Hlas Revoluce, 1970 (XXIII/1-52)

1970-08-07 / No. 32

V interviewu s Časopisem Spiegel prohlásil inspektor bundeswehru ge­nerál Albert Schnez že by bez dal šího přemýileni podržel svou funkci, i kdyby v NSR nastoupila k vládé NPD. Ze sl to sice nepřeje, ale kdy­by k tomu vedly volebni výsledky, že by bylo jeho povinnosti vládu pod­porovat. Má už v tom svou zkušenost — byl důstojníkem za Hitlera a NATO ho muselo odmítnout, když kandido val na velitele skupiny Evropa—Střed pro jeho nacistickou minulost. NSR mu však udělila druhou nejvylžl funkci v bundeswehru. ★ Ve Slesvicku-Holštýnsku bydli v poměru k celkovému počtu oby­vatel největší podíl odsunutých Němců, jimž se v NSR říká „vy­hnanci“. Podle statistiky s roku 1969 žije v této spolkové zemi 835 000 odsunutých Němců a 62 000 uprchlíků z NDR. Je to 28,2 procenta obyvatelstva. Revan­­šistická statistika totiž počítá mezi odsunuté Němce i děti, na­rozené již na území západního Německa. Těch je v Slesvicku- Holštýnsku 130 000. „Vyhnanec“ je také nejenom dítě, jehož oba rodiče patři k odsunutým Něm­cům, ale stačí, když alespoň otec byl odsunut. Při příštím sčítáni se pravděpodobně setkáme s tlm, že za odsunuté Němce budou po­kládány i děti těchto děti. O bu­doucnost revanšismu je tak po­staráno. ★ Západoberlfnská SPD, podporována CDU, prosadila v bezpečnostním vý­boru senátu návrh, aby západoberlin­­s á policie byla vyzbrojena kulomety a ručními granáty. Četné organizace a osobnosti, včetně odborová orga­nizace policie, obrátily se na veřej­nost s výzvou, aby taková výzbroj, která připomíná přípravu občanská války, nebyla připuštěna. ★ Nejštvavější řeči proti socialis­tickým zemím a proti Brandtovu jednání s nimi pronášel v posled­ní době kromě Franze Strausse poslanec CSU Guttenberg. Řeč tohoto poslance, pronesená ve Spolkovém sněmu, vyšla nyní na dlouhohrající desce. Doplňuje se tak série zahájená Hitlerovými nacistickými pochody. * President Nixon zshrňul Američany nekonečnou statistikou o počtu nábo­jů do pušek, množství rýže a duši do jízdních kol, které hrdinná americká armáda našla a ukořistila v Kambod ži. V listě Chicago Sun Times se den po Nixonově řeči objevila karikatura dvou amerických vojáků v Kambodži s textem: „Ale ne, Same, tys nena­šel bedničku nábojů a dva pytle rý­že, ale celé skladiště zbraní a záso bovac! sklad.“ Bonská vláda darovala vietnam­skému generálovi Keyovi neob­vyklý dárek: pracovnici germán­ského institutu v Saigonu mu pře­loží do vietnamského jazyka „Mein Kampf”. •k Podnikateli staveb v Biskirchen v okrese Weizlar v NSR musil každý turecký dělník zaplatit tisíc marek v hotovosti za to, že bude moci v je­ho podniku pracovat — oficiálně ja­ko taxu za výdaje při získávání pra­covního povoleni. Do své vlastní kap­sy pak podnikatel dával množství dal­ších marek: dětské přídavky, přiráž­ky za práci o svátcích, mzdu na do­volenou atd. Ubytovánf pod lidskou důstojnost v kůlně podniku sl dal zaplatit 50 markami měsíčně od kaž­dého dělníka. Skandál se dostal na veřejnost teprve, když turečtí dělní­ci, jichž u tohoto zaměstnavatele pra­covalo sto, utvořili „Turecký dělnic­ký spolek“ a zvolili si za předsedu tureckého lékaře dr. Safahyla. Ořady opatřují pro dělníky nová zaměstnáni a podnikatel půjde před soud. ★ Jeden nakladatel ve Švédsku při­pravuje vydáni Hitlerova díla „Mein Kampf”. Podal si žádost o právo na vydáni v bavorské vládě, která je oprávněna toto povoleni vydávat. Vydavatel dokonce po­hrozil, že v případě, že nedostane povoleni, předá záležitost k sou­du. A když ani to nepomůže, hodlá přelstít proslulou úřady a doplnit neblaze knihu obsáhlejším ko­mentářem a už prý se jednalo o jiné dílo. O h!a? JAK DAL $ MOLINARIM? Tisková komise, kterou uspořádal výbor pro potrestání válečných zločin­ců v Mohuči, měla velkou odezvu v západoněmeckém i francouzském tisku — ale nic se dále neděje. Již v dubnu 1970 odpověděl francouzský ministr zahraničních věcí na interpe­laci, že Theodor Moliňari byl sice v nepřítomnosti odsouzen francouz­ským soudem k smrti za zločiny spo­jené se zavražděním francouzských partyzánů, ale že západoněmecké zá­konodárství nedovoluje vydání odsou­zeného francouzským úřadům. Musí tedy západoněmecké solidy jednat o obviněních proti Molinarimu. Fran­couzské úřady si přejí objasnění všech skutečností. Bylo dohodnuto, že bude zástupci Německé spolkové republiky umožněno nahlédnout do spisů o pří­padě generála Molinariho, což se už stalo v prosinci minulého roku. Dokla­dy byly postoupeny západoněmecké vládě diplomatickou cestou. Předseda komise Claus Schütze řekl redaktoru listu Die Tat, že Molinarův případ není ojedinělý. Jeho vývoj uka­zuje, že v bundeswehru a v celé zá­padoněmecké veřejnosti se zvětšuje vliv neofašistických sil. Jako ilustraci k tomu uvádí, že generál bundeswe­hru mimo službu Leo Hepp uveřejnil v časopise bundeswehru nadšenou chválu na posledního žijícího Httlero va polního maršálka Wilhelma Lista, jemuž je 90 let. Tento polní maršálek má na svědomí zavraždění statisíců Jugoslávců a byl odsouzen americkým vojenským soudem k sedmi rokům vězení. Generál Hepp však o něm pí­še jako o muži, který projevoval nej­­vyšší rytířskost k poraženým a vždy­cky měl pochopení pro utrpení civil­ního obyvatelstva, postiženého vál­kou“. Výzvy k obyvatelstvu, aby poža­dovalo řešení případu Molinariho jsou proto spojovány s výzvou k boji proti všem reakčnlm a neofašistickým silám v NSR. Claus Schütze soudí, že prvním kro­kem by mělo být zbavení Karla Theo­dora Molinariho jeho vysoké vojenské funkce a postavení před soud. Jestli­že neodpoví do začátku srpna zápa­­doměmecké ministerstvo obrany na dopis, zaslaný mu 5. července 1970, navštíví Výbor pro potrestání váleč­ných zločinců ministra obrany, aby s ním o věci pojednalo a zdůraznilo svoje požadavky s poukazy na nové důkazy, podle nichž o vině K. T. Mo­linariho není již nejmenších pochyb. BAVORSKO-ZÁPADONÉMECKÝ TEXAS Texas je největší stát v USA a leží na jeho Jižní hranici. Bavorsko je největší stát NSR a leží na její jižní hranici. V Texasu udávají tón nejre­­akčnějš! naftoví magnáti. Tam je do­movem fašistický Ku-klux-klan. V Te­xasu byl zavražděn J. F. Kennedy, protože jeho politika neodpovídala do písmene texaským mocipánům. Strauss a jeho společníci chtějí udéiat z Bavorska Texas Německé spolkové republiky. Strauss navazuje na bavorské tra­dice. Odtud dobyl Hitler moc. Nazval Mnichov „hlavním městem hnutí“ a Norimberk „městem říšskůch partaj­­tágů“. Také NPD se dařilo nejlépe v Bavorsku. Při posledních zemských volbách tam získala 15 mandátů a při volbách do Spolkového sněmu překro­čila 5°/o hranici, které v ostatních ze­mích nedosáhla. Období seskupovat neonacistické síly západního Německa v menších rozměrech je zřejmě u konce, píše Neues Deutschland. Vedoucí silou neonacistickébo hnutí se stává CSU a v jejím čele Franz Josef Strauss. Není to však jen přípravná práce neonacistické strany a nacionálně so­cialistická tradice, o niž se Strauss chce opírat. Hlavní součástí jeho vli­vu je bavorský zbrojní průmysl. Sie­mens v Mnichově vyrábí elektronko­vou výzbroj pro bundeswehr a NATO. Messerschmltt-Boelkow staví rakety a bojová letadla, MAN v Augsburku a Norimberku staví reaktory a vyrá­bí vozidla pro bundeswehr, Krauss- Maffai z FHckova koncernu vyrábí tanky Leopard Tato skupina soolu s linými představuje velmi agresivní část záoadonémeckt'ch mononolň, kte­ré nechávají Strausse, aby je repre­zentoval. Jeden ze směrů Straussovy politic­ké propagandy je zaměřen na bundes­wehr i bývalé jeho příslušníky. Straussově straně nejde jenom o neo­nacistické Bavorsko. To má být jen východiskem a současně vzorem pro ostatní západoněmecké země. CSU se tím nijak netají. Generální sekretář CSU vysvětluje heslo Německo potře­buje Bavorsko přímo tím, že bavorská politika má být vzorem pro politiku celého záDadního Německa Znamená to, že Straussova strana chce pro neonacismus dobýt nejen Německou spolkovou republiku, ale že sahá i da­leko za Její hranice. A pokud jde o Strausse, napsalo o něm předsed­nictvo kruhu přátel CSU v Kolíně nad Rýnem: „Franz Josef Strauss je muž budoucnosti. Nevystřídává Adolfa Hitlera, ani ho nenahrazuje, ale má všechny kvality Vůdce.“ Profesor university v Erlangenu ir. Hans Joachim Schoeps vydal ve formě inzerátů provoláni, aby ženy a muži přistupovali do jeho organi­zace „Konzervativní shromáždění”, jehož programem je chránit němec­ké dějiny a tradici. Tento profesor založil v roce 1933—1935 „Družinu německých židů”, která si říkala ta ké „Německý předvoj” a podporova­la ze všech sil hitlerovský fašismus. Požadovala odlišeni židů na německy uvědomělé a neněmecké. Schoeps se před plynovou komorou zachránil útěkem do Švédská. A dnes začíná znovu. ANTIKO MUNISMUS NÁBOŽENSTVÍM Ve vídeňském listě Die Presse popi­suje Hans Walter Berg situaci na ame­­ricko-čankajškovském ostrově Tchaj­­wan. Svou reportdi začíná poznám­kou, že v těchto dnech odmítl hotel v hlavním městě Taipeh objednávku koktejlu, při němž měla být také po­dávána vodka. ..Anttkomunismus je na Tchajwanu jakýmsi druhem státního náboženství. Slouží jako ospravedlnění toho, že ostrov je ovládán policejním režimem. Všichni cizinci, kteří přijíž­dějí na ostrov jsou pokládáni za mož­né špióny. Strach z vyzvědačů prav­děpodobně pramení z toho, že tchaj­wanský režim udržuje sám mimořádně aktivní, i když málo úspěšnou činnost agentů v lidové Číně.“ Na ohromné plastické mapě v operačním sále zpra­vodajské ústředny svítí obrovské množství žárovek, označujících nejen důležité hospodářské a vojenské ob­jekty, ale také prý střediska činnosti stoupenců „svobodné Číyy“. Dokonce i kulturní revoluce tu na Tchajwanu byla prohlašována za povstání lidu proti komunistickému režimu a za „začátek konce rudé diktatury". Autor dále píše, že sen o zhroucení komu­nistického režimu se tu udržuje dva­cet roků a že snad nikde na světě iluzorní přání nezkresluje tak skuteč­nost jako tady. Z podrobností se tu se­stavuje zcela falešný a scestný obraz. „Kdo však projeví sebemenší pochyb­nost, že Čankajškovu režimu je svěře­no historické poslání osvobodit od ko­munismu 700 miliónů Číňanů na pev­nině, je ihned jako velezrádce po­trestán. Nacionalistický parlament složený z 98 procent ze stoupenců Čankajško­­vých, kteří se sem uchýlili po porážce s generalissimem stále ještě prohlašu­je, že reprezentuje celou Čínu. Čan­­kajškovská klika ovládá dvanáct mi­liónů ostrovanů. Vyvyšuje se na ně, protože prý „utrpěli na svém národ­ním charakteru škody" v důsledku pa­desáti roků japonské okupace ostro-~ va. Ostrované se zpočátku proti nad­vládě bránili, ale pak se zmocnili kon­troly celého hospodářství a celkem po­nechávají čankajškovcům politickou a správní moc bez velkého odporu. Kdokoli se však proti nim a tím také proti státní policii jakýmkoli způsobem postaví, je okamžitě prohlá­šen za „komunistu" a umlčen. Mladá generace je většinou držena ve vojen­ské službě. Tchajwanská armáda čítá 600.000 mužů. Autor článku v Die Presse konstatuje, že příslušníci této armády však nijak nepokládají čín­skou pevninu za svou vlast a že jest­liže mluví o „celé Číně", pak téměř nikdo z nich se nedomnívá, že 13 mi­liónů Tchajwanců by jt reprezentova lo lépe než 700 miliónů Číňanů. i -w' "V' A. Pele „Lebensranm” Ostudná doba britské diplomacie Referovali jsme již o deníku zesnulého lorda Harveye of Tasburgh, který byl soukromým tajemníkem Anthony Bděna a po jeho odchodu z britské vlády také tajemníkem nového ministra zahraničních věcí lorda Haltfaxe. Je to deník, který zachycuje ostudnou dobu britské diplomacie, dobu smiřova­­ček s Hitlerem a Mussolinim, které vedly k Mnichovu, znemožnily uzavřeni smlouvy se Sovětským svazem a povzbudily diktátory k rozpoutání světové války. Londýnský list Sunday Times uveřejnil výňatek z prvního svazku tohoto deníku. Z této části zabývající se rokem 1939, otiskujeme výňatky. Bok po boku s diktátory 2. ledna 1939, tedy již pu Mnichovu, ale před okupací zbytku Českosloven­ska, Oliver Harvey si poznamenal do deníku: Dnes jsme se doslechli, že Montagu Norman z Anglické banky odjel do Berlína. Říká se, že v pátek bude v Basilejí, a protože je kmotrem Schachtova vnuka, má v úmyslu oplatit dlouho odkládanou křtící ná­vštěvu v Berlíně. Nechce se prý sejít s nikým- než s lidmi z Říšské banky a zmínil se o tom předsedovi vlády Nevillu Chamberlainovi a britskému velvyslanci v Berlíně Hendersonovi, kteří to pokládají za dobré. Taková návštěva může však jen ublížit — povzbudí proněmecké sklony v City. Americká i ostatní zahraniční veřej­nost si bude myslet, že se chceme s Německem znovu dohodnout za je­jich zády, bude to další příklad pro­­nacltíckých sklonů předsedy vlády a konečně v Německu samém to budou pokládat za důkaz našeho úzkostlivé­ho přání vyhledávat Hitlerovu společ­nost. 4. ledna: Musím se zmínit o dalším vývoji Normanovy návštěvy v Berlíně. Alee Cadogan (z ministerstva zahra­ničních věcí) mluvil o tom s Halifa­­xem a byl zmocněn napsat Normano­vi, že o této návštěvě se s ním nikdo nekonzultoval, doufá však, že ve všech rozhovorech, které Norman bude mít, všechno bude naprosto ne závazné. Na to Norman ve vzteku při­šel na ministerstvo zahraničních věcí a řekl, že nejede nikam „za zábavou" a že o tom mluvil s předsedou vlády a jeho poradcem Horacein Wilsonem. Spatřujeme v tom další příklad poli­tiky předsedy vlády, který pracuje za zády svého ministra zahraničních vě­cí a staví se po bok diktátorům. V dalších záznamech líčí Harvey návštěvu Chamberlainovu a Halifa­­xovu v Římě. Jejím účelem bylo „od­poutat Mussoliniho od Hitlera“. Har­vey zaznamenává, že Chamberlain po rozhovorech řekl, že Mussolini na ně­ho udělal dobrý a upřímný dojem. Mussolini prohlásil, že chce mír z vnitřních, jakož i ze zahraničních důvodů. V zápise z 14. ledna klade si Harvey otázku: Oslabili jsme osu? Halifax mu řekl, že jeho konečný dojem je, že Mussolini nechce válku, shledával ho klidným a naprosto ji­ným než čekal: Zbývá dojem, že Mus­solini Je jediný vynikající člověk. Ze­mě zůstává tím, čím vždy byla, lehko­myslnou, bez surovin, bez opravdové chuti jít do moderní války. Mussolini použije každé příležitosti, aby nás, Francouze a Němce vydíral, ale nebu­de bojovat. O Chamberlainovi řekl Halifax, že ani v malé skupince, která jela do Říma, nebyl s to udělat pří­jemný osobní dojem. Je to jakýsi ro­bot. Halifax si o něm zřejmě myslí, že je mnohem traonější než přiznává. Britská delegace, která shledala Mussoliniho mužem míru, nalezla už na zpáteční cestě v Paříži telegram, že si Mussolini všechno rozmyslel, že nestrpí nějakou intervenci kvůli Bar­celoně a kdyby Francie intervenovala, že by vyslal své divize navzdory ne­bezpečí války. „Tolik o Mussoliniho politice míru, o níž mluvil s Cham­berlainem." 17. února: Možná, že budeme mít brzy s předsedou vlády nesnáze. Příš­tí čtvrtek promluví Halifax ve sně­movně lordů. Provádí stále svou vlastní linii. Bez okolků říká, „pro mne už nebude žádného Mnichova“, a jsem si jist, že nyní je přesvědčen, že jsme silnější a že musíme zůstat pevní. V září (Mnichov) si<myslel, že nejsme dost silni, abychom riskovali boj, dokud to pro nás nebude nezbyt­né a že česká otázka není tak důleži­tá, ale vždy mluvil, že jsme „mezi dvěma strašnými alternativami" a ni­kdy tu nebylo nic, nač by mohl být nakonec hrdý. Nechce dovolit, aby­chom se dali znovu tak napálit. 2B. února: V dohodě s Frančií zítra v pondělí uznáme Franka. 20. března: Když Hitler obsadil Pra­hu byl zánik Československa, státu oslabeného mnichovskou dohodou úplný. Chamberlainova zahraniční po­litika je v troskách, britská veřej­nost zuří, Chamberlain se proto obra­cí na Rusko, Polsko, Jugoslávii, Řec­ko, Turecko a Rumunsko, aby zjistil, zda by společně s námi odporovaly německé agresi. Předseda vlády posí­lá Mussolinimu dopis, kde mu připo­míná římskou návštěvu a co tehdy Mussolini řekl o Hitlerových míro­vých úmyslech, a žádá ho, aby využil svého vlivu v zájmu míru. Zdá se, že vláda Jeho Veličenstva konečně všechno bere vážně. Veřejné mínění je zřejmě pobouřeno. Je ovšem dosud pochybné, jak dalece se zavá­žeme k akci. Je nejisté, co udělá Hit­ler příště. Pochybuji, že ustoupí, myslím, že se dá zastavit jen násilný­a mi prostředky — válkou nebo vnitřní vzpourou. 7. dubna: Italský chargé d'affaires s Crolla přišel za Halifaxem v poledne osobním poselstvím Mussoliniho, který ho formálně ujišťoval, že řeše­ní italsko-albánského problému bude provedeno takovou formou, aby neby­la vyprovokována krize v anglo-ítal­­ských vztazích nebo v mezinárodni situaci vůbec. V té chvíli jsme se do­věděli, že italské válečné lodě ostře­lují z děl pobřeží a vylodují se vo­jáci. Je to určitě italský protějšek po­hlcení Československa a je to zby­tečné, protože Albánie již byla pod italskou kontrolou. (Pokračování příště],

Next