Hospodářské Noviny, leden-červen 1969 (XIII/1-26)

1969-01-03 / No. 1

■ f. EKONOMICKÝ T Ý Q E N f K ÚV KSČ Praha 3. ledna 1969 ■ Kčs 1,50 Banky ve federaci • Co nového v úvěrové poli­ tice? • Hospodárstvo Slovenska v roku 1969 9 Federácia a zaostalé oblasti • Nemoc zvaná fluktuace 0 Sovětská energetika • Plány potra­vinářského obchodu Náš dnešní rozhovor by měl, soudruhu ministře, smě­řovat k tomu, jak zabezpečovat úkoly, které ústřední výbor Komunistické strany Československa a vláda při­jaly a uložily. Myslím, že je správné hovořit právě k těmto otázkám v novoročním čísle. Musím úvodem opakovat, že stav, ve kterém se naše národní hospodářství nachází, je velmi slo­žit« Prostoru k řešení současných problémů včetně po­­ovánf v ekonomické reformě máme dostatek. Samo­­ziojmě rok 1969 — a především splnění všech úkolů pro tento rok, ať se týkají plánovaných předpokladů vývoje národního hospodářství nebo přípravy pátého pětiletého plánu a ekonomické reformy — má opravdu mimořádnou důležitost. Měl by totiž zajistit rozhodným plněním proti­inflační hospodářské politiky zásadní předpoklady pro sta­bilizaci, a tím i pevnější výchozí základnu pro rozvinutí opatření, která povedou k postupnému odstranění nerov­novážného stavu naší ekonomiky. Za hlavní příčinu dneš­ního stavu pokládám strukturu našeho průmyslu nároč­nou na materiál, energii, kapacity a pracovní síly, která mimoto neodpovídá potřebám vnitřního a zahraničního trhu a kterou je tedy možno zlepšit jen dlouhodobě. K otázkám dlouhodobým, ke kterým se ještě vrátíme, chceme položit více otázek, zatím ale k roku 1969 — právě z hlediska zabezpečení nadcházejících úkolů. V roce 1969 se chce vláda pokusit o to, aby se dále neprohluboval nerovnovážný stav,. Bude to úkol nesnadný a v mnoha ohledech nepříliš populární. Potřebujeme proto získat jxidporu pro všechny akce, které v roce 1969 mu­síme podniknout. Potřebujeme podporu jak vedoucích pra­covníků našeho národního hospodářství až po ředitele pod­niků a závodů, tak podporu osazenstev závodů. Bez ní úko­ly roku 1969 splnit nelze. Nyní tedy k některým nejvážnějším úkolům. Je to na prvém místě zabezpečení dodávek pro vnitřní trh. Charak­teristickým rysem vývoje životní úrovně v posledních dvou letech je vysoký růst příjmů obyvatelstva. Já vím, že mno­ho lidí v naší republice vyslovuje nejrůznější výhrady, avšak čísla a fakta jsou neúprosná. Zatímco například osobní hmotná spotřeba na jednoho obyvatele se zvýšila od roku 1960 do roku 1966, tedy za 6 let, o 20 %, stoupla ve dvou dalších letech, tj. 1967 a 1968, o 12 %. Tento vze­stup nenese s sebou jenom absolutně vyšší potřebu dodá­vek spotřebního zboží. Nedostatečně rozvinuté úseky ži­votní úrovně, jako je například výstavba bytů a služby placené obyvatelstvem, působí na neúměrné soustřecfování příjmů obyvatelstva na nákup spotřebního zboží. Proto podíl kupního fondu (tj. výdajů obyvatelstva za nákup zboží v obchodě) na celkových výdajích obyvatelstva ne­jen stagnuje, ale mírně stoupá. Kdybychom dokázali uspo­kojit potřeby obyvatelstva právě v bytech a službách, měl by tento podíl klesající tendenci a zmírnil by se tlak na dodávky spotřebního zboží. Nejlépe je uvést čísla: Podíl kupního fondu na celkových výdajích obyvatelstva: 1967 — 67,12 % 1968 — 67,21 % 1969 — 67,33 % Druhým takovým směrem probíhajících změn je rychlé zvyšování nákupů průmyslového zboží, především dlouho­dobé spotřeby, zboží vyšší kvality, bohatšího sortimentu a dokonalejší technické a estetické úrovně. V roce 1967 vzrostl celkový maloobchodní obrat proti roku 1966 o 6,5 procenta a prodej průmyslového zboží o 8,2 procenta. V roce 1968 předpokládáme růst celkového obratu asi o 14 pro­cent (definitivní čísla ještě neznáme), ale prodej průmys­lového zboží stoupne o více než 20 procent. Protože pro rok 1969 počítáme s přibližně stejným růstem příjmů oby­vatelstva, musíme předpokládat i podobné tendence v pro­deji. Při práci ná směrnici jsme sice zabezpečovali zvý­šení dodávek pro vnitřní trh a vláda uložila řadu dalších úkolů. Přesto však určitý rozsah dodávek není zajištěn bez určitých pochyb. V realizaci jde proto především o práci našich výrob­ních podniků i podniků zahraničního obchodu. Přes vše­chny potíže a chmurné předpoklady podniků na rok 1968 zvýšily se dodávky na vnitřní trh z tuzemska i z dovozu asi o 16 miliard Kčs z roku 1967 na rok 1968. Jistě to byl výsledek dobré práce. Na rok 1969 ale naše podniky oče­kávaly vzrůst jenom o 7 miliard Kčs. Při sestavování ná­vrhu směrnic jsme vycházeli 'z předpokladu, že bude mož­né zvýšit dodávky, jež uvažovaly podniky, o další 4 mi­liardy Kčs. Jak sami z čísel vidíte, jsou potřeby zvýšení větší. A to je tedy jeden z hlavních úkolů naší výroby, především podniků spotřebního průmyslu (mám na mysli textilní, dřevařský, kožedělný, sklářský a keramický prů­mysl), strojírenství, chemie a samozřejmě i výrobních druž­stev a ostatních: zvýšit dodávky, a To ještě ve větším roz­sahu, než se podařilo v roce 1968. Velké úsilí — a řekl bych podnikatelské úsilí — musí při zabezpečování dodávek pro vnitřní trh vyvinout i pod­niky zahraničního obchodu. Nejde jen o to splnit úkoly, které vláda uložila v dovozu, a to i úkoly dodatečné. Musí ve spolupráci s vnitřním obchodem hledat každou příle­žitost k zvýšení dovozu spotřebního zboží ze socialistic­kých států a každou možnost při směnných obchodech s kapitalistickými -státy. Tak jak se nám podařilo v pod­statě stabilizovat trh potravinami, musíme v letošním roce zlepšit trh průmyslového zboží. Co by nám nakonec bylo platné zvyšovat příjmy obyvatelstva, kdybychom nedoká­zali zásobit trh odpovídajícím množstvím dodávek zboží. Krátkodobé sledování vývoje, a to jak příjmů obyvatel­stva, tak dodávek z výroby a zahraničního obchodu, musí být úkolem všech orgánů — jak federálních, tak národ­ních — kterých se situace na trhu dotýká. Okol připravit variantní řešení konsolidace vnitřního trhu v roce 1969 uložilo také prosincové zasedání ÚV KSC a musíme ho všichni ve spolupráci řešit v 1. čtvrtletí letošního roku. V letošním roce nemůžeme v žádném případě připustit podobný vývoj jako v roce 1968. Vždyť například růst reál­ných mezd o 5—6 % ročně nemůže na delší období za­ručit žádná ekonomika na světě, tím méně pak naše. Který je tedy ten druhý úkol, pokud jde o nutnost dalši práce na utvářeni vztahů v letošním roce. Je to náš vývoz? Snad se to bude zdát někomu nošením dříví do lesa — tolik už bylo o našich vnějších vztazích napsáno a ře­čeno. Musím ale znovu a znovu opakovat, že jde opravdu o otázku pro naše hospodářství takřka osudovou. Vláda nemůže nadále připustit zvyšování zadluženosti, aniž by měla záruku, že budeme schopni platit vývozem, a to efek­tivně směnitelným zbožím. Je samozřejmé, že základem a hlavním směrem rozví­jení našich vnějších ekonomických vztahů je spolupráce se socialistickými státy, a především se SSSR. Je ale zboží — a především nová technika — které musíme a budeme kupovat v kapitalistických státech, a vláda musí mít zá­ruku, že tyto nákupy zaplatíme. Proto jednání, která pro­bíhají s podniky a která mají skončit v 1. čtvrtletí letoš­ního roku, o zvýšení a zefektivnění našeho vývozu musí být uskutečněna tak, abychom v průběhu příštích let pro­vedli takové změny ve výrobních programech, které za­bezpečí podstatné zvýšení vývozu; tj. takové zvýšení vý­vozu, které postupně vyřeší jeden ze základních prvků ne­rovnováhy našeho národního hospodářství. Stát se zúčast­ní řešení tím, že bude těmto vývozcům zaručovat dlouho­dobou stabilitu ekonomických podmínek a exportních vý­hod. Podniky předpokládají na rok 1969 v podstatě vývozní stagnaci. To nelze připustit již proto, že k dosažení dosa­vadní dynamiky rozvoje je nutné zajišťovat zvýšený dovoz surovin a materiálů. Je tedy i ve vlastním zájmu podniků podstatně zvýšit vývoz efektivního zboží, zvláště ve stro­jírenství, kde takové možnosti bezesporu existují. Zajímavou otázkou je zabezpečeni přebytkového stát­ního rozpočtu a důsledná protiinflační politika i na ji­ných úsecích, např. v poskytování úvěrů. Že právě tady máme prostor pro důsledný postup, to si uvědomujeme jistě všichni. Ještě rok 1969 nezačal a již se na centrálních orgánech sešly žádosti z několika set podniků o povolení výjimek a slev z nově zavedených podnikových daní. Je to konkrétní projev toho, že se pod­niky ve značné míře naučily řešit svou hospodářskou si­tuaci nikoliv lepším hospodařením, snižováním nákladů a zvyšováním produktivity práce, případně úpravou výrob­ních programů, nýbrž vytvářením tlaku na centrum o změk­čení podmínek, což je nesporně pohodlnější. Domnívám se, že všechny dotace musíme naopak přísně prověřit. Z roku 1968 na rok 1969 neinvestiční dotace ze státního rozpočtu vzrůstají o více než 1,5 mld Kčs, místo aby klesaly. Vím, že řešení je mnohde spojeno s úpravou velkoobchodních cen. Musíme ale i kousnout do kyselého jablka a hlavně odstraňovat dotace tam, kde umožňují neefektivní výrobu. Při neustálém růstu dotací odhadujeme, že se stav ve všech podnikových fondech jen za rok 1968 zvýšil asi o 3,7 mld korun. Daleko tvrdší postup je nutno volit též v oblasti úvě­rování Uvedu opět alespoň jeden konkrétní příklad. Při velmi neuspokojené potřebě dodávek prakticky pro vše­chny směry finálního užití jsme uložili v roce 1966 více než 36 procent přírůstku užitého národního důchodu do zvýšení zásob, a v roce 1967 více než 23 procent. Loni nám stouply zásoby o dalších osm až devět miliard korun. Ať jsou příčiny tohoto růstu jakékoliv, budete se mnou jistě souhlasit, že to nerovnovážný stav prohlubuje a ně­kterým podnikům dále ulehčuje život. A všechny tyto zá­soby jsme financovali bucf z vlastních prostředků nebo úvěrem. Dokončení na 6. a 7. straně V prosinci roku 1968 se opět po dlouhé době zabývalo plenární zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa ekonomickými otázkami a přijatým usnesením dalo jasně najevo, že tyto otázky se opět dostanou pravidelně na program jeho zasedání. Uložilo současně řadu úkolů, které mají v roce 1969 zajistit pří­pravu podkladových materiálů pro rozhodnutí značného významu. Hospodářské noviny budou samozřejmě těm­to materiálům věnovat soustavnou pozornost. Protože na řadě těchto prací se bude zúčastňovat jako hlavní zpra­covatel federální ministerstvo plánování, obrátili jsme se s několika otázkami na ministra dr. FRANTIŠKA VLASÁKA.

Next