Hlas Revoluce, 1970 (XXIII/1-52)
1970-09-19 / No. 38
!JKOLY,PftED KTERÝMI STOJÍME In*. Vladimír PTÁČEK Clen předsednictva českého a federálního ÜV SPB Stovky svazových funkcionářů byly Instruovány na krajských aktivech 0 tom, jak hodnotit situaci e zabezpečit v nastávajícím období řadu úkolů. Jde za prvé o výroční členské schůze místních organizací, do jejichž čela by měli přijít odbojári, kteří si byli v uplynulém období vědomi antifašistického a na platformě marx-leninismu stojícího, internacionálního významu naší organizace. Také na okresní konference by měli být vysláni funkcionáři stejných kvalit, znalí problematiky a ochotní se angažovat a věnovat svůj čas pro práci v našem Svazu. Směrnic a pokynů bylo dost. Nejúčinnější bylo živé slovo, osobní kontakt členů předsednictva a celého ústředního výboru s členskou základnou. Z vlastní zkušenosti z aktivu v Severočeském kraji jsem přesvědčen, že cíl, který jsme sledovali, byl dosažen. 1 nadále však půjde o aktivní přístup vyslaných instruktorů k místním problémům a o poskytnutí konkrétní pomoci a rady; organizační zpevnění našeho svazu pomůže splnit í další úkoly, které nás čekají. Za druhé jde o zajištění průběhu Týdne boje proti fašismu a válce, za mír a evropskou bezpečnost, který bude probíhat od 29. září do 6. října t. r. Kdo jiný než my může zasvěceněji a přesvědčivěji v této zemi i v mezinárodních vztazích pozvednout účinněji svůj hlas? Ústředně plánované akce by bez akcí vycházejících z místních podmínek jen zčásti mohly splnit poslání Týdne boje proti fašismu. Ve spolupráci s Národní frontou budou tedy všechny složky našeho svazu hybnou silou akcí v posledním týdnu září a začátkem října. * V V Měsíci Československo - s o v é t s k ého přátelství je nutný úzký kontakt a spolupráce s organizacemi SČSP. I zde můžeme zejména my odbojári na základě vlastních zkušeností z fronty, z partyzánských jednotek a z osvobozování koncentračních táborů dokumentovat bojovou družbu, spolupráci a bratrskou internacionální pomoc Sovětského svazu. Právě tyto tradice navazují na aktuální význam nové smlouvy o přátelství, uzavřené v tomto roce. U příležitosti oslav 25. výročí vítězství Sovětského svazu nad fašistickým Německem jsem byl vedoucím československé delegace na slavnostním setkání v Moskvě. Tehdy jsem jménem československých odbojářů a za účasti příslušníků hnutí odporu a Zástupců FIRu z několika zemí Evropy poděkoval sovětským soudruhům a ostatním socialistickým státům za bratrskou internacionální pomoc poskytnutou nám v roce 1968. Celý strastiplný 1 hrdinný a nekompromisní boj dělnické třídy o sociální spravedlnost v období odboje i v poválečném vývoji socialistické výstavby v našich zemích je úzce spjat s padesátiletým bojem Komunistické strany Československa od jejího vzniku až podnes. Proto v našich akcích musí být toto významné výročí politicky 1 organizačně začleněno od září 1970 do května 1971. Před námi je dále řáda vzpomínkových oslav a mírových manifestací pa pamätných mfstech našeho oďboje. Zejména boje o Duklu (6. říjná), které měly a mají charakter bratrské pomoci Sovětského svazu a jsou dokladem internacionálního pojetí přístupu Sovětského svazu k ostatním národům. Vzpomínek na 17. listopad je třeba využít zejména mezi naší mládeží jako důkaz pokrokových a revolučních tradic studentstva, nemajícího ve své většině nic společného s těmi tendencemi, s nimiž jsme se setkali často u jejich samozvaných vůdců a představitelů v létech 1968—1969. V mezinárodních vztazích vedle kontaktů především s odbojářskýini organizacemi ostatních států, je důležité aktivně a koordinovaně koncipovat politiku vůči pokrokovým antifašistickým organizacím. S nimi pak a v rámci FIRu se zaměřit na svolání evropské kónference odbojářů. Činnost svazových orgánů na jednotlivých organizačních stupních najde jistě podporu mezi dalšími společenskými vrstvami a institucemi, jako např. při výchově naší mládeže na školách i mimo školu, na veřejných shromážděních, při rozhodování správních a státních orgánů a podobně. Proto je především důležité, aby byl Svaz organizačně i kádrově dobudován a aby formy a styl práce od sekretariátu ÚV, přes krajská pracoviště a okresní výbory áž k výborům místních organizací odpovídaly potřebám a cílům, které si stanovíme. Přístup nás všech k těmto úkolům bude zároveň prověrkou každého z nás. Budeme si skutečně psát svůj vlastní posudek svým postojem v denní, prosté, ale cílevědomé práci. Do této práce zveme každého příslušní ka naší organizace, který se hlásí k ideálům, za něž jsme bojovali a desítky tisíc našich spolubojovníků položily své životy. 50 let BOJOVNÍKA fLo^onfiertf s* str. l.f jovníků proti fašismu, proto jim zejména v těchto dnech, kdy Rudé právo dovršilo první padesátku svého nikdy nepřerušeného vycházení, věnujeme vřelou vzpomínku. * V Z5 let Hlasu revoluca V Československu vychází několik set novin a časopisů. Své čestné místo má mezi nimi i náš týdeník Hlas revoluce. Není v té dlouhé řadě žádným nováčkem, neboť právě v příštím roce, kdy všechen náš pracující lid vzpomene 50. výročí založení Komunistické strany Československa, bude Hlasu revoluce přesně polovina, tj. dvacet pět roků. „Doroste-“ nám do nejlepších let. Však »1 vzpomeňme, když nám bylo dvacet pět. jak byl každý sebevědomý jako by mu patřilo půl světa. Plný síly, plánů, odhodlání, dobrých předsevzetí, bojovnosti. Některé z nás zastihla pětadvacítka ještě za první světové války v legiích, jiného již v míru mezí oběma vojna-mi. kdy jsme často museli bojovat, na domácí frontě proti fabrikantům o kus chleba. A tisícům dalších bylo dvacet pět teprve v době okupace, kdy to své zakulacené výročí „oslavovali“ kdesi v nacistickém kriminále nebo v koncentráku. A možná. také. v československé vojenské jednotce v zahraničí. Jak koho a kam život a situace zavály. Náš Hlas revoluce se o tom všepa, co se v minulosti dělo. postupně dozvídal již od prvních dnů svého pestrého života. Na jeho stránkách se za těch skoro dvacet pět roků vystřídalo tolik vzpomínek, že by v nich naši historici a spisovatelé našli pro svou práci tak bohatou dokumentaci a níměty. o jakých se jim dosud ani nezdá. A co jiných článků, myšlenek, zpráv, provolání, projevů, polemik se tam za to čtvrtstoletí objevilo, kolik autorů se vystřídalo. Z toho je vidět, že dvacet pět roků je pro časopis našeho druhu dosti dlouhá doba k tomu, aby se jeho práce mohla důkladně zhodnotit. A posoudit, co bylo dobré a co stálo tak zvaně „za pendrek“. Ale ukažte ml noviny, které ve dvaceti pěti ročnících sic nezkazily! A přesto Jíž dnes — v Den tisku a padesátého výročí Rudého práva — si připomeňme, že v příštím roce budeme vzpomínat 25. výročí vydávání našeho svazového týdeníku Hlasu revoluce. jménem redakce a redakční rady Hlasu revoluce mohu slíbit, že rádi dáme k dispozici všechny naše zkušenosti z novinářské i odbojové činnosti, aby ústřední orgán Českého svazu protifašistických bojovníků se stal a vždycky byl skutečným hlasem revoluce. Hlasem přispívajícím svým obsahem k realizaci úkolů, které ke konsolidaci naší společnosti vvtvčuje vedoucí politická síla Komunistická strana Československa, hlasem přispívajícím k plnění všech úkolů a usnesení našeho svazu, burcujícím a volajícím k pohotovosti proti všem, kdo by znovu narušil světový mír! Ke Dni tisku zdravíme naše spolupracovníky a zejména všechny naše čtenáře. S vaši pomocí chceme náš časopis stále zlepšovat a obohacovat, aby Hlas revoluce byl všude jasně a srozumitelně slyšen! Aby nikdy nezklamal a nezradili STÁRNUTI SE ODKLÁDÁ... IDEOLOGICKÁ PŘÍPRAVA FUNKCIONÁŘSKÉHO AKTIVU ČSPB Ústřední výbor Českého svazu protifašistických bojovníků uspořá dal za účasti Socialistické akademie dva semináře pro ideologickou přípravu svého funkcionářského aktivu. První se konal 8. září v Přerově a zúčastnilo se ho kolem sedmdesáti zástupců krajských pracovišť CSPB z celé Moravy. O dva dny později se sešlo v Praze 120 funkcionářůCSPB a 26 lektorů Sociailstické akademie z Cech. Úvodní referát z pověřeni předsednictva ÚV CSPB přednesl dr. Vojta Erban. I když členské řady účastníků odboje slábnou — jejich počet v ČSSR se dnes pohybuje kolem 170 000 — je antifašistický fond ve své roli, kterou CSPB hraje v politice Národní fronty, nenahraditelný a nezastupitelný. Antifašistická revoluce je dovršením velkých národních tradic v boji za československou státnost, uskutečňovanou v současné socialistické společnosti. Právě členové ČSPB mohou o tom na základě svých zkušeností a osobní účasti promlouvat k ostatní veřejnosti — především k mládtííi a k inteligencí — jako živé »^dectví a svědomí té doby. Proto se odbojářský aktiv připravuje na svůj specifický podíl v masově politické a ideově Výchovné práci. Nástup k tomuto veřejnému vystoupení v Týdnu boje proti fašismu a válce není proto pouze jednorázovou akcí. Má však výrazně pointované poslání, od výročí mnichovské dohody, kdy československá buržoazie propadla jednou provždy jako vedoucí síla v boji o státní a národní nezávislost Cechů a Slováků, až k slavným bojům na Dukle, které znamenaly počátek realizace nového pojetí státnosti i národní a sociální svobody československého lidu. Dr. Vojta Erban se obsáhle zabýval třídním rozborem oněch událostí a charakterizoval antifašistickou revoluci jako součást revoluce národní, lidově demokratické a socialistické. V nových souvislostech s událostmi let 1968 a 1969 vysvětlil osvobozeneckou roli Sovětské armády a vedoucí úlohu KSČ v boji o socialistický směr naší společnosti. Logickou a přesvědčivou argumentací dospěl k závěru, že „není nic, co by nás oddělovalo od komunistů, od jejich idejí, od jejich cílů, od jejich programul“ Podal 1 výstižný výklad současné mezinárodní situace a za naprostého souhlasu mohl konstatovat; „Pokud trvají zdroje fašismu, do té doby nemohou ani antifašisté složit ruce v klín!“ Zdůraznil, že je to právě všestranná síla a autorita Sovětského svazu, která otevírá opět dveře k mírovým jednáním, aby účinně zabezpečila život a mír především pro národy Evropy. V té souvislosti podal dr. Erban zasvěcený výklad německé problematiky, jejíž pozitivní řešení pro nás má mimořádný význam. Účastníci zasedání vyslechli 1 řadu metodických pokynů pro svou ideologickou činnost, při níž hrají velkou roli jejich zkušenosti, rozum, trpělivost a obětavost. „Jen kdo je přesvědčen sám, může přesvědčit 1 druhé“, stalo se krédem semináře. Diskuse na obou seminářích dokázala, že je CSPB připraven přejít od etapy konsolidace ve vlastních řadách k efektlvnf^práct ideologické výchovy ve veřejností a přispět v rámci Národní fronty svým podílem na všech úsecích výstavby socialistické společností. -tt 1 NĚMEČTÍ ANTIFAŠISTI PŘI OBRANĚ NÝRSKÁ V ROCE 1938 FRANTIŠEK MINAR1K fedním z. ůseků naši obrany v roce 1938 byla složka Struže obrany siátu, takzvaní „sósáéi“. Stáli na hranicích sami. protože pravidelná vojska l>yla, jak ani jinak být nemohlo, rozložena dosti hluboko v zázemí. Protože v SÖS sloužili hlavné četníci a finančníci z pohraničních stanic, vznikla zvláštní situace: státní hranice byly sice lépe střeženy než dříve, ale četnické stanice byly zeslabeny a bezpečnostní služba se konala jen povrchné. Henleinovi stoupenci p-oto mohli skoro nerušené vykonávat nátlak nejen na politicky dosud indiferentní část německého obyvatelstva, ale i na členy tzv. aktivistických politických stran. Před očima státních orqánů se henleinovci dopouštěli útisku a přímého vydírání. Propouštěni ze zaměstnání, vypovídání z bytů, obtíže ve školách, na druhé straně poskytování různých výhod, to všechno byly zbraně, jimiž henleinovci nahnali do SdP převážnou většinu německého obyvatelstva. Tak se stalo, že malé jednotky SOS se octly v prostředí téměř nepřátelském. Henleinovci brzdili jejich zásobování, narušovali sjxijoyácí službu a jen málokde mohla být jednotka SOS doplněna lidmi z vlastního zázemí. Zvláštní výjimku v tom tvořilo Nýrsko s okolím. V Nýrsku byla početně silná organizace německé strany sociálně demokratické, která vlive« svého dlouholetého předsedv Karla Zettla odolala svodům 1 útiskům henleinovců a až do posledních dnů stála pří naší republice. V pohraničním pásmu území Nýrská měla stanoviště tři družstva SOS, které však od našich nejbližších vojenských jednotek dělila vzdálenost 15 km. Osamocená družstva by se stěží po vpádu nepřítele probila zpět k našim jednotkám, družstvům na Nýrsku se však dostalo nečekané pomoci. Z řad německých sociálních demokratů bylí nejen vybráni záložní vojáci pro SOS, nýbrž v září 1938 byla v Nýrsku dokonce z německých komunistů a sociálních demokratů zorganizována tzv. Rotwehr (rudá obrana), která za linií družstev SOS zajišťovala zpravodajskou a spojovací službu. Nebyla to malá služba, vždyť z Nýrská a okolí tehdy do Německa uprchlo přes sto všeho schopných henleinovců. V Bavorsku byla z nich zformována samostatná rota Freikorpsu a nasazena db pohraničního Larhbachu. Velitelem roty byl nýrský učitel Brukner, velitelem jedné z čet poslanec německých agrárníků a býv. místopředseda NS Wolfganag Zierhut, majitel dvou statků. Přestože početně tato rota převyšovala sílu družstev SOS a Rotwehru, nepokusila se — jak se čekalo — o přímý vpád na naše území s cílem probít se do Nýrská, jen na dvou místech v bocích našeho obranného systému se tehdy henleinovci pokusili vniknout na naše území, avšak družstva SOS oba pokusy po krátkém boji rázně likvidovala. K dalším pokusům se henleinovci neodhodlali a tak lze říci, že složky SOS spolu s Rotwehrem na Nýrsku splnily Svěřené jim úkoly. Podstatně k tomu přispěli němečtí soudruzi z Nýrská, kteří potom však na svou službu republice těžce doplatili. Začalo to hned po odtržení pohraničního území, po Mnichovu. V Nýrsku bylo zatčeno asi 25 členů Rotwehru, vedoucí celé akce Karel Zettl byl celou válku nacisty vězněn a domů se vráti! s podlomeným zdravím. Clen SOS Jan Mottl byl v r. 1940 umučen v Mauthausenu, jiný člen jan Strohmaier zahynul v r. 1940 v Buchenwaldu. Tlm ovšem výjjočet obětí za služ bii v SOS zdaleka nekonči. O těchto událostech, jei se odehrávaly v osudných měsících roku 1938 na Nýrsku, není naší veřejností mnoho známo. A přece je jen málo míst o našem pohraničí, kde se němečtí antifašisté vzmohli k odporu proti henleinovcům — formou spolupráce s SOS — v takové míře, jako to Učinili němečtí komunisté a sociální demokraté v osudných dobách v Nýrsku. BILANCE 25MÍROVÝCH LET Odpovídá: Doc. dr. Josef NTKL CSc., člen předsednictva ÚV CSPB S. Jak je to se srovnatelnou! československé úrovně s vyspělými kapitalistickými státy? Před válkou patřil* ČSR k zemím « rozvinutým průmyslem, avšak k tehdejší úrovni nejvvspělejšícn zemí měla velmi daleko. Např. výroba na 1 obyvatele v západním Německu byla podstatně vyšší než v ČSR. Činila proti naší úrovni (CSR = 100u/nj u černého uhlí 309 %, ti oceli 257 u výroby elektřiny 250 %, u cementu 211 %, u kyseliny sírové 273 %. Úroveň národního důchodu byla na území dnešní NSR v r. 1937—38 na 1 obyvatele zhruba dvakrát vyšší než v CSR. V roce 1968 činil tento její předstih před CSSR již jen 25 °/o. Jestliže na počátku padesátých let byla produktivita práce v průmyslu NSR vyšší o 40—60 °/o činil tento její předstih v r. 1965 již jen 20—35 %. V produktivitě práce v průmyslu jsme dosáhli úrovně Rakouska a jsme o 5—10 proč. před Velkou Británií (v r. 1950 byla V. Británie v tomto směru před námi o 40—50 % ). Nedávné propočty Federálního statistického úřadu ukazují, že hmotná životní úroveň dělníků a zaměstnanců není u nás ve srovnání s vyspělými kapitalistickými zeměmi Evropy podstatně odlišná. Přes nemalé úsilí nedokázali jsme však dosud vyřešit v potřebné míře bytový problém. Nižší je u nás vybavenost osobními automobily. Mimo jiné také proto, že problém osobní dopravy byl u nás spíše řešen cestou rozvoje veřejné doprai v. Počtem autobusů na 1000 obyvatel t»řed«t!huj«me větštnn vvspšlýeh kaptt*H*tickýCh zemí Bvropy. 8, Do jaké míry byla správná orientace na těžký průmysl? Představa, že jsme nadměrně preferovali rozvoj těžkého průmyslu, je zbytečně přehnaná. Již kapitalistická republika počala řešit změny struktury československého průmyslu směrem k těžkému průmyslu, hlavně strojírenství. Za dvacet let zvýšila podíl strojírenských základních fondů na dvojnásobek (ze 6,4 % na 12 %). Přesto ještě v roce 1937 byla produkce těžkého průmyslu na jednoho obyvatele např. v západním Německu dva- až třikrát větší než v tehdejší CSR. My jsme zvýšili v uplynulých letech podíl strojírenských základních fondů na základních fondech celého průmyslu na 18,6 %, tedy asi o polovinu. Vědeckotechnickou revoluci nelze uskutečňovat bez vyspělého strojírenství. které opět předpokládá a umožňuje rozvoj ostatních odvětvi těžkého průmyslu (hlavně metalurgie a energetiky), také ovšem elektroniky, chemie a dalších odvětví. Přednostní budování těžkého průmyslu, hlavně strojírenství, bylo tedy objektivně nutné. Stále rostoucí objem zahraničního obchodu se socialistickými zeměmi — hlavně se Sovětským svazem •— nám přinesl mnoho prospěšného. Zaručil nám plynulé zásobování základními surovinami i v době, kdy na nás tápadní země uvalily embargo (rudy, nafta, obilí, stroje ej.J. Také odbyt našeho průmyslu na velikém socialistickém trhu měl pro nás životní význam, uchránil nás před nezaměstnáností a před stagnací či poklesem celého našeho ekonomického růstu. f v ekonomické oblasti můžeme tedy * hrdostí pohlédnout na uplynulých 2S let našeho svobodného života. Json dobrým základem pro náš start do dalšího, ještě úspěšnějšího čtvrtstoletí. 38/70 hlas revoluce Q 1