Katolické Noviny, 1962 (XIV/1-52)

1962-01-07 / No. 1

Strana 2 Na počátku roku ÄS. — Po převezení ostatkö sv. Tří králů do Kolína nad Rýnem 23. Července 1164 dostala se naše vlast do blízkého styku s úctou třikrálovou. V středověkém uměni Porýní není častěji užívaného námětu — vedle Dobrého Pastýře — než tříkrálový výjev u jesliček. Zají­mavé je, že na mnohých starších vyobrazeních přinášej! sv. Králové Ježíškovi nejen zlato, ka­didlo a myrhu, nýbrž i jiné dárky, jako holuby, hračky a podobně. Také motiv „černého krále“ počíná se v ikonografii vyskytovati až v 15. sto­letí. / Projděme české hrady a zámky, kde byly zřizovány kaple a kostely ke ctí sv. T*í králů. Kaple jsou v Pardubicích, Po­děbradech, Lysé nad Labem (zde při­pisuji obraz Petru Brandlovi): ve Strážovl­­c í c h je kaple sv. Tři králů nedaleko zámku. Krásnou stavební památkou je barokní kostel sv. Tři králů při zámku ve Smiřicích nad La­bem. Kde nebyla zasvěcena sv. Třem králům zá­mecká kaple,' byl alespoň zřizován k jejich po­ctě postranní oltář, obraz nebo relief. Na sta­rých gotických oltářnlch archách byl téměř vždy obraz (křídlový, tabulový) nebo řezba se sv. Třemi králi, jako na Křivoklátě. Na zámku v Protivlně střed oltáře s výjevem tříkrálo­vým je datován r. 1486. Zvíkovská hradní kaple má v sakristii tříkrálový oltář z konce 15. stol. a tamní hradní síň velikou fresku sv. Tři králů ze 14. století. Zámek C i m e 11 c e honosí se tabulovým obrazem sv. Tří” králů z poč. 14. stol. a tamní hradní síň velikou fresku sv. Tři kém kostelíku je krásný reliéf ze 16. stol. V zám­ku líbochovlckém jsou uchovány zbytky velikého skládacího oltáře z počátku 16. století, z něhož jedna část zobrazuje Klanění sv. Tři králů. -ulč. —Apoštolem Norik a, tj. alpské pro­vincie starověké říše římské, rozkládající se již­ně od Dunaje a zahrnujíc! některé oblasti dneš­ního Rakouska, je nazýván na tomto území hoj­ně uctívaný s v. Severin, patron Rakous a Tyrol. Jeho památky vzpomíná bohoslužebný ka­lendář 8. ledna. I když úcta tohoto světce nepro­nikla do naší vlasti, zaslouží si jeho postava vzpomínky. Sv. Severin, který žil v 5. století, po­cházel patrně z latinských oblastí severní Afriky. Nejstarší zprávy o něm jsou po smrti hunského krále Attily (kol 453). Sv. Severin působil nej­dříve v Klosterneuburku; zemřel 8. ledna 482. Celou dobu svého působení ve starém Noriku byl neúnavným a obětavým pomocníkem a zá­štitou domácího, již pokřesťaněného a zromanl­­sovaného keltského obyvatelstva, těžce soužené­ho náporem germánských kmenů, které tehdy pronikly i do dnešního rakouského území. Zalo­žil dva kláštery, Jeden u Vídně, druhý u Pašova. Pro své blahodárné, dobročinné působeni těšil se sv. Severin vážnosti i u náčelníků germán­ských kmenů, a svým působením mohl ulehčo­vat osud válkami tísněného domorodého obyva­telstva, které utíkalo do městských hradeb před náporem válečných kmenů. • VKL. — Na počátku občanského ro­li u, 3. ledna, vzpomíná církevní kalendář milého zjevu sv. Jenovefy. Koruna, s níž bývá zpodobo­­vána, není symbolem jejího původu, nýbrž její svatosti. Do krajin sousedících s naší vlastí roz­šířila se její úcta na sklonku středověku. Pokud jde o Čechy, uvádí Tomáš Pěšina, že ostatky svě­tice obdržel Karel IV. r. 1356 darem z Paříže. Sv. Jenovefa působila v 5. století, dosáhla úctyhodné­ho věku 90 let. Ještě více než odříkavý život pro­slavila její jméno pronikavá a mocná láska k bliž­nímu. Za hunského vpádu dodávala Jenovefa pařížským občanům odvahy a tišila zmatky ve městě ohroženém Attilou. Aktivně pomáhala — podle legendy — svému městu nad Seinou, když je oblehl francký král Chlodvik I. Když v Paříži nastal hlad, opustila ji světice na člunu, aby v okolí opatřila obilí. Do města vrátila se sv. Je­novefa s 11 lodmi, naplněnými potravinami. Sv. Jenovefa pečovala též o vybudování svatyně ke Cti sv. Diviše, u niž později vznikl benediktinský klášter a město Saint Denis. NA VSTUPU DO NOVÉHO RO­KU přejí si lidé vtipně i méně vtipně, vesele i méně vesele, upřímně, nebo „jen tak, aby se neřeklo“ — štěstí. Tolik to­ho bylo již o štěstí napsáno a přece ještě nikdo nedovedl štěstí jednoznačně definovat. Od básníků víme, že je prcha­vé, uniká nám sotva nás stih­ne, rozbije se snáze než sklo, je nestálé, pomíjející. AVŠAK JE JISTÉ, že opravdu šfastný je a bude jen ten, kdo má ve spletitostech roku č i s­­té svědomí. Svátečni člo­věk. Vše skvělé, čestné, vzácné na této zeměkouli není ničím u srovnáni s radosti dobrého, pokojného svědomí. Je ovšem třeba školit své svědomí podle příkazů a zákazů Božích i lid­ských. I lidské zákony je třeba znát a jimi se řídit. Svědomí není autonomní. Musí se podří­dit právoplatným příkazům vrchnosti a požadavkům povo­láni. Proto se křesťan musí se­známit se zákonem Božím, ale též státním. Nejen se seznámit — nýbrž také je zachovávat. Člověk může znát všechny své povinnosti, může být nejiepšfm znalcem práva i morálky a pře­ce nemusí být svědomitý. Nej­větším bludem jinak moudré­ho Sokrata bylo učeni, že samo poznáni krásy ctnosti činí již člověka ctnostným. Pečovat o své svědomí neznamená po­znat jen zákony a předpisy, všechny povinnosti svého sta­vu; pečovat o své svědomí, zna­mená starat se o pevnou vůli k mravnímu dobru. Nikoli ten,' kdo poznal mravní dobro, ale ten, kdo je konal, nebo měl aspoň dobrou vůli konati je, vejde do „království nebeské­ho“ (Mat. 7, 21). DVÉ MYŠLENKY nechť nás vždy pudl a nutkají, abychom si zachovali stále čisté svědo- Nad kalendářem V PRVNÍCH DNECH NOVÉHO ROKU častěji než Jindy chápe­me se kalendáře. Každý v něm najde něco pro sebe, každý druh článků má své věrné čte­náře. K PRVNÍM LEDNOVÝM DNOM se druží vzpomínka nejraněj­ších českých dějin: roku 845 bylo v Řezně pokřtěno čtrnáct českých lechů se svým dopro­vodem. Za necelé čtvrtstoletí potom, 6 ledna L. P. 869, po­světil v Římě papež sv. Meto­děje na biskupa. Přibližně po čtyřech staletích, 1. ledna roku 1252, v Pánu zesnula hrdinka charitnl činnosti, slavná žena rodu Berků z Dubé, paní hradu Lemberka, blahoslavená Zdisla­­va. Letošní Nový rok byl 710. výročím její svaté smrti. KALENDÁŘ během věků pro­dělal nejednu změnu. Mistr Da­niel Adam z Veleslavína zazna­menal, že 7. ledna L. P. 1584 v království českém a v zemích k němu připojených začalo se počítati podle nového kalendá­ře; po pondělí 6. ledna psalo se a počítalo úterý 17. ledna. «STföB-ÍÖlfe i S čistým svědomím Dr. KAREL SAHAN mí, anebo uvedli do pořádku své svědomí poskvrněné. Myš­lenka na muka svědomí špat­ného a myšlenka na pokoj a mír svědomí dobrého. „Souže­ní a úzkost“ je podle sv. Pavla — údělem každého špatného svědomí a „sláva, čest a pokoj“ údělem svědomí dobrého (Rfm. 2, 9). Všichni známe ony tem­né biblické postavy, jejichž svě­domí bylo naplněno „mrtvými skutky“. Kain, bratrovrah blou­di bez domova jako tulák a ne­nalézá nikde pokoje a klidu, poněvadž jeho špatné svědomí mu jich nedopřává ... Saul, kterého zavrhl Bůh pro jeho nečestné skutky pýchy, je hnán zlým duchem trudnomyslnosti a svou zatvrzelosti ve zlém a svou melancholii je křižem sobě i svému okolí. Kdo však má čisté svědomí — má vždy radost v srdci a jest radostí svého okolí. Každý ho rád vi­di, každý se na něha těší. PROTO Bůh — pro lásku Pá­na Ježíše k nám všem — dej vám všem pokoj a útěchu svě­domí dobrého a čistého v tom­to novém roce! Čistému svědo­mí platí slova Páně: Pokoj to­bě! (Jan 2D, 21). S tímto poko­jem v srdci může každý klidně spát, klidně se modlit, s radosti pracovat. Tento pokoj svědomí zažene zlého ducha melancho­lie a malomyslnosti. S čistým svědomím budeme klidně vy­hlížet budoucnost tohoto roku. ŠŤASTEN, kdo se sv. Pavlem může říci každý den a každou chvíli: „Naše chlouba záleží ve svědectví našeho dobrého svě­domí“ (2. Kor. 1, 12.) \ CHVÁLA ZPĚVNÍKU • VO. — Svátek Svaté Rodiny posvěcuje mše křesťan­ské rodiny a je povzbuzením pro věřící, shromážděné v kostele a sdružené v modlitbě a zpěvu. Úryvek epištoly sv. Pavla ke Ko­­losským nabádá k společenským ctnostem, které usnadňuji a zpříjemňuji život pospolný — a dodává k tomu podobně jako v listě k Efeským (5, 18—20) 20. nedělí po Sv. Duchu: „Moudře se navzájem poučujte a napomínejte žalmy, chvalozpěvy a du­chovními písněmi, v milostí je zpívajíce ve svých srdcích Bohu!“ (Kol. 3, 16—17.) 9 Svoji úvahu o žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních (kterou otiskly Katolické noviny 8. října 1961 pod nad­pisem „Zpívejme Pánu“), doplnil bych rád u příležitosti druhé apoštolské výzvy, ve světle jesliček a vánočních stromků, v li­bém souzvuku a vyrovnané náladě svátků Narozeni a Zjeveni Páně a Svaté Rodiny — vzpomínkou na první setkání s tak mi­lým zpěvníkem, jakým je Český kancionál. • Notové vydání Českého kancionálu mělo právě uplynulý rok čtyřicáté výročí, a první lidové vydáni bez not pětatřicáté výročí, jak jsme si připomněli článkem „České duchovní písně“ (v 43. čísle KN). Toho roku 1926 — byl jsem v primě gymnasia — dostal jsem jako dárek k vánocům nový zpěvník Český kancionál. Třeba ted v praxi užívám jeho novějších vydáni, mám ten původní zpěvník, starý již 35 let, stále ve své příruční knihovničce a kdykoli se jím obírám, zvláště okolo vánoc, ještě dnes cltlm v srdci tutéž rt dost a nadše­ní z milého překvapení, které mi tehdý bratr přichystal. 9 Český kancionál byl v naší ústavní kaplí 2;aveden o vá­nocích, a tak první písně, které jsme z Českého kancionálu zpívali, byly písně vánoční. Každého roku o vánocích, i o těch letošních, listují ve svém starém zpěvníku a vzpomínám s nim, věrným průvodcem mých studentských let. Jako první Z vánoč­ních písní je uvedena „Narodil se Kristus Pá n“, na ■ stránce, jejíž spodní polovina pod textem písně je vyplněna hezounkou kresbou: ve stylizovaných květech miniaturní obrá­zek vánočního stromku s rozžatými svíčkami. Následují dvě vá­noční mešní písně a pak další... Listuji a zastavuji se zvláště u několika písni. Snad nejvíc se mi líbila zpěvná koleda „Zvěs­tujeme radost“. Jednoduchá, avšak výrazná a textově za­jímavá byla píseň „Jméno Božívellk é“. Svými kratičkými slokami a střízlivým nápěvem, podobným vyprávěcímu tónu, za­mlouvala se mi píseň „Položen v jesličky“. Radu 17 vá­nočních písni končí v prvním vydání Českého kancionálu novo­roční píseň „Přeslavný k nám jest přišel de n“. K vánočním písním lze počítat jistě i modlitbu za vlast a z a mír od autorů Třebízškého a Fcerstra: „Beránku Bo­ží, Défátko zráj e“. Ta je ve všech vydáních hited na prv­ních stránkách. • český kancionál — lidový, bez not — byl vydán už po čtrnácté, posledně r. 1959. Proti prvnímu vydání má o 30 písní více (121—151) a jeho objem se rozšířil o 60 stránek (214—274). Velmi cenné je notové vydání a varhanní doprovod, v nichž jsou u každé písně uvedena příslušná data, která nám píseň přibli­žují a umožňuji poznat okolností jejího vzniku. Druhé vydáni varhanního doprovodu, harmonisóvaného Janem Hlucháněm, vyšlo r. 1955. • Po pohřbu vdp. děkana Antonína Šmída v Chýno- Vě u Tábora v den sv. Mikuláše minulého roku navštívil jsem s ostatními kněžími děkanství, a tam na psacím stole ležely dvě knížky: Chvilky v přírodě a Český kancionál. Otevřel jsem ho a zjistil — první vydání z roku 1926, právě to, které znám 35 let, církevní schválení arcibiskupa Františka! Byl tu ten zpěvník po odešlém děkanovi jako jeho visitka. Vzpomněl jsem si při tom na náš poslední rozhovor právě před měsícem 6. listopadu při táborské vikariátní konferenci. S takovým zápalem mluvil o české duchovní písni a o Českém kancionálu! i. LEONS 1963 L neděle po Zjevení Páně ČTENI (z listu sv. Pavla k Římanům 12, 1—5)1 „Proto napomínám vás, bratři, skrze milosrden-> ství Boží, abyste vydali tělo své v oběť živou, svátou, bohulibou, by to bylo duchovní bohosluž­bou vaší.. O Vánocích vstoupil v tento svět základ všeho života, pocházejícího z Boha; den Zjevení Páně vyjádřil tak výrazně význam toho života. Pro dobu po Vánocích a Zjevení Páně je úkols rozvíjet božský život v každém křesťanu. Tomuto úkolu napomáhají epištoly této doby, jež směřují k vytvořeni jakož i přetvoření křesťanského ži­vota. Témuž účelu slouží i dnešní epištola; život křesťana není odloučen od života společenství. Žádný křesťan nesmí být přítěží ani pro spole­čenství věřících, ani pro společenství občanskéj má být přínosem životu našich dní. EVANGELIUM (sv. Lukáše 2, 42—52): „Když byl Ježíš ve dvanácti letech a oni podle obyčeje svátkového šli do Jeruzaléma a dokonavše dny, sváteční se vraceli, pacholík Ježíš zůstal v Jeru­zalémě, aniž to zpozorovali rodiče jeho... I sta­lo se, po třech dnech nalezli ho ve chrámě, an sedí mezi učiteli, poslouchaje a otazuje se jich... I řekla k němu matka jeho: Synu, proč jsi nám tak učinil? Hle, otec tvůj a já s bolesti hledali jsme tebe. I řekl k nim: Co jest, že jste mne hledali? Zdali jste nevěděli, že já musím býti v tom, co jest Otce mého? ...“ Dvanáctiletý Ježíš je před vážnou voř< bou. Na jedné straně naprosto jasně rozpoznává vůli nebeského Otce; na druhé straně pak lpěl na rodičích jako dobré dítě. A nyní má jejich srdci způsobiti takový zármutek. A takto zjevuje se nám v nesmírné mravní síle. Mravní hrdinství se uskutečňuje ve věci, jež se dotýká nejcítlivěj­­šlho místa srdce. Shledáváme též vždy podobnou mravní sll,u a houževnatost u sebe? Tak třeba promlouvá k nám hlas Boží: zkroť svou netrpělivost, zášť, žárlivost, pomstychtivost a podobné výstřelky, svých chtíčů, tfolik malosti, lenosti, slabosti a bezmocnosti projevili jsme mnohdy v takové si­tuaci. Kéž bychom v tomto novém roce prospívali moudrostí I milostiI Mnohý však projevuje jen vnější známky vyššího věku, na duši však zůstal bezmocný jako dítě, jež nevyspívá: Kdo by pak nechápal nebeského Zahradníka, prohlašuje-11 s nevolí: Nenalézáríi ovoce na tomto fíku; vyko­pej ho, k čemu vysiluje půdu? Liturgický kalendář 1. I. — OKTÁVA NAROZENI PÁNĚ — NOVÝ ROK; 2. třídy, barva bíl$; Mše sv.: vlastní (z býv. svátku Obřezání Páně — str. 122; nedělní: str. 86), Gloria, Credo, Preface a modlitba „Mezi úkonem“ (Communicantes) .vánoční '(str. 50 č. 1; nedělní: str. 29 č. 1). 2. I. — NEJSVĚTĚJŠlHO JMÉNA JEŽÍŠ; 2. tř., b. bílá; MŠ9 sv.: vlastní (str, 124; nedělní: str. 88) Gl., Cr., Preface (bez vánočního Communicantes) vánoční jako včera. 3. I. — ZE DNE; 4. tř., b. bílá; Mše sv.: z 1. ledna, Ol., bez Cr., Preface vánoční Jako 1. t. m. 4. I. — ZE DNE; 4. tř., b. bílá; Mše sv.: vše jako včera. 5. I — ZE DNE; 4. tř.. b. bílá; Mše sv.: vše jako 3. t. m. 6. j* _ ZJEVENI PÁNĚ; 1. tř., b. bílá; Mše sv.: vlastní (str. 129; nedělní: str. 94), Gl., Cr., Preface a modlitba „Mezi úkonem“ (Communicantes) o Zjevení Páně (str. 51 č. 2; nedělní: str. 30 č. 2). 7. I. — PRVNÍ NEDĚLE PO ZJEVENI PÁNĚ — SVÁTEK SVATĚ RODINY; 2. třídy, barva bílá; Mše sv.: vlastní (Schalle­­rův misál str. 137; nedělní: str. 102), Gloria, neděle se nepřipomíná, credo, Preface (bez vlastního Communi­cantes) o Zjevení Páně (str. 51 č. 2; nedělní: str. 30 č. 2). 8. I. — ZE DNE; b. bílá; Mše sv.: z I. neděle po Zjevení Páně (str. 133, nedělní: str. 98 — dříve Neděle v oktávu Zjevení Páně) Gl., bez Cr., Preface o Zjevení (j$ko včera). 9. I. — ZE DNE; b. bílá; Mše sv.: vše jako včera. 10. I. — ZE DNE; b. bílá; Mše sv.: vše jako 8. t. m. 11. I. — 2E DNE; b. bílá; Mše sv.: vše jako 8. t. m., 2. modi. sv. Hygina (viz' níže). — NEBO: Mše sv. (červená) SV. HYGINA. papeže a mučedníka: „Si diligis — Miluješ-11 mne“ (Společná mše papežů), Gl., 2. modi, z I. neděle po Zjevení Páně, bez Cr.. Preface o Zjevení Páně jako 7. t m. 12 I. — ZE DNE; b. bílá; Mše sv.: vše jako 8. t. m. IS! I. — PAMÁTKA KŘTU PÁNA NAŠEHO !E2!5E KRISTA; 2. tř., b. bílá; Mše sv.: vlastní [z bývalého Oktávu Zje­vení Páně — str. 140; nedělní: str. 106), Gl., Cr., Preface o Zfevení Páně jako 7. t. m. kb tnaudt&sti • Šťastným být a Jiné blažit, jest úko­lem člověka. DO VATIKÄNU došla žádost, aby Sv. Otec pro­hlásil sv. Bernardína Realina patronem měst­ských starostů. Světec se narodil r. 153ÍJ a žil do roku 1616. Byl starostou tři italských měst a své zkušenosti zveřejnil ve spise „O moudrém řízení města“. Za svátého byl prohlášen r. 1947. PROŽILI jsme již šestnácté vánoční svátky od osvobozeni v květnu 1945. Po šestnácté slavili jsme tyto dny v klidu a pokoji, za hlaholu zvonů a nikoliv za vytí sirén, ohlašujících nálet, v rodinném po­klidu a štěstí, a nikoliv v obavě, zda a koho nacistický režim či útrapy války vyrvou z kruhu rodihy a přátel. ŠESTNÁCT LET je značně dlouhá doba. TI, kterým ]e dnes dvacet let, dovídají se ]en z knih a z vyprávěni, jaké byly vánoce v létech 1938—1945, mnozí starší (hlavně ti, kdož mnoho zakusili) )en neradi vzpomínají, oběti nacismu a války mluví jen z dopisů a z Učeni těch přátel, kteří se dožili, a jsou i tací, kteří ve snaže nemyslit na to zlé nevzpomínají vůbec. Nikdo by však nechtěl, aby se opa­kovala léta 1939—1945, a proto snad právě v těchto dnech klidu a pokoje bude na místě těm, (<do bezprostředně nepoznali, i těm, kteří zapomněli, stručně připomenout historii vánočního času ně­kolika minulých let. NAHLÉDNEMÉ-LI do zápisů historikových l do vlastni paměti, oži­vuji se nám jako truchlivý film události, které náš národ v době své poroby a poníženi prožíval. 1 9 3 8: Okleštěná republika, Hácha presidentem a Beran volá do světa: „Máme s Německem společný životni prostor. Němec­ko pro nás vždy bylo v mnohých směrech vzorem. Vzniklo spřízněni, jež usnadni cestu do budoucna...“ Ale národ věděl, jaké vlastně vzory mysli a o jaké cestě hovoří fašista Beran. Věděl, že šlo o „spřízněni“ fašistických bohatců a o cestu do nacistických kon­centračních táborů pro ty, kdož s oním „spřízněním“ nesouhlasili. .. Ještě však nedoznělo vychloubáni ijinlchowana Chamberlain« o tom, že mnichovský diktát zachránil světu mír, a jeho ministra Simona, že při odtrženi našeho pohraničního území prý „šlo jen o opravu Jednoho z omylů mírové smlouvy“ a už tu bylo voláni fašisty Musso­­ltntho: „Tunis, Nlcu, Korsikul“ Pouhé dva měsíce poté, co nás zra­dili a prodali, zaléhá do uší Francie voláni Mussoliniho mluvčího Gaydy, že „italský lid je hotov dát se na pochod proti Francii. . .1“ A události sa nezastavují ani na Štědrý den 1938. Toho dne byls Po šestnácté... u nás rozpuštěna Komunistická strana Československa. Jediná strana, která vyzývala k odporu proti Hitlerovi. A ve stejnou dobu volají mladí fašisté po „vyřešeni“ židovského problému, z Těšínská vyhání Beckovo Polsko další Cechy. A na Boži Hod vánoční umírá spisovatel Karel Čapek. Marně byl národ přesvědčován, že spisovatel zemřel na zápal plic. Každý věděl, Jak byl ubíjen a ubit autor „Bílé nemoci“ a „Matky“... SMUTNĚ, PŘESMUTNĚ byly Vánoce roku 19381 A nejinak začínal 1 rok 1 9 3 9. Hitler přijímá ve svém novém, snobském kancléřstvl diplomatický sbor. Jeho doyen hovoří o nebezpečném roku 1938 a o tom, že však tento rok přinesl alespoň jeden den, který byl tak radostný, že připamatovat sl jej je zdrojem síly a šťastné naděje. Byl to den, kdy čtyři státnici se sešli v Mnichově a dospěli k dohodě, jež naplnila všechny národy radosti.. .“ Jak truchlivý začátek nového roku v naší okleštěné zemi, o to smutnější pro naše katolíky, když zvěděli, že oním doyenem byl vatikánský nuncius. .. A koncem ledna 1939 je republikánské Španělsko utopeno v krvi a zatímco Mussolini se chvástá, že „barcelonské vítězství je další kapitolou v dějinách Evropy, kterou nyní tvoříme...“, Italští fašisté volají: „Na Paříž, na Paříži“ A PŘIŠLY VÁNOCE 1939: Okleštěná republika Je okupována na­cisty, je vyhlášen tzv. protektorát, vytvořen „svobodný" Slovenský stát a nacisty ha hlavu poraženo beckovské Polsko. „Jsme pány“ — volá vedoucí nacista v Lodži — „jako páni se musíme chovat. Polák je zde sluhou a musí jen sloužit. Musí být vynucena slepá poslušnost a bezohledné plněni rozkazů. Není dovolen žádný cit a žádné výjim­ky. Musíme vstřlknout dávku železa do svých páteři a nikdy ne­smíme připustit myšlenku, že by Polsko opšt mohlo povstat.. .“ A stejně 1 u nás: zatýkání, soudy a perzekuce, uzavřeni českých vysokých škol, odvlečeni stovek našich občanů (mezi nimi 1 mnoho ř. k. duchovních) do nacistických koncentračních táborů. Ale 1 první otevřené projevy odporu. VÁNOCE 1940 přinesly smutné zamyšleni nad nacistickou okupaci Dánska, Holandska, Belgie, Lucemburska, nad bitvou o Francii, ob­sazením Paříže a porobením Rumunska nacisty. Došlo k bojům v Afri­ce, leteckým útokům na Anglii a k připojeni fašistických vlád Ma­­darska, Rumunska a Slovenska k paktu tři „Německa, Itálie a Ja­ponska“. Stejně neblahé byly I VÁNOCE 1941. Nacistický mor se ještě rozšířil. Hitlerovci porobili Bulharsko, Jugoslávii a Řecko, vstupuji na Krétu a se svými satelity napadají Sovětský svaz. Po počátečních úspěších dochází však k první porážce hítlerovců: jejich armády byly rozdrceny u Moskvy. 1 Tato porážka znamenala podlomeni ducha nacistů, Jimž se dosud vše dařilo. Popravy a další persekuce, smrt Heydrlcha a nacistická odveta v Lldlclch, pokračováni bojů v Africe a počátek bitvy na Volze — to už byly VÁNOCE 1942 a počátek roku 1943. V té době se stále jasně projevovalo, že víra v konečné vítězství práva a spravedlnosti nad fašistickým morem se naplňuje. 0 VÁNOCÍCH 1943 jšme již mohli hovořit o dalších porážkách vojsk „osy“, o tom, jak v Německu byl dokonce vyhlášen národní smutek nad "katastrofou nacistických armád v Sovětském svazu, o uza­vřeni dohody mezi Československem a Sovětským svazem a o konci vlády Benlta Mussoliniho 1 o dalších úspěších sovětských vojsk. RADOSTNÉ VÁNOCE PŘINESL jlZ ROK 1944. Pokračujíc! ofensiva na východní frontě, osvobozeni mnoha porobených zemi a v prosinci toho roku vstup sovětského vojska na území Československa. Ne­úspěchy nacistů 1 na Západě. Vládě tmy zbývalo jen málo týdnů čl měsíců. Optimistický byl vstup DO ROKU 1945. Ten přinesl již Vánoce v míru a pokoji. A společ­ným ůsllfm se všichni přičiníme o to, aby ani vánoční svátky příštích let nebyly jiné.

Next