Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1968 (XII/27-50)

1968-11-22 / No. 45

í 0 N 0 M I C K Ý T í D E N í K ÚV K S Ů aha 2 2. listopadu 1968 ■ Kčs 1,50 shody — nový nástroj finanční politiky • Fond rozvoja lovenska • K neutralitě mzdového vývoje • Je teplo centrálních zdroju drahé? • Ještě k ekonomickým hrám • icence jsou zvláštní zboží • Co ukazují výsledky reformy Maďarsku é 3 R 0 B N É PODNIKÁNÍ n g. D r. RUDOLF RYCHTAŘÍK Rozvoj drobného podnikáni je v souéasné obě problémem, jehož řešením se zabývají 'conomové takřka na celém světě. Souvisí itiž bezprostředně s rozvojem životní ůrov- S obyvatelstva a zaostává zejména za roz­­vjem průmyslu. Hlavní příčina tkví v tom, ? v drobném podnikání prozatím nelze platnit technické prostředky a technologii, terá vedla nejdříve k průmyslové a později vědeckotechnické revoluci. Jinak řečeno: rot ivita práce v organizacích drobného odnikání roste v posledních desítiletích letech mnohem pomaleji než produktivita ráče v průmyslu a zemědělství. Drobné odnikání je odkázáno na lidskou práci a iho rozvoj, at se nám to líbí nebo nelíbí, ávisí na počtu pracovníků. Ve všech státech s rozvinutou ekonomikou e přesvědčili, že už nestačí vyrábět stále íce zboží, stále více průmyslových a země­­ělských výrobků, ale že společnost musí oučasně s výrobou rozvíjet i jiné činnosti, teré výrobu nutně doplňují. I když to není ermín zcela přesný, zvykli jsme si těmto oplňujícím činnostem říkat služby. Není pro nikoho tajemstvím — a nemusí o být ani ekonom — že jsme u nás done­­lávna rozvoj služeb považovali za jakousi ikrajovou činnost, která st nezaslouží sou­­tavné pozornosti ekonomů. Svědčí o tom nimo jiné i to, že organizace a řízení drob­­iého podnikání neměla pevnou základnu, leustále se měnila a podléhala spíše okam­­itým nápadům než promyšleným koncepcím, 'ždyt jen organizace centrálního řídícího trgánu místního hospodářství se v posled­­lích letech měnila v průměru každé dva ro­ty. Vláda se situací ve službách u nás zabý­vala mnohokrát. Vymýšlela se řada usne­­ení, která měla situapi ve službách zlepšit, licméně úspěchy se dostavovaly jen spora­­licky a k zásadnímu obratu nedošlo. Nelze ■lei, že by ani národní výbory nevěnovaly lužbám náležitou pozornost. Naopak. V celé ■adě měst a obcí vznikaly pokusy nalézt lová řešení, odstranit příčiny „komunál­­iich“ vtipů, lépe sloužit obyvatelstvu. Uká­­alo se však, že bez zásadního řešení stag­­taci v rozvoji služeb neodstraníme. Vláda oroto ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku •ozhodla, aby skupina odborníků vypraco­­>ala návrh zásadního řešení, které by dávalo >ětší nadějí na odstranění nedostatků, v nichž každý věděl. Počátkem listopadu vláda předložený ná­vrh zásad drobného socialistického podni­­cánl projednala a schválila. Současně schvá­lila návrh zásad pro úpravu zákona o dů­chodové dani družstevních a jiných organi­zací. Oba návrhy tvoří ideově jeden celek a vytvářejí základní předpoklad pro novou koncepci rozvoje všech podniků a organi­zací drobného socialistického podnikání. Návrh zásad zákona budou nyní projednávat výbory Národního shromáždění. Oba soubory zásad bu měly vstoupit v platnost od 1. led­na 1969. tRizákladní formy S Drobné podnikání v socialistické společ­nosti má tři základní formy: státní, druž­stevní a soukromou. Pracovní skupina od­borníků od samého počátku prací vycházela z toho, že by sice v našich podmínkách mě­ly vedle sebe existovat všechny tři formy — obdobně jako je tomu zejména v Německé demokratické republice a v Maďarsku — ale že jako první v pořadí je nutné zpracovat nové podmínky socialistických forem drob­ného podnikání, tedy státní a družstevní. Vycházeli jsme z toho, že naším úkolem je zpracovat soubor zásad rozvoje drobného socialistického podnikání tak, aby především obě socialistické formy, tedy státní a druž­stevní, byly přitažlivé a vytvořily základnu celého řešení. Drobné soukromé podnikání, ať už jeho podmínky budou stanoveny jak­koliv, může mít jen doplňující formu a mělo by se rozvíjet pouze tam, kde pro socialis­tické formy podnikání nebudou vhodné pod­mínky. Tím jsem ostatně už naznačil, z čeho jsme při své práci vycházeli. Uvedl jsem již, že rozvoj drobného podnikání v posledních le­tech dosáhl určité úrovně a na tétó úrovni se zastavil. Hlavní příčinou stagnace je slo­žitost dosavadních ekonomických podmínek drobného podnikání a jejich malá přitažli­vost pro ty, kdo by o zřizování a provoz podniků, družstev nebo jiných organizací mohli mít zájem. V odstranění těchto dvou základních příčin pak bylo třeba hledat zá­sadní řešení. S nemalými obtížemi se setkala snaha správně definovat a vymezit pojem „drobné podnikání“, jde totiž o oblast, v níž působí podniky výrobní i nevýrobní, jejichž hlavní část patří do činností tzv. třetího sektoru. Je například nesporné, že do drobného pod­nikání bychom měli — a jednou budeme mu­set — počítat i maloobchodní podniky apod. Přesto však nebylo možné řešit již v této etapě drobné podnikání v celé pestrosti a v plné šíři. Požadavek účinnosti řešení vedl k nutnosti soustředit se prozatím na rozho­dující část drobného podnikání, organizačně vymezenou v podstatě pojmem místní hospo­podářství a výrobní družstva*. Ani z místního hospodářství však do drobného podnikání nebyly zahrnuty všechny činnosti, nýbrž pouze místní průmysl,' komunální služby a sběr surovin. V návrhu zásad je drobné socialistické podnikání vymezeno jako poskytování slu­žeb, provádění opravářských prací a zakáz­kové a ostatní drobné výroby, při níž pře­važuje rukodělná práce, která svým charak­terem a výrobními podmínkami neumožňuje vysokou dělbu práce a výrobky se nevyrábě­jí ve velkých sériích; drobné socialistické podnikání uspokojuje potřeby především místního trhu. * K problematice výrobních družstev a drob­ného podnikání se vrátime v zásadním článku s. Ladislava Smrčky, předsedy Svazu výrob­ních družstev, který přineseme v příštím čísle. jPozn. red.J CO SE SKRÝVÁ POD POJMEM RROBNÉ PODNIKÁNÍ Uvažovalo se i o vymezení pojmu drob­ného socialistického podnikání velikostí podniků, určenou počtem pracovníků. To je řešení velmi lákavé, ale nepraktické. I kdy­by se totiž například stanovilo, že do drob­ného socialistického podnikání se budou po­čítat podniky, v nichž nebude více než 500 pracovníků, vznikají dva známé profcjlémy: 1. Podnik, v němž pracuje 500 zaměstnan­ců, by ještě drobným podnikem byl a vzta­hovaly by se naň výhodné ekonomické pod­mínky, avšak podnik, který by měl 501 nebo 517 pracovníků, by už do této oblasti ne­patřil. Vznikala by řada sporů, jejichž ře­šení by připouštělo nesprávné subjektivní rozhodování. Dokončení na 6. straně LIDÉ ve výzkumné a vývojové základně Jednorázové šetření Státního statistické­ho úřadu vedlo ke zjištění, že v roce 1967 pracovalo ve výzkumné a vývojové základ­ně ČSSR 128 969 pracovníků. Z toho připa­dá na české země 105 832 a na Slovensko 23 137 lidí. Do těchto čísel však nejsou, jak uvádí Tisková korespondence SSX), za­hrnuty počty pracovníků na vysokých ško­lách. V průmyslu pracuje téměř 90 000 pracov­níků, z nichž zhruba 40 % (35 600) v prů­myslu strojírenském, na druhém místě je elektrotechnický průmysl — 16 500, násle­duje chemický průmysl — 9 500, na obory výroby dopravních prostředků připadá 6 900 pracovníků. Územní rozložení výzkumné a vývojové základny je značně nerovnoměrné, což je způsobeno rozložením průmyslu na území republiky, především strojírenství. Vysoké počty pracovníků vykazuje Praha a Západo­slovenský kraj, v nichž jsou soustředěny ústavy ČSAV a SAV (Bratislava). Vysokoškolskou klasifikaci by mělo mít 39 600 odborníků na místech, kde je pře­depsána, ve skutečnosti jen 29 400 z nich vysokou školu dokončilo a 504 jich na vyso­ké škole studuje. Ještě mnohem povážlivěj­ší je, že z odborníků, nesplňujících vyso­koškolskou kvalifikaci, jich 1225 nemá ani úplné středoškolské vzdělání. Průměrný věk absolventů vysokých škol ve výzkumné a vývojové základně dosahuje 37,1 roku. Nejnižší věkový průměr je ve studijních oborech technických a v jaderné fyzice — 28,8 let, nejvyšší v oborech ekonomika a právo — 43,5 let. skp Podíl v % •a «a g* »a £ í ö £ a_ „ - c-0 ^ a 'S - „ . > g £ 2 ^ • S ^ ^ Odvětvi *- o £ £ >u o *- oj>u o a y v jSqü'cc y o “m národního — Ž a® b - a«^ cs-aj a; *- a: u 'r hospodářství o.n,u ® n ft> un o-> Národní hospodářství úhrnem 128 969 100 100 z toho: průmysl 89 735 38,6 69,6 stavebnictví * 3 627 8,2 2,9 zetaědělství 8 706 19,8 6,8 doprava 2187 5,1 1,7 zdravotnictví 4 415 3,4 3,4 Čs. akademie věd 12 935 — 10,0

Next