Katolické Noviny, 1954 (VI/1-52)

1954-01-01 / No. 1

Strana S KATOLÍCKE NOVINY Na dalši cestu ke štěstí LUDVIK HYNEK Tehdy jsem sotva ještě dosáhl k okennímu rámu. Vystoupil jsem na špičky a dýchal na okenní tabuli, pokrytou ledovými květy, až roztálo malé, okrouhlé okénko, okénko do nového roku. První den r roce se mně vždy zdál slavnostní — hledal jsem na ulicích iako v neznámé krajině, lidé byli jaksi jiní, i ty zasněžené střechy domů, se zdály nezvyklé, podivuhodné, nevídané... Gas už dávno zasul dětské vzpomínky a dnes bych se musel hodně sklonit, abych vtiskl rty na totéž mrazivé místo skla. A přece — ještě dodnes cítím v Novém roce něco slavnostního. Není to zcela bez odpovědnosti překračovat práh z času do času, vstupovat do nového okruhu jara, léta, podzimu a zimy, do nových 365 dnů práce, odpočinku, snahy, radosti i snad zklamáni a všeho toho, co s sebou život přináší. Myslím, že se mnou souhlasíte: je dobře, mít večer, než ulehneme k spánku, myšlenky uklidněné — je dobře učinit počet dne a, nezatížen nevyřešenými starostmi, usínat. A je tím lépe skoncovat spořádaně a vyrovnaně celý rok. Z takového duševního stavu se rodí pevná, nezlomná předsevzetí, opouštíme chyby, které jinak jako koule, připoutané k noze, vlečemé svými dny. Ceká nás nový rok. Necht je opravdu nový, důstojný předchozích pěti let Gottwaldovy pětiletky, důstojný našich úderníků, hrdinů práce, národních umělců, laureátů státních cen — důstojný nového člověka, který roste’ všude kolem nás. I my se měníme a rosteme. Nejkrásnějším novoročním předsevzetím je, aby tato změna, toto zlepšeni a zkrásnění každého z nás nebylo trpným, nebylo nutným důsledkem pronikavých změn v našem okolí. Necht je uvědomělé, nechť každý e nás, věřících, je vůdčím světlem naši společnosti. Kéž je nový rok požehnán — kéž nás všechny naučí vnímat více krásu. Krásu života a jeho slávu, krásu chleba i rozorané země, krásu vlnících se klasů, krásu v očích dítěte a v bílých mracích nad hlavou, krásu vysokých peci i krásu umění a především krásu člověka, jeho duše, jeho snažení o lepši život nás všech. Je třeba se rado. vat i z maličkosti. Možná, že ojíněná větvička stromu, kterého jste si na své každodenní cestě do práce nikdy nepovšimli, bude míti pro vás poselství, možná, že ve smíchu děcek, hrajících si před vaším zápražím, uslyšíte píseň míru celého světa, píseň štěstí všech národů, zbavených strachu z válek a zabíjení. A pak hlas novoročních zvonů bude i pro vás slavným zvěstováním, plným víry, naděje a lásky, plným příslibů, že radostnou, plodnou prací čestně projdeme novým rokem, dalším úsekem naší cesty ke štěstí. Úspěchjřkolektivní práce Město Ledenice £>ylo odedávna proslulé výrobou kvalitního nábytku. Bylo to »město truhlářů« a zdejší výrobky byly prodávány po celé republice. Snad bude mnohého zajímat, jak prosperuje truhlářství v Loděnicích dnes, kdy byla výroba nábytku zkolektivisována. Ptali jsme se na to předsedy družstva »Ledenický nábytek«, který nás informoval: Truhláři lidového výrobního družstva »Ledenický nábytek« v Ledenicích u Českých Budějovic projednali usnesení z ustavujícího sjezdu Ústředního svazu výrobních družstev a uskutečnili opatření ke zlepšení práce spotřebitelům. Splnili plán ve výrobě ložnicových souprav a vyrobili též 170 souprav kuchyňských a 3.500 jídelních stolů pro závodní jídelny. V kvalitě výrobků se umístili z krajských družstevních podniků na I. místě. Tradice »Ledenického nábytku« je dnes na dobré úrovni. S individuální výrobou nábytku jsou spokojeni i nejnáročnější zákazníci. Závazek na splnění plánu do 21 prosince splnil závod o dva dny dříve, t. j. do 19. prosince m. r. Svůj roční plán splnili již 9. prosince m. r. V celostátní akci pomoci osvobozené Koreji odpracovali všichni družstevníci v mimořádné směně po 4 hodinách, a tato směna vynesla 2.112 Kčs. Ve snaze přiblížit se svým zbožim spotřebiteli, zažádalo si družstvo »Ledenický nábytek« o otevření prodejny vlastních výrobků v Ledenicích, a tuto činnost zahájí počátkem r. 1954. Na Nový rok a v neděli mezi 2. a 5. lednem (svátek Jména Ježíš) se čte nejkratší evangelium v roce, evangelium o obřezáni našeho Spasitele. Obřízka byla náboženským úkonem, který nařídil Bůh Abrahamovi a jeho mužským potomkům. Obřízka byla pečetí smlouvy mezi Israeli a Hospodinem. Konala se osmého dne po narození dítěte a tímto obřadem byl chlapec přičten k vyvolenému národu. Bral na sebe povinnost plnit Zákon a zároveň právo na všechna dobrodiní ze Zákona plynoucí. Při obřízce bylo dítěti dáváno jméno. Spasiteli iméno, jak ho pojmenoval anděl, dříve než byl počat v lůně — Ježíš, hebrejsky Jehošua. zkráceně Ješua, t. j. jméno znamenající: Bůh je spása. Kde byl Pán Ježíš obřezán? Buď v místě narození, anebo, což je pravděpodobnější, v některém domě v Betlémě. Sčítání bylo provedeno, mnozí opustili Betlem a tak zde již nebyla taková nouze o přístřeší, jako v hlavních dnech sčítání. Snad to bylo tamtéž, kde se později poklonili mágové Spasiteli. Narození syna, byl-li zároveň prvním dítětem, ukládalo matce dvojí povinnost. Podle Mojžíšova zákona prvorozenec měl býti obětován Hospodinu a pak opět vykoupen, neboť podle zákona všichni prvorozenci mužského pohlaví byli zasvěceni Hospodinu. Podle druhého předpisu, matka, která porodila" chlapce, měla po čtyřiceti dnech přinést! v chrámu očistnou oběť. I tomuto úkonu se podrobila P. Maria, .jak čteme v další zprávě evangelia sv. Lukáše (2, 22—38) v perikopě, která se čte 2. února na slavnost Očišťování P. Marie (Hromnice). Další z nemnohých události z Ježíšova dětství zaznamenává sv. Matouš ve zprávě o příchodu mudrců (2, 1—12). Bylo v úradku Boží prozřetelnosti, aby zrození Kristovo nebylo oznámeno jen příslušníkům národa vyvoleného, ale i pohanům. Stalo se tak znamením na nebi, které přivedlo mudrce z východu poklonit se Spasiteli: *Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judeji za dnů Heroda krále, přišli do Jerusalema mudrci od východu ...« Odkud mudrci (mágové) přišli, není z evangelia jasné, mohou to býti všechny krajiny na východ od Palestiny. Podle některých vykladačů přišli z Persie, podle jiných z krajin mesopotámských, kde se pohanští kněží nazývali mágové a zabývali se hvězdopravectvim. Jiní kladou domovinu mágů do Arábie, podle darů, produktů to arabských krajů. Králi v našem slova smyslu nebyli. O jejich počtu Písmo sv. nemluví. Na počet tří se usuzuje z trojího daru. Ani jejich jména neudává evangelista. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar jsou uváděna až ve středověku. Výplodem lidové fantasie je zobrazování černého krále. Po prvé se vyskytuje v severském umění až ve 14. stol. O době příchodu mágů rovněž evangelista nemluvi, pravděpodobně to bylo až po obětování P. Ježíše v chrámě, protože sv. Hodina hned po odchodu mágů prchá do Egypta. Hvězda, která je přivedla do Jerusalema, byl mimořádný světelný zjev, který na východě vzbudil zájem mágů, kteří se zabývali přírodnimi vědami. Znali asi Balaamovo proroctví: »Vzejde hvězda z Jakuba« (Lev. 24, 7), a proto se vydali na cestu do Palestiny. Asi za několik měsíců po narození Ježíšově přicházejí do Jerusalema s otázkou: »Kde je ten narozený král židovský? Viděli jsme totiž jeho hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit,« »Král židovský« znamenal krále pravého, slíbeného Mesiáše, a proto otázka vzrušila nejenom lid, ale hlavně Heroda, který maje všude své špehy, ihned se dověděl o podivných mudrcích, kteři přišli s doprovodem a hledají nově narozeného krále. Herodes byl obluda na jerusalemském trůně, po celý život podezřívavý a nemilosrdně odstraňující každého, o němž se domníval, že zatoužil po ieho trůnu. Vlastní žena. synové, vnukové se stali obětí jeho podezřívavosti. Událost s mágy se stala na sklonku Herodova života, kdy jeho nedůvěřivost vzrostla ve stihomam a jeho ukrutnost neznala mezi. Ihned svolává vykladače Písma, kteří na základč Micheášova proroctví (5. 2) bez dlouhého váháni označují Betlem jako místo Mesiášova zrození. Lišácký postup, jak jej líčí evangelista, odpovídá cele podlému charakteru Heroda Vel. Po-volává k sobě tajně mudrce, vyptává se jich přesně na dobu hvězdy, která se jim ukázala, a pak je posílá do Betléma se slovy: »Jděte a dobře se vyptejte na dítě, a až je naleznete, oznamte mi, abych se mu šel poklonit i já.« To již /V jeho po. krytecké a lstivé duši vznikl plán na odstraněni dítěte. Byl si až příliš jist svou věcí. Nechce zbytečně a předčasně upozornit na Mesiáše lid. a proto upouští od nějakého náhlého přepadu Betlema a svůj plán provede raději nenápadné až po zprávě mágů. Byl to opět světelný úkaz, který označil mudrcům místo pobytu svaté Rodiny. Nebyla to již jeskyně Spasitelova narozeni, nýbrž nějaký dům, kde tito učení mužové padli na kolena před Dítětem, otevřeli své pokladnice a podali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu (pryskyřice, které se používalo jako vzácné masti). Svati Otcové přikládají těmto darům symbolický význam: zlato — Kristova důstojnost královská; kadidlo — jeho božství: myrha — Kristovo lidství. Herodův plán odstranit Spasitele byl zmařen vyšší moci. Mágové dostali ve snu pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, a proto jinou cestou, vyhnuvše se Jerusalemu, asi někde u Mrtvého moře překročili Jordán a vrátili se na východ do své domoviny. Knězi v boji za mír V posledních prosincových nedělích byly krajské věc míru asistent bohoslovecké fakulty P. Emil Korba, konference obránců míru, Jichž se zúčastnilo v hojném který v závěru svého projevu prohlásil: »Jsem hrdý poětu 1 naše katolické kněžstvo. Tak krajské konfe- na to, že jsem se stal římskokatolickým knězem a Jako rence v Ostí n. L. se zúčastnilo 6 kněží„ Na této takový mohu stát v řadách odhodlaných bojovníků za konferenci se připojil v zastoupeni litoměřického kápi- svátou věc míru v nejllechetnějlím zápasu dnešní tulniho vikáře Msgre E. Olivy nadšeným projevem za doby v zápasu za šťastnějšího člověka a lidstvo.« Svátek Obřezání Páně — Nový rok (Lk 2, 21) Zjevení Páně — Sv. Tři králů (Mt. 2, 12) Dr JAN MERELL Klanění se mágů patří k nejoblíbenSjšfm motivům výtvarného umění viech dob. Vyskytuje se již ve starokřestanských katakombách. Nál záběr Je z katakomb sv. Xrasona a Saturnina v Římě z první poloviny 3. století Na okraj kalendáře P. PAVEL JANO Gas je milost, daná člověku Bohem. Každá milost obsahuje požehnání anebo zlořečeni. Požehnání tomu kdo ji přijme. Zlořečení každému, kdo ji pohrdne. Jen proto čas oživuje, anebo zabíjí! * »Vykupujte čas!« říká apoštol národů svátý Pavel. A to je umění života, o kterém praví Božský Spasitel: »Neskládeite si pokladů na zemi, kde rez a mol kazí. a kde zloději vykopávají a kradou; ale skládejte sobě poklady v nebi, kde ani rez ani mol nekazí, a kde zloději nevykopávají ani nekradou!« Gas není totiž cílem našeho života. Je toliko prostředkem k jeho dosaženi! * Gas je pro člověka, protože člověk je pro věčnost. A proto je zradou lidskosti státi se štvancem času. Gas ie však největší hodnotou v rukou člověka. protože časem modelujeme sobě věčnost. Tak třeba rozumět onomu tvrzení: Jaký život taková smrt, jaká smrt. taková věčnost! * žiti toliko pro čas je znehodnocení života, pro. tože právě věčností je hodnocen čas — nejinak, jako láskou je hodnocen život! Proto je láska také jedinou hodnotou, kterou možno vykupovati čas k jeho naplnění! * Gas jsou peníze — praví prastaré přísloví. Ale jen v tom smyslu, že čas je hodnotou. A jako mohou býti znehodnoceny peníze tak stejně i čas. Následek inflace času je peklo ve věčnosti! * Gas, protože plyne, je nezadržitelný, a v tom je jeho tragičnost. ale i jeho optimismus. Nikdy se nevrací, ale proto nás přibližuje našemu konečnému cíli — Bohu, který je věčný! * Hřích a smrt jsou stáli průvodci času. Proto, kdo v čase nehřeší, a to i za cenu nejtěžší oběti, netnusí se obávat smrti, která je mostem, spojujíc břeh času s břehem věčnosti. * Smrt je tečka pod otazníkem, kterým je čas. Odpovědi je ovšem toliko věčnost. • Býti velkodušným znamená přerůsti čas. To proto, že velkodušnost je výrazem lásky a jenom ona je věčná! >Nyni — rozuměj: V čase! ■— trvají víra, naděje a láska, tyto tři; ale největší z nich je láska!« (1. Kor. 13, 13.) A proto: Vyplňme celý rok 1954 láskou k Bohu a k bližnímu, což je naplněni zákona, a proto naplnění času! • Jestliže na počátku bylo Slovo, jak praví apoštol Jan, potom i na počátku našeho katolického kalendáře bude Ježíš. A Bůh je Láska! Síla vůle 1» ledna MS4 POUŤ K SRDCI LIDU VACUA V ZIMA Blížil se konec roku, jednoho z těch dlouhých let, v nichž český národ těžce dospíval k svému probuzení. Zimní kraiina s třásněmi měkké mlhy tuhla chladem. Po silnici do Hořic drkotal vůz, tažený jedním koněm: skřípot jeho kol zněl jako pláč. Kolem vozu unaveně kráčeli herci Zöllnerovv společnosti. _ Šli od rána v mrazu, hladoví a skleslí, s_ prázdnými kapsami. Tehdy v Zollnerově společnosti nebyl nikdo větší, než Josef Kaietán Tvl. ZÖ11- nerova společnost, jejímž ředitelem a finančníkem byl vlastně královéhradecký měšťan Josef Standéra, stala se Tylovi útočištěm v hrozné bídě posledních let ieho života. Marně chtěl založit svou vlastní kočující českou hereckou společnost, marně psal pokornou supliku pražskému místodržiteli baronu Mecsérvmu: pražské místodržitelství navždy odmítlo ^ Tylovi koncesi uděliti. A tak v nouzi a opuštění přijal místo v Zollnerově společnosti, iíž Zöllner dal pouze své jméno a svou koncesi za odměnu šesti zlatých měsíčně. Ještě nedávno musil se Tyl dožebrávat pomoci svých přátel a ieho dopisy končily bolestnou prosbou: »Prosím, nechte své srdce mluviti!« Nyní měl konečně místo režiséra nevelké společnosti, iiž se záhv stal hlavou a duši, a mohl uskutečň ováti svou touhu: jít mezi český lid a českým divadlem posilovat ieho boj o práva českého jazyka. Kdvž mu v Praze hořkl pobyt, když viděl, že mnozí z českých lidí jeho práci podkládali falešný smysl, všecko v něm ve chvílích hořkosti a zklamání volalo: ven - ven - ven mezi lid! Teď kráčel podle vozu. na němž bvly složeny v bednách chudé rekvisitv malé společnosti, s hlavou sehnutou, s očima upřenvma k zasněžené zemi. Co zmítalo ieho duší? Jaké plány a vidiny vyrůstaly v jeho mysli? Zvolil si nepo-hodinou a těžkou cestu. Pražští vlastenci ted’ vysedávají v kavárně »U hroznu«, povídali si a pokuřují v teplickú, zatím co on v mrazu a sněhu putuje za kouskem chleba iako potulný komediant. Hlavou mu zněla žalostná slova z titulní role jeho hry »Chudý komediant«, v níž o něco později, už nemocen, v Českých Budějovicích vystoupí naposledy: »Ale teď se namáhati, navlíkati na sebe tu kukli světského bláznovství jen kvůli soustu chleba, který se někdy hodí psovi z rozmaru, necitelnému diváku strojit! kratochvíli, kdvž to prsou kolotá, iako by mělo srdce prasknputí — zlořečené živobyt!!« A přece věděl, že jednal správně, že jinak nemohl voliti. chtěl-li se dostat! k srdci českého lidu a probudili je. potěšit! uměním v mateřském iazvku. Na to všechno myslil. I na Prahu, kterou opustil a s ieiiž milovanou krásou se nerad loučil. Herec Čížek, který vždy zůstal věren Tylovi a kráčel teď vedle něho, dotkl se ieho ramene: »Nač myslíš?« Tyl na něho upřel své krá-sné. milé, hluboké oči a tiše řekl: »Vzpomínám na Prahu. Mnoho na ni vzpomínám. Co tam dělají naši vlastenci a jak vvpadaji teď české hrv ve Stavovském. Vzpomínám a ptám se sebe sama, zda si někdo v Praze vzpomene na mne.« Čížek prudce vpadl do ieho teskných slov: »Jak bv nevzpomínali! To. co isi až dosud udělal pro českou litératuru a české divadlo, ie dílo. na něž se nezapomíná. A když teď lámeš české slovo jako chléb našemu lidu na venkově, to je dílo největší. To ie vice než ono vlastenčení u kavárenských stolů Národ bude na tebe vzpomínat, i kdvž už tv tadv dávno nebudeš.« Tvl se. díval na kolegu, jenž se rozechvěl svou nadšenou řečí. skoro s údivem a s plachou vděčností Pak lehce mávl rukou a pohroužil se znovu do svého ticha Šli mlčkv a s vrouc! trpělivostí. Pozdě odpoledne došli do Hořic. Zastavili u první hospody na náměstí. Vlevo, byla formanka, začouzená místnost se stoly bez ubrusů, s poplivanou podlahou. Sem se .-hodili občerstvit prosti lidé. Městská honorace měla svou parádní místnost s kulečníkem a tapetovanými židlemi vedle. Herci skládali bedny s rekvisitami a odnášeli ie do formanky. Tyl tam vešel s nimi. Obtloustlý hostinský přišel se podívat na nové hosty Kdvž viděl herce v ošumělých zimnících, nebyl moc potěšen jejich příchodem. Tvl se mu představil, řekl mu své jméno. Hostinskému nic neznamenalo. Tvl byl u něho jenom kočovný herec Herci se usadili, hovořili mezi sebou, hřáli se u kamen. Tyl vzal do náručí svého malého synáčka, abv ho pochoval. Tichounce prozpěvoval, přecházel nevlídným lokálem. — Ve vedlejší místnosti se náhle rozsvítilo. Z formanky bylo vidět do panské místnosti skleněnou přepážkou. Městští notáblové se scházeli, potřásali si rukama s bodrým úsměvem, hostinský kolem nich uctivě poskakoval. Kdvž se páni uvítali, při čemž čeština se v jejich hovoru stále střídala s němčinou, počali hráti kulečník. Hra upoutala Tylova synáčka. Skleněnou přepážkou se díval vykulenýma očima na zelené sukno, po němž běhalv barevné kuličky Tvl si všiml chlapečkova zájmu a s iemnvm úsměvem stál s ním u skleněné přepážky Ale ditěti to bvlo málo. Chtělo vidět vice a lépe. Ukazovalo ručkou do panské místnosti a volalo: »Tam... tam ... tulicty . . tati ... tatí.. tulicty .., « Tyl nemohl odolati chlapečkovu naléháni Jak by mu nedopřál trochu radosti! S dítětem v náručí vstoupil proto do vedleiší místnosti, kde se scházelo městské panstvo, a postavil se vedle kulečníku Dítě bvlo uchváceno pohledem na hru. Jeho tvářička zářila iako iarni slunce a ieho ručky se vztahovaly po běžících kuličkách. Chvílemi nadšeně zatleskalo, kdvž se kuličky prudce srazily, a volalo: »Tatínťu tatíntu ... já ci tulictu.. tulictu ...« Tvl se usmíval, tak bvl potěšen, že se ieho chlapci hra líbí. Ani si nevšiml, že hostinský stanul Při hromadném vstupu zemědělců v Kosfomlátkách do jednotného zemědělského družstva lom, podal si přihlášku také zemědělec J. Cibulka 1 kdvž vstupoval do družstva rád a s přesvědčením, ořece ien si nebvl iist. zda proti ieho přihlášce nebudou mit ostatní členové námitky J. Cibulka, otec tři děti. má totiž pouze levou ruku. Členská schůze iei však přijala Zprvu mu bvlv v družstvu přiděleny lehči práce, iako dozor nad uskladněním brambor a řepv semenačky Družstevník Cibulka zkoušel teplotu v krechtech otvíral větrací kanálky. abv bvla teplota stejnoměrná, v době íarního setí řídil pár koní Družstevník Cibulka rňá však rád stroje Proto si dal závazek že ve žnich 1953 odpracuje 156 hodin na samovazu a traktoru STS, Svůj závazek překročil na 381 hodin Pracoval neien v Kostomlátkách. ale i v Drahelicich. I v podzimních pracích vvdatně pomáhal oř; vvoráváni řepv Právem může proto být kladen za vzor obětavého pracovníka. B. u něho a zp svého zamyšlení procitl, až kdvž mu hostinský prudce zaklepal na rameno A už slyšel jak mu hostinský říká: »Pane Tvle. sem nepatříte,.. tam vedle je vaše misto.« Tví vzhlédl nechápavě. Tvář hostinského byla iako z kamene. Josef Kaietán Tvl. český spisovatel a buditel, pochopil. Sklonil hlavu a zahanbeně odešel z panské místnosti. Vracel se k hercům do formanky Ditě stále vztahovalo ručky po kulečníku, a když s nim otec odcházel, dalo se do usedavého pláče. A pořád s umíněnou tvrdošimosti křičelo: »Tat! .. tulictu . tulictu . « Ve formance mladý herec Šamberk si všiml Tylova smutného pohledu. Tvlovv výrazné oči potemněly a oohaslv Šamberk se obrátil na Tyla tichou otázkou- »Co se vám stalo? Není vám dobře?« Tvl odpověděl s hořkosti a smutkem- »Vyhnali mne odtamtud.« A ukázal na vedleiší místnost. »Prý tam nepatřím. To ie místnost pouze pro pány« Sevřel ruce a ieho tváří přeběhl černý stiň. Ale cak se vzpřímil a podíval se jasně na šamberka Jeho vvsoká. hubená postava se zdála teď eště větší Tak tu stál v dlouhém černém kabátě s čerňou páskou, ovinutou kolem krku, s vlasy na obou spáncích dopředu sčesanými. A ieho slabý hlas. který mu tolikrát vytýkali, zazněl teď nebývalou a přesvědčivou silou- »Ano. ostatně máji pravdu Nepatřím opravdu mezi pánv Mé misto je tadv. mezi lidem, jemuž sloužím a který miluji. Jemu patři mé srdce i mé dílo S tim vědomím půjdu iá a vv se mnou do nového roku. Budeme sloužit divadlem českému lidu ieště lépe než dosud Všeckv naše krokv musí věsti láska k národu a ieho štěstí.« Šamberk se díval na Tvla s úžasem. T ostat-» ni bvli uneseni plamennými slow svého principála Seskupili se koleřn něho iako děti kolení otce Vzduch sládl ieště vánoční radosti V ní sj uvědomovali, že vstupu!! do nového roku své pouti s ještě horoucnější láskou k české zemi a k českému lidu. ,i