Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1969 (XIII/27-52)

1969-10-10 / No. 41

Ekonomika drobného socialistického podnikání bílé místo NA NÁRODOHOSPODÁRSKE MAPĚ <■ Drobné socialistické podnikání ]e beze­sporu zvláštní úsek národního hospodář­ství s řadou specifických problémů. Zahr­nuje v sobě celé místní hospodářství (tzn. podniky komunálních služeb, místního prů­myslu, Sběrných surovin), výrobní druž­stva, podnikatelskou činnost společenských a tělovýchovných organizací. Můžeme sem však zařadit i drobné provozovny národ­ních výborů, přidruženou výrobu JZD apod. Už samotné složení naznačuje, že Jde o vel­mi různorodý úsek a složitou problematiku. Přestože se s pojmem »drobné socialistické podnikání« setkáváme v poslední době stá­le častěji — a to i v oficiálních materiá­lech — musíme přiznat, že je to oblast má­lo probádaná, jakési »bílé místo« na náro­dohospodářské mapě našeho státu. Byli Jsme a jsme svědky toho, že se při mnoha příležitostech zdůrazňuje význam drobného socialistického podnikání, zvláš­tě v souvislosti s uspokojováním potřeb v oblasti oprav, údržby, služeb, doplňkové a zakázkové výroby atd. Je nesporné, že tato činnost Je pod permanentní kontrolou nejširší veřejnosti a má přímý vliv na spo­kojenost obyvatelstva a konečně i na ži­votní úroveň To je však pouze jedna strán­ka věci. /' Na druhé straně však máme zkušenosti, že celý tento úsek byl tak trochu pozadu, a to jak z hlediska přidělovaných zdrojů (např. na investice nebo na mzdy), tak i pokud šlo o vlastní způsob řízení včetně uplatňování ekonomických pravidel. V po­slední době (zvláště v posledních dvou le­tech) se hodně změnilo, zejména zásluhou Z usnesení vlády č. 379/1967 a 381 a 382/1968. 11a se podstatně podniková hmotná za„.teresovanost (ale i osobní), takže tvor­ba zdrojů na rozvoj je vlastně v rukou podniků samých. Realizováním některých zásad uvedených vládních usnesení (zejmé­na uplatněním důchodové daně) se pod­statně zlepšil i ekonomický model řízení. Přesto zbývá ještě dostatek problémů, kte­rými se budeme muset v nejbližší době se vší vážností zabývat. Zmíním se ještě o jedné otázce, přesto­že se chci ve svém příspěvku zabývat hlav­ně ekonomickými problémy. Nelze přejít bez povšimnutí některé aspekty organizace a řízení drobného socialistického podniká­ní. V současné době není například jasné, které organizace a které činnosti sem vlastně patří. To samozřejmě ztěžuje práci a hodnocení. Druhou kategorii problémů tvoří řízení úseku, které je v určitém slo­va smyslu raritní, když si uvědomíme, že přímými řídícími orgány Jsou národní vý­bory všech stupňů, tedy včetně místních, že se v těchto orgánech zabývají řízením organizací minimálně tři odbory (průmys­lový, finanční a plánovací), popřípadě ko­mise, že jako ústřední orgány fungují kraj­ské národní výbory a ministerstvo vnitra (<■ ' oř místního hospodářství), že zde pů­­si jako řídící ústřední orgán pro výrob­ní družstva Svaz výrobních družstev, že dalšími ústředními orgány jsou ústředí růz­ných společenských a tělovýchovných or­ganizací a tak dále a tak dále. je nasnadě, že tento stav nepřispívá ke kvalitě řízení drobného socialistického podnikání. TROCHU Z HISTORIE Ohlédneme-li se zpět, vidíme, že drobné socialistické podnikání (v podstatě místní hospodářství a výrobní družstevnictví) se v minulostí řídilo vždycky obecně platným ekonomickým režimem, který byl ve své podstatě »ušit« pro ústředně řízené podni­ky. Skutečností také zůstává, že výjimky, které platily pro organizace poskytující služby, opravy, doplňkovou a zakázkovou výrobu a podobně, nemohly nikdy nahradit vlastní, samostatný ekonomický režim, kte­rý by respektoval specifické podmínky. A tak se téměř každý rok měnil ekonomic­ký model, podle něhož podniky — v pod­statě bez jakékoli ekonomické jistoty a perspektivy — hospodařily. K dobru celé­ho úseku a zvláště místního hospodářství je nutné připsat operativnost, se kterou se prosazovaly všechny snahy o objektivitu v ekonomice (např. zavádění dlouhodobých normativů hmotné zainteresovanosti) vlastní pokusy mimo jiné v měření pro­a dukce pomocí redukovaných výkonů (vlast­ně »předchůdce« hrubého důchodu). V roce 1964 a 1965, kdy se začala ově­řovat nová soustava řízení národního hos­podářství. se zdálo, že se situace zlepší. V místním hospodářství se ověřovala nová soustava na principu diferencovaných od­vodních povinností podle jednotlivých čin­ností, respektive skupin činností, a to ze­jména z důvodů nevyvážené rentability v cenách jednotlivých činností (tato nerov­nováha trvá ovšem v podstatě dodnes). Ověřování modelu však byla jedna věc, a obecné uplatnění nové soustavy od 1. led­na 1966 věc druhá. Nakonec to dopadlo »postaru« a pro podniky místního hospo­dářství 1 pro výrobní družstva platily opět obecné podmínky (pevný odvod za podnik celkem, vycházející z dosažené rentability roku 1965 spolu s omezenou hmotnou za­interesovaností, která neumožňovala vyrov­nání ekonomických podmínek tohoto úseku na potřebnou společenskou úroveň). V letech 1967 a 1968 se uplatňovala — opět bez obecného vzoru — hmotná zain­teresovanost na hrubém důchodu a princip jednotných odvodů. Tady se již projevila potřeba zásadnějších úprav, hlavně v úrov­ni odvodních povinností. A tak se prosadi­ly zvláště pro podniky komunálních slu­žeb a Sběrných surovin a za některé čin­nosti podniků místního průmyslu slevy, ze­jména z odvodů stabilizačního, ze základ­ních prostředků a ze zásob. Přestože se systém slev a dalších ekonomických úprav stále rozšiřoval — tím se však stával zvláš­tě pro řídící orgány nepřehledný — uka-, zovalo se naprosto jasně, že nevyhovuje, a to hlavně v principech zdanění výrob­ních činitelů. Celý ekonomický vývoj vedl k tomu, že se v r. 1969 dočkal úsek drobného socia­listického podnikání vlastního ekonomické­ho modelu. Jeho základ byl položen usne­sením vlády č. 379 z 10. listopadu 1967 a hlavní zásady stanovila vláda usneseními č. 381 a 382 ze 7. listopadu 1968. Nový eko­nomický režim lze charakterizovat změně­nými ekonomickými podmínkami, respektu­jícími specifika drobného podnikání, jimž v vévodí nový princip zdaňování, zakotvený zákonu č. 159/1968 Sb. o důchodové dani. USNESENI VLÁDY C. 381 A 382/1968 Zamyslíme-11 se nad hlavními cíli roz­voje drobného socialistického podnikání, můžeme považovat současný vývoj za po­tvrzení reálnosti přijatých zásad. Svědčí o tom výsledky, kterých organizace drob­ného socialistického podnikání dosáhly za I. pololetí t. r. Ukazuje se, že nový ekono­mický režim umožňuje podnikům postup­nou regeneraci a modernizaci jejich tech­nické základny i zvýšení výdělkové hrani­ce na žádoucí společenskou úroveň. Nic­méně ani příznivý hospodářský vývoj nás neopravňuje k tomu, abychom se dále ne­zabývali ekonomikou tohoto úseku s cílem dosáhnout jejího vylepšení, zvláště smě­rem k objektivizaci ekonomických podmí­nek pro jednotlivé organizace. Faktem zů­stává, že některé zásady z uvedených vlád­ních usnesení nebyly dosud realizovány. Dá se předpokládat, že by se jejich dopra­cováním hospodářský vývoj nejen urych­lil, ale také zkvalitnil (mám zde na mysli například dopracování zásad různých fo­rem vnitropodnikového řízení). Z oblasti, kde došlo téměř beze zbytků k realizaci zásad, musíme v prvé řadě jme­novat důchodovou daň, jejíž principy jed­notného zdaňování mezd a progresivního zdaňování zisku v závislosti na rentabilitě z celkových mezd se ukázaly jako ekono­micky správné. Účelná je také možnost po­užití odpisů na financování krátkodobých provozních potřeb. Ke zlepšení podmínek napomáhá i odklad odvodů odpisů do kon­ce roku 1970. Z ostatních oblastí je mož­né jmenovat např. fondové hospodářství, financování a zpracovávání podnikových předpokladů, které nahradily administra­tivně velmi náročné sestavování dřívějších plánů. Obdobně příznivě se projevují i změ­ny v soustavě informací, i když zde — a to platí jak pro účetnictví, tak pro statis­tiku — bude nutné dále pokračovat ve zjednodušování. Naopak však v některých ekonomických oblastech zůstává vůči přijatým zásadám téměř plný dluh. Na prvém místě je to tvorba a kontrola cen. Při určování pravi­del pro tvorbu cen, přesněji pro jejich re­gulaci v drobném socialistickém podniká­ní, sehrál rozhodující úlohu prohlubující se nerovnovážný stav celého národního hospodářství. Současná praxe vychází pro­to z obecně platných zásad. Do jaké míry bylo vhodné uplatnit obecná pravidla re­gulace, ukáže ekonomický vývoj, jistým ná­znakem jsou výsledky prvního pololetí, které naznačují, že vývoj hospodaření v or­ganizacích drobného socialistického podni­kání jde správným směrem a .že bylo mož­né ponechat podnikům v cenové politice více ekonomické volnosti. Bude tedy zále­žet především na Českém cenovém úřadě a dalších kompetentních orgánech, aby vyšly z dosažených výsledků a posoudily s při­hlédnutím ke specifickým potřebám rozvo­je znovu cenovou politiku drobného socia­listického podnikání a přikročily společně se zájmovými svazy k řešení. Český svaz drobného socialistického podnikání před­kládá v současné době návrh na regulaci vývoje cen. Další nedokončenou oblastí je celá slo­žitá problematika vnitropodnikového říze­ní. Zásady přijaté vládou uvádějí některé nové principy v postavení vnitropodniko­vých útvarů podniků. Ty prohlubují pod­statně hmotnou zainteresovanost pracovní­ků provozoven — zvláště osobní. Žel, i zde lze konstatovat, že přijaté zásady se ne­dočkaly realizace a že dosud nebyl zpra­cován nový princip vnitropodnikového ří­zení. A jaký je současný stav? Progresivní vlna nových podmínek ve vnitropodniko­vém řízení zasáhla postupně mnoho pod­niků. Výsledkem toho je řada nových, pravděpodobně i progresivních forem hmot­né zainteresovanosti vnitropodnikového ří­zení. Objevily se však také některé extrém­ní případy, s nimiž jsme se seznámili jed­nak ze zpráv různých kontrolních orgánů a v neposlední řadě i v tisku. Takovým »kamenem úrazu« je například zvláštní za­pojení provozoven na hospodaření podni­ků, dále forma podílů, vlastně paušálů na náklady z dosahovaných výkonů a další modifikace existujících forem vnitropodni­kového řízení. Zatímco se zvláštní zapoje­ní uplatňuje podle zásad z roku 1965 (za­sloužily by už také novelizovat), nově vzni­kající formy nejsou dosud metodicky doře­šeny. Nebylo by správné »šmahem« je za­vrhovat; jistě by se z nich daly použít ně­které dobré prvky. Tento dluh je nutné v zájmu rozvoje drobného socialistického podnikání brzy splatit. Podobný »osud« potkal i samosprávné provozovny. Na realizaci čeká také řada dalších, zvláště organizačních otázek. Hospodářský vývoj, dokumentovaný výsledky za prvé po­loletí, ukazuje, že bude zapotřebí zabývat se znovu přijatými zásadami usnesení vlá­dy 381/1968 v co nejširším rozsahu. ZAMYŠLENI NAD VÝSLEDKY I. POLOLETÍ 1969 K hodnocení musíme přistoupit z několi­ka různých hledisek. Především je třeba znovu si uvědomit záměry ve vývoji eko­nomiky, Jež sledovala přijatá usnesení vlá­dy. Hlavním cílem nového ekonomického režimu, který platí od 1. ledna 1969, bylo poskytnout organizacím drobného socialis­tického podnikání prostředky na zlepšení jejich technické základny (jak na údržbu, tak na nové investice) a na zvýšení prů­měrných výdělků na úroveň ostatních od­větví národního hospodářství. Stanovit ta­kovéto cíle znamenalo slevit dočasně z ně­kterých ekonomických principů, zejména v oblasti odvodních povinností a regulace mezd. Při pracích na zásadách ekonomic­kého režimu drobného socialistického pod­nikání se vyskytly obavy z hospodářského vývoje, který se opravdu těžko předvídal, protože se nikdo nemohl zaručit za cho­vání podniků. Vyskytly se pochybnosti, jak podniky naloží se zdroji, které jim zůsta­nou, zda je nepoužijí převážně nebo do­konce výhradně v oblasti odměňování, zda poroste v souvislosti se zvyšováním prů­měrných výdělků přiměřeně také produk­ce a tak dále. V neposlední řadě se obje­vila i otázka, zda podniky nepřekročí »kvótu« snížených odvodů, kterou se vlá­da rozhodla pro rozvoj úseku v roce 1969 investovat. Organizace drobného socialistického pod­nikání tyto obavy rozptýlily již v prvním pololetí. Důkazem toho jsou dosažené hos­podářské výsledky. Tak např. výkony v absolutní hodnotě vzrostly ve srovnání s 1. pololetím minu­lého roku o 14,6 %. K tomu pro úplnost srovnání uvádím, že počet pracovníků stoupl znatelně pouze u podniků služeb o 5,1% (asi o 5000 osob). V souvislosti s tím vzrostla i produktivita práce na ce­lém úseku místního hospodářství v průmě­ru o 11 %. Naproti tomu došlo ke zvýšení hladiny průměrných výdělků o 9,4 %. Ten­to ekonomický vztah je zvláště příznivý, uvážíme-li skutečnost, že zásady předpo­kládaly takový růst průměrných výdělků, který by umožnil přiblížení výdělkové úrov­ně v drobném socialistickém podnikání k průmyslovým podnikům. Aktivní relace tohoto vztahu vynikne zvláště při srovná­ní s ostatními odvětvími národního hospo­dářství. I ostatní ukazatele produkce, res­pektive jejího členění, jsou příznivé. Do­kumentuje to třeba nárůst prací průmyslo­vé povahy o 7,1 % a růst tržeb od obyva­telstva o 13,4% (komunální služby 11,7%, místní průmysl 17,4%). Nechci usuzovat jednoznačně na struk­turu výkonů z ukazatele tržby od obyva­telstva celkem (pro jeho metodickou ne­vyjasněnost z hlediska měření uspokojová­ní potřeb obyvatelstva), nicméně i další ukazatele členění produkce signalizují střízlivý vývoj v orientaci činnosti podni­ků. jsou to např. dodávky pro vnitřní ob­chod s růstem 15,3 %, zakázka pro oby­vatelstvo zvýšená o 23 % apod. Určitým problémem se v této oblasti je­ví 9% snížení vývozu proti loňskému 1. po­loletí. I když jde v absolutních hodnotách z hlediska národního hospodářství o za­nedbatelnou položku, je možné spatřovat příčinu poklesu pravděpodobně v přesunu dodávek na vnitřní trh. Současná napjatá situace na vnitřním trhu umožňuje totiž ve srovnání se zahraničním trhem daleko snazší průnik. Určitou úlohu zřejmě sehrá­vá i malá zainteresovanost podniků na za­hraničním obchodě spočívající na devizo­vé návratnosti. Z hlediska působení nového ekonomické­ho režimu jsou neméně zajímavé a do jisté míry překvapující výsledky finančního hos­podaření podniků. V prvé řadě se podívej­me na dosahované zisky. Ve srovnání s mi­nulým rokem (prvé pololetí) došlo jak u komunálních služeb, tak u místního prů­myslu k přírůstku zisku o 14 a 19 %. Růst zisku se projevuje příznivě i v růstu ren­tability (měřeno ke mzdám) u podniků místního průmyslu (57%, v roce 1968 53 procent). U podniků komunálních služeb zůstává rentabilita na úrovni roku 1968 (37,5%). Při posuzování zisku se musí po­chopitelně přihlédnout k růstu produkce a v neposlední řadě i k cenovým vlivům. Vý­sledky statistiky cen za I. pololetí 1969 ukazují, že např. v oblasti osobních slu­žeb a stavební údržby (pouze HZS) nedo­šlo s výjimkou některých činností (např. holiči, praní a žehlení prádla) k výrazněj­šímu růstu cen, který by mohl podstatně ovlivnit zisk. Naopak zde působilo nepří­znivě zvyšování výdajů, zvláště na údržbu zařízení v souladu se záměry zlepšit úro­veň technické základny podniků. Příznivé — a i pro »zasvěcené« odbor­níky překvapivé — je plnéní odvodních povinností podniků. Postavíme-li na jedné straně odvodní povinnosti loňského roku (odvod z hrubého důchodu, stabilizační odvod, odvod ze základních prostředků odvod ze zásob), a proti nim dnešní dů­a chodovou daň a pojistné nemocenského po­jištění, dojdeme k výsledku, který vpravdě nikdo neočekával. Výsledky prvního polo­letí . totiž ukázaly, že podniky odvedly do rozpočtů národních výborů zhruba stejnou částku, a tak prakticky vůbec nečerpaly z částky, kterou vláda ^ na rozvoj úseku chtěla věnovat. Dalším kladem ve srovnání s dřívějším ekonomickým režimem je zru­šení dotací k odvodům. Ukazuje se pře­svědčivě, že důchodová daň působí v před­pokládaných intencích. Podíváme-li se na konkrétní údaje odvodů (pochopitelně bez odvodů odpisů), vidíme, že podniky míst­ního průmyslu odevzdaly do rozpočtu ná­rodních výborů proti loňské srovnatelné skutečnosti navíc 35 mil. Kčs (to je +22 procent), a naopak podnikům komunálních služeb zůstává z menších odvodů na roz­voj 42 mil. Kčs (na srovnatelný odvod mi­nulého roku 75,5%). Sečteme-li zdroje., které organizacím zůstávají vedle prostřed­ků na přírůstek mezd na rozvoj z přírůst­ku zisku a ze snížených (popř. zvýšených) odvodů, získáme u komunálních služeb částku 78 mil. Kčs a u místního průmyslu 26 mil. Kčs. Také finanční výsledky podni­ků Sběrných surovin jsou příznivé. Kladně lze hodnotit i hospodářský vývoj dalšího úseku drobného socialistického podnikání — výrobního družstevnictví. POHLED DO BLfZKfi PERSPEKTIVY Budeme-li vycházet z hospodářského vý­voje I. pololetí a z odpovědného a objek­tivního přístupu podniků i řídících orgánů k uzavírání dohod na II. pololetí, můžeme předpokládat oprávněně dobrý vývoj v eko­nomice drobného socialistického podnikání do konce tohoto roku i pro rok 1970. Přes­to nás však ještě v letošním roce a také dále v budoucnu čeká řešení celé řady velmi složitých ekonomických otázek. V prvé řadě půjde o uzavírání dohod mezí podniky a řídícími orgány na rok 1970. Lze si pouze přát, aby se i pro rok 1970 doho­dy uzavíraly v duchu současného vývoje. Bylo by hrubým ekonomickým omylem opa­kovat chyby z minulých let. Čeká nás také velmi složitý a obtížný úkol sjednotit ekonomické podmínky v ce­lém drobném podnikání a dopracovat in­tenzitu odvodních povinností podle důcho­dové daně i na ostatní složky drobného podnikání. Mám zde na mysli zejména drobné provozovny národních výborů, při­druženou výrobu JZD a celou oblast drob­ného osobního podnikání (od uplatňování osobního podnikání podle Zásad č. 20/1965 Sb., až po novelu daně z příjmu obyvatel­stva). Dosti námahy dá 1 dopracovávání jed­notlivých ekonomických oblastí, ať už pů­jde o nový pohled na regulaci cen, práce na přestavbě mezd, tvorby vlastních zdro­jů podniků na krytí oběžných prostředků, o metodiku nových způsobů vnitropodni­kového řízení atd. Konečně by bylo vhodné ověřovat další zjednodušení modelu řízení a ekonomic­kých podmínek (tak jak to ukládá v bo­dě 2 h usnesení vlády č. 381/1968), které by mělo vést k dokončení prací na pod­mínkách řízení celého drobného podniká­ní od roku 1971 s platností na celou pátou pětiletku. Organizace drobného socialistic­kého podnikání si tuto ekonomickou jisto­tu, nutnou pro rozvoj celého úseku, urči­tě zasluhují. Přestože jde o otázky ekonomicky I pra­covně náročné, chce se na jejich řešení Český svaz drobného socialistického podni­kání aktivně podílet. JAROMÍR PROUZA, Český svaz drobného socialistického podnikání 3 ČÍSLO 41/1969 hospodárske noviny

Next