Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1969 (XIII/27-52)
1969-09-12 / No. 37
/ Znovu o efektivních výrobách Předmětem zkoumáni bylo celkem 1049 položek vývozu průmyslového zboží vyvezených za 44 616 mil. Kčs, vyjádřených v nových FCO. Z uvedených 1049 položek bylo 675 položek takových, které byly současně vyváženy do některé země socialistického i kapitalistického tábora. Tento vývoz (675 položek), je označen jako univerzální, představoval objemově 88 % celkového vývozu průmyslového zboží a byl zejména předmětem podrobného zkoumání. Naproti tomu zbývající vývoz 12 % objemu, vyvážený pouze bud do některé socialistické země, nebo pouze do některé kapitalistické země, je označen jako specifický a tvoří, jak patrno, poměrně malou část našeho průmyslového vývozu. Předmětem dalšího zkoumání byl tedy především průmyslový univerzální vývoz, jehož 675 položek bylo rozděleno do šachovnicové tabulky, ve které byla každá vývozní položka zařazena do políčka podle reprodukčních cen při vývozu (RCV) docílených za 1 $ a 1 Rbl v roce 1968. Tím vznikla tabulka sestavená v principu podle «obr. 1. Tabulka prozrazuje současně, proč byl pro analýzu zvolen tzv. univerzální vývoz: položky tohoto vývozu umožňují, aby jejich efektivnost byla posouzena dvěma cenovými hladinami; cenovou hladinou skutečně docilovanou při vývozu do kapitalistických zemí a cenovou hladinou skutečně docilovanou při vývozu do socialistických zemí. tavením této tabulky vynikly zejména čtyři skupiny vý. _ uků: 1. Nejefektivnější vývozy (políčko A I) do obou oblastí, dolarové i rublové. 2. Nejméně efektivní vývozy (políčko C III) do obou oblastí, dolarové i rublové. S. Vývozy efektivní do rublové oblasti a neefektivní do dolarové oblasti (políčko A III). 4. Vývozy efektivní do dolarové oblasti a neefektivní do rublové oblasti (políčko C I). Kromě těchto nejvýraznějších částí tabulky ukazuje tabulka další políčka (A II, B I, B II, 8 III, C II), kde průmyslové výrobky v těchto poličkách uvedené se jeví v jedné či druhé nebo v obou oblastech (rublové a dolarové) jako středně efektivní. Na základě této tabulky, obsazené zcela konkrétními položkami výrobků a výrobních oborů v celkovém počtu 675 položek, lze formulovat některá obecná vodítka průmyslové a obchodní politiky: I. Rozšiřovat maximálně vývoz skupiny 1, tj. vývozních položek z políčka A I. II. Omezovat maximálně vývoz skupiny 2, tj. vývozních položek z políčka C III. III. Maximálně přesouvat vývoz ve skupinách 3 a 4, tj. v políčkách A III a C I do té oblasti, kde je vysoce ofektivní, z oblasti, kde je velmi neefektivní (tedy z rublové ?lo dolarové a naopak z dolarové do rublové). tf Obdobně lze formulovat závěry i pro méně výrazné části 'ty uvedené výše (A II, B I, B II, B III, C II). Je jao-.j, že v souvislosti s omezeními uvedenými v části I tohoto článku (kritéria efektivnosti) budou i možnosti provedení těchto změn obchodní a průmyslové politiky omezené. POTŘEBY DOMÁCÍHO TRHU Celková situace domácího trhu je známa a lze ji stručně rekapitulovat takto: ■ rostoucí poptávka po všech druzích spotřebního zboží, přičemž výrobní kapacity jsou zastaralé a vyžadují rozšíření, zejména cestou modernizace a rekonstrukce, aby rostoucí nároky obyvatelstva bylo možno v příštích letech krýt; ■ zvlášť úzký profil a trvalé nekrytí potřeb v některých druzích zboží dlouhodobé spotřeby, zejména v automobilech a bytech, a nedostatek materiálů a zařízení pro bytovou výstavbu; B nedostatečný objem a sortiment materiálů a kapacit pro stavebnictví vůbec. Obecnými znaky těchto problémů jsou jednak určitý rozsah záměnnosti vyvíjených tlaků (kdyby se podařilo vyřešit jeden z problémů, zmenší se i tlaky v druhých dvou), přitom však objektivně existují všechny tři relativně nezávisle. Ve všech třech oblastech je řešení spojeno s vysokou investiční náročností, jde o zastaralé a kumulované problémy. V oblasti spotřebního zboží lze především málo efektivní vývozní zboží výhodně umístit na domácím trhu, tedy nezvyšovat dále jeho vývoz do kapitalistických států, naopak usilovat o zvýšepí jeho dovozu z těchto zemí. Na druhé straně nutno počítat se zvyšováním dovozu a výměny do socialistických zemí a usilovat o zlepšení efektivnosti vývozu do ZTS. Modernizaci a rekonstrukci výrobních kapacit spotřebního průmyslu realizovat v rámci postupné přeorientace v zaměření státní i podnikové investiční politiky. Řešení rozvoje výroby automobilů a rozvoj motorismu se zpracovává ve zvláštních dokumentech s cílem dosáhnout postupně ročních kapacit asi 300 000 až 350 000 osobních vozů do roku 1980 či 1985. Je však již předem jasné, že malá efektivnost vývozu osobních vozů (podmíněná především celními bariérami) nemůže být důvodem k omezení rozvoje oboru. Naopak celková- situace i vysoké efektivnost osobních automobilů na vnitřním trhu si vyžadují rozvinutí a zvýšení jejich výroby asi na trojnásobek proti současnosti. Konkrétní řešení bude v časovém postupu kombinováno s výměnou automobilů (dovoz—vývoz) s různými státy s cílem zvýšení sortimentu a dále kombinováno s dovozem automobilů v maximální možné míře ze socialistických států. Jednostranný vývoz automobilů do kapitalistických států je z důvodů nízké vývozní efektivnosti žádoucí omezovat. Jeho skutečný konkrétní rozsah v každém roce se však řídí a bude řídit i nadále obchodně politickou situací a je a bude určován státními orgány zahraničního obchodu. Výrobní podniky samy nebudou mít a nemají na vývozu do kapitalistických států zájem. Bytová výstavba a materiály 1 zařízení pro bytovou výstavbu se zabezpečují řadou opatření v oblasti kapacit, jejichž realizace nabíhá postupně. Jde o zvýšení dodávek technologického zařízení pro výrobu stavebních hmot a pro stavební technologie, nákup a využití zahraniční licence pro hromadnou výrobu rodinných domků (systém OKAL), nákup a využití licence umožňující použití nových konstrukčních materiálů (FEALj. Rozšiřují a rekonstruujise kapacity na výrobu fitinků, kotlů a radiátorů, kování, nábytku, desek, oken a dveří, bytových armatur, polystyrénu a PVC a některé další. Kromě toho se připravují opatření v oblasti ekonomických podmínek a pravidel platných pro bytovou výstavbu, která ve svých důsledcích zřejmě budou znamenat také zdražení této výstavby a nových bytů. Zde platí obecně (na rozdíl od automobilů), že světové ceny bytových jednotek jsou stále ještě podstatně výše než naše domácí cenová úroveň. Klíčem k řěšení stavebnictví jako celku Je především vybudování jeho moderní materiálové základny. Soudobým řešením nosné části budov, funkčním odlišením nosné části a obvodových částí lze snížit o 30—40 % váhu staveb a hlavně výrobu obvodových dílů mechanizovat a automatizovat. Zabezpečení dostatku stavebních hmot a dflů a nových materiálů pro stavebnictví je však možné jen z malé části intenzifikací a modernizací dosavadních výrob. Hlavní část je nutno řešit novou výstavbou při částečném využití i cizích licencí a dovozu technologického zařízení. Použití nových hmot a dílů se týká nejen stavby budov, ale i inženýrských sítí a staveb. Hospodářské záměry obsažené ve sběrnicích na rok 1969 a 1970 a zapracované do návrhu konsolidačního programu na léta 1970—1972 nevedou k zajištění dostatku stavebních materiálů, ale pouze ke zmírnění deficitů. Za nejnaléhavější okamžitou potřebu se považuje zvýšení nebo zavedení výroby těchto materiálů: g Ve výrobě stavebních hmot a dílců je naléhavě žádoucí zvýšit výrobu (proti roku 1968) o 15 % v roce 1970 a o 72 % v roce 1975. Stále trvá nedostatek cementu, vápna, zdicích materiálů, krytiny, stavebních dílců, kameninových trub, dlaždic a obkládaček. V mnoha případech je domácí deficit způsoben nikoli nedostatečnou výrobou, ale velkým rozsahem efektivního vývozu vyrobených materiálů. V takových případech by neměl být vývoz krácen i za cenu přechodných dovozů téhož materiálu, aby nedošlo ke ztrátě trhů. g V oblasti lehké prefabrikace a chemické výroby je zejména žádoucí zabezpečit výstavbou nových výrobních kapacit výrobu obvodových plášfů staveb, lehkých střešních panelů a lehkých montovaných příček, dále pak roz šířit kapacity fenol-melemlnových laminátů, podlahovin PVC a samozhasitelného pěnového polystyrénu, který by nebyl o více než 20 % dražší než současně vyráběný pěnový polystyrén. g V dřevařském průmyslu nestačí dosud uvažované zvýšení angiomerovaných desek ke krytí potřeb stavebnictví, |e třeba další zvýšení výroby těchto materiálů a je nutné zavést výrobu plošných prefabrikátů dřevěných podlah. g V odvětví skla a keramiky je nutno postavit další linky na výrobu plaveného plochého skla, další dvě linky na výrobu pěnového skla, zavést výrobu svařovaného skla (dvojskla a trojsklo), vrstveného skla Conex. refiexového prů bledného skla. izolačního neprůhledného skla typu Vitrasilk, litého barevného skla a materiálu pro vnitřní skleněné příčky. Je třeba podstatně zvýšit výrobu zdravotní keramiky. Charakteristické pro značnou část z uvedených položek je skutečnost, že zvýšení výroby pouhou intenzifikaci dosavadních kapacit je většinou neschůdné a jde o novou výstavbu kapacit. Současně jde vesměs o položky, které představují kromě bezprostředních potřeb stavebnictví také tržní fondy. Celková situace domácího trhu ukazuje tedy řadu faktorů daných zejména okruhem zmíněného nedostatkového zboží, které musí být vzaty v úvahu vedle vývozní efektivnosti. OBORY A VÝROBKY PRO STATNI SELEKTIVNÍ POLITIKU Z předchozích statí vyplývá, že vycházíme-li z kritérií vývozní efektivnosti a z potřeb tuzemského trhu, lze zcela konkrétně definovat určitý dosti velký počej oborů a výrobkových skupin, jejichž výroba by měla být rozvíjena, a k tomu lze pak přihlížet při uplatňování státní selektivní politiky. Uvážíme-li ještě realizační možnosti, to znamená investiční náročnost rozvoje těchto oborů a výrobků, lze je seskupit do dvou skupin: g Investičně méně náročné (řešitelné zejména cestou modernizace a rekonstrukce, nároky na investice se pohybují v rozmezí desítek až stovek miliónů Kčs). g Náročné na rozvojové investice (výstavba nových závodů, investiční nároky většinou řadu miliard Kčs). Toto rozdělení usnadňuje další nutnou diferenciaci investičních záměrů vyvolanou současnou velmi omezenou možností zahajovaných nových staveb. Do první skupiny patří například v oblasti stavebních hmot výroba osinko-cementové krytiny, osinko-cementových trub, keramických dlaždic; ve strojírenství obráběcí stroje, polygrafické stroje, kožedělné a obuvnické stroje, textilní stroje, stavební a silniční stroje, tvářecí stroje, kolové traktory, stavební a instalační materiál; v textilním a konfekčním průmyslu koberce, tkané a netkané plsti; v dřevařském průmyslu okna a dveře. Do druhé skupiny patří například v oblasti stavebních hmot výroba cementu, vápna, zdicícn materiálů a krytiny, stavebních dílců, keramických obkládaček, kameniva a některých dalších; ve strojírenství osobní automobily, nákladní automobily, příslušenství motorových vozidel a jiné; v textilním, konfekčním a kožedělném průmyslu pletařské výrobky, konfekce, obuv a další; v chemii některé akce petrochemie, plastická hygienická kůže a další; v průmyslu skla užitkové, technické, ploché a stavební sklo a některé skleněné a porcelánové výrobky; v dřevařském průmyslu zejména nábytek, dřevotřískové a dřevovláknité desky a další výrobky. Tento výběr programů (zde uveden Jako neúplný výběr) vznikl jednak jako syntéza současných poznatků o vývozní efektivnosti, dále poznatků o potřebách vnitřního trhu, zeiména se zřetelem na spotřební zboží a stavebnictví. V současných podmínkách je velmi obtížné určit preferenci programů, neboť neexistují objektivní ekonomická kritéria pro posouzení efektivnosti. Přitom zmíněná použitá kritéria výběru (vývozní efektivnost a vnitřní trh) mají své specifické podmínky, které jsou mnohdy ve vzájemném rozporu. Jmenovitý výběr pro státní selektivní politiku je nutno provádět zejména s ohledem na konkrétní předklár dané podnikatelské záměry a jejich efektivnost, s ohledem na státní politiku růstu životní úrovně a státní zájmy rozvoje národního hospodářství. Je nutno přihlížet i k tomu, že vedle zmíněných, vesměs zpracovatelských oborů existují v národním hospodářství obory představující zejména prvotní zdroje (energie, rudy, paliva), které musí stát rozvíjet v souladu s potřebami celé společnosti, tedy jako priority. Stát přitom nemůže předpokládat, že rozvoj všech efektivních a potřebných oborů může zabezpečovat svou bezprostřední účastí (finanční, investiční). Jde tedy také o vytváření celkového ekonomického prostředí, které by podněcovalo rozvoj všeho efektivního a na trhu potřebného. PROBLÉMY NÁSTROJŮ OVLIVŇOVANÍ Jak patrno, lze po sfanovení kritérií výběru určit také výrobní programy, které vyhovují stanoveným kritériím a které by měly být rozvíjeny. Další otázkou však je zabezpečení rozvoje takto vybraných oborů, a to jednak na základě přímé státní účasti (ve vybraných důležitých případech, na nichž má stát zvláštní zájem), nebo na základě účasti integračního seskupení a dále pak na základě působení obecného ekonomického prostředí. Ukazuje se, že stát nemůže zůstat nečinný při rozvoji efektivních a potřebných programů a nemůže spoléhat pouze na ekonomické prostředí. Kde jde o rozsáhlejší strukturální změny a o případy speciálního státního zájmu, je přímá státní účast nezbytná, protože samotné podnikové zájmy mohou být směrovány odlišně. To vyplývá z užšího pohledu podniku na ekonomické problémy i na otázky obchodní a průmyslové politiky. V této souvislosti nelze také přehlédnout úlohu integračnich seskupení, jejich vedoucích orgánů. Právě generální ředitelství by měla také uplatňovat širší pohledy na efektivnost výroby, než může zpravidla uplatnit jednotlivý podnik s ohledem na omezení určené prostředím, v němž žije. Podniku mohou chybět pracovní síly, prostory a jiné podmínky, které jiné podniky v integračním seskupení mohou mít k dispozici, přitom podnik sám není zpravidla dosti zainteresován na rozšíření svého výrobního sortimentu v jiném podniku. Integrační seskupení by takovéto situace mělo řešit. Ve většině případů u nás však chybějí prostředky a praYomoc, kterými integrační seskupení ve světě běžně disponují. Ukazuje se nutnost prověřit v tomto směru v ČSSR možnosti, které dosud zůstávaly nevyužity. Podnikatelskou funkci integračních seskupení je žádoucí posílit a rozvinout. Nejde o návrat k direktivitě na úrovni integračního seskupení, to bylo právem kritizováno, ale jde o podnikatelskou pravomoc. Dalším problémem jsou nástroje vytvářející ekonomické prostředí. Mezi nejdůležitější opatření stimulace patří nástroje působící v zahraničním obchodě. Zásady ekonomických vztahů v zahraničním obchodě včetně srážek a přirážek byly zavedeny počátkem roku 1967 s platností pro týž rok. Výpočet sazeb srážek a přirážek byl pfoveden na základě skutečnosti za III. čtvrtletí roku 1966. Stanovené zásady neměly však dlouhou platnost a byly jak na rok 1968, tak na rok 1969 se zpožděním měněny. Průmysl neměl tedy pro své perspektivní vývozní záměry pevné podmínky. Systém nástrojů v oblasti zahraničního obchodu působí! fakticky ke konzervaci vývozní struktury roku 1966. Pro rok 1970 je v centrálních orgánech shoda v tom, že srážky (respektive pevné odvody) a přirážky (respektive bonifikace) budou bud rušeny, nebo postupně snižovány, a to zejména ve vazbě na překročení úrovně vývozu roku 1969 a ve vazbě na některé další podmínky. Cílem je zainteresovat podniky citelně na překročení úrovně vývozu roku 1969, přičemž postupná likvidace srážek a přirážek znamená účelné sjednocování relace domácích cen ke světovým cenám. Nástroje fungující v zahraničním obchodě napomáhají sice rozvoji výrob s efektivním vývozem, ale nejsou samy o sobě postačující podmínkou. Podnik získá sice touto cestou finanční prostředky, ale ostatní nástroje (např. v oblasti investiční, mzdové, cenové a důchodové politiky) mu musí umožnit využití získaných prostředků pro rozvoj efektivní výroby. Je tedy žádoucí pro komplexní rozpracování podpůrných nástrojů vycházet z těchto tezí: g V dohodách mezi centrem a podniky zvýhodňovat ve vývoji mezd VHJ v návaznosti na tempo prosazováni efektivních vývozů a zajišťování stanovaných priorit va vnitřních potřebách. g Limity zahajovaných staveb přísně spojovat s programem efektivních výrob. Při poskytování investičních bankovních úvěrů vycházet rovněž z tohoto programu. g Cievy z působení podnikových danf (vnitřních ekonomických nástrojů) a účast státu na podnikání vázat na podnikatelské záměry, jejichž realizace povede prokazatelně ke zvýšení efektivnosti vývozu a zajištění priorit ve vnitřních potřebách. g Zapracovat v prémiových řádech organizací výroby 1 zahraničního obchodu zásady n účasti na výsledcích vyplývajících z prosazování efektivních vývozů a priorit ve vnitřních potřebách. g Zajistit, aby část výnosn podnikových dani byla zásadně použita k prosazování rozvoje efektivních oborů, zejména tam, kde jei nelze podporovat úpravami velkoobchodních cen. g Pokud se účelově stanoví pro rozvoj efektivních výrob preference u ekonomických nástrojů v oblasti zahraničního obchodu, velkoobchodních cen apod., prohlásit je za odčitatelné položky od základu zdaňování podniků, a tím zajistit, aby se neoslabovala účinnost centrálních záměrů, nýbrž vytvářely potřebné finanční zdroje pro podniky, která se mají dynamicky rozvíjet. g Diferencovat vybavování podniků základním jměním v souladu s programem prosazování efektivních výrob. g V cenové oblasti uvážit stimulaci pro podniky zavádějící nové efektivní výroby připuštěním buď volných cen, nebo cenového zvýšení. Na druhé straně stimulovat u neefektivních výrob snižováním cen. Jde o velmi cítlivon oblast, opatření (zvýšení cen) lze časově omezovat, zakotvovat do smluv mezi podniky a státem, a tím bedlivě regulovat, volit jako krajní prostředek. To jsou náměty k rozpracování. Z uvedeného je však zřejmé, že efektivní a pro trh žádoucí výroby se nebudou rozvíjet samy a automaticky, jestliže nebude působit příznivé ekonomické prostředí vytvářené centrem a jestliže centrum svou podnikatelskou účastí nebude jejich rozvoji napomáhat. a neefektivních —*■ Kčs/$ I II III RCV RCV RCV do 27 Kčs 27 až 34 Kčs nad 34,Kčs I RCV A do AI A II A III Kts/Rbl 18 Kčs___________________________________________ RCV B do B I B II B III 22.7 Kčs________________>_________________________ RCV C nad Cl C II C III 22.7 Kčs