mimořád­ných lidových nacistických soudů.“ V seznamu 200 jmén, připojených k dokumentaci, je uvedeno 11 soudců, kteří za okupace českých zemí „působili“ v Praze, Brně, Ostravě, Litoměřicích a Chebu. Deset let bojů odbojářů záp. Nemecka 17. listopadu 1947 byla v západním Berlíně založena organisace odbojářů (VVN), která v rámci celospol­­kového svazu je členem Mezinárodní federace proti­fašistických bojovníků (FIR). Deseti let bojů západo­­berlínských odbojářů v Německé spolkové republice proti fašismu a militarismu bylo vzpomenuto na slav­nostním shromáždění, jehož se zúčastnili předseda ra­kouských odbojářů a místopředseda FIR dr. Steiner a člen předsednictva odbojářské organisace v NSR L. Wolf. Mezi četnými pozdravnými projevy byl zvlášť vřele přijat dopis, který zaslala FIR: „Vidíme ve vás ka­marády v boji i v utrpení, jejichž akce vykoupily čest německého národa, pošpiněnou nacisty. Odbojáři, de­portovaní a oběti nacistického režimu v Evropě budou stát vždy při vás v houževnatém boji, který vedete za práva obětí nacismu, proti vzkříšení německého mi­litarismu a fašismu.“ Demokracie v Bambergu propadla Proces, který si vynutila pokroková západoněmecké veřejnost proti nacistickému vydavateli štvavého es­­esáckého listu „Nation Europa“ Arthuru Erhardtovi, přinesl jen nový doklad o tom, jaký duch ovládá dnes západoněmeckou justici. Eťhardt byl obžalován „z vy­dávání a rozšiřováni tiskovin, ohrožujících státní zří­zeni“. Tuto obžalobu však shledal trestní senát v Bambergu za nedokázanou a odsoudil Erhardta jen pro „urážku” předsedy bonnského sněmu Gersten­­matera k podmíněnému trestu 3 měsíců vězeni. Soud se vůbec nezabýval obsahem „Nation Europa“ a jiných tiskovin, vydávaných Erhardtem a zkoumal jen „konkrétní“ přestupek „urážky", poněvadž prý pro „protistátní činnost" Erhardtovu není důkazů. Zápa­­doněmecký odbojářský list „Die Tat“ právem konsta­tuje, že tímto „mírným rozsudkem" prokázal soud v Bambergu demokracii špatnou službu, a vidí v bam­­berském soudu symptomatický doklad reakčního kur­su západoněmecké vládní politiky. Protest SPB proti justiční vraždě Svaz čs. protifašistických bojovníků poslal presidentu Francouzské republiky René Cot­­tymu telegram, v němž žádá, aby nedopustil provedení justiční vraždy na alžírské vlasten­ce Džamile Buhiredové, která byla odsouzena francouzskou 'justicí k trestu smrti. Italští partyzáni proti neofašismu V mnoha italských městech se konaly v prosinci de­monstrační manifestace italských partyzánů proti ne­důstojným podmínkám, které položila italská vláda pro povolení manifestačního sjezdu partyzánů v ftímě a které byly italskými odbojáři jednomyslně odmítnu­ty. K velkým manifestacím odbojéřským, spojeným s protesty vlastenecké italské veřejnosti, došlo ze­jména v Torinu, Padově, Udine a v Modeně. V Padově se pokusili italští fašisté o provokaci a na několika místech prelepili veřejný Manifest, jejž k italské veřejnosti vydali padovští odbojáři a jejž spolu se všemi italskými odbojovými organisacemi po­­depsali i zástupci stran komunistické, radikální, re­publikánské, socialistické, sociálně demokratické a Ná­rodní fronty. Tato provokace vzbudila velké rozhoř­čení v celé Padově. Na společné schůzi se sešli s pa­­dovskýmt odbojáři zástupci všech organisací a stran, které spolupcdepsaly vydaný Manifest. Bylo usneseno podat na fašisty žalobu a žádat zákaz všech fašistic­kých schůzi a organisací. Belgičtí odbojáři do bojové mírové fronty Na schůzi, uspořádané u příležitosti „Národních dnů” k oslavám XII. výročí belgické ústavy, přijala belgická odbojová organisace „Amicale Neuengamme“ jednomyslně resoluci, v níž se protestuje proti sra­zům SS v západním Německu za účastí zradcovských belgických SS, proti jmenování gen. Speidla velitelem pozemních vojsk NATO ve střední Evropě, žádá se vydání zrádce Degrella Španělskem k potrestáni v Bel­gii, zákaz pokusů s Jadernými zbraněmi, a belgická vláda je vyzývána k uzavření smlouvy za zákaz ato­mových zbrani a smlouvy o kontrolovaném odzbroje­ní. Současně bylo usneseno uspořádat v r. 1958 poutní cestu do býv. koncentračních táborů v Neuengamme a v Lübecku, a společný sjezd belgických a francouz­ských odbojářů v květnu 1958 v Bruselu. Nový ministr býv. bojovníků ve Francii Novým ministrem býv. bojovníků a obětí války, tedy resortu, který řídí sociální péči o oběti války, byl po André Dulinovi jmenován Antoine Quinson. Za nacis­tické okupace v r. 1940 byl uvězněn, ale později byl z vězení propuštěn. Stal se členem ilegální skupiny „Fossey” a organisoval pomoc válečným zajatcům. Od r. 1948 byl starostou ve Vincennes a od června 1951 je poslancem. „Le Journal des Orphelins de Guerre“ připomíná novému ministru slib jeho předchůdce, že v rozpočtu na rok 1958 bude pamatováno na zvýšení pensí vdov, sirotků a pozůstalých. „Jsou některé sliby, jichž splněni nelze dále odkládat. Stačí si přečíst zno­vu zákon a podle něho se čestně řídit.” R. Sšewert sedmdesátníkem V pondělí 30. prosince 1957 se dožil 70 let svěho života zasloužilý německý odbojář, Jeden z předních Ilegálních pracovníků v Buchenwaldě, vůdčí činitel Vý­boru protifašistických bojovníků v Německé demokra­tické republice Robert Siewert. Jménem ÜV SPB za­slal kamarádu SIewertovi blahopřejný dopis předseda SPB br. posl. Jan Vodička. „Všichni českoslovenští protifašističtí bojovníci,” praví se v dopise, „Oceňují Tvou záslužnou práci, ve které pokračuješ 1 dnes na svém významném místě v řadách německých odbo­jářů, spojených s námi společnými tradicemi boje proti fašismu a společným bojem za mir.“ Má pravdu NEW YORK TIMES uveřejnil v prosinci dopis čte­náře Fredericha Wallacha z Baysidu, stát New York, jenž považuje pro vládu USA za ostudné, že se brat­říčkuje s nacisty: „Kesselring krátce po propuštění ze spojeneckého vězení, v němž si odbýval trest jako válečný zločinec, byl »čestným hostem' u americké letecké jednotky v Německu. Americký tisk též uveřejnil fotografie Kesselringa, jak se vede pod paží s americkým armád­ním velitelem v Německu a jeho manželkou. A tento případ, kdj si američtí činitelé předcházejí nacisty, není ojedinělý. Když náš státní department usvědče­nému válečnému zločinci Aifredu Kruppovi udělil vi­sum, aby mohl přednášet na konferenci pořádané Hen­rym Lucem v San Franciscu o „průmyslovém vývoji“, byla míra dovršena. Lidé jinde než v USA nezapomínají tak snadno, kdo byli nacisté. Kanada dala jasně najevo, že si nepře­je, aby do Její země pronikaly hospodářsky nacistis­­tlcké kartely. Skandinávci se pokoušeli lynchovat ge­nerála Speidla, když k nim přijel na inspekci jako ve­litel NATO. Britové mu připravili „chladné uvítání“. Jasně ukázali, že o nacistického generála nestojí.“ Tento hlas amerického čtenáře není jistě ojedinělý. Prostí Američané si s fašisty a nacisty ruce nikdy ne­podají. h Episoda z výtahu V českoamerických listech se objevují zprávy a dopisy, ve kterých nati američtí krajané, kteří si za­jeli do „staré vlasti“, líčí své dojmy z Českosloven ska. Jeden z těchto našich hostí, krajan Frank Dub­ský, napsal do měsíčníku „Hospodář“, který patři k nej rozšířenějším listům našich amerických krajanů, o zajímavé episodě z pražského výtahu: V jednom výtahu skupina amerických krajanů hu­bovala, že výtah jede pomalu. Zaměstnanec obsluhu­jící výtah k výtkám nemlčel a odpověděl na ně veimi upřímně: „Kdyby byla Amerika prodělala dvě světové války,“ řekl, „a bylo tam všechno vyrabováno, jako to bylo u nás, třeba byste tam neměli, co tam máte dnes. Kdybychom my byli v obou světových válkách prodávali zbraně a válečný materiál celému světu, měli bychom také vymoženosti, které tam máte vy. Kromě toho ke konci války jste nám vybombardovali Škodovku a Daňkovku, ačkoli jsme byli po čas války vašimi spojenci.“ Američtí krajané přijali odpověď s upřímností stejně bratrskou. „Omluvili jsme se, že jsme to tak nemyslili“ - tato omluva nebyla jen gestem, nýbrž výrazem přesvědčeného pochopení. r. ' Atomoví dobrodruzi Po Hitlerovi vyhlašuji ve shodě se svými partnery i dnešní západ on ěmečtí vládci hes­­. lo »nové Evropy«. Dali si je dokonce i na nové znám­­j ky, vydané ve Spolkové republice. Snad náhodou, I snad úmyslně připomíná [ na této známce symbolický německý dub atomovou pumu po výbuchu — tzv. atomovou houbu. V každém případě spojeni »nové Evropy« s atomovými zbraněmi je zbožným přáním všech západních zbrojařů. Na pařížském za­sedání NATO se snažili tyto své cíle ještě více zajistit, nedbajíce při tom hlasu zápa­doevropského lidu, který odmítá, aby se jeho země přeměnily v základny balistických střel a atomových zbraní. j. 0 Proti rasové politice Jihoafrické vlády. Na výzvu, kterou podepsalo 123 vynikajících politických a kultur­ních činitelů západních zemí, byl 10. prosince uspo­řádán Den protestu proti rasové politice jihoafrické vlády. Mezi osobnostmi, které vydanou výzvu pode­­psaly, jsou Bertrand Russel, známý britský fiiosof, Trygve Lie, býv. gen. tajemník OSN, Eleonora Roose­veltové, známý dirigent Bruno Walter, spisovatel André Maurois, hudebník Pablo Casals a britský lord Boyd- Orr, býv. gen. tajemník organisace OSN pro výživu a zemědělství. Touto karikaturou pranýřuje turinský list „Uincontro” postup italských úřadů, které ne­vyřizují nároky oběti války. Živá vzpomínka Nikdy nezapomenu na ty chví­le, když jsme my, němečtí anti­­fašisté, „vítali“ soudruha Zápo­tockého v Sachsenhausenu. Od první hodiny, kdy jsme od tlu­močníka Alfreda Wallnocha do­stali o něm zprávu, snažili jsme se ho obklopit nejtěsnějším kru­hem bratrské mezinárodní soli­darity. A nebylo to lehké dát právě jemu pocítit ze skrovných mož­ností našeho společenství v kru­tých poměrech nacistického kon­centračního tábora, có pro nás německé antifašisty znamenala jeho osobnost: ve své bezpří­kladné skromnosti a dobrotě srdce myslil soudruh Zápotoc­ký především na bratry a kama­rády svého národa a staral se o osud doslovně každého jednotli­vého československého protifa­šistického bojovníka. Co vzpomínek se vynořuje v naší paměti, kterou obestírá bo­lestný černý pás smutku nad odchodem člověka velkého a všemi milovaného. Vždyť jeho vyrovnaný klid, nepozbývajíci svých blahodárných účinků ani v dobách nejtěžších zkoušek, a světlá síla jeho ducha přenáše­la. se i na ty, kteří mu byli poli­ticky vzdáleni. I nám německým antifašistům byl soudruh Antonín Zápotocký v Sachsenhausenu nejen skvělým kamarádem, nýbrž současně uči­telem a rádcem. Bez jeho osob­nosti nelze si činnost Meziná­rodního illegálního výboru v tá­boře vůbec představit. A tu vzpomínám jedné drob­né, mně osobně velmi drahé a pro soudruha Zápotockého vel­mi charakteristické episody. By­lo to koncem roku 1941. V Sach­senhausenu zuřila už několik týdnů epidemie skvrnitého tyfu a kosila sta lidských životů. Ese­sáci vyhlásili nad táborem ka­ranténu a ze strachu o svůj ni­čemný život do tábora ani ne­vkročili. Byli jsme ponecháni zcela sami sobě. Přišli jsme na myšlenku uspo­řádat na Nový rok 1942 pro představitele národních skupin tajný umělecký koncert. Němeč­tí soudruzi z tzv. Effektenkam­­ru schovávali dvoje housle a cel­lo a v táboře byli dva českoslo­venští a jeden polský hudební virtuos — a tak 1. ledna 1942 dopoledne se ^ešlo v holé a ne­vlídné místnosti pro odvšivová­­ní několik desítek polských, francouzských, českoslov nských, rakouských a německých politic­kých vězňů. Náhoda tomu chtě­la, že jsem seděl právě vedle soudruha Zápotockého. Koncert začal. Poslouchali jsme žíznivě nesmrtelná díla Mozar­tova, Chopinova, Dvořákova, Beethovenova a jiných velkých geniů našich národů a my vši­chni téměř zapomínali na to, kde jsme. Sotva zazněly zahajovací tóny Dvořákovy hudby, soudruh Zápotocký objal pažemi oba sousedy sedlci po jeho bocích, a já z chvění jeho paže a stisku jeho ruky jsem mohl alespoň zčásti vyciťovat, co se děje v jeho nitru. Zrovna životodárně proudila z každého jeho doteku veliká síla jeho optimismu. Nikdy nezapo­menu na žár jeho očí, když kon­cert skončil. RUDOLF WUNDERLICH, Berlín

Next