Katolické Noviny, 1968 (XX/1-52)
1968-08-04 / No. 31
Katolické noviny ROČNÍK XX. ČÍSLO 31._________________________________________________________PRAHA 4. SRPNA 1968____________________________________________________________CENA SO HALÉŘŮ DNE 26. CERVRNCE SLAVÍME KAŽDOROČNĚ jak ji ukazuje cestu k Bohu. ]a v tom krásná při SVÁTEK SV. ANNY, matky Panny Marie, její milý obraz můžeme uidět v našich kostelfch a kaplích poml roalcu * Obyčejné se vyobrazuje se svou dceruškou Marii přivádět i vy své děti k Bohu. SLOVO K NÁBOŽENSKÉ VÝCHOVĚ Dr. FRANTIŠEK TOMÁŠEK, biskup NÁBOŽENSKÁ VÝCHOVA NAŠICH DĚTI A MLADÝCH mi leží na srdci jako nejtěžší balvan, neboť s ní stojí nebo padá pravé štěstí naší mládeže zde na světě a jednou po smrtí v životě věč:.ém. Rodiče, s tím souvisí i vaše věčná spása, neboť vaše odpovědnost za náboženskou a mravní výchovu je převeliká. Rodiče, půjde-li vaše dítě tímto životem bezpečně či ztroskotá a bude-li věčně šťastné či nešťastné, to závisí pře devším na vás. Když se ve vaší rodině nenauč! vaše děti milovat Boha a bát se hříchu, když vy jim nepomůžete k tomu, aby víra, naděje a láska vládly v jejich duších, oak, až na ojedinělé výjimky, půjdou celý život bez víry se vše mi tragickými důsledky. Žádný člověk nemůže nic změnit na slovecři Pána Ježíše: „Kdo věří ve mne, má život věčný kdo neuvěří, bude zavržen“ (Jan 6, 47). K to mu důrazně připomíná sv. Pavel: „Bez víry st nelze líbit bohu“ (Žid 11, 6). Co je plátno, kdyl se někdo třeba líbí lidem, ale Bohu nikolivi Pečovat o zdraví dětí, o dobrou výživu, oděv vzdělání a zotavení, to je důležité. Ale co je ť všecko plátno, když se zanedbává to nejdůleži tější, náboženská výchova dítěte, „neboť co pro spěje člověku, i kdyby celý svět získal, ale ztra til život věčný,“ řekl Kristus (Mt 18, 26). Otcové a matky, zapřísahám vás při vaš lásce k dětem, zapřísahám vás ve jménu Ježíši Krista, pamatujte na to první a nejpotřebnější na náboženskou výchovu dětí. Jen tak jim za bezpečíte opravdu šťastnou existencí zde tu světě a jednou také v životě věčném. Mnozí u vás si pomyslí: ano, je mi to jasné proto bychom rádi své děti posílali do nábo Ženstvl, ale to se nám často znemožňovalo. Bo hužel, je tomu tak. Sami nejlépe víte, jaké po tíže jste měli s přihlašováním dětí do nábožen ství. Dítě do náboženství přihlášené bylo časti považováno za černou ovci mezi ostatními. Tlu trpělo dítě 1 vy. Proto bylo v posledních letecl mnoho těch, kteří své děti vůbec nepřihlašo váli. Byly to důsledky temných stínů dlskriml nace. Považuji však za důležité připomenout k to mu zvláště jedno: i kdyby vašim dětem a ván nebyly činěny žádné potíže, i kdyby bylo nábo ženství vyučováno bez přihlášek jako povinné nestačilo by to, kdybyste především vy nebyl nápomocni této náboženské výchově. Náboženské vyučováni a vycnova pnnasi teprve tehdy trvalé ovoce, když je k tomu dán dobrý základ v rodině. Očekávat, že kněz bez spolupráce rodičů, bez jejich příkladu a modliL- by vypěstí náboženský život v duši dítěte, byio by opovážlivé očekávání zázraku milosti Boží. Ale Bůh nedělá zázraky tam, kde člověk vědomě zanedbal to, co vykonat mohl a měl. Rodiče! Letos v novém školním roce už se nemusíte obávat, jak pochodíte s přihláškami do náboženství. Očekáváme, že přihlášky se nebudou dávat ředitelství školy, ale u duchovního správce na faře. Další bližší podrobnosti budou vám včas ohlášeny, jakmile bude o tom vydána úřední vyhláška. Přitom si vždy buďte dobře vědomi zvlášiě toho, že vy jako rodiče máte první a zvláštní poslání v náboženské výchově dítěte. K tomu jste také posvěceni přijetím svátosti manželství, a proto k tomu dostáváte zároveň zvláštní pomoc Boží. Zvláštní poslání ve výchově dítěte má také Církev. V zastoupení Církve je pověřen kněz, aby vám pomáhal v tomto vašem krásném a odpovědném úkolu. Křesťané jsou ve svém životě vázáni na spo lečenství — nejen na společenství se svátými v nebi, ale i na společenství v Církvi putující na zemi. I děti potřebují takového společenství se sobě rovnými, aby se necítily se svou vírou osamoceny a opuštěny a věděly, že jsou I jiné děti, které chtějí také mít rády Pána Ježíše. Totéž potřebují ještě více dorůstající hoši a dívky. Rodiče! Jde o nejpotřebnější vklad při utváření osobnosti mladého člověka, o vklad náboženský. Mladý člověk potřebuje ideál, dokonalý vzor mravní ušlechtilosti a ten může najít jedině v Ježíši Kristu. V něm také najde potřebnou sílu a jistotu. Dnes často slyšíme slovo rehabilitace, tj. náprava křivd. Jako křesťané víme, že je třeba v našem životě rehabilitovat především Krista. Jeho jméno bylo zamlčováno a proto jeho mravní obrodný vliv tolik chybí. Ježíš Krist us je připraven, aby mohl jako nejlepší Učitel, Přítel a Lékař přijít k našim dětem, k našim mladým lidem, k dnešnímu člověku. Jak brzy to bude, za to odpovídá osobně každý z vás, zvláště vy, rodiče. zvláště vám, matky, jak máta SVĚTlCl BISKUP PRAŽSKÉ APOŠTOLSKÉ ADMINISTRATORS TH. DR. KAIÉT AN MATOUŠEK slotu 26. července slib věrnosti Československé socialistické republice do rukou dr. Fr. Nováka, náměstka ministra kultury a informací. Tím nabyl moct práva souhlas ministra kultury a informací k výkonu jeho funkce. Světici biskup dr. Kafetán Matoušek narodil se 7. srpna 1910 v Praze, studoval teologii v Římě, kde také roku 1934 přijal kněžské svěcení. Na biskupa byl konsekrován 1. Hfna 1949. Den po složení slibu účastntl se pražský světící biskup diamantové svatby svých rodičů a v neděli 28. července udílel svátost biřmování v pražském kostele u sv. Anny, Jde o naši budoucnost TA MĚSÍC ZAČNE NOVÝ SKOLNl ROK. Je pochopitelné, že pozornost katolické veřejnosti se obraci k otázkám výuky náboženství, je také pochopitelné — zvláště tam, kde vyučování bylo dřivé proti vůli rodičů znemožůováno — že se zájem soustřeďuje na zajištěni vnějších možností výu«y: aby se jí mohly bez překážek zúčastnit všechny děti věřících rodičů, aby se mohlo vyučovat ve škole apod. Nesporná aktuálnost těchto otázek by nám však neměla zastiňovat otázku ještě základnější, totiž otázku úrovně a celkového pojetí vyučování náboženství. Problém vnějších možností lze z velké části rychle vyřešit výnosem ministerstva (a věříme, že bude vyřešen opravdu demokraticky). Problém kvality je dlouhodobý. A nikdo jej nevyřeší za nás. Je to naše záležitost a naše velká odpovědnost. Jistě je tu na místě důvěra v Boží pomoc. Ale naprosto ne nečinné spoléhání na Boží dobrotu. Pokusme se nyní alespoň jasně vidět problém a pochopit jeho závažnost. K tomu chtějí přispět další řádky. • Nyní je rok 1968. Dnešní školáci budou kolem roku 1980 zakládat vlastní rodiny, kolem r. 2000 už ponesou hlavní váhu společenského děni u nás. Mysleme na věřící mezi nimi! Tento pohled do budoucnosti nesmíme ztrácet se zřetele, chceme-li o vyučování náboženství a křesťanské výchově uvažovat realisticky a odpovědně. Do budoucnosti ovšem nevidíme, ale za předpokladu pokojného a demokratického vývoje — k němuž sami chceme aktivně napomáhat musíme počítat s jednou základní skutečností: ■ že katolíci příštích desetiletí budou muset obstát v otevřené soutěži. Nejen s lidmi hlučnými a povrchními, ale i se vzdělanými a myslícími zastánci jiných názorů, jinověrců i ateistů. Čestně obstát — to znamená mnohem více než zavřít oči, zatnout zuby a vydržet Jaká příprava bude asi nutná, aby se v budoucí pluralistické společnosti mladí katolíci necítili chudší co do pravdy, mravní opravdovosti, živého společenství, možnosti plodné práce — a přitom byli schopni s ostatními spolupracovat? Je naprosto zřejmé, že v takové přípravě půjde o celého člověka, nejen o jeho náboženské vědomosti. Tím spíše tedy úkol neleží jen na škole, ale i na životě celého křeslanského společenství, rodinného, farního i širšího, zvláště též společenství věřící mládeže. • Věříme, že v demokratické soutěži názorů a životních cest s Boží pomocí obstát můžeme. (Kdybychom o tom nebyli přesvědčeni, co bychom tu vlastně chtěli?) Ale uvědomme si, jak obrovský je to úkol a jak málo jsme na něj připraveni! Redakce KN si uvědomuje svou mimořádnou odpovědnost v této věci a chce celé problematice výchovy a výuky věnovat co nej větší pozornost. ve Soudíme, že mnoho otázek bude třeba tepr vyjasnit a že je tedy třeba poctivé otevřené a ke kořeni jdoucí diskuse. Zároveň však máme za to, že už teď jsou zřejmé některé základní skutečnosti, s nimiž bude třeba v diskusi plně počítat: 1. Během dvaceti (ne-li vlastně více) let naš Izolace od vývoje ve světové církvi kato lická teologie ani život katolického společenství nestál na místě. Nové momenty v chápání náboženské svobody, dialogu, ekumenismu nebo zase liturgie a života farních obci či manželství a rodiny — to vše má také výrazné důsledky pro pojetí křesťanské výchovy a výuky. Není pochyby, že otázky aktuální ve světovém katolicismu budou záhy aktuální i u nás — pokud nejsou aktuální již nyní, pouze dosud nebyly vysloveny a řešeny. 2. Ani věřící v našem okolí nezaháleli. S mnoha pozoruhodnými podněty pro náboženskou výuku a výchovu se setkáváme u katolíků v zahraničí — v prvé řadě snad v NDR, ale také v Jugoslávii, v Polsku a dalších zemích. Kromě toho mají cenné zkušenosti i naši bratři jiných vyznání u nás v ČSSR. Bylo by vyložené utrácení času a sil, kdybychom nechtěli z těchto zkušeností čerpat. 3. Nicméně úloha, před niž nás Bůh postavil, je právě naše úloha, daná situací u nás. Ostatně v málokteré zemi mají katolíci takové zkušenosti z těžkých dvaceti let nebo ze situace, kdy věřící včetně biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic po léta žili s nevěřícími společně v nejrůznějších životních podmínkách, jak tomu bylo právě u nás. Proto naše cesta, naše řešení může být cenným obohacením bratří ve světě. To je jen další důvod k vědomí odpovědnosti, na triumfování je zatím brzy. 4. Velmi jasně si musíme uvědomit velké rozdíly v situaci věřících na různých místech (Morava — Čechy, vnitrozemí — pohraničí, velkoměsto — město — vesnice...). Je např. dale-kosáhlý rozdíl mezi prostředím s nepřerušenou a téměř stoprocentní docházkou dětí do náboženství a naproti tomu prostředím, kde jakákoli veřejná výuka byla po řadu let znemožněna, popř. kde děti z věřící rodiny jsou úplně samy na celé škole a v celém okolí bydliště. S. Chceme-li se vyhnout rozčarování, nesmíme přehlédnout skutečnost, že se od druhé světové války výrazně změnila psychika mládeže. Proces dospívání se neobyčejně urychlil. Mladí lidé ve velké většině ztratili vědomí kontinuity s minulostí a tradičních hodnot. Byla-li mládež vždy kritická, je nyní ještě kritičtější. Náboženská výchova s těmito změnami musí počítat nejen po stránce metodické, ale také (a to hlavně) po stránce obsahové. 8. Současné dění v ČSSR je pro nás katolíky výzvou, abychom našli odvahu k opravdové spolupráci s ostatními demokratickými silami společnosti. Abychom u druhých (včetně státních a stranických představitelů) nepředpokládali jen proticírkevní záměry nebo neupřímnou taktiku, nýbrž uměli vidět a ocenit i poctivou snahu řešit problémy z celospolečenských hledisek. O To je několik úvodních podnětů k zamyšlení a k společnému hledání. Pokusme se k situaci postavit jako křesťané věřící v Boží pomoc, ale také s ot-vřenýma očima a vlastní odpovědností. Kněžl, rodiče, farní rady, Dílo koncilové obnovy. Jde bez nadsázky o budoucnost našeho církevního společenství. A také o naše bližní, jimž podle Kristových slov mámo být solí a světlem (Mat, 5, 13, 14). REDAKČNÍ RADA KN „Ježíš počal kázat takto: Změňte smýšlení...ŕ /Mat 4, 17) „Hledejte nejprve Bolí království a Bolí spravedlnost!" [Mat 6, 33) . „Poněvadl fsi vlalný, a nejsi ani horký, ani studený, vyvrhnu tě ze svých úst." [Zjev 3, 16) Často jsme slyšeli proti křesťanství výtky, že je opiem lidu, že nabízí falešnou jistotu bez problémů, že odvádí od naléhavých otázek přítomnosti. Že tak vede k netečnosti a pasivitě i v kritických chvílích. Víme, že opravdové křesťanství takové není. Ze ud nás žádá nejen mírnost, ale i rozhodnost, nejen důvěru v Boží prozřetelnost, ale i poctivé a nesmlouvavé hledání Boží vůle, beze všeho zamlčování problémů, bez vyhýbání se odpovědnosti a riziku. Ale nechceme-li to dokazovat jen pomocí citátů z Písma, a příkladů z dávných staletí, znamená to, že musíme umět sami v duchu evangelia jednat. Zvláště v období vypjatého a dosud nerozhodnutého zápasu o důstojnější a lidštější život náš i našich bližních. Prohlášení přípravného výboru Díla koncilové obnovy Obracíme se k veřejnosti v duchu otevřeného listu občanům naší vlasti, vzešlého z naší celostátní konference na Velehradě dne 14. května t. r.: „My, zástupci katolického duchovenstva a věřících, shromáždění na Velehradě, obracíme se ke všem lidem dobré vůle v naší vlasti. Dílo koncilové obnovy, které zde uvádíme do života, vzniká jako projev procesu obrody a demokratizace naší společnosti. Naším cílem, inspirovaným II. vatikánským koncilem, není získávání světské moci církve, ale v duchu Kristova evangelia, v očekávání jeho nebeského království vytvářet spolu s celou lidskou rodinou podmínky pro plnější život na zemi. Všecky problémy naší společnosti se i nás dotýkají. Chceme s vámi o nich hovořit a spolupracovat při jejich řešení. Věříme, že tato společná práce bude cestou k bratrské jednotě a k vzájemnému porozumění mezi všemi občany naši vlasti.“ Tváří v tvář situaci, jaká nastala po uveřejnění dopisu pěti komunistických stran varšavské schůzky, pokládáme za svou povinnost říci také své slovo. Každý, kdo má možnost bezprostředně sledovat letošní politické události v Československu, vidí jasně, že jde o vývoj v rámci téže společenské struktury — socialismu. A právě tak, jako mohl být dříve svědkem krize této struktury, může nyní pozorovat její spontánní obrodu. Zatímco však v minulých létech pravdivé informace o Československu těžko pronikaly sítem oficiální cenzury, dnes se u nás svobodně publikují důkladné politické rozbory, založené na ověřitelných skutečnostech. To všechno je spojeno s nebývalým zájmem a praktickou účastí na společenském životě ze strany nejširších vrstev obyvatelstva. Naše společenská struktura tak dokazuje schopnost ohrožovat se za svých vnitřních zdrojů. Proto i političtí představitelé našeho státu právem kladou důraz na přesvědčivost argumentů a možnost lidského dorozumění, oproti pouhým zákazům a ostatním projevům nedůvěry. Žádný stát se ovšem nemůže zříci i mocenských prostředků na obranu svou a svých spojenců. Víme, že ani náš stát tak nečiní. Jde však o to, aby výkon těchto prostředků byl vždy v souhlase s demokraticky přijatým — ať vnitropolitickým nebo zahraničněpolitickým — právním řádem. A zde musíme vyzdvihnout důslednost, s jakou je u nás dodržován přísně zákonný postup. Nemůžeme proto souhlasit s tvrzeními dopisu pěti komunistických stran varšavské schůzky, jako by naši zemi „nepřátelské síly zatlačovaly... ze socialistické cesty a vytvářely hrozbu odtržení Československa od socialistického společenství“. Sdílíme naopak přesvědčení, vyjádřené v projevu A. Dubčeka z 18. července t. r., že „naše národy mají smysl pro spravedlnost, svobodu a lidskost a jsou odhodlány bránit všechno dobré, co dosáhly, a jsou věrné svým přátelům“. Jednoznačně proto prohlašujeme svou plnou podporu — spolupráce komunistů a křesťanů, jak byla formulována v akčním programu Komunistické strany Československa, v prohlášení vlády Československa a v akčním programu vznikajícího Díla koncilové obnovy a — stanoviska předsednictva Ostředního výboru Komunistická strany Československa k dopisu pěti komunistických stran varšavské schůzky, neboť i nám jde o to, aby socialismus, jak řekl A. Dubček, „neztrácel svou lidskou tvář“! Vyzýváme proto všechny křesťany 1 věřící jiných náboženství ze všech socialistických zemí, aby podpořili politické představitele svých zemí ve všem, co přispěje k urovnání vzájemných vztahů mezi socialistickými státy v duchu spojenectví, suverenity a svobody. Uznání pravdy o naší zemi je jedinou cestou k dorozumění! přípravný výbor díla koncilové OBNOVY ÜMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY V SRPNU aby se Octa k neisvEtEjSI svätosti stai.a ZDROJEM NÁBOŽENSKÉ IEDNOTY MEZI UČEDNÍKY KRISTOVÝMI. ABY VEŘlCl PODPOROVALI OSILl ZA ODSTRANĚNI NEMOCI A NlADU, KTERÁ BYLA POJATA V MISIJNÍCH ZEMlCH, A ABY TATO OSILl SE SETKALA SE ZDAREM.