Hlas Revoluce, 1970 (XXIII/1-52)
1970-09-26 / No. 39
ß% B yLE .JSME SAMI? Mnichovský diktát Československu se někdy taká označuje jako Československá kapitulace. Ačkoliv jsme měli dobře vyzbrojenou armádu, dobře opevněné bránice, provedenou mobilizaci a skvělého ducha obrany v ozbrojených i mvilních složkách obyvatelstva. Měli' jsme spojeneckou smlouvu s Francii a ji podmíněnou smlouvu i se Sovětským svazem, jak to tedy by'o? Proč j«>ne se nebránili? Kdo tehdá kapituloval? Kapitulovala vládnoucí huržoasie. Proti vlastním ústavním zákonům. které chránily celistvost republiky. Před svým spojencem v Paříži, před agresorem v Berlíně. Ale předevtím před svým vlastním národem. Jednou provždy prohrála boj o charakter československého státu. Aby se však tato prohra před dějinami zdála omluvitelná, rozšířila sama pověst o tom, že nás všichni spojenci opustili, že jsme stáli proti fašistickému Německu sami. Ve skutečnosti kapitulovaly vlády imperialistických mocností, do jejichž područí se odevzdala i vláda čs. buržnasie. Sovětský svaz byl vázán dvěma podmínkami: jen v případě, pomůže-li Francie a v dohodě s ní (tak si čs. huržnasie pojistila čs. sovětskou smlouvu), nebo i bez Francie, požádá-li o to vláda CSR jako člěn Společnosti národů. Nejlépe o tom věděl president dr. E. Beneš. Na jeho sondu přišla z Moskvy odpověď: „Na Benešovu otázku, zda Sovětský svaz podle smlouvy poskytne Ceskolovensku pomoc, jestliže Francie mu zůstane věrna a rovněž poskytne pomoc, můžete dát jménem vlády Sovětského svazu kladnou odpověď: stejně kladně můžete odpovědět i na druhou otázku Benešovu, zda SSSR pomůže Československu jako člen Společnosti národů na základě 16. a 17. článku, jestliže se Beneš v případě německého útoku obrátí k Radě SN se žádostí o použití těchto článků.“ Jak známo Beneš se neobrátil o pomoc a nikterak to nezatajoval. Vedle řady pozitivních faktů, jako byly protesty pracujících v Anglii, ve Francii a v celém světě proti znásilnění Československa, jako byly slabé politické i vojenské stránky v samém Německu — jsme měli opravdového spojence, jehož zásah v té chvíli by vyvážil sebevětší drzost a vyděračství Hitlera. Sami jsme tedy nebyli. Sama zůstala — proti naprosté většině obou národů — československá buržoásní vláda. Byl to její definitivní rozchod s lidem. Sovětský svaz také mnichovskou dohodu nikdy neuznal. Vystupoval na mezinárodních fórech proti ni již tenkrát, za války i po ní. Nová smlouva o přátelství, uzavřená v letošním roce mezi CSSR a SSSR toto stanovisko věrného přítele vyjadřuje naprosto jasně a nepřipouští žádné podmíněnosti, se kterou tenkrát vláda kapitalistického Československa spekulovala a prohrála. Dr. GLOZATOR Dr. Edvard Beneš: PAMĚTI Několikeré důrazné pokusy sovětské diplomacie, která v kritických momentech celé této doby až do Mnichova usilovala o společnou schůzku vojenských odborníků z generálních štábů k výměně názorů o společné obraně evropského Východu a Západu proti útoku fašistických velmocí a k níž jsme my podle mých výslovných instrukcí vždy byli ochotni a naprosto připraveni, neměli nikdy u Francouzů, Angličanů aj. až do konce září 1938 úspěch. Tak i po stránce vojenských příprav k přímé obraně proti nacistickému útoku zůstávali jsme v září roku 1938 se Sovětským svazem naprosto sami, znajíce při tom stav svých vzájemných příprav mravních, politických i vojenských a znajíce celkem dobře také stav těchto příprav jak evropského Západu, tak i nacistického Německa a fašistiské Itálie. Evropa byla v této chvíli po každé stránce zralá, aby přijala bez hlesu diktát berchtesgadenského kaprála. A když se Československo v zářijových jednáních s našimi Němci diktátu tomu rozhodně vzepřelo, dostalo 19. září 1938 od vlády britské a francouzské nejprve společnou notu, rozhodně nás vyzývající, abychom přijali návrh kapitulace, v podstatě smluvený napřed mezi Hitlerem a Chamberlainem 15. září v Berchtesgadenu. Když jsme i to odmítli, došlo od Francie a Anglie 21. září ultimativnf vyzvání s důraznými osobními zákroky jejich vyslanců u mne v noci v Praze, odevzdané později i písemně, že, nepřijmeme-li jejich plán na odstoupení tak zv. sudetského území, ponechají nás osudu, který jsme si prý sami připravili. Do války s Německem však rozhodně jen „pro udržení' sudetských Němců v Československu“ nepůjdou. Bylo až bolestně málo těch ve Francii a Anglii, kteří tehdy chápali, že šlo pro Evropu o něco mnohem vážnějšího nežli, o udržení tzv. sudetských Němců v Československu britský a francouzský premiér kapituloval Hrálo se o Československo a bez jeho účasti Mnichov, 29. září 1938 Hitler inkasoval za asistence fašistického dučeho Mussoliniho @1 hlas revoluce 39/70 Z DOPISU VYSLANCE SSSR V ČSR Zvláště veik* pochybnosti o skutečných Benešových záměrech jsem pocítil, kdyt se mnou mluvil jit o hitlerovském memorandu a k němu přtloiené mapě oblastí, ktere Hitler hodlá okupovat 1. října A tváří v tvář tomuto jit naprosto zřejmému ohrožení samotné existence Československa, Beneš t nadále filosofoval a pronášel úvahy o tom. že si nikdy nevezme na sebe odpovědnost za zahájení nové světové války, že první výstřel musí vyjít z Německa a že hlavní obtíž je v tom. že Hitler to neudělá. Jako by v té době již netekla krev v Sude těch a jako by násilí, jehož se na Československu dopuštěn všichni, počínaje Hitlerem a konče Daladierem, nebylo dostatečným důvodem vzepřít se a brání se. Avšak )á jsem se pochopitelně zdržel jakékoli kritiky Beneše a stále jsem pouze hrál úlohu prostředníka pro sdělování jeho informací do Moskvy. Vysvětluji si toto Benešovo chování týmž sociálním strachem, jímž jsou nakaženi a jímž se řídí i jiní „mírotvorci" v Evropě. Beneš se bojí mas. jestliže dříve často a dokonce ochotně mluvil o tom, že v nejhorším se obrátí k lidu a že ho lid podpoří, pak se posledním období začal tohoto lidu bát. 29. září 1938. S. ALEXANDROVSKIJ Mírové hlasy z Německa Mezinárodní den boje proti fašismu měl značný ohlas především v Němec ké demokratické republice, jen v Ber líně manifestovalo za slunného neděl ního dopoledne na 120 000 obyvatel. Byly přítomny i delegace antifašistických organizací ze 13 zemí. Velké mírové a antifašistické shromážděni bylo i v Lipsku a v dalších městech NDR. Na všech památných místech a v bývalých koncentračních táborech byly uspořádány vzpomínková piety a po loženy věnce. Ludwig Einicke, člen předsednictva Výboru protifašistických bojovníků v NDR napsal v Neues Deutschland: ..To vše svědčí o hlubokých změnách. kterých dosáhli němečtí anlifašisté spolu s ostatním obyvatelstvem na půdě země, ze které kdysi fašismus rozpoutal svou zločineckou válku.“ Zdůraznil, že po 25 letech se úspěšně rozvíií antifašistická solidarita v duchu proletářského internacionalismu, tak jak k ní byly položeny přesvědčivéj základy v koncentračních táborech, v ilepálním odboji a na všech protifašistických frontách. fe zvláště pozitivním úkazem, že se tyto antifašistické tradice stávaií vážnou záštitou boje za mír pro/ mladé lidi, kteří se v tak hojném počtu manifestací účastní. Západoněmecké osobnosti pro evropskou bezpečnost Více než 100 západoněmeckých [představitelů kulturního, odborářského a .politického života vyzvalo veřejnost, aby pořádala 10. a 11. října manifestace na podporu svolání konference o evropské bezpečnosti. Ve Frankfurtu n. M. bude mít na poradě o evropské bezpečnosti referát profesor pro vědeckou politiku dr. Eugen Kogon z Darmstadtu. Semináře mají přispět k tomu, aby se vyloučilo nebezpečí vojenských konfliktů v Evropě a realizovaly se konkrétní kroky k trvalé a všestranné mírové spolupráci mezi všemi evropskými zeměmi. V duchu smlouvy mezi SSSR a NSR jsou prakticky všechny hlavní prekážky odstraněny a na pořad dne mohou nastoupit jednání o konsolidaci trvalého mírového stavu v Evropě. Spolková vláda si může být jista — praví se dále ve výzvě, že na této cestě nalezne podporu naprosté většiny národa. Konference o bezpečnosti by měla také být jasnou a ráznou odpovědí na řádění nacionalistických živlů, které žijí právě z mezinárodního napětí. Tento anachronismus z politiky vlády NSR by měl být konečně odstraněn. Také v Německé spolkové republice zvedli antifašisté a členové Svazu pronásledovaných nacismem svůj h%s na obranu míru a proti revanšistickým provokacím. Velká mírová manifestace byla uspořádána na hřbitově ve Stukenbrocku, kde je pochováno na 65 000 sovětských zajatců, kteří zde přišli o život. Před sovětskými hosty, mezi nimiž byl i velvyslanec v Bonnu s. Carapkin, defilovalo přes 6000 lidí — každý z nich nesl deset květů, aby je položil na hroby čestného hřbitova. Manifestace se stala výrazem solidarity a přátelské mírové spolupráce se Sovětským svazem. Byl odtud odeslán apel na bundestag, aby ratifikoval smlouvu o zřeknutí se násilí mezi SSSR a NSR a na spolkovou vládu, aby vyslovila souhlas se svoláním konference o evropské bezpečnosti, kde by oba německé stáfy zasedly jako rovný s rovným. Řečníci označovali smlouvu mezi NSR a SSSR „jako velkou příležitost pro Německou spolkovou republiku, kdy by mohla sehrát novou a důležitou roli v Evropě.” Po dvaceti letech revanšistické politiky vlády CDU/CSU by se mohla stát východiskem z neblahé tradice do proměny země v mírumilovný stát a demokratický pokrok. Bezpečnost pro národ si ovšem žádá i opravdový obrat vztahů NSR k socialistickým státům a především k NDR. Pokud Brandtova vláda ovšem podporuje agresi, zvyšuje vydání na zbrojení a i ve vlastní zemi štve proti komunismu — nemůže to být zatím nic jiného než důkaz, že mocné finanční a zbrojařské skupiny mají neustále vliv na politiku spolkové vlády. -Ü65000 KVĚTŮ PRO HROBY VE STUKENBROCKU BÍLÉ KRIZE — RUDÉ ROŽE, to byl symbol mnoha pietnich shromáždění na památných místech protifašistického boje a utrpení v NDR. MÍSTO ZBROJENÍ UŽITEČNÉ REFORMY Západoněmecký Svaz pronásledovaných nacismem (VVN se ujímá velké mírové iniciativy. Požaduje konečnou ratifikaci smlouvy mezi Německou spolkovou republikou a Sovětským svazem, kterou považuje pro německý národ za velkou šanci. Zřeknutí se násilí musí také znamenat drastické snížení rozpočtových částek na zbrojení. Kancléř Brandt prohlásil, že sezóna letošního parlamentního podzimu bude ve znamení počátku dalekosáhlých reforem. Výdaje spolkové republiky přesáhnou sto miliard marek. Proč ale téměř jednu čtvrtinu mají pohltit částky na neproduktívni zbrojení? Na pořad dne by se měly konečně dostat tolik potřebné reformy na poli sociál a ním. v bytové výstavbě, ve školství ve vědeckotechnických oborech. Předseda VVN dr. Josef Rossaint pozval významné osobnosti veřejného života z Belgie, Lucemburska Francie k otevřené výměhě názorů a na mezinárodní forum. Očekávají se další konkrétní podněty pro upevnění evropské bezpečnosti, zmírněni napětí mezi národy a pro rozvoj mírové spolupráce v Evropě. JXXXXXXXXXVXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXVXXXXXXXXXX^XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXVXXXXXXXXXVXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXVXXXXNXXXXXXXX Ekonomická základna neofašismu v NSR Je známo, že Friedrich Flick patřil k nejvýznamnčjšim finančníkům hitlerovského fašismu. Před r. 1933 využíval svého mocného hospodářského vlivu, k tomu, aby spolu s jinými vlivnými monopolisty urovnal cestu Hitlerovi a připravoval druhou světovou válku. Za války pak docilovaly Flickovy koncerny ohromné zisky bezohledným vykořistováním vězňů koncentračních táborů. Dnes je „Verwaltungsgesellschaft für industrielle Unternehmungen Friedrich Flick-GmbH“ největším zbrojním koncernem v západním Německu. Je v úzkém spojení s fašistickým pravicovým kartelem pod vedením F. J. Strausse. I jiné západoněmecké velkokoncerny jako Quandt, Messerschmitt-Bölkow a Siemens mají v Bavorsku své ekonomické pozice a zbrojní základny. Otto Andreas Friedrich, osobně ručící společník Flickova koncernu, je ve vedení západoněmeckého Průmyslového svazu (B. D. I.). Ke koncernu Flick náleží také vlivný závod Daimler-Benz. Jeden z šéfů tohoto závodu Hans Martin Schleyer je místopředsedou Svazu zaměstnavatelů (Arbeitsgeberverband — B. D. A.). Slučování zbrojních firem s militarismem Slučování moct a zájmu zbrojních firem s vojenskou hierarchií vytváří v NSR nové, mír a svobodu ohrožující formy. V odbočkách velkých zbrojních firem se to hemží bývalými důstojníky. Jsou sem nasazováni jako „vojenské spojky“. Zde několik příkladů: Siegfried W e s t p h a 1, generál jezdectva m. s. se stal ředitelem Rheinische Stahlwerke (Rýnské ocelárny); generál letectva m. s. Dieter P e 11 z přijal vlivnou vedoucí pozici u koncernu Siemens; plukovník gen. štábu m. s. Sauerbruch se stal členem před sednictva firmy „Mobil Oil AG““; ge nerálmajor m. s. Lothar von Heine mann zastupuje v Bonnu firmu „Allgemeine deutsche * Phillips-Industrie AG“; generálmajoi Hentz hájí zájmy firmy „Boing International Corporation“; generál letectva m. s. P a n i t z k i je předsedou poradního sboru firmy „Europavia“; plukovník gen. štábu m. s. S c h v a r z je poradcem firmy „Conti—Flug AG“; plukovník Schweinshagen je vojenským poradcem firmy Powell & Co. Schweinshagen bv! Dředtím v leteckém úřadě pro pátrací a záchrannou službu. Státní tajemník a pověřenec pro techniku a zabezpečení v západoněmeckém min. obrany, Ernst Wolf Mommsen byl za Hitlerovy vlády Hauptabteilungsleiter v ministerstvu pro zbrojení. Za druhé světové války byl zodpovědný za přísun zbraní ne frontu. K zvláštnímu štábu zbrojního hospodářství patří vedle Mommsena ještě další vlivní zástupci monopolního kapitálu. Ze skutečností, žfe západoberlínský předseda CDU Lorenz pozval předsedu CSU Franze Josefa Strausse k dalším politickým pohovorům do západního Berlína, je zřejmé, že se Straussova strana vměšuje v západním Berlíně a tak posiluje provokační politiku vůči NDR. Pod nadpisem „Nejnebezpečnější muži Evropy“ pranýřoval tyto dny časopis švédské odborové centrály „Aftonbladet“ předsedu CSU Franze Josefa Strausse a západoněmeckého tiskového krále Axela Springera jako vedoucí exponenty západoněmecké revanšistické politiky. Jsou prý a v úzkém spojení s britským rasistou konzervativním posiaticem Enochem Powellem a s ultrareakčním politikem v Severním Irsku, Janem Paisleym. V polovině letošního roku dleli vedoucí funkcionáři Svazu vypuzených a landmannšaftů Becher, Czaja a Hupka v USA. aby tam vedli porady se svými politickými přáteli a spojenci, jak pokračovat v politice studené války a aby zjistili, jakou podporu mohou očekávat landmannšafty a pravicový kartel pod vedením Franze Josefa Strausse při svém útoku proti zabezpečení míru v Evropě, od reakčních sil v USA. V Bávorsku bylo zřízeno revanšistické centrum. Nese krycí označení „Sudetendeutsche Stiftung“ (Sudetoněmecká nadace) a slouží pravicovému kartelu. Bavorský ministerský předseda Alfons Goppel (CSU) předal „sudetoněmeckému landmannšaftu“ text příslušného, bavorským zemským sněmem jednohlasně přijatého zákona. Této revanšistické nadaci dalo Bavorsko k dispozici prozatím 200 000 marek. Předsedou „Sudetoněmeckého landmannšaftů“ je pověstný nacista Franz Böhm. „Nadace“ má za úkol mezi západoněmeckou mládeží propagovat učení o revanšismu a národní nenávisti. Nutnost odboje proti pravicovým silám Ministerská rada NDR říká ve svém prohlášení k uzavření smlouvy mezi SSSR a NSR toto: „Sám spolkový kancléř Willy Brandt prohlásil, že jde nyní o to, co se z této smlouvy udělá. To závisí především na tom, zda západoněmecký lid překoná odpor pravicových sil proti této smlouvě a dojde k poznání, že pravicové síly nemohou občanům NSR poskytnout žádnou reálnou politickou alternativu. Odpor pravicových sil proti této smlouvě neznaníená nic jiného, než udržování trvalého napětí, a snahu pokusit se o vyvolání vojenského konfliktu, jakmile tyto síly nabudou přesvědčení, že jim to politická situace ve světě dovolí.“