Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1968 (XII/27-50)
1968-11-22 / No. 45
í 0 N 0 M I C K Ý T í D E N í K ÚV K S Ů aha 2 2. listopadu 1968 ■ Kčs 1,50 shody — nový nástroj finanční politiky • Fond rozvoja lovenska • K neutralitě mzdového vývoje • Je teplo centrálních zdroju drahé? • Ještě k ekonomickým hrám • icence jsou zvláštní zboží • Co ukazují výsledky reformy Maďarsku é 3 R 0 B N É PODNIKÁNÍ n g. D r. RUDOLF RYCHTAŘÍK Rozvoj drobného podnikáni je v souéasné obě problémem, jehož řešením se zabývají 'conomové takřka na celém světě. Souvisí itiž bezprostředně s rozvojem životní ůrov- S obyvatelstva a zaostává zejména za rozvjem průmyslu. Hlavní příčina tkví v tom, ? v drobném podnikání prozatím nelze platnit technické prostředky a technologii, terá vedla nejdříve k průmyslové a později vědeckotechnické revoluci. Jinak řečeno: rot ivita práce v organizacích drobného odnikání roste v posledních desítiletích letech mnohem pomaleji než produktivita ráče v průmyslu a zemědělství. Drobné odnikání je odkázáno na lidskou práci a iho rozvoj, at se nám to líbí nebo nelíbí, ávisí na počtu pracovníků. Ve všech státech s rozvinutou ekonomikou e přesvědčili, že už nestačí vyrábět stále íce zboží, stále více průmyslových a zeměělských výrobků, ale že společnost musí oučasně s výrobou rozvíjet i jiné činnosti, teré výrobu nutně doplňují. I když to není ermín zcela přesný, zvykli jsme si těmto oplňujícím činnostem říkat služby. Není pro nikoho tajemstvím — a nemusí o být ani ekonom — že jsme u nás donelávna rozvoj služeb považovali za jakousi ikrajovou činnost, která st nezaslouží soutavné pozornosti ekonomů. Svědčí o tom nimo jiné i to, že organizace a řízení drobiého podnikání neměla pevnou základnu, leustále se měnila a podléhala spíše okamitým nápadům než promyšleným koncepcím, 'ždyt jen organizace centrálního řídícího trgánu místního hospodářství se v posledlích letech měnila v průměru každé dva roty. Vláda se situací ve službách u nás zabývala mnohokrát. Vymýšlela se řada usneení, která měla situapi ve službách zlepšit, licméně úspěchy se dostavovaly jen sporalicky a k zásadnímu obratu nedošlo. Nelze ■lei, že by ani národní výbory nevěnovaly lužbám náležitou pozornost. Naopak. V celé ■adě měst a obcí vznikaly pokusy nalézt lová řešení, odstranit příčiny „komunáliich“ vtipů, lépe sloužit obyvatelstvu. Ukáalo se však, že bez zásadního řešení stagtaci v rozvoji služeb neodstraníme. Vláda oroto ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku •ozhodla, aby skupina odborníků vypraco>ala návrh zásadního řešení, které by dávalo >ětší nadějí na odstranění nedostatků, v nichž každý věděl. Počátkem listopadu vláda předložený návrh zásad drobného socialistického podnicánl projednala a schválila. Současně schválila návrh zásad pro úpravu zákona o důchodové dani družstevních a jiných organizací. Oba návrhy tvoří ideově jeden celek a vytvářejí základní předpoklad pro novou koncepci rozvoje všech podniků a organizací drobného socialistického podnikání. Návrh zásad zákona budou nyní projednávat výbory Národního shromáždění. Oba soubory zásad bu měly vstoupit v platnost od 1. ledna 1969. tRizákladní formy S Drobné podnikání v socialistické společnosti má tři základní formy: státní, družstevní a soukromou. Pracovní skupina odborníků od samého počátku prací vycházela z toho, že by sice v našich podmínkách měly vedle sebe existovat všechny tři formy — obdobně jako je tomu zejména v Německé demokratické republice a v Maďarsku — ale že jako první v pořadí je nutné zpracovat nové podmínky socialistických forem drobného podnikání, tedy státní a družstevní. Vycházeli jsme z toho, že naším úkolem je zpracovat soubor zásad rozvoje drobného socialistického podnikání tak, aby především obě socialistické formy, tedy státní a družstevní, byly přitažlivé a vytvořily základnu celého řešení. Drobné soukromé podnikání, ať už jeho podmínky budou stanoveny jakkoliv, může mít jen doplňující formu a mělo by se rozvíjet pouze tam, kde pro socialistické formy podnikání nebudou vhodné podmínky. Tím jsem ostatně už naznačil, z čeho jsme při své práci vycházeli. Uvedl jsem již, že rozvoj drobného podnikání v posledních letech dosáhl určité úrovně a na tétó úrovni se zastavil. Hlavní příčinou stagnace je složitost dosavadních ekonomických podmínek drobného podnikání a jejich malá přitažlivost pro ty, kdo by o zřizování a provoz podniků, družstev nebo jiných organizací mohli mít zájem. V odstranění těchto dvou základních příčin pak bylo třeba hledat zásadní řešení. S nemalými obtížemi se setkala snaha správně definovat a vymezit pojem „drobné podnikání“, jde totiž o oblast, v níž působí podniky výrobní i nevýrobní, jejichž hlavní část patří do činností tzv. třetího sektoru. Je například nesporné, že do drobného podnikání bychom měli — a jednou budeme muset — počítat i maloobchodní podniky apod. Přesto však nebylo možné řešit již v této etapě drobné podnikání v celé pestrosti a v plné šíři. Požadavek účinnosti řešení vedl k nutnosti soustředit se prozatím na rozhodující část drobného podnikání, organizačně vymezenou v podstatě pojmem místní hospopodářství a výrobní družstva*. Ani z místního hospodářství však do drobného podnikání nebyly zahrnuty všechny činnosti, nýbrž pouze místní průmysl,' komunální služby a sběr surovin. V návrhu zásad je drobné socialistické podnikání vymezeno jako poskytování služeb, provádění opravářských prací a zakázkové a ostatní drobné výroby, při níž převažuje rukodělná práce, která svým charakterem a výrobními podmínkami neumožňuje vysokou dělbu práce a výrobky se nevyrábějí ve velkých sériích; drobné socialistické podnikání uspokojuje potřeby především místního trhu. * K problematice výrobních družstev a drobného podnikání se vrátime v zásadním článku s. Ladislava Smrčky, předsedy Svazu výrobních družstev, který přineseme v příštím čísle. jPozn. red.J CO SE SKRÝVÁ POD POJMEM RROBNÉ PODNIKÁNÍ Uvažovalo se i o vymezení pojmu drobného socialistického podnikání velikostí podniků, určenou počtem pracovníků. To je řešení velmi lákavé, ale nepraktické. I kdyby se totiž například stanovilo, že do drobného socialistického podnikání se budou počítat podniky, v nichž nebude více než 500 pracovníků, vznikají dva známé profcjlémy: 1. Podnik, v němž pracuje 500 zaměstnanců, by ještě drobným podnikem byl a vztahovaly by se naň výhodné ekonomické podmínky, avšak podnik, který by měl 501 nebo 517 pracovníků, by už do této oblasti nepatřil. Vznikala by řada sporů, jejichž řešení by připouštělo nesprávné subjektivní rozhodování. Dokončení na 6. straně LIDÉ ve výzkumné a vývojové základně Jednorázové šetření Státního statistického úřadu vedlo ke zjištění, že v roce 1967 pracovalo ve výzkumné a vývojové základně ČSSR 128 969 pracovníků. Z toho připadá na české země 105 832 a na Slovensko 23 137 lidí. Do těchto čísel však nejsou, jak uvádí Tisková korespondence SSX), zahrnuty počty pracovníků na vysokých školách. V průmyslu pracuje téměř 90 000 pracovníků, z nichž zhruba 40 % (35 600) v průmyslu strojírenském, na druhém místě je elektrotechnický průmysl — 16 500, následuje chemický průmysl — 9 500, na obory výroby dopravních prostředků připadá 6 900 pracovníků. Územní rozložení výzkumné a vývojové základny je značně nerovnoměrné, což je způsobeno rozložením průmyslu na území republiky, především strojírenství. Vysoké počty pracovníků vykazuje Praha a Západoslovenský kraj, v nichž jsou soustředěny ústavy ČSAV a SAV (Bratislava). Vysokoškolskou klasifikaci by mělo mít 39 600 odborníků na místech, kde je předepsána, ve skutečnosti jen 29 400 z nich vysokou školu dokončilo a 504 jich na vysoké škole studuje. Ještě mnohem povážlivější je, že z odborníků, nesplňujících vysokoškolskou kvalifikaci, jich 1225 nemá ani úplné středoškolské vzdělání. Průměrný věk absolventů vysokých škol ve výzkumné a vývojové základně dosahuje 37,1 roku. Nejnižší věkový průměr je ve studijních oborech technických a v jaderné fyzice — 28,8 let, nejvyšší v oborech ekonomika a právo — 43,5 let. skp Podíl v % •a «a g* »a £ í ö £ a_ „ - c-0 ^ a 'S - „ . > g £ 2 ^ • S ^ ^ Odvětvi *- o £ £ >u o *- oj>u o a y v jSqü'cc y o “m národního — Ž a® b - a«^ cs-aj a; *- a: u 'r hospodářství o.n,u ® n ft> un o-> Národní hospodářství úhrnem 128 969 100 100 z toho: průmysl 89 735 38,6 69,6 stavebnictví * 3 627 8,2 2,9 zetaědělství 8 706 19,8 6,8 doprava 2187 5,1 1,7 zdravotnictví 4 415 3,4 3,4 Čs. akademie věd 12 935 — 10,0