Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1968 (XII/27-50)

1968-10-18 / No. 40

T>c?j ťh ’ 4* H hospodářské novin EKONOMICKÝ TÝDENÍK ÚV KSČ Praha 18. října 1968 ■ Kěs 1,50 Chemie může navázat na světové ceny • Právo — zákazník — kvalita • Federalizace a zájmové svazy průmyslu • Proč družstva spotřebitelů # Riadenie podniku s účasťou pracujúcich • Od poručnictví k partnerství • Připomínky do diskuse o podniku • Podpora bytové výstavby Od roku 1965 probíhá u nás složitý pro­ces postupného přechodu na ekonomickou soustavu řízení, v němž si celá naše spo­lečnost postupně ujasňovala úkoly, které tsou před námi. Nešlo Jen o prosté zave­dení cílového modelu. Logika velkých spo­lečenských a ekonomických změn je složi­tější. Ve strategii těchto akcí Je nutno ne­chat dostatek prostoru pro ekonomické i společenské síly, které budou působit. Proto, musejí být ujasněny základní cíle postupu a vytvořen dostatečně pružný sy­stém, který by se přizpůsoboval praxi byl otevřen všem tvůrčím proudům ekono a mického myšlení. Takový systém se pak nerozpadne ani tehdy, změní-li se mnohé závažné podmínky. Toto pojetí mělo význam 1 pro novou soustavu řízení. Pomohlo totiž překonal oMobl, kdy se některá koncepce neukázala .atečně nosná (např. se ukázalo, že ne­lze klást příliš velké úkoly na centrální regulaci cen). Praxe však plně potvrdila základní cíle a směry reformy, její dovršení stojí před námi dnes jasněji a naléhavěji než kdy jindy. Tím důležitější je nyní si ujasnit. Jak v tomto otevřeném systému dále postupovat. Přitom je nutno říci, že jsme v zaváděni ekonomické reformy dosud nepřekročili určitou hranici. Dosud působí různé prvky skrytého nebo zjevného direktivního řízení, administrativně rozdělovači metody apod. Odpověd na základní ekonomické orázky »co, jak a pro koho vyrábět« stále ještě nevyplývá z logiky zbožně peněžních vzta­hů. Mezi záměry; které v ekonomice pro­sazujeme, a logikou zbožně peněžních vzta­hů je ještě rozpor, který lze vidět v tom, že jsou volné prostředky podniků rozloženy zcela Jinak, než odpovídá záměrům v ob­lasti investic, v oblasti mezd apod. Týž roz­por ovšem lze líčit tak, že dosud existuji administrativní zábrany volného použiti pro­středků podle prioritní stupnice podniků a .e se výroba /íedostatečně přizpůsobuje ooptávce. Tento rozpor je neutralizován složitým působem Jednak trvá neúměrně velký roz­­ih dotací a subvencí, rozmnožuje se ob­­iast výjimek v ekonomických nástrojích, které stále méně působí objektivně a jed nolitě, ledňák >sou některé změny struk­tury neutralizovány trvajícími deformacemi v cenách. Řešit to lze v podstatě jen dvěma způ­soby: bud se hmotné proporce přizpůsobí peněžním, nebo naopak, přičemž by však bylo nutné se vrátit k direktivnímu řízení. Ant jeden z těchto procesů není bezkon­­lliktnl. V ekonomice existují a vždy budou existovat bud úzká místa a omezené zdro­je. nebo omezená poptávka. Proto bude na jejich překonávání muset vždy existovat mechanismus to je bud cenový mechanis mus, nebe přídělové hospodářství Mezi oběma alternativami si však namů žeme vybrat libovolně. Direktivní řízení «e svým důrazem na kvantitativní a extenziv­ní stránky rozvoje je spojeno s příliš vel­kými ztrátami pro naši ekonomiku. U nás je třeba důsledně rozvíjet kvalitativní strán­ku výroby, iniciativně se včlenit do světo­vého trhu a pečlivě hospodařit, s omefze­­nými výrobními zdroji. Proto l v nových podmínkách musíme nadále rozvíjet ekono mickou reformu. Je ovšem nezbytné přede­vším propracovat základní dlouhodobější strategii postupu a správně volit mezi množstvím naléhavých úkolů. Máme napřed odstranit deformace v maloobchodních ce­nách, nebo přiblížit naše ceny světovým cenám? Je správné se soustředit na daňo­vou reformu nebo na kontrolu mezd? Je účelné věnovat především pozornost racio­nálním strukturálním změnám nebo ekono­mickým nástrojům, modelu podniku či an­gažovanosti na světovém trhu apod ? Komplexní ekonomická politika musi v té či oné míře obsahovat všechny tyto mo­menty, ale některé z nich mají klíčový vý­znam POLITIKA EKONOMICKÉ ROVNOVÁHY Vytváření ekonomické rovnováhy přes hodnotové vztahy má svou logiku, kterou je nutno dodržet. Výchozím bodem jsou eko­nomicky fungující ceny, které se vyvíjejí pod tlakem poptávky a nabídky. Tyto ceny nejsou zdaleka »spravedlivé«, zejména v prvním období (znamenají u jedněch pod­niků vysoké zisky, u jiných naopak ztrátu). Dynamickým faktorem rozvoje je totiž prá­vě odklon od hodnotového základu ceny. V prvním období také nejsou zdaleka ob­jektivní. Vyjadřují tetiž výchozí míru de­formace zbožně peněžních vztahů. Proto také nemůžeme u tohoto stadia zůstat. Mimořádně důležité je druhé stadium, kdy se tok investic, pracovních sil, deviz apod. začíná přednostně vlévat do odvětví s vy­sokým ziskem. V tomto období vzniká zpět­ná vazba, která umožňuje v dalším období utvořit novou rovnováhu, ovšem na kvanti­tativně i kvalitativně odlišné úrovni. Kva­lita této rovnováhy je podmíněna tím na­kolik 'e naše ekonomika uzavřena nebo otevřena vůči světu. Toto »živelné« přizpůsobení se ekonomi­ky nemusí být v rozporu s plánovitým ří­zením; je jen třeba, aby mu plánovité ří­zení ponechalo dostatečný prostor a aby plán vstupoval do ekonomiky nástro|i slu­čitelnými s trhem, to je v podstatě peněž­ně. Přitom je jasné, že dlouhodobější a slo­žitější ekonomická rozhodování a vyšší podnikatelskou činnost nelze v našich pod­mínkách realizovat bez plánu. Je to tedy v podstatě úkol podobného charakteru, iaký bylo nutno řešit při pře­chodu od válečného lístkového hosp dář­­ství. 1 zde je nutno kombinovat uvolňování ekonomických procesů s cílevědomými zá­sahy ve sféře hmotné i hodnotové. Z toho pak plyncu lyto závěry pro celkovou eko­nomickou strategii přechodu na ekonomic­kou soustayu řízení: a) Celý proces musi být řízen uvědoměle, přitom však je nutno počítat s některými procesy živelného přizpůsobení hodnoto­vých 1 naturálních vztahů. Je proto nezbyt« né dostatečně uvolnit ceny, mzdy, investice, peněžní trh, nákup deviz apod. Rozsah a riziko tohoto pohybu lze kon­krétními opatřeními snížit; nebylo by však správné Je] anulovat, protože tím se zne­možňuje působení zpětné vazby na ekono­miku. b) Opatření, která riziko snižuji, mají různý charakter. Patří k nim dostatečné přizpůsobení cen trhu již ve výchozím ob­dobí a snaha o výchozí věcnou rovnováhu, stejně jako ekonomické nástroje se stabili­začními účinky (stabilizační odvod, pro­­příště odvod ze zisku), které tlumí dopad těchto živelných procesů. * cj Základní politikou centrálních orgánů pro regulaci tohoto pohybu je politika eko­nomické rovnováhy. To proto, že při do­statečné celkové rovnováze nemůže živelný proces přerůst do nežádoucích důsledků. Politika ekonomické rovnováhy má samo­zřejmě zvláštní charakter v našich podmín­kách, kdy při vysokém stupni zaměstna­nosti roste riziko inflačních procesů. Proto v oblasti cen a mezd ie nutno počítat s ně kterými regulačními zásahy, které musejí mít co nejméně administrativní charakter. Mají sice tlumit nežádoucí výkyvy, ale ne­Akce Z je pro mnohé spoluobčany dávno zapomenutou záležitostí, jiní se jí dál s chutí zúčastňují a čísla říkají, že rok 1967 byl v její historii nejúspěšnější. Rozhodný vliv tu má umění národních výborů zorganizo­vat práci, opatřit materiál a v neposlední řadě provést účinnou propagaci. V Severočeském a Západočeském kraji akce stagnovala, kdežto ve slovenských kra jích a na jižní Moravě zaznamenala výraz­ný vzestup. Co dokáže přitažlivá propagace, ukázala v Bratislavě televizní soutěž mezi­městská. V několik dnech vykonali brati slavští občané ve spolupráci s vojáky, ško lami a závody na úpravách sadů, komuni­kací a dětských hříšt práci v hodnotě čtyř miliónů korun. Rysem nové etapy akce Z je zvýšení po měru nákladů v hodnotě díla v investiční části. V dřívějších letech činil podíl nákla­dů nejvýše 40 % Loni to bylo ve Východo slovenském kraji 60 °/o, ve Východočeském 59,4 °/o v jihočeském 58,8 %. Nejnižší byl smějí znemožnit proces formování rovno­vážných cen. d) Nemá-li nastat jakási »provincionali­­zace« naší struktury, musíme souběžně ote­vírat náš trh světovému trhu. Na toto té­ma se |iž řeklo mnoho velkých slov, ale konkrétní, byt i méně okázalé činy se roz­víjejí pomalu. Máme-li na světové trhy pro­niknout, je nutno soustavně vytvářet po­třebné předpoklady, tj. rozvíjet kvalitu a technickou úroveň výroby, omezovat výrobu méně efektivních výrobků, snižovat nákla­dy apod. Především však soustavně praco­vat se zahraničním trhem, zkoumat mož­nosti uplatnění na něm, hledat cesty, jak se prosadit, pružně přizpůsobovat kvalitu a strukturu výroby apod. Pro tyto úkoly není žádný jednoduchý recept. Známe fak­ta, kdy technicky vynikajících výrobků je nakonec prodáno jen několik kusů, takže náklady výzkumu nejsou zaplaceny, nebo kdy výsledky práce ve výrobě jsou zne­hodnoceny necitlivostí v obchodních vzta­zích, nedostatečným servisem, nedostateč­ným přihlížením ke konkrétním podmín­kám trhu apod. Bez soustavné práce s trhem lze konkurovat světovým firmám jen s vel­kými ztrátami. Dokončeni na 6. strané v Praze (jen 38,7 °/o) a v Bratislavě (45,5 °/o). Ve školství a kultuře dosáhly hodnoty částky přes 91 miliónů Kčs, v dopravě a spojích 71 miliónů Kčs a v tělovýchově 66,5 miliónu Kčs. jen za první pololetí letošního roku pře­kročila hodnota svépomocných prací 1,7 mi­liardy Kčs. Na materiál, odborné práce a přepravu nákladů bylo vynaloženo 322,5 .mi­liónu Kčs. Národní výbory tedy ušetřily 1,4 miliardy Kčs, obnos jistě imponující. Byl by ještě vyšší, kdyby obětavost dob­rovolníků nebrzdil chronický nedostatek ce­mentu a zdicích materiálů, především v čes­' kých krajích. i V hodnotě díla se ovšem přiměřeně odráží vzestup cen použitých materiálů, listě také z vykazovaných brigádnických hodin jsou mnohé pramálo efektivní. To však v podstatě nic nemění na tom, že akce Z je nejenom ušlechtilou soutěži, ale zároveň nikoli zanedbatelným ekonomickým fakto­rem. skp Akce Z v nové etapě Foto JOSEF CHROUST 1955 1958 1961 ‘ 1964 1967 Hodnota díla v lis. Kčs Náklady v tis. Kčs

Next