Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1970 (XIV/26-52)
1970-09-18 / No. 37
Rudému právu a Pravdě k slavnému padesátému výročí jejich existence srdečně blahopřejeme jako listům, jež se staly neocenitelným pomocníkem Komunistické strany Československa v jejím boji o štěstí a blaho našeho lidu. Mnoho úspěchů i do příštích let, soudruzi! Redakce HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN komentář VÍTĚZSTVÍ OBČANA Není tomu dlouho, co jsem byl svědkem takové tuctové příhody: v jistém závodě postrádali v jednom dopoledni jeřáb, což zkomplikovalo práci několika desítkám kvalifikovaných dělníků. Důvod byl velmi prostý: jeřábník byl na ono dopoledne předvolán bytovým referentem na národní výbor v záležitosti přidělení bytu, což přirozeně neodmítl. A tak se stalo, že to, co se v důsledku odpočívajícího jeřábu toho dopoledne neudělalo, se napracovávalo později v přesčasech. Vůbec nemyslím, že bych touhle příhodou měl v našich závodech objevovat Ameriku. Každý zná jistě z vlastních poznatků mnoho podobných příhod, snad jenom s tím rozdílem, že jednou ten musel jít v pracovni době k zubaři, podruhé tamten zase na schůzi, potřetí onen stát frontu na vepřové. .. Suma sumárum, »prošustrovalo« se tak u nás mnoho drahocenného pra- * covního času. A když k tomu připočteme ztráty vzniklé nevyužíváním mrtvé práce uložené v základních fondech a ve výrobních prostředcích, dojdeme k jakés takés představě o tom, oč více bychom mohli vyrábět a vydělávat, kdyby... Nebyl jsem n toho, když se rodilo usnesení vlády ČSSR č. 147 ze dne 2. července 1970 »k závěrečnému zhodnoceni ekonomických a sociálních důsledků zkracování pracovní doby a zavádění pětidenního pracovního týdne«. Přesto si myslím, že takhle nějak uvažovali i jeho tvůrci; neboť zmíněné vládní usnesení nesleduje v podstatě nic jiného, než to, aby — když se má dělat — se skutečně dělalo. Ale nezamlčme fakta: postupný přechod na pětidenní pracovní týden a zkrácenou pracovní dobu, který u nás započal v roce 1965, je v podstatě ukončen. V současné době má u nás zkrácenou pracovní dobu nejvýše na 42Vi hodiny týdně 95,1 procenta pracovníků socialistického sektoru národního hospodářství, je nesporné, že dnešní rozsah zkrácené pracovní doby je významnou vymožeností našich pracujících a že málokdo z nás by chtěl o ni přijít. Stejně tak nesporné však je, že: ■ zkrácení pracovní doby nebylo dosud dostatečně využito k intenzifikaci výroby, ■ nebyly dosud překonány základní nedostatky ve využívání pracovní doby a přitom vzrostl rozsah přesčasové práce, ■ směnnost v průmyslu (ačkoliv pro pracovníky druhých a třetích směn byla stanovena kratší pracovní doba než na jednosměnných pracovištích) se dále zhoršovala. ■ nebyly dosud překonány některé nedostatky v pracovních režimech (např. mnohde byl začátek pracovní doby posunut před 6. hodinu ranní, což zhoršuje pracovní podmínky a snižuje výkonnost velkého počtu pracovníků), ■ rozsah služeb a maloobchodního prodeje v sobotu a v době, kdy většina pracujících má po pracovní době, nebyl dostatečný a neodpovídal potřebám spotřebitelů, ■ úřední hodiny orgánů státní správy nebyly všeobecně upraveny tak, aby umožňovaly pracujícím vyřizovat jejich záležitosti v mimopracovní době. Je samozřejmé, že člověk, který nenosí hlavu jen pro parádu, nemůže mít z těchto negativních důsledků po zavedení zkráceného pracovního týdne pražádnou radost, a že by neblahořečil ani takovému řešení, při němž by měl právě pro tyto negativní jevy mít snad opět týdenní pracovní dobu o pár hodin delší. Takový člověk se proto nemůže na zmíněné usnesení vlády CSSR č. 147 dívat jinak, než jako na nejrozumnější řešení; neboť uvedené usnesení — byť direktivně — v podstatě ukládá všem ministrům, vedoucím ústředních orgánů a dalším odpovědným činitelům, aby v okruhu své působnosti dali tyto věci urychleně do pořádku, při čemž v převážné části už od 1. září tohoto roku. Kromě těchto »gruntovnějších« problémů konkretizuje uvedené usnesení vlády i řešení některých dalších nežádoucích jevů. Tak například ukládá stanovit ordinační hodiny ve zdravotních střediscích a poliklinikách (zvláště závodních) tak, aby pracujícím, kteří nejsou ve stavu pracovně neschopných, byly umožněny návštěvy lékařů ošetření v mimopracovní době, dáa le ukládá národním výborům a jiným organizacím, aby za úkony poskytované v sobotu požadovaly ve srovnání s pracovními dny nižší nebo stejnou úroveň poplatků atd. 1. září je jak známo za námi, a přestože se nemohu fundovaně vyjádřit o tom, jak je toto vládní usnesení uváděno v život, troufám si tvrdit, že mnohé z něho již zřejmě existuje. Usuzuji tak nejen podle vytažených rolet některých obchodů a krámků v první dvě »volné« zářijové soboty (což před 1. zářím nebývalo) a podle toho, že soused už místo o půl páté vstává teď v pět (zřejmě už dělá od šesti, protože změnili jízdní řád v autobusové dopravě), ale hlavně podle toho, že mnozí lidé ze služeb a z obchodů se na usnesení vlády zlobí, že je trochu zasáhlo v jejich »vyježděných kolejích«. jistě, není to jednoduché například pro ženu s rodinou, jestliže musí pracovat v obchodě třeba tehdy, kdy ostatní členové rodiny už mají po práci, je nepochybné, že při usnesení realizaci tohoto vládního vzniká těmto a podobným pracovníkům nejeden problém a těžkosti. Ovšem život už je takový, že má-li jeden dobře pracovat, musí zase druhý odpočívat, může si řešit své soukromé záležitosti, což samozřejmě platí i opačně. (Ostatně, nedávno jsem četl. že ve Francii mají téměř všechny obchodní domy otevřeno jednou týdně do 22 hodin, že v Moskvě se v mnoha obchodech prodává až do 21 hodin, že v Anglii a ve Švédsku lze běžně kupovat potraviny i po sedmé večer. A v Budapešti jsem se dokonce na vlastní oči přesvědčil o tom. že v okruhu 1,5 km2 existuje vždy takový potravinářský obchod, který slouží lidem i v neděli do 15 hodin.) A tak, uvedeným když se zamýšlím nad opatřením naší vlády, které je mnohými lidmi stále ještě chápáno jako nepopulární, napadá mne. že je tomu vlastně naopak. a že bychom my všichni, protože jsme občané, měli za ně vlastně vládě být vděčni. Neboť za vítězství občana lze pokládat třeba i takovou maličkost, jakou je dejme tomu možnost návštěvy bytového úřadu po skončení pracovní doby JAROSLAV HEJKAL TUŠIMICE ČEKAJÍ Především na mladé lidi, na chlapce i děvčata z celé republiky. Z podnětu Socialistického svazu mládeže se totiž Elektrárna Tušimlce II, jedna z našich nejnáročnějších Investic příští pětiletky, stává Stavbou mládeže. S náborem mladých brigádníků, hlavně členů SSM, se právě začalo. Pracovní podmínky pro mladé lidi jsou přiměřené — svobodní 1 ženatí obdrží denní odlučné. Ubytování budou mít zajištěno zdarma v závodních ubytovnách, kde je k dispozici odpovídající sociální zařízení. Náborový příspěvek po uzavření pracovní smlouvy na jeden rok činí 1200 Kčs;, kdo ji podepíše na tři roky, obdrží na ruku 5000 Kčs. Všechny práce budou úkolované. Protese, které se nejvíce hledají: zedníci, tesaři a pomocní dělníci. S výstavbou tušimické kondenzační elektrárny se čtyřmi bloky po 2000 MW se začalo letos na jaře. V prvním pololetí byly realizovány přípravné stavební práce za 13 mil. Kčs, do konce roku jich bude vykonáno celkem za 60 mil. Kčs. Po komplexním dokončení spolu s elektrárnou Tušlmlce I vznikne největší čs. komplex o výkonu 1400 MW. První elektřinu má nová elektrárna dodat v pátém roce výstavby. Její průběh bude záležet mj. na tom, kolik nových mladých brigádníků nabídne Tušimicím své rucé a síly. Iniciativní návrh Socialistického svazu mládeže je třeba nejenom uvítat, ale dát mu politickou a materiální podporu. Není náhodou, že k této iniciativě dochází dnes, v obdob! ekonomické konsolidace našeho hospodářství. Stačí, vzpomeneme-li si na dobrou tradicí dřívějších Staveb mládeže, na budovatelské úspěchy, kterých dosáhly mládežnické kolektivy v prvních poválečných letech. -jm- ANARCHIE NA PRANÝŘ Případům odhaleného rozkrádání, korupcím všeho druhu, neoprávněným příjmům podniků, přímému i skrytému okrádání spotřebitelů a dalším nezákonným machinacím, slovem všemu, čemu se dnes říká hospodářská kriminalita a co pak mívá neslavnou dohru nátem, -věnují tisk, před trestním se televize i rozhlas v poslední době více publicity než kdykoli předtím. Lze namítnout: není jí až příliš mnoho? Nevytváří nespravedlivá přemíra této čtenářsky i divácky vděčné tematiky nespravedlivý dojem, že i tam, kde se hospodaří poctivě, kde se respektují platné předpisy a zákonná ustanovení, také není možná všechno tak úplně v pořádku? Odpověd je na to jednoduchá. Jestliže pracovníci státní a lidové kontroly odhalí nezákonný hospodářský delikt a své poznatky pak dají k dispozici prostředkům masové komunikace, není pochyb, že činí po právu. Už z důvodů prevenčních. Je to varování, chcete-li i výstraha. Které jsou — podle šetření pracovníků kontroly — nejčastější příčiny téhle nežádoucí hospodářské kriminality? Často to bývá nedostatečná evidence, ignorování předpisů o správě a ochraně majetku a předpisů upravujících vzájemné vztahy mezi socialistickými organizacemi. Jinde je to např. nedůsledná kontrola, také vni Naše příloha V tomto čísle Hospodářských novin uveřejňujeme jako zvláštní přílohu podrobný komentář a vyhlášku číslo 74/1970 Sb., kterou se upravuje uvolňování, umisťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s prováděním racionalizačních a organizačních opatření. Dokončení komentáře zařazujeme už do příštího (38.) čísla Hospodářských novin. RÖST VÝROBY NĚKTERÝCH VÝROBK0 CHEMICKÉHO PROMYSLU ČSSR Chemická vlákno. I Plastické hmoty Dusíkatá hnojivo□ Kyselina sírová FSÚ hospodářské-noviny 37 / 1970 tropodniková. Shovívavý a nedbalý vztah některých hospodářských vedoucích k ochraně národního majetku, který — jak ukazuje praxe — někdy vyústí až v přímou účast na rozkrádání. V řadě podniků se nevyvozuje účinný hmotný nebo disciplinární postih vůči pracovníkům, kteří zavinili škodu na národním majetku. Není málo ani takových případů, kdy je krajně obtížné spolehlivě určit, který odpovědný pracovník má na vyšetřovaném deliktu nejvyšší míru viny — znemožňují to nedostatečné statuty některých podniků, nekonkrétní, nejednoznačné vymezení rozsahu práv a povinností jednotlivých zaměstnanců. Křivku hospodářské kriminality negativně ovlivňuje také nedůslednost, někdejší podceňování kádrové práce — některé podniky např. zaměstnávají osoby, které byly za podobné hospodářské machinace jednou nebo několikrát trestány, kterým se ale přesto umožnilo převzít důležité funkce s ekvivalentní hmotnou odpovědností. -p- OPOMÍJENA SOUVISLOST Když se řekne pracovní morálka, většinou se stočí řeč na dodržování pracovní doby, absenci a promarněné pracovní hodiny, na nedostatky v plném využívání pracovního týdne. A na spoustu ještě dalších věcí. Nic proti tomu — 1 když, jak se zdá, nejde v tomto běžném, konvenčním pojetí pracovní morálky o hlavní problém. Její součástí je totiž neodmyslitelně také kvalita řídící práce. Dejme tomu, že plán ukládá postavit sídliště. Ke slovu se dostává střední řídící složka — technici a projektanti — jejichž úkolem je vypracovat dílčí stavitelské, komunikační a organizační plány celého sídliště. »Pod« techniky jsou to mistři, kteří na stavbě organizují práci bagristů, kopáčů, zedníků, instalatérů apod. Je to především kvalita práce — a tedy 1 pracovní morálka — právě oné důležité střední složky, na níž bývá úspěch díla zpravidla nejvíce závislý. Technik, který v životě nepřišel do práce ani o minutu později a přitom z jeho stolu vyjde nedokonalý plán elektroinstalace, napáchá značné škody, i když mu z hlediska formálně pojímané pracovní morálky nelze nic vytknout, protože do práce chodí včas a úzkostlivě dodržuje pracovní dobu. Jiný příklad: pracovní morálka, budeme-li ji měřit jen odpracovanými hodinami, může být dejme tomu u bagristy chvályhodná a bez kazu, ale za týden perné práce se najednou zjistí, že mu bylo špatně určeno místo k hloubení. Co z toho, jestliže dělníci mimořádně svědomitě a obětavě, přes čas a třeba ve dne v noci asfaltují silnici, kterou j*ak pracovníci jiného podniku, třeba od kanalizace, za nějaký týden znovu celou rozvrtají? Kvalifikovaná řídící práce techniků a mistrů je nutností prvního stupně, má-li pracovní morálka svědomitých dělníků — a těch je většina — přinést užitečné ovoce. Zvyšovat kvalitu řídící práce na každém úseku je dnes nezbytností, chceme-li co nejdříve dosáhnout pozitivních výsledků v racionalizačním úsilí. -razí- HLUCHÉ TELEFONY Bez spojení není velení — to platí stejně tak na vojně, jako v tak složitém organismu, jako Je národní hospodářství. A platí to tím více, čím rychleji se uplatňují nové, moderní způsoby výroby a jim odpovídající metody řízení. Ruku v ruce s nimi by měl jít rozvoj spojů. Telefon a dálnopis jsou důležitými pomocníky řízení. Jak plní své poslání Čs. telekomunikace? voj »Významu telekomunikací pro roznárodního hospodářství nebylo u nás poměrně dlouhou dobu dáváno patřičné ocenění a také přidělované prostředky nedosahovaly potřebné výše Rozsah a kvalita telekomunikačního provozu v ČSSR zaostala za světovou úrovní a potřebami národního hospodářství i široké veřejnoso ti« — to je obraz našich spojů, jak něm hovořil ministr výstavby techniky ČSR ve výboru České národa ní rady pro obchod, dopravu, pošty a telekomunikace. Ve srovnání s průmyslově vyspělými státy dosahuje Československo asi 30% úrovně telefonizace a 35 % podílu dálnopisných služeb. Čekací doba pro meziměstské hovory je u nás 6—10X delší. Kvalita a spolehlivost spojení nevyhovují mezinárodně přijatýir ’1- tériím a prakticky znemožňují v>^_ xtí komutované sdělovací sítě k přenosu dat. Přitom je u nás nyní už na 160 000 neuspokojených žadatelů o telefon. Jak z této situace, je příslušným orgánům jasné. Modernizace, automatizace, uplatnění výsledků našeho výzkumu í nejnovějších zahraničních zkušeností. Realizace hlavních směrů technického rozvoje tohoto odvětví je a ještě i v příští pětiletce bude v rozporu s omezenými zdroji národního hospodářství. Avšak další zaostávání by jen nepříznivě ovlivnilo celý konsolidační proces a modernizaci národního hospodářství. Proto ještě před konečným schválením pětiletky by se měly ve všech resortech hledat další zdroje pro řešení těchto problémů — zejména racionalizačními opatřeními, zlepšením metod řízení a plánování a upevněním pracovní morálky. (mk) w ■