Hlas Revoluce, 1970 (XXIII/1-52)

1970-09-19 / No. 38

!JKOLY,PftED KTERÝMI STOJÍME In*. Vladimír PTÁČEK Clen předsednictva českého a federálního ÜV SPB Stovky svazových funkcionářů byly Instruovány na krajských aktivech 0 tom, jak hodnotit situaci e zabez­pečit v nastávajícím období řadu úkolů. Jde za prvé o výroční člen­ské schůze místních organizací, do jejichž čela by měli přijít odbojári, kteří si byli v uplynulém období vě­domi antifašistického a na platfor­mě marx-leninismu stojícího, inter­nacionálního významu naší organiza­ce. Také na okresní konferen­ce by měli být vysláni funkcionáři stejných kvalit, znalí problematiky a ochotní se angažovat a věnovat svůj čas pro práci v našem Svazu. Směrnic a pokynů bylo dost. Nejúčin­­nější bylo živé slovo, osobní kontakt členů předsednictva a celého ústřed­ního výboru s členskou základnou. Z vlastní zkušenosti z aktivu v Seve­ročeském kraji jsem přesvědčen, že cíl, který jsme sledovali, byl dosažen. 1 nadále však půjde o aktivní pří­stup vyslaných instruktorů k míst­ním problémům a o poskytnutí kon­krétní pomoci a rady; organizační zpevnění našeho svazu pomůže splnit í další úkoly, které nás čekají. Za druhé jde o zajištění průběhu Týdne boje proti fašismu a válce, za mír a evrop­skou bezpečnost, který bude probíhat od 29. září do 6. října t. r. Kdo jiný než my může zasvěceněji a přesvědčivěji v této zemi i v me­zinárodních vztazích pozvednout účin­něji svůj hlas? Ústředně plánované akce by bez akcí vycházejících z míst­ních podmínek jen zčásti mohly splnit poslání Týdne boje proti fašismu. Ve spolupráci s Národní frontou budou tedy všechny složky našeho svazu hybnou silou akcí v posledním týdnu září a začátkem října. * V V Měsíci Českosloven­sko - s o v é t s k ého přátelství je nutný úzký kontakt a spolupráce s organizacemi SČSP. I zde můžeme zejména my odbojári na základě vlastních zkušeností z fronty, z par­tyzánských jednotek a z osvobozová­ní koncentračních táborů dokumen­tovat bojovou družbu, spolupráci a bratrskou internacionální pomoc So­větského svazu. Právě tyto tradice navazují na aktuální význam nové smlouvy o přátelství, uzavřené v tom­to roce. U příležitosti oslav 25. výročí ví­tězství Sovětského svazu nad fašistic­kým Německem jsem byl vedoucím československé delegace na slavnost­ním setkání v Moskvě. Tehdy jsem jménem československých odbojářů a za účasti příslušníků hnutí odporu a Zástupců FIRu z několika zemí Ev­ropy poděkoval sovětským soudru­hům a ostatním socialistickým stá­tům za bratrskou internacionální po­moc poskytnutou nám v roce 1968. Celý strastiplný 1 hrdinný a ne­kompromisní boj dělnické třídy o so­ciální spravedlnost v období odboje i v poválečném vývoji socialistické výstavby v našich zemích je úzce spjat s padesátiletým bojem Komunistické strany Čes­koslovenska od jejího vzniku až podnes. Proto v našich akcích mu­sí být toto významné výročí politicky 1 organizačně začleněno od září 1970 do května 1971. Před námi je dále řáda vzpomín­kových oslav a mírových manifestací pa pamätných mfstech našeho oďboje. Zejména boje o Duklu (6. říjná), které měly a mají charakter bratr­ské pomoci Sovětského svazu a jsou dokladem internacionálního pojetí přístupu Sovětského svazu k ostat­ním národům. Vzpomínek na 17. listopad je třeba využít zejména mezi naší mlá­deží jako důkaz pokrokových a revo­lučních tradic studentstva, nemajícího ve své většině nic společného s těmi tendencemi, s nimiž jsme se setkali často u jejich samozvaných vůdců a představitelů v létech 1968—1969. V mezinárodních vztazích vedle kontaktů především s odbojářskýini organizacemi ostatních států, je dů­ležité aktivně a koordinovaně konci­povat politiku vůči pokrokovým anti­fašistickým organizacím. S nimi pak a v rámci FIRu se zaměřit na svolání evropské kónference od­bojářů. Činnost svazových orgánů na jed­notlivých organizačních stupních na­jde jistě podporu mezi dalšími spo­lečenskými vrstvami a institucemi, jako např. při výchově naší mládeže na školách i mimo školu, na veřej­ných shromážděních, při rozhodová­ní správních a státních orgánů a po­dobně. Proto je především důležité, aby byl Svaz organizačně i kádrově do­budován a aby formy a styl práce od sekretariátu ÚV, přes krajská pra­coviště a okresní výbory áž k výbo­rům místních organizací odpovídaly potřebám a cílům, které si stanovíme. Přístup nás všech k těmto úkolům bude zároveň prověrkou každého z nás. Budeme si skutečně psát svůj vlastní posudek svým postojem v den­ní, prosté, ale cílevědomé práci. Do této práce zveme každého příslušní ka naší organizace, který se hlásí k ideálům, za něž jsme bojovali a desítky tisíc našich spolubojovníků položily své životy. 50 let BOJOVNÍKA fLo^onfiertf s* str. l.f jovníků proti fašismu, proto jim ze­jména v těchto dnech, kdy Rudé prá­vo dovršilo první padesátku svého ni­kdy nepřerušeného vycházení, věnuje­me vřelou vzpomínku. * V Z5 let Hlasu revoluca V Československu vychází několik set novin a časopisů. Své čestné mí­sto má mezi nimi i náš týdeník Hlas revoluce. Není v té dlouhé řadě žád­ným nováčkem, neboť právě v příštím roce, kdy všechen náš pracující lid vzpomene 50. výročí založení Komu­nistické strany Československa, bude Hlasu revoluce přesně polovina, tj. dvacet pět roků. „Doroste-“ nám do nejlepších let. Však »1 vzpomeňme, když nám bylo dvacet pět. jak byl každý sebevědomý jako by mu patřilo půl světa. Plný síly, plánů, odhodlání, dobrých předsevzetí, bojovnosti. Některé z nás zastihla pětadvacítka ještě za první světové války v legiích, jiného již v míru mezí oběma vojna-mi. kdy jsme často museli bojovat, na domácí frontě proti fabrikantům o kus chleba. A tisícům dalších bylo dvacet pět teprve v době okupace, kdy to své zakulacené výročí „oslavo­vali“ kdesi v nacistickém kriminále nebo v koncentráku. A možná. také. v československé vojenské jednotce v zahraničí. Jak koho a kam život a situace zavály. Náš Hlas revoluce se o tom všepa, co se v minulosti dělo. postupně do­zvídal již od prvních dnů svého pest­rého života. Na jeho stránkách se za těch skoro dvacet pět roků vystřídalo tolik vzpomínek, že by v nich naši historici a spisovatelé našli pro svou práci tak bohatou dokumentaci a ní­­měty. o jakých se jim dosud ani ne­zdá. A co jiných článků, myšlenek, zpráv, provolání, projevů, polemik se tam za to čtvrtstoletí objevilo, kolik autorů se vystřídalo. Z toho je vidět, že dvacet pět roků je pro časopis našeho druhu dosti dlouhá doba k tomu, aby se jeho prá­ce mohla důkladně zhodnotit. A po­soudit, co bylo dobré a co stálo tak zvaně „za pendrek“. Ale ukažte ml noviny, které ve dvaceti pěti ročnících sic nezkazily! A přesto Jíž dnes — v Den tisku a padesátého výročí Rudého práva — si připomeňme, že v příštím roce bude­me vzpomínat 25. výročí vydávání na­šeho svazového týdeníku Hlasu revo­luce. jménem redakce a redakční rady Hlasu revoluce mohu slíbit, že rádi dáme k dispozici všechny naše zkuše­nosti z novinářské i odbojové činnosti, aby ústřední orgán Českého svazu protifašistických bojovníků se stal a vždycky byl skutečným hlasem revo­luce. Hlasem přispívajícím svým ob­sahem k realizaci úkolů, které ke konsolidaci naší společnosti vvtvčuje vedoucí politická síla Komunistická strana Československa, hlasem přispí­vajícím k plnění všech úkolů a usne­sení našeho svazu, burcujícím a vo­lajícím k pohotovosti proti všem, kdo by znovu narušil světový mír! Ke Dni tisku zdravíme naše spo­lupracovníky a zejména všechny naše čtenáře. S vaši pomocí chce­me náš časopis stále zlepšovat a obohacovat, aby Hlas revoluce byl všude jasně a srozumitelně slyšen! Aby nikdy nezklamal a nezradili STÁRNUTI SE ODKLÁDÁ... IDEOLOGICKÁ PŘÍPRAVA FUNKCIONÁŘSKÉHO AKTIVU ČSPB Ústřední výbor Českého svazu protifašistických bojovníků uspořá dal za účasti Socialistické akade­mie dva semináře pro ideologic­kou přípravu svého funkcionářské­ho aktivu. První se konal 8. září v Přerově a zúčastnilo se ho ko­lem sedmdesáti zástupců krajských pracovišť CSPB z celé Moravy. O dva dny později se sešlo v Pra­ze 120 funkcionářůCSPB a 26 lekto­rů Sociailstické akademie z Cech. Úvodní referát z pověřeni předsed­nictva ÚV CSPB přednesl dr. Voj­ta Erban. I když členské řady účastníků odboje slábnou — jejich počet v ČSSR se dnes pohybuje kolem 170 000 — je antifašistický fond ve své roli, kterou CSPB hraje v politi­ce Národní fronty, nenahraditelný a nezastupitelný. Antifašistická re­voluce je dovršením velkých ná­rodních tradic v boji za českoslo­venskou státnost, uskutečňovanou v současné socialistické společ­nosti. Právě členové ČSPB mohou o tom na základě svých zkušeností a osobní účasti promlouvat k ostat­ní veřejnosti — především k mlá­­dtííi a k inteligencí — jako živé »^dectví a svědomí té doby. Proto se odbojářský aktiv při­pravuje na svůj specifický podíl v masově politické a ideově Vý­chovné práci. Nástup k tomuto ve­řejnému vystoupení v Týdnu boje proti fašismu a válce není proto pouze jednorázovou akcí. Má však výrazně pointované poslání, od vý­ročí mnichovské dohody, kdy čes­koslovenská buržoazie propadla jednou provždy jako vedoucí síla v boji o státní a národní nezávis­lost Cechů a Slováků, až k slav­ným bojům na Dukle, které zname­naly počátek realizace nového po­jetí státnosti i národní a sociální svobody československého lidu. Dr. Vojta Erban se obsáhle za­býval třídním rozborem oněch udá­lostí a charakterizoval antifašistic­kou revoluci jako součást revoluce národní, lidově demokratické a so­cialistické. V nových souvislostech s událostmi let 1968 a 1969 vysvět­lil osvobozeneckou roli Sovětské armády a vedoucí úlohu KSČ v bo­ji o socialistický směr naší společ­nosti. Logickou a přesvědčivou ar­gumentací dospěl k závěru, že „ne­ní nic, co by nás oddělovalo od komunistů, od jejich idejí, od je­jich cílů, od jejich programul“ Po­dal 1 výstižný výklad současné me­zinárodní situace a za naprostého souhlasu mohl konstatovat; „Po­kud trvají zdroje fašismu, do té doby nemohou ani antifašisté slo­žit ruce v klín!“ Zdůraznil, že je to právě všestranná síla a autorita Sovětského svazu, která otevírá opět dveře k mírovým jednáním, aby účinně zabezpečila život a mír především pro národy Evropy. V té souvislosti podal dr. Erban zasvě­cený výklad německé problemati­ky, jejíž pozitivní řešení pro nás má mimořádný význam. Účastníci zasedání vyslechli 1 řa­du metodických pokynů pro svou ideologickou činnost, při níž hrají velkou roli jejich zkušenosti, ro­zum, trpělivost a obětavost. „Jen kdo je přesvědčen sám, může pře­svědčit 1 druhé“, stalo se krédem semináře. Diskuse na obou seminářích do­kázala, že je CSPB připraven pře­jít od etapy konsolidace ve vlast­ních řadách k efektlvnf^práct ideo­logické výchovy ve veřejností a přispět v rámci Národní fronty svým podílem na všech úsecích vý­stavby socialistické společností. -tt­ 1 NĚMEČTÍ ANTIFAŠISTI PŘI OBRANĚ NÝRSKÁ V ROCE 1938 FRANTIŠEK MINAR1K fedním z. ůseků naši obrany v roce 1938 byla složka Struže obrany siátu, takzvaní „sósáéi“. Stáli na hranicích sami. protože pravidelná vojska l>yla, jak ani jinak být nemohlo, rozložena dosti hluboko v zázemí. Protože v SÖS sloužili hlavné četníci a fi­nančníci z pohraničních stanic, vznik­la zvláštní situace: státní hranice byly sice lépe střeženy než dříve, ale četnické stanice byly zeslabeny a bez­pečnostní služba se konala jen po­vrchné. Henleinovi stoupenci p-oto mohli skoro nerušené vykonávat ná­tlak nejen na politicky dosud indife­rentní část německého obyvatelstva, ale i na členy tzv. aktivistických po­litických stran. Před očima státních orqánů se henleinovci dopouštěli útis­ku a přímého vydírání. Propouštěni ze zaměstnání, vypovídání z bytů, obtíže ve školách, na druhé straně poskytování různých výhod, to všech­no byly zbraně, jimiž henleinovci nahnali do SdP převážnou většinu německého obyvatelstva. Tak se stalo, že malé jednotky SOS se octly v prostředí téměř nepřátel­ském. Henleinovci brzdili jejich záso­bování, narušovali sjxijoyácí službu a jen málokde mohla být jednotka SOS doplněna lidmi z vlastního zá­zemí. Zvláštní výjimku v tom tvo­řilo Nýrsko s okolím. V Nýrsku byla početně silná orga­nizace německé strany sociálně de­mokratické, která vlive« svého dlou­holetého předsedv Karla Zettla odo­lala svodům 1 útiskům henleinovců a až do posledních dnů stála pří naší republice. V pohraničním pásmu úze­mí Nýrská měla stanoviště tři družstva SOS, které však od našich nejbliž­­ších vojenských jednotek dělila vzdá­lenost 15 km. Osamocená družstva by se stěží po vpádu nepřítele probila zpět k našim jednotkám, družstvům na Nýrsku se však dostalo nečekané pomoci. Z řad německých sociálních demokratů bylí nejen vybráni záložní vojáci pro SOS, nýbrž v září 1938 byla v Nýrsku dokonce z německých komunistů a sociálních demokratů zorganizována tzv. Rotwehr (rudá obrana), která za linií družstev SOS zajišťovala zpravodajskou a spojo­vací službu. Nebyla to malá služba, vždyť z Nýrská a okolí tehdy do Německa uprchlo přes sto všeho schopných henleinovců. V Bavorsku byla z nich zformována samostatná rota Freikor­­psu a nasazena db pohraničního Larh­­bachu. Velitelem roty byl nýrský učitel Brukner, velitelem jedné z čet poslanec německých agrárníků a býv. místopředseda NS Wolfganag Zierhut, majitel dvou statků. Přestože početně tato rota převyšovala sílu družstev SOS a Rotwehru, nepokusila se — jak se čekalo — o přímý vpád na naše území s cílem probít se do Nýrská, jen na dvou místech v bocích našeho obran­ného systému se tehdy henleinovci pokusili vniknout na naše území, avšak družstva SOS oba pokusy po krátkém boji rázně likvidovala. K dal­ším pokusům se henleinovci neod­hodlali a tak lze říci, že složky SOS spolu s Rotwehrem na Nýrsku splnily Svěřené jim úkoly. Podstatně k tomu přispěli němečtí soudruzi z Nýrská, kteří potom však na svou službu re­publice těžce doplatili. Začalo to hned po odtržení pohra­ničního území, po Mnichovu. V Nýrs­ku bylo zatčeno asi 25 členů Rot­wehru, vedoucí celé akce Karel Zettl byl celou válku nacisty vězněn a do­mů se vráti! s podlomeným zdravím. Clen SOS Jan Mottl byl v r. 1940 umučen v Mauthausenu, jiný člen jan Strohmaier zahynul v r. 1940 v Bu­chenwaldu. Tlm ovšem výjjočet obětí za služ bii v SOS zdaleka nekonči. O těchto událostech, jei se odehrá­valy v osudných měsících roku 1938 na Nýrsku, není naší veřejností mno­ho známo. A přece je jen málo míst o našem pohraničí, kde se němečtí antifašisté vzmohli k odporu proti henleinovcům — formou spolupráce s SOS — v takové míře, jako to Uči­nili němečtí komunisté a sociální de­mokraté v osudných dobách v Nýrsku. BILANCE 25MÍROVÝCH LET Odpovídá: Doc. dr. Josef NTKL CSc., člen předsednictva ÚV CSPB S. Jak je to se srovnatelnou! československé úrovně s vy­spělými kapitalistickými stá­ty? Před válkou patřil* ČSR k zemím « rozvinutým průmyslem, avšak k teh­dejší úrovni nejvvspělejšícn zemí měla velmi daleko. Např. výroba na 1 oby­vatele v západním Německu byla podstatně vyšší než v ČSR. Činila pro­ti naší úrovni (CSR = 100u/nj u čer­ného uhlí 309 %, ti oceli 257 u vý­roby elektřiny 250 %, u cementu 211 %, u kyseliny sírové 273 %. Úro­veň národního důchodu byla na úze­mí dnešní NSR v r. 1937—38 na 1 oby­vatele zhruba dvakrát vyšší než v CSR. V roce 1968 činil tento její předstih před CSSR již jen 25 °/o. Jest­liže na počátku padesátých let byla produktivita práce v průmyslu NSR vyšší o 40—60 °/o činil tento její před­stih v r. 1965 již jen 20—35 %. V pro­duktivitě práce v průmyslu jsme do­sáhli úrovně Rakouska a jsme o 5—10 proč. před Velkou Británií (v r. 1950 byla V. Británie v tomto směru před námi o 40—50 % ). Nedávné propočty Federálního sta­tistického úřadu ukazují, že hmotná životní úroveň dělníků a zaměstnanců není u nás ve srovnání s vyspělými kapitalistickými zeměmi Evropy pod­statně odlišná. Přes nemalé úsilí ne­dokázali jsme však dosud vyřešit v potřebné míře bytový problém. Niž­ší je u nás vybavenost osobními auto­mobily. Mimo jiné také proto, že pro­blém osobní dopravy byl u nás spíše řešen cestou rozvoje veřejné doprai v. Počtem autobusů na 1000 obyvatel t»řed«t!huj«me větštnn vvspšlýeh ka­­ptt*H*tickýCh zemí Bvropy. 8, Do jaké míry byla správná orientace na těžký průmysl? Představa, že jsme nadměrně pre­ferovali rozvoj těžkého průmyslu, je zbytečně přehnaná. Již kapitalistická republika počala řešit změny struktu­ry československého průmyslu smě­rem k těžkému průmyslu, hlavně stro­jírenství. Za dvacet let zvýšila podíl strojírenských základních fondů na dvojnásobek (ze 6,4 % na 12 %). Přes­to ještě v roce 1937 byla produkce těžkého průmyslu na jednoho obyvate­le např. v západním Německu dva- až třikrát větší než v tehdejší CSR. My jsme zvýšili v uplynulých letech podíl strojírenských základních fondů na základních fondech celého průmyslu na 18,6 %, tedy asi o polovinu. Vědeckotechnickou revoluci nelze uskutečňovat bez vyspělého strojíren­ství. které opět předpokládá a umož­ňuje rozvoj ostatních odvětvi těžkého průmyslu (hlavně metalurgie a ener­getiky), také ovšem elektroniky, che­mie a dalších odvětví. Přednostní bu­dování těžkého průmyslu, hlavně stro­jírenství, bylo tedy objektivně nutné. Stále rostoucí objem zahraničního obchodu se socialistickými zeměmi — hlavně se Sovětským svazem •— nám přinesl mnoho prospěšného. Zaručil nám plynulé zásobování základními surovinami i v době, kdy na nás tá­­padní země uvalily embargo (rudy, nafta, obilí, stroje ej.J. Také odbyt našeho průmyslu na velikém socialis­tickém trhu měl pro nás životní vý­znam, uchránil nás před nezaměstná­­ností a před stagnací či poklesem ce­lého našeho ekonomického růstu. f v ekonomické oblasti můžeme tedy * hrdostí pohlédnout na uplynulých 2S let našeho svobodného života. Json dobrým základem pro náš start do dalšího, ještě úspěšnějšího čtvrtsto­letí. 38/70 hlas revoluce Q 1

Next