Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1969 (XIII/27-52)
1969-10-10 / No. 41
Ekonomika drobného socialistického podnikání bílé místo NA NÁRODOHOSPODÁRSKE MAPĚ <■ Drobné socialistické podnikání ]e bezesporu zvláštní úsek národního hospodářství s řadou specifických problémů. Zahrnuje v sobě celé místní hospodářství (tzn. podniky komunálních služeb, místního průmyslu, Sběrných surovin), výrobní družstva, podnikatelskou činnost společenských a tělovýchovných organizací. Můžeme sem však zařadit i drobné provozovny národních výborů, přidruženou výrobu JZD apod. Už samotné složení naznačuje, že Jde o velmi různorodý úsek a složitou problematiku. Přestože se s pojmem »drobné socialistické podnikání« setkáváme v poslední době stále častěji — a to i v oficiálních materiálech — musíme přiznat, že je to oblast málo probádaná, jakési »bílé místo« na národohospodářské mapě našeho státu. Byli Jsme a jsme svědky toho, že se při mnoha příležitostech zdůrazňuje význam drobného socialistického podnikání, zvláště v souvislosti s uspokojováním potřeb v oblasti oprav, údržby, služeb, doplňkové a zakázkové výroby atd. Je nesporné, že tato činnost Je pod permanentní kontrolou nejširší veřejnosti a má přímý vliv na spokojenost obyvatelstva a konečně i na životní úroveň To je však pouze jedna stránka věci. /' Na druhé straně však máme zkušenosti, že celý tento úsek byl tak trochu pozadu, a to jak z hlediska přidělovaných zdrojů (např. na investice nebo na mzdy), tak i pokud šlo o vlastní způsob řízení včetně uplatňování ekonomických pravidel. V poslední době (zvláště v posledních dvou letech) se hodně změnilo, zejména zásluhou Z usnesení vlády č. 379/1967 a 381 a 382/1968. 11a se podstatně podniková hmotná za„.teresovanost (ale i osobní), takže tvorba zdrojů na rozvoj je vlastně v rukou podniků samých. Realizováním některých zásad uvedených vládních usnesení (zejména uplatněním důchodové daně) se podstatně zlepšil i ekonomický model řízení. Přesto zbývá ještě dostatek problémů, kterými se budeme muset v nejbližší době se vší vážností zabývat. Zmíním se ještě o jedné otázce, přestože se chci ve svém příspěvku zabývat hlavně ekonomickými problémy. Nelze přejít bez povšimnutí některé aspekty organizace a řízení drobného socialistického podnikání. V současné době není například jasné, které organizace a které činnosti sem vlastně patří. To samozřejmě ztěžuje práci a hodnocení. Druhou kategorii problémů tvoří řízení úseku, které je v určitém slova smyslu raritní, když si uvědomíme, že přímými řídícími orgány Jsou národní výbory všech stupňů, tedy včetně místních, že se v těchto orgánech zabývají řízením organizací minimálně tři odbory (průmyslový, finanční a plánovací), popřípadě komise, že jako ústřední orgány fungují krajské národní výbory a ministerstvo vnitra (<■ ' oř místního hospodářství), že zde půsi jako řídící ústřední orgán pro výrobní družstva Svaz výrobních družstev, že dalšími ústředními orgány jsou ústředí různých společenských a tělovýchovných organizací a tak dále a tak dále. je nasnadě, že tento stav nepřispívá ke kvalitě řízení drobného socialistického podnikání. TROCHU Z HISTORIE Ohlédneme-li se zpět, vidíme, že drobné socialistické podnikání (v podstatě místní hospodářství a výrobní družstevnictví) se v minulostí řídilo vždycky obecně platným ekonomickým režimem, který byl ve své podstatě »ušit« pro ústředně řízené podniky. Skutečností také zůstává, že výjimky, které platily pro organizace poskytující služby, opravy, doplňkovou a zakázkovou výrobu a podobně, nemohly nikdy nahradit vlastní, samostatný ekonomický režim, který by respektoval specifické podmínky. A tak se téměř každý rok měnil ekonomický model, podle něhož podniky — v podstatě bez jakékoli ekonomické jistoty a perspektivy — hospodařily. K dobru celého úseku a zvláště místního hospodářství je nutné připsat operativnost, se kterou se prosazovaly všechny snahy o objektivitu v ekonomice (např. zavádění dlouhodobých normativů hmotné zainteresovanosti) vlastní pokusy mimo jiné v měření proa dukce pomocí redukovaných výkonů (vlastně »předchůdce« hrubého důchodu). V roce 1964 a 1965, kdy se začala ověřovat nová soustava řízení národního hospodářství. se zdálo, že se situace zlepší. V místním hospodářství se ověřovala nová soustava na principu diferencovaných odvodních povinností podle jednotlivých činností, respektive skupin činností, a to zejména z důvodů nevyvážené rentability v cenách jednotlivých činností (tato nerovnováha trvá ovšem v podstatě dodnes). Ověřování modelu však byla jedna věc, a obecné uplatnění nové soustavy od 1. ledna 1966 věc druhá. Nakonec to dopadlo »postaru« a pro podniky místního hospodářství 1 pro výrobní družstva platily opět obecné podmínky (pevný odvod za podnik celkem, vycházející z dosažené rentability roku 1965 spolu s omezenou hmotnou zainteresovaností, která neumožňovala vyrovnání ekonomických podmínek tohoto úseku na potřebnou společenskou úroveň). V letech 1967 a 1968 se uplatňovala — opět bez obecného vzoru — hmotná zainteresovanost na hrubém důchodu a princip jednotných odvodů. Tady se již projevila potřeba zásadnějších úprav, hlavně v úrovni odvodních povinností. A tak se prosadily zvláště pro podniky komunálních služeb a Sběrných surovin a za některé činnosti podniků místního průmyslu slevy, zejména z odvodů stabilizačního, ze základních prostředků a ze zásob. Přestože se systém slev a dalších ekonomických úprav stále rozšiřoval — tím se však stával zvláště pro řídící orgány nepřehledný — uka-, zovalo se naprosto jasně, že nevyhovuje, a to hlavně v principech zdanění výrobních činitelů. Celý ekonomický vývoj vedl k tomu, že se v r. 1969 dočkal úsek drobného socialistického podnikání vlastního ekonomického modelu. Jeho základ byl položen usnesením vlády č. 379 z 10. listopadu 1967 a hlavní zásady stanovila vláda usneseními č. 381 a 382 ze 7. listopadu 1968. Nový ekonomický režim lze charakterizovat změněnými ekonomickými podmínkami, respektujícími specifika drobného podnikání, jimž v vévodí nový princip zdaňování, zakotvený zákonu č. 159/1968 Sb. o důchodové dani. USNESENI VLÁDY C. 381 A 382/1968 Zamyslíme-11 se nad hlavními cíli rozvoje drobného socialistického podnikání, můžeme považovat současný vývoj za potvrzení reálnosti přijatých zásad. Svědčí o tom výsledky, kterých organizace drobného socialistického podnikání dosáhly za I. pololetí t. r. Ukazuje se, že nový ekonomický režim umožňuje podnikům postupnou regeneraci a modernizaci jejich technické základny i zvýšení výdělkové hranice na žádoucí společenskou úroveň. Nicméně ani příznivý hospodářský vývoj nás neopravňuje k tomu, abychom se dále nezabývali ekonomikou tohoto úseku s cílem dosáhnout jejího vylepšení, zvláště směrem k objektivizaci ekonomických podmínek pro jednotlivé organizace. Faktem zůstává, že některé zásady z uvedených vládních usnesení nebyly dosud realizovány. Dá se předpokládat, že by se jejich dopracováním hospodářský vývoj nejen urychlil, ale také zkvalitnil (mám zde na mysli například dopracování zásad různých forem vnitropodnikového řízení). Z oblasti, kde došlo téměř beze zbytků k realizaci zásad, musíme v prvé řadě jmenovat důchodovou daň, jejíž principy jednotného zdaňování mezd a progresivního zdaňování zisku v závislosti na rentabilitě z celkových mezd se ukázaly jako ekonomicky správné. Účelná je také možnost použití odpisů na financování krátkodobých provozních potřeb. Ke zlepšení podmínek napomáhá i odklad odvodů odpisů do konce roku 1970. Z ostatních oblastí je možné jmenovat např. fondové hospodářství, financování a zpracovávání podnikových předpokladů, které nahradily administrativně velmi náročné sestavování dřívějších plánů. Obdobně příznivě se projevují i změny v soustavě informací, i když zde — a to platí jak pro účetnictví, tak pro statistiku — bude nutné dále pokračovat ve zjednodušování. Naopak však v některých ekonomických oblastech zůstává vůči přijatým zásadám téměř plný dluh. Na prvém místě je to tvorba a kontrola cen. Při určování pravidel pro tvorbu cen, přesněji pro jejich regulaci v drobném socialistickém podnikání, sehrál rozhodující úlohu prohlubující se nerovnovážný stav celého národního hospodářství. Současná praxe vychází proto z obecně platných zásad. Do jaké míry bylo vhodné uplatnit obecná pravidla regulace, ukáže ekonomický vývoj, jistým náznakem jsou výsledky prvního pololetí, které naznačují, že vývoj hospodaření v organizacích drobného socialistického podnikání jde správným směrem a .že bylo možné ponechat podnikům v cenové politice více ekonomické volnosti. Bude tedy záležet především na Českém cenovém úřadě a dalších kompetentních orgánech, aby vyšly z dosažených výsledků a posoudily s přihlédnutím ke specifickým potřebám rozvoje znovu cenovou politiku drobného socialistického podnikání a přikročily společně se zájmovými svazy k řešení. Český svaz drobného socialistického podnikání předkládá v současné době návrh na regulaci vývoje cen. Další nedokončenou oblastí je celá složitá problematika vnitropodnikového řízení. Zásady přijaté vládou uvádějí některé nové principy v postavení vnitropodnikových útvarů podniků. Ty prohlubují podstatně hmotnou zainteresovanost pracovníků provozoven — zvláště osobní. Žel, i zde lze konstatovat, že přijaté zásady se nedočkaly realizace a že dosud nebyl zpracován nový princip vnitropodnikového řízení. A jaký je současný stav? Progresivní vlna nových podmínek ve vnitropodnikovém řízení zasáhla postupně mnoho podniků. Výsledkem toho je řada nových, pravděpodobně i progresivních forem hmotné zainteresovanosti vnitropodnikového řízení. Objevily se však také některé extrémní případy, s nimiž jsme se seznámili jednak ze zpráv různých kontrolních orgánů a v neposlední řadě i v tisku. Takovým »kamenem úrazu« je například zvláštní zapojení provozoven na hospodaření podniků, dále forma podílů, vlastně paušálů na náklady z dosahovaných výkonů a další modifikace existujících forem vnitropodnikového řízení. Zatímco se zvláštní zapojení uplatňuje podle zásad z roku 1965 (zasloužily by už také novelizovat), nově vznikající formy nejsou dosud metodicky dořešeny. Nebylo by správné »šmahem« je zavrhovat; jistě by se z nich daly použít některé dobré prvky. Tento dluh je nutné v zájmu rozvoje drobného socialistického podnikání brzy splatit. Podobný »osud« potkal i samosprávné provozovny. Na realizaci čeká také řada dalších, zvláště organizačních otázek. Hospodářský vývoj, dokumentovaný výsledky za prvé pololetí, ukazuje, že bude zapotřebí zabývat se znovu přijatými zásadami usnesení vlády 381/1968 v co nejširším rozsahu. ZAMYŠLENI NAD VÝSLEDKY I. POLOLETÍ 1969 K hodnocení musíme přistoupit z několika různých hledisek. Především je třeba znovu si uvědomit záměry ve vývoji ekonomiky, Jež sledovala přijatá usnesení vlády. Hlavním cílem nového ekonomického režimu, který platí od 1. ledna 1969, bylo poskytnout organizacím drobného socialistického podnikání prostředky na zlepšení jejich technické základny (jak na údržbu, tak na nové investice) a na zvýšení průměrných výdělků na úroveň ostatních odvětví národního hospodářství. Stanovit takovéto cíle znamenalo slevit dočasně z některých ekonomických principů, zejména v oblasti odvodních povinností a regulace mezd. Při pracích na zásadách ekonomického režimu drobného socialistického podnikání se vyskytly obavy z hospodářského vývoje, který se opravdu těžko předvídal, protože se nikdo nemohl zaručit za chování podniků. Vyskytly se pochybnosti, jak podniky naloží se zdroji, které jim zůstanou, zda je nepoužijí převážně nebo dokonce výhradně v oblasti odměňování, zda poroste v souvislosti se zvyšováním průměrných výdělků přiměřeně také produkce a tak dále. V neposlední řadě se objevila i otázka, zda podniky nepřekročí »kvótu« snížených odvodů, kterou se vláda rozhodla pro rozvoj úseku v roce 1969 investovat. Organizace drobného socialistického podnikání tyto obavy rozptýlily již v prvním pololetí. Důkazem toho jsou dosažené hospodářské výsledky. Tak např. výkony v absolutní hodnotě vzrostly ve srovnání s 1. pololetím minulého roku o 14,6 %. K tomu pro úplnost srovnání uvádím, že počet pracovníků stoupl znatelně pouze u podniků služeb o 5,1% (asi o 5000 osob). V souvislosti s tím vzrostla i produktivita práce na celém úseku místního hospodářství v průměru o 11 %. Naproti tomu došlo ke zvýšení hladiny průměrných výdělků o 9,4 %. Tento ekonomický vztah je zvláště příznivý, uvážíme-li skutečnost, že zásady předpokládaly takový růst průměrných výdělků, který by umožnil přiblížení výdělkové úrovně v drobném socialistickém podnikání k průmyslovým podnikům. Aktivní relace tohoto vztahu vynikne zvláště při srovnání s ostatními odvětvími národního hospodářství. I ostatní ukazatele produkce, respektive jejího členění, jsou příznivé. Dokumentuje to třeba nárůst prací průmyslové povahy o 7,1 % a růst tržeb od obyvatelstva o 13,4% (komunální služby 11,7%, místní průmysl 17,4%). Nechci usuzovat jednoznačně na strukturu výkonů z ukazatele tržby od obyvatelstva celkem (pro jeho metodickou nevyjasněnost z hlediska měření uspokojování potřeb obyvatelstva), nicméně i další ukazatele členění produkce signalizují střízlivý vývoj v orientaci činnosti podniků. jsou to např. dodávky pro vnitřní obchod s růstem 15,3 %, zakázka pro obyvatelstvo zvýšená o 23 % apod. Určitým problémem se v této oblasti jeví 9% snížení vývozu proti loňskému 1. pololetí. I když jde v absolutních hodnotách z hlediska národního hospodářství o zanedbatelnou položku, je možné spatřovat příčinu poklesu pravděpodobně v přesunu dodávek na vnitřní trh. Současná napjatá situace na vnitřním trhu umožňuje totiž ve srovnání se zahraničním trhem daleko snazší průnik. Určitou úlohu zřejmě sehrává i malá zainteresovanost podniků na zahraničním obchodě spočívající na devizové návratnosti. Z hlediska působení nového ekonomického režimu jsou neméně zajímavé a do jisté míry překvapující výsledky finančního hospodaření podniků. V prvé řadě se podívejme na dosahované zisky. Ve srovnání s minulým rokem (prvé pololetí) došlo jak u komunálních služeb, tak u místního průmyslu k přírůstku zisku o 14 a 19 %. Růst zisku se projevuje příznivě i v růstu rentability (měřeno ke mzdám) u podniků místního průmyslu (57%, v roce 1968 53 procent). U podniků komunálních služeb zůstává rentabilita na úrovni roku 1968 (37,5%). Při posuzování zisku se musí pochopitelně přihlédnout k růstu produkce a v neposlední řadě i k cenovým vlivům. Výsledky statistiky cen za I. pololetí 1969 ukazují, že např. v oblasti osobních služeb a stavební údržby (pouze HZS) nedošlo s výjimkou některých činností (např. holiči, praní a žehlení prádla) k výraznějšímu růstu cen, který by mohl podstatně ovlivnit zisk. Naopak zde působilo nepříznivě zvyšování výdajů, zvláště na údržbu zařízení v souladu se záměry zlepšit úroveň technické základny podniků. Příznivé — a i pro »zasvěcené« odborníky překvapivé — je plnéní odvodních povinností podniků. Postavíme-li na jedné straně odvodní povinnosti loňského roku (odvod z hrubého důchodu, stabilizační odvod, odvod ze základních prostředků odvod ze zásob), a proti nim dnešní důa chodovou daň a pojistné nemocenského pojištění, dojdeme k výsledku, který vpravdě nikdo neočekával. Výsledky prvního pololetí . totiž ukázaly, že podniky odvedly do rozpočtů národních výborů zhruba stejnou částku, a tak prakticky vůbec nečerpaly z částky, kterou vláda ^ na rozvoj úseku chtěla věnovat. Dalším kladem ve srovnání s dřívějším ekonomickým režimem je zrušení dotací k odvodům. Ukazuje se přesvědčivě, že důchodová daň působí v předpokládaných intencích. Podíváme-li se na konkrétní údaje odvodů (pochopitelně bez odvodů odpisů), vidíme, že podniky místního průmyslu odevzdaly do rozpočtu národních výborů proti loňské srovnatelné skutečnosti navíc 35 mil. Kčs (to je +22 procent), a naopak podnikům komunálních služeb zůstává z menších odvodů na rozvoj 42 mil. Kčs (na srovnatelný odvod minulého roku 75,5%). Sečteme-li zdroje., které organizacím zůstávají vedle prostředků na přírůstek mezd na rozvoj z přírůstku zisku a ze snížených (popř. zvýšených) odvodů, získáme u komunálních služeb částku 78 mil. Kčs a u místního průmyslu 26 mil. Kčs. Také finanční výsledky podniků Sběrných surovin jsou příznivé. Kladně lze hodnotit i hospodářský vývoj dalšího úseku drobného socialistického podnikání — výrobního družstevnictví. POHLED DO BLfZKfi PERSPEKTIVY Budeme-li vycházet z hospodářského vývoje I. pololetí a z odpovědného a objektivního přístupu podniků i řídících orgánů k uzavírání dohod na II. pololetí, můžeme předpokládat oprávněně dobrý vývoj v ekonomice drobného socialistického podnikání do konce tohoto roku i pro rok 1970. Přesto nás však ještě v letošním roce a také dále v budoucnu čeká řešení celé řady velmi složitých ekonomických otázek. V prvé řadě půjde o uzavírání dohod mezí podniky a řídícími orgány na rok 1970. Lze si pouze přát, aby se i pro rok 1970 dohody uzavíraly v duchu současného vývoje. Bylo by hrubým ekonomickým omylem opakovat chyby z minulých let. Čeká nás také velmi složitý a obtížný úkol sjednotit ekonomické podmínky v celém drobném podnikání a dopracovat intenzitu odvodních povinností podle důchodové daně i na ostatní složky drobného podnikání. Mám zde na mysli zejména drobné provozovny národních výborů, přidruženou výrobu JZD a celou oblast drobného osobního podnikání (od uplatňování osobního podnikání podle Zásad č. 20/1965 Sb., až po novelu daně z příjmu obyvatelstva). Dosti námahy dá 1 dopracovávání jednotlivých ekonomických oblastí, ať už půjde o nový pohled na regulaci cen, práce na přestavbě mezd, tvorby vlastních zdrojů podniků na krytí oběžných prostředků, o metodiku nových způsobů vnitropodnikového řízení atd. Konečně by bylo vhodné ověřovat další zjednodušení modelu řízení a ekonomických podmínek (tak jak to ukládá v bodě 2 h usnesení vlády č. 381/1968), které by mělo vést k dokončení prací na podmínkách řízení celého drobného podnikání od roku 1971 s platností na celou pátou pětiletku. Organizace drobného socialistického podnikání si tuto ekonomickou jistotu, nutnou pro rozvoj celého úseku, určitě zasluhují. Přestože jde o otázky ekonomicky I pracovně náročné, chce se na jejich řešení Český svaz drobného socialistického podnikání aktivně podílet. JAROMÍR PROUZA, Český svaz drobného socialistického podnikání 3 ČÍSLO 41/1969 hospodárske noviny