Hlas Revoluce, 1972 (XXV/26-52)

1972-07-01 / No. 26

Děláme všechno pro to, aby srdce Evropy, tedy i naše vlast, bilo bez pečně v míru a se zdravým tempem života. Víme ovšem také, že pro trvalé a všestranné zajištěni naši existence jsou nutné přátelské kon takty i s ostatním mírumilovným lidem na obou polokoulích naší pia nety. A také proto, aby i tam, na druhých kontinentech, mohli počítat s naší podporou a s naším přátelstvím jako s pozitivní jistotou. ■ V červnu navštívila Československo ministerská předsedkyně druhé nej početnější země na světě pani Indíra Gándhíová. Představitelka asijské země, v jejímž sousedství řádí válka. Sama ve svém projevu vyjádřila úctu velkým lidským hodnotám, které překračují zeměpisné hranice i hranice času. Mír a socialismus takovými hodnotami nesporně jsou ■ Indie má za sebou dlouhá léta národně osvobozeneckého boje a pani I. Gándhíová osobně roky vězení a perzekuce. Nyní jde o to, aby mili- PRES KONTINENTY ánové masy lidu — které se podařilo v minulosti přivést k protiimpe­­rialistickému národně osvobozeneckému boji — se aktivně zapojily i do budováni lepší budoucnosti v duchu racionálního pokroku a socialis­mu. Indie, která je sousedem Indočíny a tak bezprostředním svědkem krvavé agrese USA na tomto kontinentě, jistě sama nejlépe vi, jak je nutné upevňovat přátelství a bezpečnost ve všech světadílech. ■ Druhá vzácná návštěva v ČSSR přijela přes oceán, ze západního amerického kontinentu. Kubánská republika je první socialistickou zemi na západní polokouli. Její revoluční vláda v čele s prvním tajemníkem Komunistiké strany Kuby dr. Fidelem Castrem Ruz vede již 13 let svoji zemi cestou socialistické přeměny v duchu marxisticko-Ieninských idejí. Fidel Cas­tro Ruz prodělal povstalecké boje proti vojenské diktatuře, byl zavřen ve vězení, žil v emigraci. Nikdy se však nedal zlomit ve svém revoluč­ním přesvědčení. Boj proti imperialistické nadvládě i proti diktatuře domácích přisluhovačů musil být zákonitě spjat i s revolucí, jejímž cí­lem je socialismus. ■ Příklad kubánské revoluce na západní polokouli, v imperialistickém obklíčení a pod palbou politiky izolace a diskrimi­nace se stal novým jevem světového růstu socialismu v poválečné míro­vé době. Revoluční Kuba se přirozeně mohla rozvíjet jen díky existen­ci světového socialistického tábora a všestranné pomoci Sovětského svazu — morální, politické, hospodářské i vojenské. Její vzor je atrak tivní pro řadu závislých latinsko-amerických zemí a pro revoluční hnu­tí třetího světa vůbec. ■ Je to světová konfrontace socialistické síly míru — proti imperialistické ukázce agresivní politiky USA v Indočíně. Tato třídní ilustrace dvou sil ve světě, na odlehlých kontinentech, pů­sobí nepřetržitě, bezprostředně a na každého vidoucího člověka. ■ Vel­ká cesta Fidela Castra Ruz tuto konfrontaci ještě zřetelněji ilustruje. Jeho trasa vede do Guineje, Alžírska, Bulharska, Rumunska, Maďarska, Polska, NDR, ČSSR a vrcholí v prvním socialistickém státu východní polokoule — v SSSR. Je to cesta prvního socialistického amerického státníka přes tři kontinenty. Cesta historická, která dává nahlédnout do budoucích stránek dějin, které se v době boje za mír a socialismus teprve napíší. DR. GLOSATOR MUŽ V POZADÍ I když vůdce západoněmecké opo­ziční strany CDU/CSU je Barzel, nikdo' nepochybuje o tom, že stejný vliv má v klerikální straně i vůdce její bavor­ské odnože dr. h. c. Franz Josef Strauss. Není také pochyb o tom, že zvítězí-li v příštích volbách kleriká­­lové, bude Strauss nástupcem Williho Brandta ve funkci spolkového kanclé­ře. Má totiž podporu nejen mezí pří­slušníky vlastní strany, ale 1 v poli­tických organizacích a stranách, kte­ré stojí naprovo od ní, jako je neo­­nacistická strana NPD nebo Witiko­­bumd. V roce 1965 měl Wítikobund —■ ač není sám politickou stranou — mezi poslanci bundestagu dvanáct členů. Jen tři byli zvoleni za CDU/ CSU, čtyři za FDP a čtyři za neona­­cistlckou stranu NPD. Mezi těmito poslanci jsou známá jména, jako např. prof. Ernst Anrich, který je vedoucím ideologem strany NPD, nebo „president v exilu“ dr. Walter Becher, mluvčí „sudetoněmec­­kých krajanských sdružení“. Jiný, u nás smutně známý Siegfried Zogl­­mann, byl předním funkcionářem v řadě fašistických organizací, kromě jiného také územním vedoucím Hit­lerjugend v tzv. protektorátu Böhmen und Mahren, zatímco jeho kolega dr. Heinz Lange zastával tuto funkci v Sudetech. Kromě toho byl také ve­litelem roty u zbraní SS. Mezi další­mi prominenty1 Witikohundu s hnědou minulostí patří bývalý SA-sturmbann­­filhrer prof. Herbert Böhme, bývalý osvětový pracovník strany NSDAP dr. Viktor Aschenbrenner, bývalý zástupce Konrada Henleina a později generální zmocněnec pro Göringöv čtyřletý plán v Sudetech dr. Walter Brandt. Připočteme-li k tomu, že sám „presi­dent v exilu“ Becher byl vedoucím redaktorem libereckých nacistických novin Die Zeit, dovedeme sl jistě představit, jaká by to byla politika F. J. Strausse, 'to/by se jejich pomocí dostal k močil Strauss však nekamarádí jen s pá­ny z Witikohundu. Mezi jeho podpo­rovateli jsou i členové akce Wider­stand. kteří jsou ještě mnohem agre­sivnější. Svědčí o tom hesla aklamo­vaná na ustavující schůzi akce: „Willi Brandt an die Wandt!“ (Brandt ke zdi!) nebo „Macht aus Jedem roten einen Toten!“ (Z každého rudého udělat mrtvého!] A po vzoru svých předchůdců z dob Výmarské republi­ky, kteří se připravovali na zavraž­dění pokrokových politiků Eisnera, Rathenaua, Erbergera a dalších, pod­nikli před několika měsíci pokus o atentát na presidenta Heinemanna. Paní Indíra Gándhíová, ministerská předsedkyně Indie, navštívila po úkon čení oficiálních jednání v doprovodu ministra zahraničních věcí ČSSR lni. B. Chňoupka a indického velvyslance v ČSSR S. H. Desaie zámek Konopiště. Se zájmem si prohlédla vzácné umělecké sbírky, světoznámou kolekci lovec­kých trofejí i zbrojnici s umělecky zdobenými zbraněmi z dílen italských a německých mistrů 16. a 17. století. Kopti jednoho exponátu — dvouruční­­ho meče s historickou přílbou — darovala paní I. Gándhiové správa zámku. Foto: ČTK—K. Mevald Hlas revoluce 26/72 Na popravách nevinných českých vlastenců v období výjimečného sta­vu v roce 1942 se v českých krajích podílely jednotky Schutzpolizei. Mno­zí z příslušníků schupa jsou stíháni za zločiny proti lidskosti. Také jejich jména budou předána k dalšímu ří­zení justičním orgánům v NSR. ★ v PAUL BÄEHREN, nar. 1. 4. 1893 Mainz, bývalý velitel 20. pluku Schutzpolizei „Böhmen“. Jako velitel tohoto pluku je odpovědný za vše­chny popravy, které vykonávali pří­slušníci schupo zejména v Praze Ko­­bylisích, v Pardubicích na Zámečku, v Plzni, Lubech u Klatov a v Táboře. Určoval velitele a členy popravčích čet, podával o vykonaných popra­vách hlášení nadřízeným nacistickým orgánům. Řídil také jednotky schupo při ničení a vraždách v Lidicích a Ležákách. KARL KICHERER, nar. v r. 1895, býv. kapitán Schutzpolizei a velitel praporu „Prag". Je odpovědný za zlo­činy, spáchané v obvodu působnosti svéhq praporu. AUGUST MARWEDEL, nar. 16. 6. 1884 ve Freren, býv. major Schutzpo­lizei a wehrmachtu, velitel detašova­né roty schupo v Kladně. Podílel se na likvidaci obce Lidice. Navíc jako velitel roty určil popravčí četu, která dne 1. června 1942 zavraždila ha střelnici v Krnči u Kladna šest osob. ALBERT MAROCK, nar. 30. 1. 1892, býv. kapitán a velitel 6. roty prapo­ru Schutzpolizei „Prag“. JOHANN MOERSCHEL, nar. 13. 7. 1904, býv. poručík praporu Schutzpo­lizei „Prag“. Byl velitelem popravčí čety. FRANZ REINTHALER, nar. 7. 7. 1916, býv. nadporučík praporu Schutz­polizei „Prag“. Byl rovněž velitelem popravčí čety. WILHELM JOCHINTKE, data naro­zení nezjištěna, býv. poručík praporu Schutzpolizei „Prag“. Byl velitelem popravčí čety. Nese především odpo­vědnost za popravy 99 vlastenců, kteří byli v Praze zastřeleni ve dnech 24., 27. a 30. června 1942. JAN JESSEN, nar. 6. 7. 1905, býv. poručík praporu Schutzpolizei „Prag“ Byl velitelem popravčí čety. — Kl­­cherer, Marock, Reinthaler, Morschei, Jochintke a Jessen se v období 2. stanného práva podíleli jako velitelé popravčích čet na zavraždění nejmé­ně 288 českých vlastenců. FRANZ BARTH, nar. 19. 3. 1907 v Charlottenburgu, býv. pobočník ve­litele praporu Schutzpolizei „Prag“ Určoval konkrétní důstojníky z pra­poru do funkcí velitelů popravčích čet. Osobně se účastnil s příslušníky schupo dne 10. června ničení obce Lidice. WILHELM ZÁWODNlK, nar. 18. 10. 1902 v Komárově u Brna. PETR BZENSKÝ, nar. 19. 7. 1911 v Litvínově. ANTONIN SCHWEJDA, nar. 31. 12. 1903 v Prachaticích. KARL OPPOLZER, nar. 16. 6. 1895 ve Vídni. FELIX MÜLLER, nar. v r. 1904 ve Frankfurtu n. Mohanem. PAVEL KLONZE, nar, 28. 1. 1903 v Konstadtu v Horním Slezsku. Všichni byli rovněž 'příslušníky praporu Schutzpolizei „Prag“. Zá­­wodník, Bzenský, Schwejda, Müller a Oppolzer se navíc podíleli na popra­vách českých vlastenců ve 2. stanném právu, aniž byli do popravčích čet určeni. Přihlásili se k popravám jako dobrovolníci. J. M. ZLOČINCI Z 2. STANNÉHO PRÁVA • ZVON V BARANOVICI Na pozvání Sovětského výboru bý­valých účastníků války byla ve dnech 21. až 26. června v Sovětském svazu sedmičlenná delegace Českosloven­ského svazu protifašistických bojov­níků, vedená místopředsedou federál­ního výboru ČSSPB a předsedou ÚV ČSPB soudruhem Josefem Vojáčkem-Tarasem. Delegace se zúčastnila od­halení monumentálního památníku v Baranovíčl v oblasti Minsk, kde v období heydrichiády dne 23. června 1942 nacisté zákeřně zavraždili tři ti­síce československých občanů — mů­­žů, žen a dětí z rodin inteligence. Nad jejich hroby byl nyní k tři­cátému výročí tohoto barbarského či­nu vybudován mohutný, 14 metrů vy­soký památník s dominantou zvonu, který se již i při menším závanu vět­ru rozezvučí. K odhalení památníku se shromáž­dilo 15 000 lidi z Baranoviči a oblasti Brestu, aby se poklonili památce obě­tí nacismu. Jménem čs. delegace od­­bojářů promluvil člen předsednictva FV ČSSPB soudruh Ladislav Stasko, který v letech Velké vlastenecké vál­ky bojoval jako partyzán v oblasti Minsk. Pietni slavnost se stala velkou manifestací bratrské družby národů Československa a Sovětského svazu. Delegace navštívila i bývalou pev­nost v Brestu, velkou tkalcovnu, kol­choz aj. Členem delegace byl i šéfre­daktor Hlasu revoluce, který se v příštích číslech rozdělí s našimi čtenáři o své bohaté zážitky z ná­vštěvy této části Bílé Rusi. NSR „Jen mladé a naprosto spolehlivé kamarády můžeme zařazovat do po­řádkových oddílů,“ píše se v dopise krajského svazku neonacistické NPD v Gelsenkirchenu. Dopis, který je po nacistickém vzoru označen razítkem Geheim, zveřejnil zemský svaz Socia­listické dělnické mládeže v Severním Porýní — Vestfálsku. Úderné oddíly NPD mají být budovány zcela podle vzoru SA a mají být „kdykoliv při­praveny k tvrdému zásahu“. (m) Podařený svědek V době letnicových svátků roku 1971 vhodil Horst Schmidt, přívrže­nec neonacistické strany NPD v Moer­­ském kraji NSR dva velké kameny do bytu odborářského funkcionáře Wer­nera Frösebo. V minulých dnech se konal proti neonacistickému provoka­térovi proces. Ovzduší, ve kterém probíhalo soudní řízení, snad nejlépe charakterizuje otevřený dopis, který poslal Jupp Mallmann, tajemník Ně­mecké komunistické strany, minister­skému předsedovi země .Nordrhein- Westfalen H. Kühnovt. V dopisu, kte­rý uveřejnil západoněmecký antifa­šistický časopis Die Tat z 22. 4. 1972, se .mimo jiné praví: „Soud musel nutně uložit neonacis­tovi alespoň najnižší trest. Nehorázné však je, že svědek obhajoby A. Böhm, rovněž člen NPD a spolupachatel, mohl před soudem beztrestně prohlá­sit: Ano, jsme pro zřízení plynových komor, či pro pověšení komunistů! Nad to označil obžalovaný Horsř Schmidt rovněž člen NPD) Němec­kou komunistickou stranu a Sociálně demokratickou stranu Německa za společné zrádce a žádal plynové ko­mory pro tyto „zrádce”. Tohoto muže chtěl pan státní zástupce osvobodit. Svědkovi bylo za jeho požadavek ply­nových komor vyplaceno svědečné. Beztrestně, se svědečným v kapse, mohl tento štváč odejít domů. ; Ptám se Vás, pane ministerský před­sedo, co se ještě musí říci nebo uči­nit, než státní úřady zde zakročí?“ Na snímku pa/nátník v Baranoviči. ZLOČINCI na volné noze Tak nazvala svůj pořaa moskev­ská televize. Je věnován štvavým vysílačkám v Mnichově, kde jak známo budou letos uspořáduny XX. olympijské hry. Filmový dokument sovětských televizních pracovníků dokazuje, že se jedná o vysílačky, které nejen působí ideologickou diverzi, ale mají i své špionážní úkoly. Přináší také řadu dokladů o tom, jací jsou lidé, kteří tyto vysílačky obsluhují a rediguji — bývalí nacisté, příslušníci SS, ges­­tapůci, konfidenti. Ve stanici Li­berty /Svoboda), která je zaměře­na výhradně proti Sovětskému sva­zu, pracují nejen bývalí hitlerovci, ale také přívrženci hnuti KONRU, v jehož čele stál zrádný generál Vlasov. Jaká zvěrstva vlasovci na­páchali v akcích proti partyzánům ještě v posledních dnech války, není třeba znovu opakovat. Stačí snad vzpomenout likvidace Javo­­říčka, anebo událost, která se stala v posledních hodinách války ne­daleko našich hranic u obce Ká­men v Lužici. Skupina vlasovců přepadla obvaziště příslušníků 2. polské armády, těžce zraněné vo­jáky postřílela, některým za živa vypíchali oči a uřezali přirození. Před svým odchodem pohodili těla polských vojáků na hnojiště. Na dalších dokumentech získa­ných z trofejních archivů gestapa, byla dokázána konfidentská práce řady spolupracovníků této vysí­lačky. Ovšem nejsou to jen vysílačky, které znepokojují účastníky olym­pijských her. Bulharský národní olympijský výbor ostře protestoval proti uspořádání Kongresu evrop­ské nacionálni mládeže v Mnichově ve dnech olympiády, jako otevřené provokaci proti účastníkům her. Olympijský komitét NDR zase upo­zornil na štvavé tiskoviny, které jsou v souvislosti s pořádáním olympijských her publikovány, jako například: Olympijská čítan­ka, Od Athén k Mnichovu a v ne­poslední řadě na publikaci Nazi- Olympiade, která je vlastně pře­tištěnou kronikou publikace, vyda­né nacisty, včetně fotografie Adol­fa Hitlera na úvodní stránce. JK POLSKO Předsedou ústřední rady polského ZBOWIDU — Svazu bojovníků za svo­bodu a demokracii — byl jako ná­stupce Józefa Cyrankiewicze, který odešel na vlastní žádost, zvolen Piotr Jaroszewicz, předseda polské vlády. Jedním z místopředsedů byl zvolen i dosavadní předseda ŰV ZBOWIDU Miecszyslaw Móczár a na jeho místo přichází Stanislaw Wrônski, ministr kultury Polské lidové republiky. (P) FOTOKRONIKA V přítomnosti desítek tisíc obyvatel a představitelů polské společnosti byl v hlavním městě NDR slavnostně od­halen pomník polského vojáka a ně­meckého protifašisty. Je symbolem pokrokových tradic obou národů a svědectvím účasti Polska v útoku na Berlín. Projekt pomníku je dílem prof. T. Lodzianého a Z. Wolské z Pol­ska a A. Wittigsa z NDR. Slavnostní­ho odhalení pomníku se zúčast­nili představitelé nejvyšších stranic­kých a státních orgánů z obou zemí. Na snímku /zleva): předseda rady ministrů NDR W. Stoph, předseda ra­dy ministrů PLR P. Jaroszewicz a první tajemník ŰV SED E. Honecker.

Next