Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1970 (XIV/26-52)

1970-09-18 / No. 37

Rudému právu a Pravdě k slavnému padesátému výročí jejich existence srdečně blahopřejeme jako listům, jež se staly neoce­nitelným pomocníkem Komunistické strany Česko­slovenska v jejím boji o štěstí a blaho našeho lidu. Mnoho úspěchů i do příštích let, soudruzi! Redakce HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN komentář VÍTĚZSTVÍ OBČANA Není tomu dlouho, co jsem byl svědkem takové tuctové příhody: v jistém závodě postrádali v jed­nom dopoledni jeřáb, což zkompli­kovalo práci několika desítkám kvalifikovaných dělníků. Důvod byl velmi prostý: jeřábník byl na ono dopoledne předvolán bytovým re­ferentem na národní výbor v zá­ležitosti přidělení bytu, což při­rozeně neodmítl. A tak se stalo, že to, co se v důsledku odpočíva­jícího jeřábu toho dopoledne ne­udělalo, se napracovávalo později v přesčasech. Vůbec nemyslím, že bych touhle příhodou měl v našich závodech objevovat Ameriku. Každý zná jis­tě z vlastních poznatků mnoho po­dobných příhod, snad jenom s tím rozdílem, že jednou ten musel jít v pracovni době k zubaři, podruhé tamten zase na schůzi, potřetí onen stát frontu na vepřové. .. Suma sumárum, »prošustrovalo« se tak u nás mnoho drahocenného pra- * covního času. A když k tomu při­počteme ztráty vzniklé nevyužívá­ním mrtvé práce uložené v zá­kladních fondech a ve výrobních prostředcích, dojdeme k jakés ta­kés představě o tom, oč více by­chom mohli vyrábět a vydělávat, kdyby... Nebyl jsem n toho, když se ro­dilo usnesení vlády ČSSR č. 147 ze dne 2. července 1970 »k závě­rečnému zhodnoceni ekonomických a sociálních důsledků zkracování pracovní doby a zavádění pěti­denního pracovního týdne«. Přesto si myslím, že takhle nějak uva­žovali i jeho tvůrci; neboť zmíně­né vládní usnesení nesleduje v pod­statě nic jiného, než to, aby — když se má dělat — se skutečně dělalo. Ale nezamlčme fakta: postupný přechod na pětidenní pracovní tý­den a zkrácenou pracovní dobu, který u nás započal v roce 1965, je v podstatě ukončen. V součas­né době má u nás zkrácenou pra­covní dobu nejvýše na 42Vi hodiny týdně 95,1 procenta pracovníků so­cialistického sektoru národního hospodářství, je nesporné, že dneš­ní rozsah zkrácené pracovní doby je významnou vymožeností našich pracujících a že málokdo z nás by chtěl o ni přijít. Stejně tak ne­sporné však je, že: ■ zkrácení pracovní doby neby­lo dosud dostatečně využito k in­tenzifikaci výroby, ■ nebyly dosud překonány zá­kladní nedostatky ve využívání pracovní doby a přitom vzrostl rozsah přesčasové práce, ■ směnnost v průmyslu (ačko­liv pro pracovníky druhých a tře­tích směn byla stanovena kratší pracovní doba než na jednosměn­ných pracovištích) se dále zhor­šovala. ■ nebyly dosud překonány ně­které nedostatky v pracovních re­žimech (např. mnohde byl začá­tek pracovní doby posunut před 6. hodinu ranní, což zhoršuje pra­covní podmínky a snižuje výkon­nost velkého počtu pracovníků), ■ rozsah služeb a maloobchod­ního prodeje v sobotu a v době, kdy většina pracujících má po pra­covní době, nebyl dostatečný a ne­odpovídal potřebám spotřebitelů, ■ úřední hodiny orgánů státní správy nebyly všeobecně uprave­ny tak, aby umožňovaly pracují­cím vyřizovat jejich záležitosti v mimopracovní době. Je samozřejmé, že člověk, který nenosí hlavu jen pro parádu, ne­může mít z těchto negativních dů­sledků po zavedení zkráceného pracovního týdne pražádnou ra­dost, a že by neblahořečil ani ta­kovému řešení, při němž by měl právě pro tyto negativ­ní jevy mít snad opět týden­ní pracovní dobu o pár hodin del­ší. Takový člověk se proto ne­může na zmíněné usnesení vlády CSSR č. 147 dívat jinak, než jako na nejrozumnější řešení; ne­boť uvedené usnesení — byť direk­tivně — v podstatě ukládá všem ministrům, vedoucím ústředních orgánů a dalším odpovědným či­nitelům, aby v okruhu své působ­nosti dali tyto věci urychleně do pořádku, při čemž v převážné části už od 1. září tohoto roku. Kromě těchto »gruntovnějších« problémů konkretizuje uvedené usnesení vlá­dy i řešení některých dalších ne­žádoucích jevů. Tak například ukládá stanovit ordinační hodiny ve zdravotních střediscích a poli­klinikách (zvláště závodních) tak, aby pracujícím, kteří nejsou ve stavu pracovně neschopných, by­ly umožněny návštěvy lékařů ošetření v mimopracovní době, dá­a le ukládá národním výborům a ji­ným organizacím, aby za úkony poskytované v sobotu požadovaly ve srovnání s pracovními dny niž­ší nebo stejnou úroveň poplatků atd. 1. září je jak známo za námi, a přestože se nemohu fundovaně vyjádřit o tom, jak je toto vládní usnesení uváděno v život, troufám si tvrdit, že mnohé z něho již zřej­mě existuje. Usuzuji tak nejen po­dle vytažených rolet některých ob­chodů a krámků v první dvě »vol­né« zářijové soboty (což před 1. zářím nebývalo) a podle toho, že soused už místo o půl páté vstá­vá teď v pět (zřejmě už dělá od šesti, protože změnili jízdní řád v autobusové dopravě), ale hlavně podle toho, že mnozí lidé ze slu­žeb a z obchodů se na usnesení vlády zlobí, že je trochu zasáhlo v jejich »vyježděných kolejích«. jistě, není to jednoduché napří­klad pro ženu s rodinou, jestliže musí pracovat v obchodě třeba tehdy, kdy ostatní členové rodiny už mají po práci, je nepochybné, že při usnesení realizaci tohoto vládního vzniká těmto a podob­ným pracovníkům nejeden pro­blém a těžkosti. Ovšem život už je takový, že má-li jeden dobře pra­covat, musí zase druhý odpočívat, může si řešit své soukromé zále­žitosti, což samozřejmě platí i opačně. (Ostatně, nedávno jsem četl. že ve Francii mají téměř vše­chny obchodní domy otevřeno jed­nou týdně do 22 hodin, že v Mos­kvě se v mnoha obchodech prodá­vá až do 21 hodin, že v Anglii a ve Švédsku lze běžně kupovat po­traviny i po sedmé večer. A v Bu­dapešti jsem se dokonce na vlast­ní oči přesvědčil o tom. že v okru­hu 1,5 km2 existuje vždy takový potravinářský obchod, který slou­ží lidem i v neděli do 15 hodin.) A tak, uvedeným když se zamýšlím nad opatřením naší vlády, které je mnohými lidmi stále ješ­tě chápáno jako nepopulární, na­padá mne. že je tomu vlastně na­opak. a že bychom my všichni, protože jsme občané, měli za ně vlastně vládě být vděčni. Ne­boť za vítězství občana lze poklá­dat třeba i takovou maličkost, ja­kou je dejme tomu možnost ná­vštěvy bytového úřadu po skonče­ní pracovní doby JAROSLAV HEJKAL TUŠIMICE ČEKAJÍ Především na mladé lidi, na chlap­ce i děvčata z celé republiky. Z pod­nětu Socialistického svazu mládeže se totiž Elektrárna Tušimlce II, jedna z našich nejnáročnějších Investic příští pětiletky, stává Stavbou mlá­deže. S náborem mladých brigádní­ků, hlavně členů SSM, se právě za­čalo. Pracovní podmínky pro mladé lidi jsou přiměřené — svobodní 1 ženatí obdrží denní odlučné. Ubytování bu­dou mít zajištěno zdarma v závod­ních ubytovnách, kde je k dispozici odpovídající sociální zařízení. Nábo­rový příspěvek po uzavření pracovní smlouvy na jeden rok činí 1200 Kčs;, kdo ji podepíše na tři roky, obdrží na ruku 5000 Kčs. Všechny práce bu­dou úkolované. Protese, které se nej­více hledají: zedníci, tesaři a pomoc­ní dělníci. S výstavbou tušimické kondenzační elektrárny se čtyřmi bloky po 2000 MW se začalo letos na jaře. V prvním pololetí byly realizovány přípravné stavební práce za 13 mil. Kčs, do kon­ce roku jich bude vykonáno celkem za 60 mil. Kčs. Po komplexním do­končení spolu s elektrárnou Tušlml­­ce I vznikne největší čs. komplex o výkonu 1400 MW. První elektřinu má nová elektrárna dodat v pátém roce výstavby. Její průběh bude zále­žet mj. na tom, kolik nových mladých brigádníků nabídne Tušimicím své rucé a síly. Iniciativní návrh Socialistického sva­zu mládeže je třeba nejenom uvítat, ale dát mu politickou a materiální podporu. Není náhodou, že k této ini­ciativě dochází dnes, v obdob! ekono­mické konsolidace našeho hospodář­ství. Stačí, vzpomeneme-li si na dob­rou tradicí dřívějších Staveb mládeže, na budovatelské úspěchy, kterých do­sáhly mládežnické kolektivy v prvních poválečných letech. -jm- ANARCHIE NA PRANÝŘ Případům odhaleného rozkrádání, korupcím všeho druhu, neoprávně­ným příjmům podniků, přímému i skrytému okrádání spotřebitelů a dalším nezákonným machinacím, slo­vem všemu, čemu se dnes říká hos­podářská kriminalita a co pak mívá neslavnou dohru nátem, -věnují tisk, před trestním se televize i roz­hlas v poslední době více publicity než kdykoli předtím. Lze namítnout: není jí až příliš mnoho? Nevytváří nespravedlivá pře­míra této čtenářsky i divácky vděč­né tematiky nespravedlivý dojem, že i tam, kde se hospodaří poctivě, kde se respektují platné předpisy a zá­konná ustanovení, také není možná všechno tak úplně v pořádku? Odpověd je na to jednoduchá. Jest­liže pracovníci státní a lidové kon­troly odhalí nezákonný hospodářský delikt a své poznatky pak dají k dis­pozici prostředkům masové komuni­kace, není pochyb, že činí po prá­vu. Už z důvodů prevenčních. Je to varování, chcete-li i výstraha. Které jsou — podle šetření pra­covníků kontroly — nejčastější pří­činy téhle nežádoucí hospodářské kriminality? Často to bývá nedostatečná eviden­ce, ignorování předpisů o správě a ochraně majetku a předpisů upravu­jících vzájemné vztahy mezi socialis­tickými organizacemi. Jinde je to např. nedůsledná kontrola, také vni­ Naše příloha V tomto čísle Hospodářských novin uveřejňujeme jako zvláštní přílohu podrobný komentář a vyhlášku číslo 74/1970 Sb., kterou se upravuje uvolňování, umisťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s prová­děním racionalizačních a organizačních opatření. Dokon­čení komentáře zařazujeme už do příštího (38.) čísla Hospodářských novin. RÖST VÝROBY NĚKTERÝCH VÝROBK0 CHEMICKÉHO PROMYSLU ČSSR Chemická vlákno. I Plastické hmoty Dusíkatá hnojivo□ Kyselina sírová FSÚ hospodářské-noviny 37 / 1970 tropodniková. Shovívavý a nedbalý vztah některých hospodářských ve­doucích k ochraně národního majet­ku, který — jak ukazuje praxe — někdy vyústí až v přímou účast na rozkrádání. V řadě podniků se nevy­­vozuje účinný hmotný nebo discipli­nární postih vůči pracovníkům, kteří zavinili škodu na národním majetku. Není málo ani takových případů, kdy je krajně obtížné spolehlivě určit, který odpovědný pracovník má na vyšetřovaném deliktu nejvyšší mí­ru viny — znemožňují to nedostateč­né statuty některých podniků, ne­konkrétní, nejednoznačné vymezení rozsahu práv a povinností jednotli­vých zaměstnanců. Křivku hospodář­ské kriminality negativně ovlivňuje také nedůslednost, někdejší podceňo­vání kádrové práce — některé pod­niky např. zaměstnávají osoby, které byly za podobné hospodářské machi­nace jednou nebo několikrát trestá­ny, kterým se ale přesto umožnilo převzít důležité funkce s ekvivalent­ní hmotnou odpovědností. -p- OPOMÍJENA SOUVISLOST Když se řekne pracovní morálka, většinou se stočí řeč na dodržování pracovní doby, absenci a promarněné pracovní hodiny, na nedostatky v plném využívání pracovního týdne. A na spoustu ještě dalších věcí. Nic proti tomu — 1 když, jak se zdá, ne­jde v tomto běžném, konvenčním po­jetí pracovní morálky o hlavní pro­blém. Její součástí je totiž neodmyslitelně také kvalita řídící práce. Dejme to­mu, že plán ukládá postavit sídliště. Ke slovu se dostává střední řídící složka — technici a projektanti — jejichž úkolem je vypracovat dílčí stavitelské, komunikační a organizač­ní plány celého sídliště. »Pod« tech­niky jsou to mistři, kteří na stavbě organizují práci bagristů, kopáčů, zedníků, instalatérů apod. Je to především kvalita práce — a tedy 1 pracovní morálka — právě oné důležité střední složky, na níž bývá úspěch díla zpravidla nejvíce závislý. Technik, který v životě nepři­šel do práce ani o minutu později a přitom z jeho stolu vyjde nedokonalý plán elektroinstalace, napáchá znač­né škody, i když mu z hlediska for­málně pojímané pracovní morálky ne­lze nic vytknout, protože do práce chodí včas a úzkostlivě dodržuje pra­covní dobu. Jiný příklad: pracovní morálka, bu­­deme-li ji měřit jen odpracovanými hodinami, může být dejme tomu u bagristy chvályhodná a bez kazu, ale za týden perné práce se najed­nou zjistí, že mu bylo špatně určeno místo k hloubení. Co z toho, jestliže dělníci mimořádně svědomitě a oběta­vě, přes čas a třeba ve dne v noci asfaltují silnici, kterou j*ak pracovní­ci jiného podniku, třeba od kanaliza­ce, za nějaký týden znovu celou roz­­vrtají? Kvalifikovaná řídící práce techniků a mistrů je nutností prvního stupně, má-li pracovní morálka svědomitých dělníků — a těch je většina — při­nést užitečné ovoce. Zvyšovat kvali­tu řídící práce na každém úseku je dnes nezbytností, chceme-li co nej­dříve dosáhnout pozitivních výsledků v racionalizačním úsilí. -razí- HLUCHÉ TELEFONY Bez spojení není velení — to platí stejně tak na vojně, jako v tak slo­žitém organismu, jako Je národní hospodářství. A platí to tím více, čím rychleji se uplatňují nové, moderní způsoby výroby a jim odpovídající metody řízení. Ruku v ruce s nimi by měl jít rozvoj spojů. Telefon a dálnopis jsou důležitými pomocníky řízení. Jak plní své poslání Čs. te­lekomunikace? voj »Významu telekomunikací pro roz­národního hospodářství nebylo u nás poměrně dlouhou dobu dáváno patřičné ocenění a také přidělované prostředky nedosahovaly potřebné výše Rozsah a kvalita telekomuni­kačního provozu v ČSSR zaostala za světovou úrovní a potřebami národ­ního hospodářství i široké veřejnos­o ti« — to je obraz našich spojů, jak něm hovořil ministr výstavby techniky ČSR ve výboru České národ­a ní rady pro obchod, dopravu, pošty a telekomunikace. Ve srovnání s průmyslově vyspělý­mi státy dosahuje Československo asi 30% úrovně telefonizace a 35 % podílu dálnopisných služeb. Čekací doba pro meziměstské hovory je u nás 6—10X delší. Kvalita a spolehlivost spojení nevyhovují mezinárodně přijatýir ’1- tériím a prakticky znemožňují v>^_ xtí komutované sdělovací sítě k přenosu dat. Přitom je u nás nyní už na 160 000 neuspokojených žadatelů o te­lefon. Jak z této situace, je přísluš­ným orgánům jasné. Modernizace, automatizace, uplatnění výsledků na­šeho výzkumu í nejnovějších zahra­ničních zkušeností. Realizace hlavních směrů technic­kého rozvoje tohoto odvětví je a ješ­tě i v příští pětiletce bude v rozporu s omezenými zdroji národního hos­podářství. Avšak další zaostávání by jen nepříznivě ovlivnilo celý konsoli­dační proces a modernizaci národní­ho hospodářství. Proto ještě před ko­nečným schválením pětiletky by se měly ve všech resortech hledat dal­ší zdroje pro řešení těchto problémů — zejména racionalizačními opatření­mi, zlepšením metod řízení a pláno­vání a upevněním pracovní morálky. (mk) w ■

Next