Hlas Revoluce, 1976 (XXIX/27-52)
1976-07-03 / No. 27
KOMENTUJE... Ve výsledcích parlamentních voleb v Itálii se výrazně projevilo vyhrocení dvou protichůdných sil společnosti reprezentovaných Křesťanskodemokratickou a Komunistickou stranou. Křesťanským demokratům se sice podařilo víceméně udržet dosavadní pozice na úkor politického středu a krajní pravice, nezabránili však dalšímu mohutnému vzestupu vlivu italských komunistů, pro něž hlasovalo téměř 35% voličů. A to navzdory tomu, že předvolební kampaň provázela intenzivní protikomunistická propaganda posvěcená Vatikánem, který PO ITALSKÝCH VOLBÁCH nepřestával varovat věřící před nebezpečím komunismu, jako by šlo o ďáblovo zjevení. Tato hlučná propaganda patrně přispěla k tomu, že italská pravice se semkla kolem křesťanských demokratů, aby zajistila jejich mocenské prvenství. Z volebních výsledků nicméně vyplývá, že část voličů této strany se od ni odvrátila a hlasovala pro levici. Největší strana italské buržoazie se může utěšovat, že se jí zatím podařilo zahnat strašidelnou vidinu posunu italských komunistů na první místo. I když komunisté zůstávají druhou největší politickou silou v zemi, je jejich úspěch u voličů impozantní. Zvláště pozoruhodný je jejich pokrok na jihu a v Neapoli. Tradičních vítězství dosáhla strana v průmyslových oblastech na severu. Vzestup vlivu italských komunistů je pokračováním procesu, který se projevil již v referendu o rozvodu před dvěma roky a zejména pak v loňských obecních volbách. Obrovská část voličů dala tak jasně najevo, že si přeje radikální změnu v dosavadní politice, kterou si dosud monopolizoval’ křesťanští demokraté. Pokračováni v této politice po vzestupu autority a vlivu komunistů bude zřejmě nemožné. Nápadnou porážku utrpěli italští neofašisté, kteří ještě před čtyřmi roky byli čtvrtou nejsilnější stranou v zemi. jejich „popularitě“ zcela jistě nepřidaly četné akce politického násilí a vražd, které lze připsat na jejich vrub. Neofašistům se bez ohledu na politickou rozpolcenost italské společnosti nedaří a v novém parlamentu se budou nuceni spokojit s 35 poslanci, což je o 20 méně než dosud. Část jejich dřívější voličské základny přešla ke křesťanské demokracii zřejmě ve snaze posílit její řady proti komunistickému „nebezpečí“. Výsledky voleb naznačují, že budoucnost italské vlády je značně nejasná. Budou-li se křesťanští demokraté bránit jakékoli spolupráci s komunisty, pak nemůže mít jejich vláda dlouhého trvání, byt by se skrývala pod pláštíkem jakékoli koalice. Nynější poměr sil na italské politické scéně totiž svědčí o tom, že bez komunistů se již v zemi skutečně vládnout nedá. —pš— Proti antikomunismu v NSR Za politické ovzduší, které by umožnilo mírovou spolupráci národů a znemožnilo odbourávání demokratických práv, se v západním Německu hlásí již přes 300 pokrokových osobností veřejného a politického života. Je mezi nimi řada univerzitních profesorů, vědců a kněží, kteří se podepsali pod prohlášení Německého mírového svazu, který nedávno vyhlásil kampaň proti antikomunismu v NSR a jeho nositelům. Vedení tohoto svazu dospělo k přesvědčení, že v poslední době — zřejmě díky předvolební kampani křesťanských politických stran — nabývá antikomunismus a antisocialismus na intenzitě. Systematicky se v jisté části tisku šíří zkreslené informace o vnitřní a zahraniční politice SSSR s cílem tuto zemi v očích západoněmecké veřejnosti zdiskreditovat. Vnitropoliticky se tato reakční kampaň projevuje v porušování základních občanských práv a v administrativních opatřeních proti levicově smýšlejícím občanům Spolkové republiky. V prohlášení Mírového svazu se doslova uvádí, že „v NSR sé projevuje mccarthismus, který nemá v dnešní západní Evropě — s výjimkou Španělska — obdoby“. že V prohlášení svazu se dále uvádí, NSR nehrozí žádné nebezpečí zvenku, nýbrž zevnitř, a to od oněch sil, které se z minulosti nepoučily. Svaz proto hodlá — kromě podpisové akce pod své prohlášení — uspořádat regionální konference, semináře a výstavy, na nichž chce západoněmeckou veřejnost mobilizovat v zájmu míru, demokracie a odzbrojení a proti antisovětskému tažení. Š [Je> cvMft © Ve španělském Baskicku proběhla další vlna zatýkání vlastenců. V průmyslovém středisku Pasauri nedaleko Bilbaa bylo zatčeno deset ospb pro podezření „ze spolupráce s komunistickou stranou ...” Ani po smrti diktátora Franka se tedy toho mnoho ve Španělsku nezměnilo. © Po třech a půl letech skončil v Hamburku proces se šesti fašisty, kteří v nacistických ghettech a koncentračních táborech zavraždili přes milión židů. Proces, který byl označován v západoněmeckém tisku Jako „Hamburger Judenmorder-Process“, skončil skandálem — všech šest vrahů bylo osvobozeno. © Nejvyšší Italská vyznamenání byla udělena příslušníkům bývalé partyzánské brigády Maíella při příležitosti odhalení památníku účastníků protifašistického odboje u města 1‘Aquila v Abruzzách. I. G. FARBEN - velkovýrobna smrti Ze sta čtyř lidických dětí se jich vrátilo šestnáct. Ostatní zadusil IG Farbenindustrie v dětském vyhlazovacím táboře v Chelmnu ve chvíli, kdy do ženského pekla v Ravensbriicku byly přivedeny jejich matky. V Chelmnu měli nacisté speciální vyhlazovací tábory pro děti. Zavraždili jich tam z celé Evropy tři sta tisíc. Milióny, nacistům nepohodlných lidí, zahubil plyn IG Farbenindustrie. Zatímco fronta pohlcovala lidi, IG Farbenindustrie pohlcovala nejen závody, ale s nimi i dělníky, kteří v jejích závodech pracovali po řadu let 10 až 12 hodin denně. Nejvýhodnější pracovní síly dostaly německé závody a zejména IG Farben z okupovaných zemí, z nichž odjížděly vždy stovky vlaků se zavlečenými osobami do říše. Tyto pracovní’síly byly sice velmi laciné, ale nejlacinější byli vězňové nacistických koncentračních táborů. Jak každým rokem přibývaly mezi a dělníky IG Farben zavlečené osoby vězňové koncentračních táborů, dokazují tyto údaje: v roce 1942 jich pracovalo v závodech IG Farben 22 tisíc, v roce 1943 již 58 000, o rok později 86 000 a v roce 1945 již 102 000. jeden z představitelů koncernu, jenž měl na starosti „sociální otázky“ a byl vedoucím tzv. osobního oddělení, dr. Christian Scheider, vydal 10. července 1943 příkaz představitelům závodů IG Farben, ve kterém se mimo jiné praví: „Hlavní zásadou je dostat z válečných zajatců východních národů a ze všech východních dělníků totiž pracovního výkonu, kolik je vůbec možné. Všem těmto lidem se musí dostat takového zacházení, ubytování a stravy, aby při nejúspornějších nákladech vykazovali co možná nejvyšší výkon.“ V táborech IG Farben se pracovalo za „zostřených podmínek“ a za „normálních“. Do koncentračních táborů, jejichž vězňové pracovali v továrnách IG Farben za „zostřených podmínek“, byli posíláni hlavně sovětští zajatci a zavlečené osoby ze Sovětského svazu. O tom, jak vypadalo odměňování za práci v závodech IG Farben, svědčí oběžník č. 60/43 z 9. října 1943,'v němž se uvádí, jak veliká měsíční mzda má být vyplácena německému dělníkovi a kolik připadá na válečného zajatce ruské národnosti a kolik na zajatce ostatních národností. Podle tohoto oběžníku dostávali Němci měsíčně 150 až 200 marek, váleční zajatci nesovětské národností však jen 40 až 60 marek a sovětští váleční zajatci jen 20 až 30 marek. Vrcholem zločinného poslání IG Farben byl vyhlazovací tábor Osvětim, který šéf IG Farben Ambros označil za „skutečně vynikající závod přidružený ke koncentračnímu táboru“. „Speciální pracovní tábor“, který měla IG Farben poblíže Osvětimi, měl průměrný stav 10 000 vězňů, avšak celkem jich zde zahynulo 125 tisíc. IG Farben se tu zařídilá jako doma. Stačily k tomu dvě schůzky s hlavním velitelem gestapa. Göring dostal obraz starého holandského mistra a již šla kopie rozkazu veliteli koncentračního tábora v Osvětimi, aby dodal IG Farben takový počet vězňů, kolik si jich vyžádá. IG Farben platila jednu až čtyři marky „za kus a den“. Otřesnou ukázkou toho, jak předáci IG Farben a jejich nohsledi zacházeli s obětmi koncentračních táborů, které se dostaly do jejich spárů, je zjištění, že z 1128 Holanďanů, kteří byli zavlečeni do tábora IG Farben v Monawících, se jich vrátilo do vlasti jen 194. IG Farben se však na hromadném vraždění podílela Ještě jinak. Milióny nešťastníků, kteří zahynuli v plynových komorách v Osvětimi, Mauthausenu, Ravensbrůcku a v ostatních táborech, byly usmrceny krystalickým otravným cyklónem B. Tento plyn měla patentován IG Farben, vyráběla IG Farben a dodávala IG Farben. Tuny ho byly odesílány z Hamburku, Dessau a nakonec i z Kolína nad Rýnem, kde byly draselné závody IG Farben. Všechny zásilky měly jediné místo určení: koncentrační tábory. Každých 10 kg stačilo k zaplynování 3000 osob. Cyklón B sloužil výlučně k tomuto účelu. Pro potřeby koncentračních táborů dodávaly továrny IG Farben 1 další materiál. Když například v. koncentračním táboře Birkenau nestačili spalovat ubité a zavražděné vězně, IG Farben během krátké doby dodala několik set tisíc litrů methanolu. Všechny mrtvoly byiy naházeny do jam, polity methanolem a po tisících najednou spáleny. IG Farben se také podílela na zločineckých „lékařských“ pokusech, prováděných na vězních a zajatcích. Tyto pokusy končily zpravidla smrtí, „Vědci“ z IG ĺ arben infikovali obětem tyfus, zkoušeli různá narkotika apód. V Osvětimi jen při jednom takovém pokusu přišlo o život 150 žen. Porážkou hitlerovského Německa byla moc IG Farben otřesena. Je třeba připomenout, že hlavní tovární objekty IG Farben v západním Německu za války vůbec neutrpěly bombardováním. Ale velmi brzy se ukázalo, že IG se nemusí obávat o budoucnost. V roce 1947 byl sice před americkým vojenským soudem zahájen proces proti 24 ředitelům IG Farben, ale jedenáct z nich bylo osvobozeno a zbylí poměrně velmi brzy zcela v tichosti vycházeli na svobodu. Západní okupační orgány se také záhy postaraly o to, aby ustanovení Postupimské dohody, podle něhož měl být trust IG Farben rozčleněn na drobné podniky, zůstalo jen mrtvou literou. V současné době mají IG Farben stejně jako dříve své mluvčí ve Spolkovém sněmu NSR 1 v zahraničí. Akcionářům IG Farben, kteří byli dvakrát poraženi se jedná o to, aby s pomocí západoněmeckých reakčních kruhů opakovali potřetí svou starou hru. J. KRESTA Další protestní demonstrací proti přítomností šéfa flhoafrického rasistického režimu J. Vorstera v NSR zorganizovali 23. června západoněmečtí studenti v bavorském městě Bodenmalsu iaasaisa 25 LET FEDERACE ODBOJE - /POKRAČOVÁN1 ZE STR. 1) Místopředsedy a dalšími členy řídících orgánů federace jsou bývalí vedoucí představitelé protifašistického hnutí odporu a ostatních bojovníků proti fašismu, vynikající představitelé politického, kulturního vědeckého života a čelní funkcionáa ři odbojářských organizací zemí východní a západní Evropy. Z bratrských odbojářských organizací socialistických zemí je možno jmenovat Alexeje Petroviče Maresjeva za SSSR, Francizska Ksigzarcyka za PLR, Otto Funkeho za NDR, Dimo Dičeva za BLR, Mihály Padanyiho za MLR, Nicolae Guínu za RSR. Za Československý svaz protifašistických bojovníků byli VII. kongresem FIR zvoleni genpor. Jaroslav Mašek jako místopředseda a člen delegace byra, doc. Josef Nikl a Peter Dudáš jako členové byra, doc. MUDr. Milada Taufrová a Dušan Jančovič jako členové generální rady a Michal Hardík Jako člen finančně-kontrolní komise. FIR dosáhla během své 251eté existence řadu úspěchů v boji proti fašismu, za mírové soužití a v poslední době i za odzbrojení. Je uznávanou mezinárodní organizací, což se projevuje pozváními jejích představitelů na významně akce k řešení závažných otázek mezinárodní politiky souvisejících s bojem za mír, mírové soužití, omezení horečného zbrojení a odzbrojení, i tím, že např. v r. 1972 obdržela FIR jako nevládní organizace konzultativní statut kategorie II u hospodářské a sociální rady Organizace spojených národů. V r. 1975 byla FIR přijata jako nevládní organizace kategorie C do UNESCA. FIR se také zúčastňuje prací zvláštního výboru pro odzbrojení a lidská práva nevládních organizací OSN, je členem Stálého koordinačního výboru Světového kongresu mírumilovných sil v Moskvě, atd. K plnění svého poslání organizuje FIR různé kongresy, sympózia a konference a usiluje o to, aby o dosažených výsledcích byla hlavně informována i široká evropská veřejnost. Zvlášť významné jsou lékařské kongresy FIR za široké mezinárodní účasti vědců a lékařů z celého světa i nečlenů FIR. Do dnešního dne jích uspořádala s velkým ohlasem již pět, šestý kongres bude uskutečněn koncem listopadu t. r. y Praze. o Dále FIR pořádá různé konference dějinách protifašistického boje, o problémech boje proti neofašismu, o právech a sociálních otázkách bývalých bojovníků proti fašismu, atd. FIR vydává kromě měsíční publikace Informační služba i čtyřikrát do roka Bulletin k otázkám lékařským, sociálním a právním. Kromě velkého množství brožur o válečných zločincích, fašismu a k otázkám odzbrojení vydala FIR celou řadu knih, jejichž obsah souvisí s problematikou protifašistického boje, a mnoho lélékařských vědeckých brožur. Finanční prostředky získává FIR z příspěvků národních svazů a z příjmů z vlastní publicistické činnosti. FIR je v úzkém kontaktu s ostatními mezinárodními organizacemi bývalých účastníků a obětí války a válečných zajatců, s nimiž — v zájmu řešení společných cílů — organizuje vzájemná setkání. V tomto duchu se konalo po předcházejících složitých přípravách v listopadu 1971 v Římě první společné evropské setkání protifašistických bojovníků, účastníků války a válečných obětí na podporu míru, bezpečnosti, spolupráce a přátelství mezi národy. Na závěr tohoto setkání byla přijata Římská výzva, jejíž principy byly pojaty i do Závěrečného aktu konference a bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách. FIR se zúčastnila i příprav a uspořádání Světového kongresu mírumilovných sil v Moskvě, kde se zejména zaměřila na otázku odzbrojení v úzké spolupráci s představiteli ostatních mezinárodních organizací. K posledním a nejvýznamnějším akcím na tomto poli patří Evropské sympózium bývalých účastníků války za odzbrojení, které se konalo v Paříži v paláci UNESCO v době od 27. do 29. XI. 1975 a jehož se zúčastnilo více než 200 delegátů národních svazů bývalých účastníků války, odbojářů, válečných zajatců, válečných obětí téměř ze všech zemí Evropy, v tom i čs. delegace na čele s předsedou FŰV ČSSPB Františkem Mišejem, delegáti sympózia zastupovali na 300 miliónů lidí. Po bohaté a rušné diskusi bylo na tomto sympóziu přijato Závěrečné prohlášení, jež vyjadřuje společnou vůli vést boj za záchranu lidstva před hrozícím sebezničením. Kromě jiných důležitých akcí připravila FIR také Evropské setkán! proti neonacismu a neofašismu v době od 16. do 17. VI. 1973 v Bruselu, jehož se zúčastnilo více než 150 delegátů ze 17 zemí a západního Berlína. Obzvláštní aktivitu rozvíjela FIR — a v národním měřítku v ní organizované svazy — v r. 1975 u příležitosti 30. výročí vítězství nad hitlerovským fašismem. FIR vydala výzvu k tomuto výročí a při této příležitosti se v mnohých zemích konala významná veřejná setkání, oslavy a shromáždění, na nichž se zúčastnila FIR svými zástupci Jak FIR, tak i její národní organizace. Výrazný úspěch těchto oslav v Československé socialistické republice toto úsilí FIR významně podpořil. U příležitosti uvedeného výročí uspořádala FIR společně s ministerstvem kultury Polské lidové republiky a ZBOWIDem a se svazem výtvarných umělců PLR mezinárodní soutěž o protifašistický a protiválečný plakát. Ve znamení 30. výročí vítězného zakončení 2. světové války se konalo také zasedání generální rady FIR 12. září 1975 v Berlíně, na němž byla přijata generální linie pro příští činnost federace na údobí do příštího kongresu FIR. Vysoce oceňujeme, že všechna činnost a akce pořádané FIR, jsou v duchu pomoci k prosazení Charty spojených národů a nastolení přátelských vztahů mezi národy, rozvoje kulturní výměny mezi národy a pro upevňování bratrské solidarity mezi odbojáři všech zemí. Blahopřejeme jménem všech členů ČSSPB všem členským organizacím FIR, našim spolubojovníkům a přátelům k 25. výročí úspěšné a záslužné činnosti FIR ve prospěch pokrokového lidstva a přejeme nám všem společně, abychom i nadále zvýšenou a cílevědomou politickou aktivitou a výchovnou prací úspěšně bojovali za ušlechtilé cíle odkazu společného boje proti fašismu, za spravedlivý svět bez válek, bez diskriminace všeho druhu, za šťastnou budoucnost lidstva. My, členové Československého svazu protifašistických bojovníků, uděláme k naplnění těchto cílů vše, co je v našich siláclj, protože tím naplňujeme i cíle a úkoly vytyčené vedoucí silou naší socialistické vlasti — Komunistickou stranou Československa. * 27/1976 PODAŘENÝ EXPERT Západoněmecká policie ve šlesvickém městě Soltau provedla na základě tlaku veřejného mínění bytovou prohlídku u L. Hartunga, který je považován za experta pro třetí říši. V jeho bytě bylo nalezeno velké množství letáků s obrazem Adolfa Hitlera a volebních plakátů, které vyzývají německé voliče, aby dali svůj hlas nacistické straně NSDAP. L, Hartung byl nejen „hnědým idealistou”, ale i dobrým obchodníkem. Jak zjistily soudní orgány, prodával s velkými zisky „kamarád” Hartung pokoutně vyrobené kopie nacistických řádů a odznaků. O činnosti neonacistů v okolí Lůneburgu jsme psali již v Hlasu revoluce číslo 5/75. Teprve po roce však došlo k policejnímu zásahu. jam Nacisté shromažďují zbraně V jednom bytě s nacistickou výzdobou zajistila západoberlínská policie arzenál zbraní. Při náhodné prohlídce po výstřelu z okna bytu byla nalezena puška s tlumičem a dalekohledem, větší množství pistolí se střelivem, drogy a falešný pas. Předběžně bylo zadrženo sedm mužů*