Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1969 (XIII/27-52)

1969-09-12 / No. 37

/ Znovu o efektivních výrobách Předmětem zkoumáni bylo celkem 1049 položek vývozu průmyslového zboží vyvezených za 44 616 mil. Kčs, vyjádře­ných v nových FCO. Z uvedených 1049 položek bylo 675 položek takových, které byly současně vyváženy do ně­které země socialistického i kapitalistického tábora. Tento vývoz (675 položek), je označen jako univerzální, před­stavoval objemově 88 % celkového vývozu průmyslového zboží a byl zejména předmětem podrobného zkoumání. Na­proti tomu zbývající vývoz 12 % objemu, vyvážený pouze bud do některé socialistické země, nebo pouze do některé kapitalistické země, je označen jako specifický a tvoří, jak patrno, poměrně malou část našeho průmyslového vývozu. Předmětem dalšího zkoumání byl tedy především prů­myslový univerzální vývoz, jehož 675 položek bylo rozdě­leno do šachovnicové tabulky, ve které byla každá vývozní položka zařazena do políčka podle reprodukčních cen při vývozu (RCV) docílených za 1 $ a 1 Rbl v roce 1968. Tím vznikla tabulka sestavená v principu podle «obr. 1. Tabulka prozrazuje současně, proč byl pro analýzu zvo­len tzv. univerzální vývoz: položky tohoto vývozu umož­ňují, aby jejich efektivnost byla posouzena dvěma ceno­vými hladinami; cenovou hladinou skutečně docilovanou při vývozu do kapitalistických zemí a cenovou hladinou skutečně docilovanou při vývozu do socialistických zemí. tavením této tabulky vynikly zejména čtyři skupiny vý. _ uků: 1. Nejefektivnější vývozy (políčko A I) do obou oblastí, dolarové i rublové. 2. Nejméně efektivní vývozy (políčko C III) do obou oblastí, dolarové i rublové. S. Vývozy efektivní do rublové oblasti a neefektivní do dolarové oblasti (políčko A III). 4. Vývozy efektivní do dolarové oblasti a neefektivní do rublové oblasti (políčko C I). Kromě těchto nejvýraznějších částí tabulky ukazuje ta­bulka další políčka (A II, B I, B II, 8 III, C II), kde prů­myslové výrobky v těchto poličkách uvedené se jeví v jed­né či druhé nebo v obou oblastech (rublové a dolarové) jako středně efektivní. Na základě této tabulky, obsazené zcela konkrétními po­ložkami výrobků a výrobních oborů v celkovém počtu 675 položek, lze formulovat některá obecná vodítka průmyslové a obchodní politiky: I. Rozšiřovat maximálně vývoz skupiny 1, tj. vývozních položek z políčka A I. II. Omezovat maximálně vývoz skupiny 2, tj. vývozních položek z políčka C III. III. Maximálně přesouvat vývoz ve skupinách 3 a 4, tj. v po­líčkách A III a C I do té oblasti, kde je vysoce ofektivní, z oblasti, kde je velmi neefektivní (tedy z rublové ?lo dola­rové a naopak z dolarové do rublové). tf Obdobně lze formulovat závěry i pro méně výrazné části 'ty uvedené výše (A II, B I, B II, B III, C II). Je jao-.j, že v souvislosti s omezeními uvedenými v části I tohoto článku (kritéria efektivnosti) budou i možnosti pro­vedení těchto změn obchodní a průmyslové politiky omezené. POTŘEBY DOMÁCÍHO TRHU Celková situace domácího trhu je známa a lze ji stručně rekapitulovat takto: ■ rostoucí poptávka po všech druzích spotřebního zboží, přičemž výrobní kapacity jsou zastaralé a vyžadují rozšíření, zejména cestou modernizace a rekonstrukce, aby rostoucí ná­roky obyvatelstva bylo možno v příštích letech krýt; ■ zvlášť úzký profil a trvalé nekrytí potřeb v některých druzích zboží dlouhodobé spotřeby, zejména v automobilech a bytech, a nedostatek materiálů a zařízení pro bytovou výstavbu; B nedostatečný objem a sortiment materiálů a kapacit pro stavebnictví vůbec. Obecnými znaky těchto problémů jsou jednak určitý roz­sah záměnnosti vyvíjených tlaků (kdyby se podařilo vy­řešit jeden z problémů, zmenší se i tlaky v druhých dvou), přitom však objektivně existují všechny tři relativně nezá­visle. Ve všech třech oblastech je řešení spojeno s vyso­kou investiční náročností, jde o zastaralé a kumulované problémy. V oblasti spotřebního zboží lze především málo efektivní vývozní zboží výhodně umístit na domácím trhu, tedy ne­zvyšovat dále jeho vývoz do kapitalistických států, naopak usilovat o zvýšepí jeho dovozu z těchto zemí. Na druhé straně nutno počítat se zvyšováním dovozu a výměny do socialistických zemí a usilovat o zlepšení efektivnosti vý­vozu do ZTS. Modernizaci a rekonstrukci výrobních kapacit spotřeb­ního průmyslu realizovat v rámci postupné přeorientace v zaměření státní i podnikové investiční politiky. Řešení rozvoje výroby automobilů a rozvoj motorismu se zpracovává ve zvláštních dokumentech s cílem dosáh­nout postupně ročních kapacit asi 300 000 až 350 000 osob­ních vozů do roku 1980 či 1985. Je však již předem jasné, že malá efektivnost vývozu osobních vozů (podmíněná pře­devším celními bariérami) nemůže být důvodem k omezení rozvoje oboru. Naopak celková- situace i vysoké efektivnost osobních automobilů na vnitřním trhu si vyžadují rozvinutí a zvýšení jejich výroby asi na trojnásobek proti součas­nosti. Konkrétní řešení bude v časovém postupu kombino­váno s výměnou automobilů (dovoz—vývoz) s různými státy s cílem zvýšení sortimentu a dále kombinováno s do­vozem automobilů v maximální možné míře ze socialistic­kých států. Jednostranný vývoz automobilů do kapitalistic­kých států je z důvodů nízké vývozní efektivnosti žádoucí omezovat. Jeho skutečný konkrétní rozsah v každém roce se však řídí a bude řídit i nadále obchodně politickou situací a je a bude určován státními orgány zahraničního obchodu. Výrobní podniky samy nebudou mít a nemají na vývozu do kapitalistických států zájem. Bytová výstavba a materiály 1 zařízení pro bytovou vý­stavbu se zabezpečují řadou opatření v oblasti kapacit, jejichž realizace nabíhá postupně. Jde o zvýšení dodávek technologického zařízení pro výrobu stavebních hmot a pro stavební technologie, nákup a využití zahraniční licen­ce pro hromadnou výrobu rodinných domků (systém OKAL), nákup a využití licence umožňující použití nových konstrukčních materiálů (FEALj. Rozšiřují a rekonstruuji­­se kapacity na výrobu fitinků, kotlů a radiátorů, kování, nábytku, desek, oken a dveří, bytových armatur, polysty­rénu a PVC a některé další. Kromě toho se připravují opa­tření v oblasti ekonomických podmínek a pravidel plat­ných pro bytovou výstavbu, která ve svých důsledcích zřejmě budou znamenat také zdražení této výstavby a no­vých bytů. Zde platí obecně (na rozdíl od automobilů), že světové ceny bytových jednotek jsou stále ještě podstatně výše než naše domácí cenová úroveň. Klíčem k řěšení stavebnictví jako celku Je především vybudování jeho moderní materiálové základny. Soudobým řešením nosné části budov, funkčním odlišením nosné části a obvodových částí lze snížit o 30—40 % váhu staveb a hlavně výrobu obvodových dílů mechanizovat a automa­tizovat. Zabezpečení dostatku stavebních hmot a dflů a nových materiálů pro stavebnictví je však možné jen z malé části intenzifikací a modernizací dosavadních výrob. Hlavní část je nutno řešit novou výstavbou při částečném využití i ci­zích licencí a dovozu technologického zařízení. Použití no­vých hmot a dílů se týká nejen stavby budov, ale i inže­nýrských sítí a staveb. Hospodářské záměry obsažené ve sběrnicích na rok 1969 a 1970 a zapracované do návrhu konsolidačního programu na léta 1970—1972 nevedou k zajištění dostatku stavebních materiálů, ale pouze ke zmírnění deficitů. Za nejnaléha­vější okamžitou potřebu se považuje zvýšení nebo zavedení výroby těchto materiálů: g Ve výrobě stavebních hmot a dílců je naléhavě žádoucí zvýšit výrobu (proti roku 1968) o 15 % v roce 1970 a o 72 % v roce 1975. Stále trvá nedostatek cementu, vápna, zdicích materiálů, krytiny, stavebních dílců, kamenino­vých trub, dlaždic a obkládaček. V mnoha případech je domácí deficit způsoben nikoli nedostatečnou výrobou, ale velkým roz­sahem efektivního vývozu vyrobených materiálů. V takových případech by neměl být vývoz krácen i za cenu přechodných dovozů téhož materiálu, aby nedošlo ke ztrátě trhů. g V oblasti lehké prefabrikace a chemické výroby je zejména žádoucí zabezpečit výstavbou nových vý­robních kapacit výrobu obvodových plášfů staveb, lehkých střešních panelů a lehkých montovaných příček, dále pak roz šířit kapacity fenol-melemlnových laminátů, podlahovin PVC a samozhasitelného pěnového polystyrénu, který by nebyl o více než 20 % dražší než současně vyráběný pěnový polystyrén. g V dřevařském průmyslu nestačí dosud uvažo­vané zvýšení angiomerovaných desek ke krytí potřeb staveb­nictví, |e třeba další zvýšení výroby těchto materiálů a je nutné zavést výrobu plošných prefabrikátů dřevěných podlah. g V odvětví skla a keramiky je nutno postavit další linky na výrobu plaveného plochého skla, další dvě linky na výrobu pěnového skla, zavést výrobu svařovaného skla (dvojskla a trojsklo), vrstveného skla Conex. refiexového prů bledného skla. izolačního neprůhledného skla typu Vitrasilk, litého barevného skla a materiálu pro vnitřní skleněné příčky. Je třeba podstatně zvýšit výrobu zdravotní keramiky. Charakteristické pro značnou část z uvedených položek je skutečnost, že zvýšení výroby pouhou intenzifikaci do­savadních kapacit je většinou neschůdné a jde o novou výstavbu kapacit. Současně jde vesměs o položky, které představují kromě bezprostředních potřeb stavebnictví také tržní fondy. Celková situace domácího trhu ukazuje tedy řadu faktorů daných zejména okruhem zmíněného nedo­statkového zboží, které musí být vzaty v úvahu vedle vývozní efektivnosti. OBORY A VÝROBKY PRO STATNI SELEKTIVNÍ POLITIKU Z předchozích statí vyplývá, že vycházíme-li z kritérií vývozní efektivnosti a z potřeb tuzemského trhu, lze zcela konkrétně definovat určitý dosti velký počej oborů a vý­robkových skupin, jejichž výroba by měla být rozvíjena, a k tomu lze pak přihlížet při uplatňování státní selektivní politiky. Uvážíme-li ještě realizační možnosti, to znamená investiční náročnost rozvoje těchto oborů a výrobků, lze je seskupit do dvou skupin: g Investičně méně náročné (řešitelné zejména cestou moder­nizace a rekonstrukce, nároky na investice se pohybují v roz­mezí desítek až stovek miliónů Kčs). g Náročné na rozvojové investice (výstavba nových závodů, investiční nároky většinou řadu miliard Kčs). Toto rozdělení usnadňuje další nutnou diferenciaci inves­tičních záměrů vyvolanou současnou velmi omezenou mož­ností zahajovaných nových staveb. Do první skupiny patří například v oblasti stavebních hmot výroba osinko-cementové krytiny, osinko-cemento­­vých trub, keramických dlaždic; ve strojírenství obráběcí stroje, polygrafické stroje, kožedělné a obuvnické stroje, textilní stroje, stavební a silniční stroje, tvářecí stroje, kolové traktory, stavební a instalační materiál; v textilním a konfekčním průmyslu koberce, tkané a netkané plsti; v dřevařském průmyslu okna a dveře. Do druhé skupiny patří například v oblasti stavebních hmot výroba cementu, vápna, zdicícn materiálů a krytiny, stavebních dílců, keramických obkládaček, kameniva a ně­kterých dalších; ve strojírenství osobní automobily, ná­kladní automobily, příslušenství motorových vozidel a jiné; v textilním, konfekčním a kožedělném průmyslu pletařské výrobky, konfekce, obuv a další; v chemii některé akce petrochemie, plastická hygienická kůže a další; v průmyslu skla užitkové, technické, ploché a stavební sklo a některé skleněné a porcelánové výrobky; v dřevařském průmyslu zejména nábytek, dřevotřískové a dřevovláknité desky a další výrobky. Tento výběr programů (zde uveden Jako neúplný výběr) vznikl jednak jako syntéza současných poznatků o vývozní efektivnosti, dále poznatků o potřebách vnitřního trhu, zeiména se zřetelem na spotřební zboží a stavebnictví. V současných podmínkách je velmi obtížné určit prefe­renci programů, neboť neexistují objektivní ekonomická kritéria pro posouzení efektivnosti. Přitom zmíněná použitá kritéria výběru (vývozní efektivnost a vnitřní trh) mají své specifické podmínky, které jsou mnohdy ve vzájemném rozporu. Jmenovitý výběr pro státní selektivní politiku je nutno provádět zejména s ohledem na konkrétní předklár dané podnikatelské záměry a jejich efektivnost, s ohledem na státní politiku růstu životní úrovně a státní zájmy roz­voje národního hospodářství. Je nutno přihlížet i k tomu, že vedle zmíněných, vesměs zpracovatelských oborů exis­tují v národním hospodářství obory představující zejména prvotní zdroje (energie, rudy, paliva), které musí stát rozvíjet v souladu s potřebami celé společnosti, tedy jako priority. Stát přitom nemůže předpokládat, že rozvoj všech efektivních a potřebných oborů může zabezpečovat svou bezprostřední účastí (finanční, investiční). Jde tedy také o vytváření celkového ekonomického prostředí, které by podněcovalo rozvoj všeho efektivního a na trhu potřebného. PROBLÉMY NÁSTROJŮ OVLIVŇOVANÍ Jak patrno, lze po sfanovení kritérií výběru určit také výrobní programy, které vyhovují stanoveným kritériím a které by měly být rozvíjeny. Další otázkou však je zabez­pečení rozvoje takto vybraných oborů, a to jednak na základě přímé státní účasti (ve vybraných důležitých pří­padech, na nichž má stát zvláštní zájem), nebo na základě účasti integračního seskupení a dále pak na základě pů­sobení obecného ekonomického prostředí. Ukazuje se, že stát nemůže zůstat nečinný při rozvoji efektivních a potřebných programů a nemůže spoléhat pouze na ekonomické prostředí. Kde jde o rozsáhlejší strukturální změny a o případy speciálního státního zájmu, je přímá státní účast nezbytná, protože samotné podnikové zájmy mohou být směrovány odlišně. To vyplývá z užšího pohledu podniku na ekonomické problémy i na otázky obchodní a průmyslové politiky. V této souvislosti nelze také přehlédnout úlohu integrač­­nich seskupení, jejich vedoucích orgánů. Právě generální ředitelství by měla také uplatňovat širší pohledy na efek­tivnost výroby, než může zpravidla uplatnit jednotlivý pod­nik s ohledem na omezení určené prostředím, v němž žije. Podniku mohou chybět pracovní síly, prostory a jiné pod­mínky, které jiné podniky v integračním seskupení mohou mít k dispozici, přitom podnik sám není zpravidla dosti zainteresován na rozšíření svého výrobního sortimentu v ji­­ném podniku. Integrační seskupení by takovéto situace mělo řešit. Ve většině případů u nás však chybějí pro­středky a praYomoc, kterými integrační seskupení ve světě běžně disponují. Ukazuje se nutnost prověřit v tomto směru v ČSSR možnosti, které dosud zůstávaly nevyužity. Podni­katelskou funkci integračních seskupení je žádoucí posílit a rozvinout. Nejde o návrat k direktivitě na úrovni inte­gračního seskupení, to bylo právem kritizováno, ale jde o podnikatelskou pravomoc. Dalším problémem jsou nástroje vytvářející ekonomické prostředí. Mezi nejdůležitější opatření stimulace patří ná­stroje působící v zahraničním obchodě. Zásady ekonomic­kých vztahů v zahraničním obchodě včetně srážek a při­rážek byly zavedeny počátkem roku 1967 s platností pro týž rok. Výpočet sazeb srážek a přirážek byl pfoveden na základě skutečnosti za III. čtvrtletí roku 1966. Stanovené zásady neměly však dlouhou platnost a byly jak na rok 1968, tak na rok 1969 se zpožděním měněny. Průmysl neměl tedy pro své perspektivní vývozní záměry pevné podmínky. Systém nástrojů v oblasti zahraničního obchodu působí! fakticky ke konzervaci vývozní struktury roku 1966. Pro rok 1970 je v centrálních orgánech shoda v tom, že srážky (respektive pevné odvody) a přirážky (respektive bonifikace) budou bud rušeny, nebo postupně snižovány, a to zejména ve vazbě na překročení úrovně vývozu roku 1969 a ve vazbě na některé další podmínky. Cílem je zainteresovat podniky citelně na překročení úrovně vý­vozu roku 1969, přičemž postupná likvidace srážek a při­rážek znamená účelné sjednocování relace domácích cen ke světovým cenám. Nástroje fungující v zahraničním obchodě napomáhají sice rozvoji výrob s efektivním vý­vozem, ale nejsou samy o sobě postačující podmínkou. Podnik získá sice touto cestou finanční prostředky, ale ostatní nástroje (např. v oblasti investiční, mzdové, cenové a důchodové politiky) mu musí umožnit využití získaných prostředků pro rozvoj efektivní výroby. Je tedy žádoucí pro komplexní rozpracování podpůrných nástrojů vycházet z těchto tezí: g V dohodách mezi centrem a podniky zvýhodňovat ve vý­voji mezd VHJ v návaznosti na tempo prosazováni efektiv­ních vývozů a zajišťování stanovaných priorit va vnitřních potřebách. g Limity zahajovaných staveb přísně spojovat s programem efektivních výrob. Při poskytování investičních bankovních úvěrů vycházet rovněž z tohoto programu. g Cievy z působení podnikových danf (vnitřních ekonomických nástrojů) a účast státu na podnikání vázat na podnikatelské záměry, jejichž realizace povede prokazatelně ke zvýšení efektivnosti vývozu a zajištění priorit ve vnitřních potřebách. g Zapracovat v prémiových řádech organizací vý­roby 1 zahraničního obchodu zásady n účasti na výsledcích vyplývajících z prosazování efektivních vývozů a priorit ve vnitřních potřebách. g Zajistit, aby část výnosn podnikových dani byla zásadně použita k prosazování rozvoje efektivních oborů, zejména tam, kde jei nelze podporovat úpravami velkoobchod­ních cen. g Pokud se účelově stanoví pro rozvoj efektivních výrob preference u ekonomických nástrojů v oblasti zahraničního obchodu, velkoobchodních cen apod., prohlásit je za odčita­telné položky od základu zdaňování podniků, a tím zajistit, aby se neoslabovala účinnost centrálních záměrů, nýbrž vytvářely potřebné finanční zdroje pro podniky, která se mají dynamicky rozvíjet. g Diferencovat vybavování podniků základním jmě­ním v souladu s programem prosazování efektivních výrob. g V cenové oblasti uvážit stimulaci pro podniky zavádějící nové efektivní výroby připuštěním buď volných cen, nebo ceno­vého zvýšení. Na druhé straně stimulovat u neefektivních výrob snižováním cen. Jde o velmi cítlivon oblast, opatření (zvýšení cen) lze časově omezovat, zakotvovat do smluv mezi podniky a státem, a tím bedlivě regulovat, volit jako krajní prostředek. To jsou náměty k rozpracování. Z uvedeného je však zřejmé, že efektivní a pro trh žádoucí výroby se nebudou rozvíjet samy a automaticky, jestliže nebude působit pří­znivé ekonomické prostředí vytvářené centrem a jestliže centrum svou podnikatelskou účastí nebude jejich rozvoji napomáhat. a neefektivních —*■ Kčs/$ I II III RCV RCV RCV do 27 Kčs 27 až 34 Kčs nad 34,Kčs I RCV A do AI A II A III Kts/Rbl 18 Kčs___________________________________________ RCV B do B I B II B III 22.7 Kčs________________>_________________________ RCV C nad Cl C II C III 22.7 Kčs

Next