Hlas Revoluce, 1972 (XXV/26-52)
1972-07-01 / No. 26
Děláme všechno pro to, aby srdce Evropy, tedy i naše vlast, bilo bez pečně v míru a se zdravým tempem života. Víme ovšem také, že pro trvalé a všestranné zajištěni naši existence jsou nutné přátelské kon takty i s ostatním mírumilovným lidem na obou polokoulích naší pia nety. A také proto, aby i tam, na druhých kontinentech, mohli počítat s naší podporou a s naším přátelstvím jako s pozitivní jistotou. ■ V červnu navštívila Československo ministerská předsedkyně druhé nej početnější země na světě pani Indíra Gándhíová. Představitelka asijské země, v jejímž sousedství řádí válka. Sama ve svém projevu vyjádřila úctu velkým lidským hodnotám, které překračují zeměpisné hranice i hranice času. Mír a socialismus takovými hodnotami nesporně jsou ■ Indie má za sebou dlouhá léta národně osvobozeneckého boje a pani I. Gándhíová osobně roky vězení a perzekuce. Nyní jde o to, aby mili- PRES KONTINENTY ánové masy lidu — které se podařilo v minulosti přivést k protiimperialistickému národně osvobozeneckému boji — se aktivně zapojily i do budováni lepší budoucnosti v duchu racionálního pokroku a socialismu. Indie, která je sousedem Indočíny a tak bezprostředním svědkem krvavé agrese USA na tomto kontinentě, jistě sama nejlépe vi, jak je nutné upevňovat přátelství a bezpečnost ve všech světadílech. ■ Druhá vzácná návštěva v ČSSR přijela přes oceán, ze západního amerického kontinentu. Kubánská republika je první socialistickou zemi na západní polokouli. Její revoluční vláda v čele s prvním tajemníkem Komunistiké strany Kuby dr. Fidelem Castrem Ruz vede již 13 let svoji zemi cestou socialistické přeměny v duchu marxisticko-Ieninských idejí. Fidel Castro Ruz prodělal povstalecké boje proti vojenské diktatuře, byl zavřen ve vězení, žil v emigraci. Nikdy se však nedal zlomit ve svém revolučním přesvědčení. Boj proti imperialistické nadvládě i proti diktatuře domácích přisluhovačů musil být zákonitě spjat i s revolucí, jejímž cílem je socialismus. ■ Příklad kubánské revoluce na západní polokouli, v imperialistickém obklíčení a pod palbou politiky izolace a diskriminace se stal novým jevem světového růstu socialismu v poválečné mírové době. Revoluční Kuba se přirozeně mohla rozvíjet jen díky existenci světového socialistického tábora a všestranné pomoci Sovětského svazu — morální, politické, hospodářské i vojenské. Její vzor je atrak tivní pro řadu závislých latinsko-amerických zemí a pro revoluční hnutí třetího světa vůbec. ■ Je to světová konfrontace socialistické síly míru — proti imperialistické ukázce agresivní politiky USA v Indočíně. Tato třídní ilustrace dvou sil ve světě, na odlehlých kontinentech, působí nepřetržitě, bezprostředně a na každého vidoucího člověka. ■ Velká cesta Fidela Castra Ruz tuto konfrontaci ještě zřetelněji ilustruje. Jeho trasa vede do Guineje, Alžírska, Bulharska, Rumunska, Maďarska, Polska, NDR, ČSSR a vrcholí v prvním socialistickém státu východní polokoule — v SSSR. Je to cesta prvního socialistického amerického státníka přes tři kontinenty. Cesta historická, která dává nahlédnout do budoucích stránek dějin, které se v době boje za mír a socialismus teprve napíší. DR. GLOSATOR MUŽ V POZADÍ I když vůdce západoněmecké opoziční strany CDU/CSU je Barzel, nikdo' nepochybuje o tom, že stejný vliv má v klerikální straně i vůdce její bavorské odnože dr. h. c. Franz Josef Strauss. Není také pochyb o tom, že zvítězí-li v příštích volbách klerikálové, bude Strauss nástupcem Williho Brandta ve funkci spolkového kancléře. Má totiž podporu nejen mezí příslušníky vlastní strany, ale 1 v politických organizacích a stranách, které stojí naprovo od ní, jako je neonacistická strana NPD nebo Witikobumd. V roce 1965 měl Wítikobund —■ ač není sám politickou stranou — mezi poslanci bundestagu dvanáct členů. Jen tři byli zvoleni za CDU/ CSU, čtyři za FDP a čtyři za neonacistlckou stranu NPD. Mezi těmito poslanci jsou známá jména, jako např. prof. Ernst Anrich, který je vedoucím ideologem strany NPD, nebo „president v exilu“ dr. Walter Becher, mluvčí „sudetoněmeckých krajanských sdružení“. Jiný, u nás smutně známý Siegfried Zoglmann, byl předním funkcionářem v řadě fašistických organizací, kromě jiného také územním vedoucím Hitlerjugend v tzv. protektorátu Böhmen und Mahren, zatímco jeho kolega dr. Heinz Lange zastával tuto funkci v Sudetech. Kromě toho byl také velitelem roty u zbraní SS. Mezi dalšími prominenty1 Witikohundu s hnědou minulostí patří bývalý SA-sturmbannfilhrer prof. Herbert Böhme, bývalý osvětový pracovník strany NSDAP dr. Viktor Aschenbrenner, bývalý zástupce Konrada Henleina a později generální zmocněnec pro Göringöv čtyřletý plán v Sudetech dr. Walter Brandt. Připočteme-li k tomu, že sám „president v exilu“ Becher byl vedoucím redaktorem libereckých nacistických novin Die Zeit, dovedeme sl jistě představit, jaká by to byla politika F. J. Strausse, 'to/by se jejich pomocí dostal k močil Strauss však nekamarádí jen s pány z Witikohundu. Mezi jeho podporovateli jsou i členové akce Widerstand. kteří jsou ještě mnohem agresivnější. Svědčí o tom hesla aklamovaná na ustavující schůzi akce: „Willi Brandt an die Wandt!“ (Brandt ke zdi!) nebo „Macht aus Jedem roten einen Toten!“ (Z každého rudého udělat mrtvého!] A po vzoru svých předchůdců z dob Výmarské republiky, kteří se připravovali na zavraždění pokrokových politiků Eisnera, Rathenaua, Erbergera a dalších, podnikli před několika měsíci pokus o atentát na presidenta Heinemanna. Paní Indíra Gándhíová, ministerská předsedkyně Indie, navštívila po úkon čení oficiálních jednání v doprovodu ministra zahraničních věcí ČSSR lni. B. Chňoupka a indického velvyslance v ČSSR S. H. Desaie zámek Konopiště. Se zájmem si prohlédla vzácné umělecké sbírky, světoznámou kolekci loveckých trofejí i zbrojnici s umělecky zdobenými zbraněmi z dílen italských a německých mistrů 16. a 17. století. Kopti jednoho exponátu — dvouručního meče s historickou přílbou — darovala paní I. Gándhiové správa zámku. Foto: ČTK—K. Mevald Hlas revoluce 26/72 Na popravách nevinných českých vlastenců v období výjimečného stavu v roce 1942 se v českých krajích podílely jednotky Schutzpolizei. Mnozí z příslušníků schupa jsou stíháni za zločiny proti lidskosti. Také jejich jména budou předána k dalšímu řízení justičním orgánům v NSR. ★ v PAUL BÄEHREN, nar. 1. 4. 1893 Mainz, bývalý velitel 20. pluku Schutzpolizei „Böhmen“. Jako velitel tohoto pluku je odpovědný za všechny popravy, které vykonávali příslušníci schupo zejména v Praze Kobylisích, v Pardubicích na Zámečku, v Plzni, Lubech u Klatov a v Táboře. Určoval velitele a členy popravčích čet, podával o vykonaných popravách hlášení nadřízeným nacistickým orgánům. Řídil také jednotky schupo při ničení a vraždách v Lidicích a Ležákách. KARL KICHERER, nar. v r. 1895, býv. kapitán Schutzpolizei a velitel praporu „Prag". Je odpovědný za zločiny, spáchané v obvodu působnosti svéhq praporu. AUGUST MARWEDEL, nar. 16. 6. 1884 ve Freren, býv. major Schutzpolizei a wehrmachtu, velitel detašované roty schupo v Kladně. Podílel se na likvidaci obce Lidice. Navíc jako velitel roty určil popravčí četu, která dne 1. června 1942 zavraždila ha střelnici v Krnči u Kladna šest osob. ALBERT MAROCK, nar. 30. 1. 1892, býv. kapitán a velitel 6. roty praporu Schutzpolizei „Prag“. JOHANN MOERSCHEL, nar. 13. 7. 1904, býv. poručík praporu Schutzpolizei „Prag“. Byl velitelem popravčí čety. FRANZ REINTHALER, nar. 7. 7. 1916, býv. nadporučík praporu Schutzpolizei „Prag“. Byl rovněž velitelem popravčí čety. WILHELM JOCHINTKE, data narození nezjištěna, býv. poručík praporu Schutzpolizei „Prag“. Byl velitelem popravčí čety. Nese především odpovědnost za popravy 99 vlastenců, kteří byli v Praze zastřeleni ve dnech 24., 27. a 30. června 1942. JAN JESSEN, nar. 6. 7. 1905, býv. poručík praporu Schutzpolizei „Prag“ Byl velitelem popravčí čety. — Klcherer, Marock, Reinthaler, Morschei, Jochintke a Jessen se v období 2. stanného práva podíleli jako velitelé popravčích čet na zavraždění nejméně 288 českých vlastenců. FRANZ BARTH, nar. 19. 3. 1907 v Charlottenburgu, býv. pobočník velitele praporu Schutzpolizei „Prag“ Určoval konkrétní důstojníky z praporu do funkcí velitelů popravčích čet. Osobně se účastnil s příslušníky schupo dne 10. června ničení obce Lidice. WILHELM ZÁWODNlK, nar. 18. 10. 1902 v Komárově u Brna. PETR BZENSKÝ, nar. 19. 7. 1911 v Litvínově. ANTONIN SCHWEJDA, nar. 31. 12. 1903 v Prachaticích. KARL OPPOLZER, nar. 16. 6. 1895 ve Vídni. FELIX MÜLLER, nar. v r. 1904 ve Frankfurtu n. Mohanem. PAVEL KLONZE, nar, 28. 1. 1903 v Konstadtu v Horním Slezsku. Všichni byli rovněž 'příslušníky praporu Schutzpolizei „Prag“. Záwodník, Bzenský, Schwejda, Müller a Oppolzer se navíc podíleli na popravách českých vlastenců ve 2. stanném právu, aniž byli do popravčích čet určeni. Přihlásili se k popravám jako dobrovolníci. J. M. ZLOČINCI Z 2. STANNÉHO PRÁVA • ZVON V BARANOVICI Na pozvání Sovětského výboru bývalých účastníků války byla ve dnech 21. až 26. června v Sovětském svazu sedmičlenná delegace Československého svazu protifašistických bojovníků, vedená místopředsedou federálního výboru ČSSPB a předsedou ÚV ČSPB soudruhem Josefem Vojáčkem-Tarasem. Delegace se zúčastnila odhalení monumentálního památníku v Baranovíčl v oblasti Minsk, kde v období heydrichiády dne 23. června 1942 nacisté zákeřně zavraždili tři tisíce československých občanů — můžů, žen a dětí z rodin inteligence. Nad jejich hroby byl nyní k třicátému výročí tohoto barbarského činu vybudován mohutný, 14 metrů vysoký památník s dominantou zvonu, který se již i při menším závanu větru rozezvučí. K odhalení památníku se shromáždilo 15 000 lidi z Baranoviči a oblasti Brestu, aby se poklonili památce obětí nacismu. Jménem čs. delegace odbojářů promluvil člen předsednictva FV ČSSPB soudruh Ladislav Stasko, který v letech Velké vlastenecké války bojoval jako partyzán v oblasti Minsk. Pietni slavnost se stala velkou manifestací bratrské družby národů Československa a Sovětského svazu. Delegace navštívila i bývalou pevnost v Brestu, velkou tkalcovnu, kolchoz aj. Členem delegace byl i šéfredaktor Hlasu revoluce, který se v příštích číslech rozdělí s našimi čtenáři o své bohaté zážitky z návštěvy této části Bílé Rusi. NSR „Jen mladé a naprosto spolehlivé kamarády můžeme zařazovat do pořádkových oddílů,“ píše se v dopise krajského svazku neonacistické NPD v Gelsenkirchenu. Dopis, který je po nacistickém vzoru označen razítkem Geheim, zveřejnil zemský svaz Socialistické dělnické mládeže v Severním Porýní — Vestfálsku. Úderné oddíly NPD mají být budovány zcela podle vzoru SA a mají být „kdykoliv připraveny k tvrdému zásahu“. (m) Podařený svědek V době letnicových svátků roku 1971 vhodil Horst Schmidt, přívrženec neonacistické strany NPD v Moerském kraji NSR dva velké kameny do bytu odborářského funkcionáře Wernera Frösebo. V minulých dnech se konal proti neonacistickému provokatérovi proces. Ovzduší, ve kterém probíhalo soudní řízení, snad nejlépe charakterizuje otevřený dopis, který poslal Jupp Mallmann, tajemník Německé komunistické strany, ministerskému předsedovi země .Nordrhein- Westfalen H. Kühnovt. V dopisu, který uveřejnil západoněmecký antifašistický časopis Die Tat z 22. 4. 1972, se .mimo jiné praví: „Soud musel nutně uložit neonacistovi alespoň najnižší trest. Nehorázné však je, že svědek obhajoby A. Böhm, rovněž člen NPD a spolupachatel, mohl před soudem beztrestně prohlásit: Ano, jsme pro zřízení plynových komor, či pro pověšení komunistů! Nad to označil obžalovaný Horsř Schmidt rovněž člen NPD) Německou komunistickou stranu a Sociálně demokratickou stranu Německa za společné zrádce a žádal plynové komory pro tyto „zrádce”. Tohoto muže chtěl pan státní zástupce osvobodit. Svědkovi bylo za jeho požadavek plynových komor vyplaceno svědečné. Beztrestně, se svědečným v kapse, mohl tento štváč odejít domů. ; Ptám se Vás, pane ministerský předsedo, co se ještě musí říci nebo učinit, než státní úřady zde zakročí?“ Na snímku pa/nátník v Baranoviči. ZLOČINCI na volné noze Tak nazvala svůj pořaa moskevská televize. Je věnován štvavým vysílačkám v Mnichově, kde jak známo budou letos uspořáduny XX. olympijské hry. Filmový dokument sovětských televizních pracovníků dokazuje, že se jedná o vysílačky, které nejen působí ideologickou diverzi, ale mají i své špionážní úkoly. Přináší také řadu dokladů o tom, jací jsou lidé, kteří tyto vysílačky obsluhují a rediguji — bývalí nacisté, příslušníci SS, gestapůci, konfidenti. Ve stanici Liberty /Svoboda), která je zaměřena výhradně proti Sovětskému svazu, pracují nejen bývalí hitlerovci, ale také přívrženci hnuti KONRU, v jehož čele stál zrádný generál Vlasov. Jaká zvěrstva vlasovci napáchali v akcích proti partyzánům ještě v posledních dnech války, není třeba znovu opakovat. Stačí snad vzpomenout likvidace Javoříčka, anebo událost, která se stala v posledních hodinách války nedaleko našich hranic u obce Kámen v Lužici. Skupina vlasovců přepadla obvaziště příslušníků 2. polské armády, těžce zraněné vojáky postřílela, některým za živa vypíchali oči a uřezali přirození. Před svým odchodem pohodili těla polských vojáků na hnojiště. Na dalších dokumentech získaných z trofejních archivů gestapa, byla dokázána konfidentská práce řady spolupracovníků této vysílačky. Ovšem nejsou to jen vysílačky, které znepokojují účastníky olympijských her. Bulharský národní olympijský výbor ostře protestoval proti uspořádání Kongresu evropské nacionálni mládeže v Mnichově ve dnech olympiády, jako otevřené provokaci proti účastníkům her. Olympijský komitét NDR zase upozornil na štvavé tiskoviny, které jsou v souvislosti s pořádáním olympijských her publikovány, jako například: Olympijská čítanka, Od Athén k Mnichovu a v neposlední řadě na publikaci Nazi- Olympiade, která je vlastně přetištěnou kronikou publikace, vydané nacisty, včetně fotografie Adolfa Hitlera na úvodní stránce. JK POLSKO Předsedou ústřední rady polského ZBOWIDU — Svazu bojovníků za svobodu a demokracii — byl jako nástupce Józefa Cyrankiewicze, který odešel na vlastní žádost, zvolen Piotr Jaroszewicz, předseda polské vlády. Jedním z místopředsedů byl zvolen i dosavadní předseda ŰV ZBOWIDU Miecszyslaw Móczár a na jeho místo přichází Stanislaw Wrônski, ministr kultury Polské lidové republiky. (P) FOTOKRONIKA V přítomnosti desítek tisíc obyvatel a představitelů polské společnosti byl v hlavním městě NDR slavnostně odhalen pomník polského vojáka a německého protifašisty. Je symbolem pokrokových tradic obou národů a svědectvím účasti Polska v útoku na Berlín. Projekt pomníku je dílem prof. T. Lodzianého a Z. Wolské z Polska a A. Wittigsa z NDR. Slavnostního odhalení pomníku se zúčastnili představitelé nejvyšších stranických a státních orgánů z obou zemí. Na snímku /zleva): předseda rady ministrů NDR W. Stoph, předseda rady ministrů PLR P. Jaroszewicz a první tajemník ŰV SED E. Honecker.