Hlas Revoluce, 1976 (XXIX/27-52)

1976-07-03 / No. 27

KOMENTUJE... Ve výsledcích parlamentních voleb v Itálii se výrazně projevilo vyhrocení dvou protichůdných sil společnosti reprezentovaných Křes­ťanskodemokratickou a Komunistickou stranou. Křesťanským demo­kratům se sice podařilo víceméně udržet dosavadní pozice na úkor politického středu a krajní pravice, nezabránili však dalšímu mohut­nému vzestupu vlivu italských komunistů, pro něž hlasovalo téměř 35% voličů. A to navzdory tomu, že předvolební kampaň provázela intenzivní protikomunistická propaganda posvěcená Vatikánem, který PO ITALSKÝCH VOLBÁCH nepřestával varovat věřící před nebezpečím komunismu, jako by šlo o ďáblovo zjevení. Tato hlučná propaganda patrně přispěla k tomu, že italská pravice se semkla kolem křesťanských demokratů, aby za­jistila jejich mocenské prvenství. Z volebních výsledků nicméně vy­plývá, že část voličů této strany se od ni odvrátila a hlasovala pro levici. Největší strana italské buržoazie se může utěšovat, že se jí zatím podařilo zahnat strašidelnou vidinu posunu italských komu­nistů na první místo. I když komunisté zůstávají druhou největší politickou silou v zemi, je jejich úspěch u voličů impozantní. Zvláště pozoruhodný je jejich pokrok na jihu a v Neapoli. Tradičních vítězství dosáhla strana v prů­myslových oblastech na severu. Vzestup vlivu italských komunistů je pokračováním procesu, který se projevil již v referendu o rozvodu před dvěma roky a zejména pak v loňských obecních volbách. Obrov­ská část voličů dala tak jasně najevo, že si přeje radikální změnu v dosavadní politice, kterou si dosud monopolizoval’ křesťanští de­mokraté. Pokračováni v této politice po vzestupu autority a vlivu ko­munistů bude zřejmě nemožné. Nápadnou porážku utrpěli italští neofašisté, kteří ještě před čtyřmi roky byli čtvrtou nejsilnější stranou v zemi. jejich „popularitě“ zcela jistě nepřidaly četné akce politického násilí a vražd, které lze při­psat na jejich vrub. Neofašistům se bez ohledu na politickou rozpol­­cenost italské společnosti nedaří a v novém parlamentu se budou nuceni spokojit s 35 poslanci, což je o 20 méně než dosud. Část je­jich dřívější voličské základny přešla ke křesťanské demokracii zřej­mě ve snaze posílit její řady proti komunistickému „nebezpečí“. Výsledky voleb naznačují, že budoucnost italské vlády je značně nejasná. Budou-li se křesťanští demokraté bránit jakékoli spolupráci s komunisty, pak nemůže mít jejich vláda dlouhého trvání, byt by se skrývala pod pláštíkem jakékoli koalice. Nynější poměr sil na italské politické scéně totiž svědčí o tom, že bez komunistů se již v zemi skutečně vládnout nedá. —pš— Proti antikomunismu v NSR Za politické ovzduší, které by umožnilo mírovou spolupráci národů a znemožnilo odbourávání demokra­tických práv, se v západním Němec­ku hlásí již přes 300 pokrokových osobností veřejného a politického ži­vota. Je mezi nimi řada univerzitních profesorů, vědců a kněží, kteří se podepsali pod prohlášení Německého mírového svazu, který nedávno vyhlá­sil kampaň proti antikomunismu v NSR a jeho nositelům. Vedení tohoto svazu dospělo k pře­svědčení, že v poslední době — zřej­mě díky předvolební kampani křes­ťanských politických stran — nabý­vá antikomunismus a antisocialismus na intenzitě. Systematicky se v jisté části tisku šíří zkreslené informace o vnitřní a zahraniční politice SSSR s cílem tuto zemi v očích západoně­­mecké veřejnosti zdiskreditovat. Vnit­ropoliticky se tato reakční kampaň projevuje v porušování základních občanských práv a v administrativ­ních opatřeních proti levicově smýš­lejícím občanům Spolkové republiky. V prohlášení Mírového svazu se do­slova uvádí, že „v NSR sé projevuje mccarthismus, který nemá v dnešní západní Evropě — s výjimkou Špa­nělska — obdoby“. že V prohlášení svazu se dále uvádí, NSR nehrozí žádné nebezpečí zvenku, nýbrž zevnitř, a to od oněch sil, které se z minulosti nepoučily. Svaz proto hodlá — kromě podpiso­vé akce pod své prohlášení — uspo­řádat regionální konference, seminá­ře a výstavy, na nichž chce západo­­německou veřejnost mobilizovat v zá­jmu míru, demokracie a odzbrojení a proti antisovětskému tažení. Š [Je> cvMft © Ve španělském Baskicku proběhla další vlna zatýkání vlastenců. V prů­myslovém středisku Pasauri nedaleko Bilbaa bylo zatčeno deset ospb pro podezření „ze spolupráce s komunis­tickou stranou ...” Ani po smrti dik­tátora Franka se tedy toho mnoho ve Španělsku nezměnilo. © Po třech a půl letech skončil v Hamburku proces se šesti fašisty, kte­ří v nacistických ghettech a koncen­tračních táborech zavraždili přes mi­lión židů. Proces, který byl označo­ván v západoněmeckém tisku Jako „Hamburger Judenmorder-Process“, skončil skandálem — všech šest vra­hů bylo osvobozeno. © Nejvyšší Italská vyznamenání by­la udělena příslušníkům bývalé par­tyzánské brigády Maíella při příle­žitosti odhalení památníku účastníků protifašistického odboje u města 1‘Aquila v Abruzzách. I. G. FARBEN - velkovýrobna smrti Ze sta čtyř lidických dětí se jich vrátilo šestnáct. Ostatní zadusil IG Farben­industrie v dětském vyhlazovacím táboře v Chelmnu ve chvíli, kdy do žen­ského pekla v Ravensbriicku byly přivedeny jejich matky. V Chelmnu měli nacisté speciální vyhlazovací tábory pro děti. Zavraždili jich tam z celé Ev­ropy tři sta tisíc. Milióny, nacistům nepohodlných li­dí, zahubil plyn IG Farbenindustrie. Zatímco fronta pohlcovala lidi, IG Farbenindustrie pohlcovala nejen zá­vody, ale s nimi i dělníky, kteří v je­jích závodech pracovali po řadu let 10 až 12 hodin denně. Nejvýhodněj­ší pracovní síly dostaly německé zá­vody a zejména IG Farben z okupo­vaných zemí, z nichž odjížděly vždy stovky vlaků se zavlečenými osobami do říše. Tyto pracovní’síly byly sice velmi laciné, ale nejlacinější byli vězňové nacistických koncentračních táborů. Jak každým rokem přibývaly mezi a dělníky IG Farben zavlečené osoby vězňové koncentračních táborů, dokazují tyto údaje: v roce 1942 jich pracovalo v závodech IG Farben 22 tisíc, v roce 1943 již 58 000, o rok později 86 000 a v roce 1945 již 102 000. jeden z představitelů koncernu, jenž měl na starosti „sociální otáz­ky“ a byl vedoucím tzv. osobního od­dělení, dr. Christian Scheider, vydal 10. července 1943 příkaz představi­telům závodů IG Farben, ve kterém se mimo jiné praví: „Hlavní zása­dou je dostat z válečných zajatců východních národů a ze všech vý­chodních dělníků totiž pracovního výkonu, kolik je vůbec možné. Všem těmto lidem se musí dostat takového zacházení, ubytování a stravy, aby při nejúspornějších nákladech vyka­zovali co možná nejvyšší výkon.“ V táborech IG Farben se pracova­lo za „zostřených podmínek“ a za „normálních“. Do koncentračních tá­borů, jejichž vězňové pracovali v to­várnách IG Farben za „zostřených podmínek“, byli posíláni hlavně so­větští zajatci a zavlečené osoby ze Sovětského svazu. O tom, jak vypa­dalo odměňování za práci v závodech IG Farben, svědčí oběžník č. 60/43 z 9. října 1943,'v němž se uvádí, jak veliká měsíční mzda má být vyplá­cena německému dělníkovi a kolik připadá na válečného zajatce ruské národnosti a kolik na zajatce ostat­ních národností. Podle tohoto oběžní­ku dostávali Němci měsíčně 150 až 200 marek, váleční zajatci nesovět­­ské národností však jen 40 až 60 ma­rek a sovětští váleční zajatci jen 20 až 30 marek. Vrcholem zločinného poslání IG Farben byl vyhlazovací tábor Osvě­tim, který šéf IG Farben Ambros označil za „skutečně vynikající zá­vod přidružený ke koncentračnímu táboru“. „Speciální pracovní tábor“, který měla IG Farben poblíže Osvěti­mi, měl průměrný stav 10 000 vězňů, avšak celkem jich zde zahynulo 125 tisíc. IG Farben se tu zařídilá jako doma. Stačily k tomu dvě schůzky s hlavním velitelem gestapa. Göring dostal obraz starého holandského mistra a již šla kopie rozkazu veli­teli koncentračního tábora v Osvěti­mi, aby dodal IG Farben takový po­čet vězňů, kolik si jich vyžádá. IG Farben platila jednu až čtyři marky „za kus a den“. Otřesnou ukázkou toho, jak předáci IG Farben a jejich nohsledi zacházeli s obětmi koncent­račních táborů, které se dostaly do jejich spárů, je zjištění, že z 1128 Holanďanů, kteří byli zavlečeni do tábora IG Farben v Monawících, se jich vrátilo do vlasti jen 194. IG Farben se však na hromadném vraždění podílela Ještě jinak. Milióny nešťastníků, kteří zahynuli v plyno­vých komorách v Osvětimi, Mauthau­senu, Ravensbrůcku a v ostatních tá­borech, byly usmrceny krystalickým otravným cyklónem B. Tento plyn měla patentován IG Farben, vyráběla IG Farben a dodávala IG Far­ben. Tuny ho byly odesílány z Hamburku, Dessau a nakonec i z Kolína nad Rýnem, kde byly draselné závody IG Farben. Všechny zásilky měly jediné místo určení: koncentrační tábory. Každých 10 kg stačilo k zaplynování 3000 osob. Cyk­lón B sloužil výlučně k tomuto účelu. Pro potřeby koncentračních táborů dodávaly továrny IG Farben 1 další materiál. Když například v. koncent­račním táboře Birkenau nestačili spa­lovat ubité a zavražděné vězně, IG Farben během krátké doby dodala několik set tisíc litrů methanolu. Všechny mrtvoly byiy naházeny do jam, polity methanolem a po tisících najednou spáleny. IG Farben se také podílela na zlo­čineckých „lékařských“ pokusech, prováděných na vězních a zajatcích. Tyto pokusy končily zpravidla smrtí, „Vědci“ z IG ĺ arben infikovali obě­tem tyfus, zkoušeli různá narkotika apód. V Osvětimi jen při jednom ta­kovém pokusu přišlo o život 150 žen. Porážkou hitlerovského Německa byla moc IG Farben otřesena. Je tře­ba připomenout, že hlavní tovární objekty IG Farben v západním Ně­mecku za války vůbec neutrpěly bom­bardováním. Ale velmi brzy se ukázalo, že IG se nemusí obávat o budoucnost. V ro­ce 1947 byl sice před americkým vo­jenským soudem zahájen proces pro­ti 24 ředitelům IG Farben, ale jede­náct z nich bylo osvobozeno a zbylí poměrně velmi brzy zcela v tichosti vycházeli na svobodu. Západní oku­pační orgány se také záhy postaraly o to, aby ustanovení Postupimské do­hody, podle něhož měl být trust IG Farben rozčleněn na drobné podni­ky, zůstalo jen mrtvou literou. V sou­časné době mají IG Farben stejně ja­ko dříve své mluvčí ve Spolkovém sněmu NSR 1 v zahraničí. Akcioná­řům IG Farben, kteří byli dvakrát poraženi se jedná o to, aby s pomocí západoněmeckých reakčních kruhů opakovali potřetí svou starou hru. J. KRESTA Další protestní demonstrací proti přítomností šéfa flhoafrického rasistického režimu J. Vorstera v NSR zorganizovali 23. června západoněmečtí studenti v bavorském městě Bodenmalsu iaasaisa 25 LET FEDERACE ODBOJE - /POKRAČOVÁN1 ZE STR. 1) Místopředsedy a dalšími členy ří­dících orgánů federace jsou bývalí vedoucí představitelé protifašistické­ho hnutí odporu a ostatních bojov­níků proti fašismu, vynikající před­stavitelé politického, kulturního vědeckého života a čelní funkcioná­a ři odbojářských organizací zemí vý­chodní a západní Evropy. Z bratrských odbojářských organi­zací socialistických zemí je možno jmenovat Alexeje Petroviče Maresje­­va za SSSR, Francizska Ksigzarcyka za PLR, Otto Funkeho za NDR, Dimo Dičeva za BLR, Mihály Padanyiho za MLR, Nicolae Guínu za RSR. Za Československý svaz protifašis­tických bojovníků byli VII. kongre­sem FIR zvoleni genpor. Jaroslav Mašek jako místopředseda a člen de­legace byra, doc. Josef Nikl a Peter Dudáš jako členové byra, doc. MUDr. Milada Taufrová a Dušan Jančovič jako členové generální rady a Michal Hardík Jako člen finančně-kontrolní komise. FIR dosáhla během své 251eté exis­tence řadu úspěchů v boji proti fa­šismu, za mírové soužití a v poslední době i za odzbrojení. Je uznávanou mezinárodní organizací, což se pro­jevuje pozváními jejích představitelů na významně akce k řešení závaž­ných otázek mezinárodní politiky souvisejících s bojem za mír, mírové soužití, omezení horečného zbrojení a odzbrojení, i tím, že např. v r. 1972 obdržela FIR jako nevládní organi­zace konzultativní statut kategorie II u hospodářské a sociální rady Orga­nizace spojených národů. V r. 1975 byla FIR přijata jako nevládní orga­nizace kategorie C do UNESCA. FIR se také zúčastňuje prací zvláštního výboru pro odzbrojení a lidská prá­va nevládních organizací OSN, je čle­nem Stálého koordinačního výboru Světového kongresu mírumilovných sil v Moskvě, atd. K plnění svého poslání organizuje FIR různé kongresy, sympózia a kon­ference a usiluje o to, aby o dosaže­ných výsledcích byla hlavně informo­vána i široká evropská veřejnost. Zvlášť významné jsou lékařské kon­gresy FIR za široké mezinárodní účasti vědců a lékařů z celého svě­ta i nečlenů FIR. Do dnešního dne jích uspořádala s velkým ohlasem již pět, šestý kongres bude uskuteč­něn koncem listopadu t. r. y Praze. o Dále FIR pořádá různé konference dějinách protifašistického boje, o problémech boje proti neofašismu, o právech a sociálních otázkách bý­valých bojovníků proti fašismu, atd. FIR vydává kromě měsíční publika­ce Informační služba i čtyřikrát do roka Bulletin k otázkám lékařským, sociálním a právním. Kromě velkého množství brožur o válečných zločin­cích, fašismu a k otázkám odzbroje­ní vydala FIR celou řadu knih, je­jichž obsah souvisí s problematikou protifašistického boje, a mnoho lé­­lékařských vědeckých brožur. Finanč­ní prostředky získává FIR z pří­spěvků národních svazů a z příjmů z vlastní publicistické činnosti. FIR je v úzkém kontaktu s ostatními me­zinárodními organizacemi bývalých účastníků a obětí války a válečných zajatců, s nimiž — v zájmu řešení společných cílů — organizuje vzájem­ná setkání. V tomto duchu se konalo po předcházejících složitých přípra­vách v listopadu 1971 v Římě první společné evropské setkání protifašis­tických bojovníků, účastníků války a válečných obětí na podporu míru, bezpečnosti, spolupráce a přátelství mezi národy. Na závěr tohoto setká­ní byla přijata Římská výzva, jejíž principy byly pojaty i do Závěrečné­ho aktu konference a bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách. FIR se zúčastnila i příprav a uspo­řádání Světového kongresu mírumi­lovných sil v Moskvě, kde se zejmé­na zaměřila na otázku odzbrojení v úzké spolupráci s představiteli ostatních mezinárodních organizací. K posledním a nejvýznamnějším akcím na tomto poli patří Evropské sympózium bývalých účastníků války za odzbrojení, které se konalo v Pa­říži v paláci UNESCO v době od 27. do 29. XI. 1975 a jehož se zúčast­nilo více než 200 delegátů národních svazů bývalých účastníků války, od­­bojářů, válečných zajatců, válečných obětí téměř ze všech zemí Evropy, v tom i čs. delegace na čele s před­sedou FŰV ČSSPB Františkem Miše­­jem, delegáti sympózia zastupovali na 300 miliónů lidí. Po bohaté a ruš­né diskusi bylo na tomto sympóziu přijato Závěrečné prohlášení, jež vy­jadřuje společnou vůli vést boj za záchranu lidstva před hrozícím se­­bezničením. Kromě jiných důležitých akcí při­pravila FIR také Evropské setkán! proti neonacismu a neofašismu v do­bě od 16. do 17. VI. 1973 v Bruselu, jehož se zúčastnilo více než 150 de­legátů ze 17 zemí a západního Ber­lína. Obzvláštní aktivitu rozvíjela FIR — a v národním měřítku v ní orga­nizované svazy — v r. 1975 u příle­žitosti 30. výročí vítězství nad hitle­rovským fašismem. FIR vydala vý­zvu k tomuto výročí a při této příle­žitosti se v mnohých zemích konala významná veřejná setkání, oslavy a shromáždění, na nichž se zúčastnila FIR svými zástupci Jak FIR, tak i její národní organizace. Výrazný úspěch těchto oslav v Československé socia­listické republice toto úsilí FIR vý­znamně podpořil. U příležitosti uve­deného výročí uspořádala FIR spo­lečně s ministerstvem kultury Polské lidové republiky a ZBOWIDem a se svazem výtvarných umělců PLR me­zinárodní soutěž o protifašistický a protiválečný plakát. Ve znamení 30. výročí vítězného zakončení 2. světové války se konalo také zasedání generální rady FIR 12. září 1975 v Berlíně, na němž by­la přijata generální linie pro příští činnost federace na údobí do příští­ho kongresu FIR. Vysoce oceňujeme, že všechna čin­nost a akce pořádané FIR, jsou v du­chu pomoci k prosazení Charty spo­jených národů a nastolení přátel­ských vztahů mezi národy, rozvoje kulturní výměny mezi národy a pro upevňování bratrské solidarity mezi odbojáři všech zemí. Blahopřejeme jménem všech členů ČSSPB všem členským organizacím FIR, našim spolubojovníkům a přá­telům k 25. výročí úspěšné a zásluž­né činnosti FIR ve prospěch pokro­kového lidstva a přejeme nám všem společně, abychom i nadále zvýšenou a cílevědomou politickou aktivitou a výchovnou prací úspěšně bojovali za ušlechtilé cíle odkazu společného bo­je proti fašismu, za spravedlivý svět bez válek, bez diskriminace všeho druhu, za šťastnou budoucnost lid­stva. My, členové Československého sva­zu protifašistických bojovníků, udě­láme k naplnění těchto cílů vše, co je v našich siláclj, protože tím na­plňujeme i cíle a úkoly vytyčené ve­doucí silou naší socialistické vlasti — Komunistickou stranou Českoslo­venska. * 27/1976 PODAŘENÝ EXPERT Západoněmecká policie ve šlesvic­­kém městě Soltau provedla na zá­kladě tlaku veřejného mínění byto­vou prohlídku u L. Hartunga, který je považován za experta pro třetí ří­ši. V jeho bytě bylo nalezeno velké množství letáků s obrazem Adolfa Hitlera a volebních plakátů, které vy­zývají německé voliče, aby dali svůj hlas nacistické straně NSDAP. L, Har­tung byl nejen „hnědým idealistou”, ale i dobrým obchodníkem. Jak zjis­tily soudní orgány, prodával s vel­kými zisky „kamarád” Hartung po­koutně vyrobené kopie nacistických řádů a odznaků. O činnosti neona­­cistů v okolí Lůneburgu jsme psali již v Hlasu revoluce číslo 5/75. Te­prve po roce však došlo k policejní­mu zásahu. jam Nacisté shromažďují zbraně V jednom bytě s nacistickou vý­zdobou zajistila západoberlínská po­licie arzenál zbraní. Při náhodné prohlídce po výstřelu z okna bytu byla nalezena puška s tlumičem a dalekohledem, větší množství pistolí se střelivem, drogy a falešný pas. Předběžně bylo zadrženo sedm mužů*

Next