Katolické Noviny, 1970 (XXII/1-52)

1970-01-04 / No. 1

Slavnost sv. Bohorodičky Marie (Nový rok) PRVNl CTENÍ ze čtvrté knihy Mojžíšovy. Hospodin mluvil k Mojžíšovi: Řekni Aronovi a jeho synům: Takto budete dávat požehnání synům lzraelovým: Hospodin ti žehnej a opatruj tét Hospodin ti ukaž svou tvář a buď tí milostiví Hospodin obrat svů 1 obličej k tobě a uděl ti pokoji Tak at vzývají moje jméno nad Izraeli­ty a já jim budu žehnat. jNum 6, 22—27.) DRUHÉ CTĚNI z listu sv. apoštola Pavla Galatanům. Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak se nám dostalo přijetí za syny. A protože jsme synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, a ten volá: Abba, Otče! Už tedy nejsi Otrok, nýbrž syn, a jakožto syn také dědíc skrze Boha. [Gal 4, 4—7.j SLOVA SV. EVANGELIA podle Lukáše. Pastýři pospíchali a nalezli Marti a Josefa í dětátko ležící v jeslích. Když je uviděli, vypravovali, co jim bylo pověděno o tom dítěti. Všich­ni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala. Pastýři se zase vrá­tili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim bylo řečeno. Když se naplnilo osm dní k jeho obřezání, bylo mu dáno jméno Ježíš, uvedené andělem dříve, než byl počat v mateřském lůně. (Lk 2, 16—21.) V Čí JMÉNU? Začínáme nový rok. V čí jmé­nu? Ve jménu Božím. Už Mojžíšo­vi řekl Bůh, jak mají synové Aro­novi Izraelitům žehnat, aby Bůh byl s nimi. My jsme dědici Izrae litů. jsme však ještě víc. Jsme syno­vé a dědici Boží, jak nám připo­míná sv. Pavel. A přece změnila církev svátek Obřezání Páně, který jsme na No­vý rok slavívali, na slavnost Bo­horodičky Marie. Proč? Protože Maria byla v nejvyššim stupni dcerou Boží, Maria dala Ježíšovi vyrůst ve svém lůně — ale také „uchovávala všechno ve svém srdci a rozvažovala“ a dala tak milosti nejvíc vyrůst ve své duši. Nejen pastýři, i maotf další našli Ježíše právě u Marie. Ona a její mateřské požehnání nám tedy bu­de nejlepší zárukou požehnání Božího do nového rokn. Druhá neděle po Narozeni PRVNl CTĚNI z knihy Sirachovcovy. Moudrost se vychvaluje, v Bohu se oslavuje, mezt svým lidem se honosí, ve shromáždění NejvySšího otvírá svá ústa a před jeho zá­stupem se chlubí. Praví: Tvůrce vesmíru mi vykázal Stánek a můj' Pů­vodce mě v něm usadil. Řekl mi totiž: V Jakobovi přebývej a v Izraeli měj dědičný úděl a v mých vyvolených zápust kořeny! Od počátku, před věky jsem stvořena, na věky být nepřestanu. Ve svatostánku před ním jsem konala službu a na Siónu jsem byla ubytována. V městě svátém jsem se usadila, v Jeruzalémě je moje vláda. V národ slavný jsem se vkořenila, v úděl mého Boha, v jeho dědictví a zdržuji se mezt zástupy svátých. [Sir 24, 1—4, 12—16.) DRUHÉ CTENl z listu sv. apoštola Pavlq Ejesanům. Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe všemi možnými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyt kvůli němu si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svati a neposkvrnění; v lásce ze svého svobod­ného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho božsky vznešené dobrotivosti, protože skrze ni nám projevil svou lásku pro zásluhy své­ho milovaného Syna. Proto i já od té doby, co jsem uslyšel, jak věříte v Pána Ježíše Krista a jakou lásku ukazujete vůči všem křestanům, nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlit­bách. Modlím se za to, aby Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil vám dar věci moudře chápat a jejich smysl odhalovat, takže bu­dete moci mít o něm správné poznání. On at vás uvnitř osvítí, abyste pochopili, co čeká na ty, které on povolal, jak přebohatě se proje­vuje vůči těm, kterým se dostalo posvěcení,' jeho štědrá dobrotivost v tom, co v budoucnosti dostanou. (Ef 1, 3—6, 15—18.) SLOVA SV. EVANGELIA podle Jana. Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic z toho, co povstalo. V něm byl život a ten život je světlo lidí, a to světlo svítí v temnotě a temnota ho nepostihla. Vy­stoupil člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel na svědectví, aby svědčil o tom světle, aby skrze něho všíchnt uvěřili. On nebyl to světlo, měl jen svědčit o světle. Pravé světlo, které osvěcuje fcaždéhr člověka, přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijdi. Viem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani ze žádosti těla, ani ze žádosti muže, ’nýbrž z Boha A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezt námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: To je ten. o kte­rém jsem řekl: Ten, který přijde po mně, je přede mnou, nebot byl dří­ve než já. Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Nebot Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v srdci Otcově, ten o něm podal zprávu, jjan 1, 1—18.) ÚŽASNÝ ZÁVAZEK Oslavili jsme vánoce. Stáli jsme před jesličkami, zpívali jsme kole dy, byli jsme zjihlí a dojatí. Ale to už přešlo a je nebezpečí, že z toho za chvíli nezbude nic. Proto nám chce dnes církev ně­co připomenout. To, že jsme křes­ťany, to není ani naše zásluha ani jen zásluha našich rodičů ne bo těch, kteří nám víru zprostřed kovali, nebo se snažili a snaží ji rozhojnit. Je to především a na prvním místě zásluha Boží. Bůh na nás myslil od věčnosti, Bůh nás ve svém Synu, Slově a Moud rosti, od věčnosti vyvolil a si za­miloval, a proto nás stále znova zahrnuje svou láskou a milosti a všemi ostatními dary. Toto vědomí, vědomí vyvolení, bylo úžasnou silou Vyvoleného ná­roda už ve Starém zákoně, bylo opojením prvních křesťanů, z to­hoto vědomí vyrůstal jejich jásot i uprostřed šelem v amfiteátru a z tohoto vědomí vyrostlo i je­jich vítězství. Ovšem bylo to opojeni, které je nepovyšovalo nad druhé a neod­­dělovalo od nich, nýbrž učilo ie s láskou sklánět se ke každému. Sv. Pavel děkuje Bohu nejen za to, jak věří v Ježíše Krista, nýbrž i za to, jakou lásku prokazuji všem. Obojí toto svědectví jsme i my dnes dlužni světu. Ať vidi, jak věříme, ale ať také vidí, ja­kou lásku prokazujeme svým a všem bližním — potom nezůsta­nou vánoce jen epizodou, nýbrž stanou se opravdu události. P. F. M. ■ ........ ZNÁMÝ PŘEKLADATEL PÍSMA SVATÉHO ThDr. Jarolím Adámek, CSsR, zemřel ve čtvrtek 18. prosince v Rumburku. Pohřben byl v úterý 23. prosince v Bludově a Šumperka. FARNÍ URAD V PRAZE-STRAŠNICICH upozorňujB, že snahy o po­stavení nového kostela pokračují. První projekt nebyl liturgickou komisí schválen, proto byl zadán nový. I přípravné práce však si vyžadují nákladů. Svůj příspěvek můžete poslat na účet pošt. spořit. Praha 1, Václavské nám. 42, běž. úč. č. 907 763 pro výstavbu kostela v Praze- Strašnicích, nebo si napište na řím. kat. farní úřad v Praze-Strašnicích o poštovní poukázku, kterou vám obratem farní úřad zašle. KN • NOVÝ ROK 1970 • STR. S Co nového (Dokončeni z 1. strany) bodu pro zvláštnosti jednotlivých ná­rodních i jiných skupin, ustanovil Sv. Otec dne 29. 2. 1964 zvláštní Ra­du pro provádění ustanovení Kon­stituce o posvátné liturgii a jmeno­val do ní biskupy z nejrůznějších končin světa. Od nás byl členem Rady nejd. Otec biskup Lazík, od dubna pak jmenoval Sv. Otec mne. Když letos v květnu byla rozdělena Kongregace ritů na Congregatio pro Cultu Divino a na Congregatio pro Causis Sanctorum, byla při tom liturgická rada nahra­zena Zvláštní komisí pro liturgickou obnovu. Ve dnech 10.—16. 11. se ko­nalo již 12. plenární zasedání této komise; zúčastnil jsem se ho na po­zvání P. Bugniniho, sekretáře Posvát­né Kongregace pro bohoslužbu. Za předsednictví jejího prefekta kard. Benno Guta se zde sešlo asi 10 kar­dinálů, na 30 arcibiskupů a biskupů — z obou Amerik, z Japonska, z Afriky a dalších zemí — 37 odbor­níků („periti“) a 8 pozorovatelů ne­katolických (delegát Světové rady církví..., 1 bratr z Taizé). Několik účastníků se omluvilo nemocí, chyběl také biskup z jugoslávské Banja Lu­ky, která právě v té době prožívala hrozné chvíle po zemětřesení. Z na­šich nejbližších sousedů zde byli např. O. biskup Spiillbeck z Míšně a O. bltkop jop z polského Opolí. Jednání probíhalo — jak podotkl sám P. Bugnlni — už tradičně ve velmi srdečné a svobodné atmosféře. Seděli jsme kolem velkého stolu v paláci sv. Marty ve Vatikánu (přímo sousedí se sakristií velechrámu — někteří jste byli loni na pouti v Ří­mě, dovedete si to tedy představit), experti byli v řadách u stěn a po­­íorovatelé u zvláštního stolku vpře­du. Jednalo se latinsky, ale někteří — zvláště když se rozohnili — přešli raději do francouzštiny, nebo do angličtiny. (Ta jediná se překláda­la.) Velmi působivé bylo každodenní zahájení — právě v hodinu Ducha Sv., v 9 hodin — zpěvem terce, je­hož se s nadšením účastnili všichni přítomní, i hekatolíci. Z pořadu aspoň tyto body: jednání Jmenuji křest dospělých, posvátné oficium, svátost pokání. Při jednání samém se řešily již jen de- v liturgii taily, celkové pojetí navrhující dale­kosáhlou obnovu bylo předloženo a schváleno na dřívějších schůzkách a zasedáních, takže nyní byly provede­ny už jen celkem nepodstatné změ­ny. Návrhy se prodiskutovávaly, pak se o nich hlasovalo (jako na konci­lu „Placet“, „Non placet“, „Placet iuxta modům“). Jistě vás budou zajímat konkrétně jednotlivé body. První den měl obšírný referát se­kretář P. Bugnini, lazarista z Neapo­le, i ve své vysoké funkci přístupný srdečně všem; mluvil o osudech, ja­ké měl nový Ordo Missae, než byl schválen a vydán. Dále nás seznámil s organizačními záležitostmi, zmínil se i o úmrtí njdp. biskupa Lazíka a přivítal nové členy. Pak už byly jen krátké informační zprávy o liturgic­kém zpěvu (nedávno vyšly nově upravené zpěvy — Graduate simplex) a o kalendáři. Během jednání o posvátném oficiu nám byl předán nový latinský pře­klad celé knihy žalmů. Je to první plod po několik desítiletí trvající práci římského Institutu sv. Jeroný­ma pro revizi yulgáty. — Velmi za­jímavé byly informace o zkušenos­tech z Francie, kde je letos povo­leno ad experimentum recitovat bre­­viář v nové úpravě (jmenuje se „Pri­­ěre du temps present“ — snad by­chom mohli přeložit „Modlitba naší doby“). Kněží, řeholnice i apoštolští laikové přijali toto nové znění se všeobecnými sympatiemi — ihned by­lo rozebráno 150 000 výtisků a další země mají zájem o podobné povole­ní. Zejména vyhovuje nová struktura celého oficia: možnost výběru hym­nů, nejvýš tří žalmy v jedné hodin­ce a jejich rozvržení na 4 týdny, za­řazení dalších kantik z Nového záko­na, chvilky mlčení... Ve schématu o svátosti pokání se projednával návrh dalších absoluč­­ních formulí, v nichž se zdůrazňuje, že ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kris­tus sám v tuto chvíli odpouští hříchy prostřednictvím služby kněze milostí Ducha sv. a že kajícníka nejen smi­řuje s Bohem, ale vrací ho zpět též do pokojného života ve společenství spoluvykoupených. Pro nás zvláště zajímavé Je téma o křtu dospělých. Ve většině případů je požadován katechumenát, který podle okolností může trvat 1—3 roky, ovšem i méně. Jeho novým za­vedením má být více zdůrazněn cha­rakter vstupu do společenství a při­jetí spoluodpovědnosti za život cirk* ve. Před odjezdem do Říma jsem po­žádal všechny naše Otce biskupy, ka­pitulní vikáře, řadu expertů a zájem­ců o připomínky a návrhy a pokusil jsem se o jakousi syntézu, kterou jsem táké komisi předložil. Nebudu se zabývat detaily, ale snad vás bu­de zajímat zásadní postoj: Ve všecR skutečnostech a úkonech liturgie je třeba více než dosud zdůraznit prvek komunitní a z něho vyplývající apoš­tolské zaměření. (Církev zde nabízí pomoc lidstvu v jeho těžkostech, do nichž se dostalo svým individualis­mem, který — snad je to tak možno říci — přímo „atomizuje“ dnešní spo­lečnost, a zmechanizováním i nej­hlubších lidských vztahů). Základním aspektem celé liturgické obnovy by mělo být úsilí o vyrovnanost všech „pólů“ : např. ústřední řízení i ohled na potřeby a požadavky jednotlivých diecézí; užívání mateřského jazyka i latiny; snaha po maximální srozumi­telnosti i respekt k mystériu; plný život ve společenství i hluboký osob­ní vztah k Bohu; neopomíjet úctu svátých, zvláště P. Marie, pod zámin­kou kristocentrismu atd. Řada z vás by mi jistě potvrdila, že takové usi­lování o vyrovnanost je náročné, pro­tože vyžaduje velký smysl pro odpo­vědnost od všech zúčastněných, ne­jen tedy od nás biskupů a kněží při jednání v různých komisích, ale stej­ně naléhavě i od vás ve vašem far­ním kostele. Tím více mě potěšilo, když jsem byl jako delegát z Československa všude srdečně vítán a mnozí mi dá­vali najevo svou důvěru, že doká­žeme uchovat a obhájit i pro ostatní tuto vyrovnanost, o niž se dosud roz­bíjely extrémní snahy, duchu církve tak cizí. Kéž nám tedy P. Bůh na pří­mluvu Panenské Matky a sv. Cyrila a Metoděje pomůže, abychom dovedli podle Evangelia jako dobří hospo­dáři přinášet „nova et vetera“ dneš­nímu světu, který jé svým překot­ným jednostranným vývojem (kde du­chovní život viditelně pokulhává zá technickým rozvojem) vháněn do stá­le nových palčivých problémů. Na závěr bych chtěl nechat zaznít slova samého Sv. Otce. Prosil jsem ho o zvláštní požehnání pro všechny, kdo pracují na liturgické obnově a nás, a zde je jeho odpověd, podepsa­­ná kard. stát. sekretářem: „Excellence, Nejvyšší Velekněz při­jal s radostí Tvé prosby a touží pro­jevit všem těm, kdo pracují apoštol­sky na obnově liturgického života v Československu, své otcovské uzná­ní za toto záslužné dílo. Sv. Otec jim vyprošuje světlo s nebe, aby tím je­jich práce přiváděla věřící k stále plnějšímu poznání i konání v liturgic­kém životě a aby z toho zrály hoj­nější plody zbožností a křestanských ctností ve vaší milované zemi.“ A k tomu nám nezbývá než dodat pokorné a k novému úsilí zavazují­cí „Amen“. KAREL OTČENÁŠEK MYŠLENKA XT A T'TmVT 2. 1. „Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.“ (1 J 2, 23) „Já křtím vodou. Mezt vámi stojí ten, koho vy neznáte.“ [Jan 1, 26) Proč si připadáme jako propadlí osudu, osiřeli, vydaní vlastní i cizí špatnosti? Nejdeme s Kristem, vzdá­lili jsme se mu. 3. 1. „Žádný, kdo v něm zůstává, ne­hřeší.“ ji J 3, 6) „Hleďte, Beránek Boží, který sní­má hříchy světa.“ jjan 1, 29) Ježíš s nás snímá hříchy. Ale jen tehdy, když v něm zůstáváme. Jak­mile vypadneme, vzdálíme se, upa­dáme do hříchu zas. 3. 1. „My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme bratry.“ JI J 3, 13) „To je pravý Izraelita, ve kterém není lsti." [Jan 1, 47) Izraelitovi stačila spravedlnost. Křesťanovi už nestačí. Křesťan žije jen potud, pokud miluje. Nemiluje-li. je mrtev. (. 1. „Pohané chodí ve tvém světle." (Iz 60, 3) „Přece jste snad slyšeli, že Bůh pověřil mne pracovat o tom díle mi losti.“ [Ef 3, 2) „Přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: Kdo je ten prá­vě narozený židovský král?“ (Mt 2 1-2) Mudrci jsou nejen předobrazem nás, křesťanů „z pohanstva“, nýbrž i těch, kteří, ač dosud mimo církev přece odevšad upřímně spěchají ke Kristu. Aby nás tito nepředešli, ja­ko my jsme předešlí mnohé z ná­roda Vyvoleného. 7. 1. „Oni jsou ze světa. Proto ze svět­ského smýšlení vychází, co říkají, a svět jim dopřává sluchu. My jsme z Boha.“ [1 ] 4, 5—6) „Ježíš pak obcházel po celé Ga­lileji, učil v tamních synagógách, hlásal radostnou zvěst o Království a uzdravoval.“ [Mt 4, 23) I Ježíš navazoval na přirozené zá­jmy lidí. Ale vedl dál, do říše mi­losti, do Království. Kdo se nenechá převést, není z Boha, nýbrž ze světa. 8. 1. „Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha.“ [1 J 4, 7) „Ale Ježíš jim odpověděl: Dejte vy jím jíst!“ [Mk 6, 37) Kolik jich kolem nás hladoví, jsou osamělí, neošetření —• protože i my máme heslo: Každý ať se stará o se­be sám. Uposlechněme raději Krista 9. 1. „V tom záleží vytírcholení lásky v nás, že s radostnou důvěrou oče kávámé den soudu.“ (1 J 4, 17) „Nepochopili totiž, oč šlo s těmi chleby, protože jejich srdce bylo za­tvrzelé." [Mk 6, 51) Zatvrzelé srdce, vůči komukoli, je už začátek soudu. Neboť si připra vuje výrok: Viděl jsi mě nahého a nepřioděťs mě ... 10. 1. „Ríká-ll kdo: Miluji Boha, ale při­tom nenávidí svého bratra, je lhář." H J 4, 20) „Přišel do Nazareta, kde vyrosV a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagógy." [Lk 4, 16/ Nazareťané měli před sebou člo věka, kterého znali. Myslili dokon ce, že ho dobře znají, lip než ostat­ní. A neznali ho a v něm vypudili Boha. P. F. MIKULÁŠEK LITURGICKÝ 4. 1. — DRUHA NEDELE PO NAROZENI PANE; barva bílá; mše „Dum medium“ (viz neděle v oktávu vánočním), Glo ria, 1. čteni Sir 24, 1—4, 12—16, 2. čte ni El 1, 3—6. 16—18, evangelium Jan 1, 1—18 (zkrácené L-5. 9—14), Krédo, preface o Narození Páně. 8. 1. — ZE DNE (pondělí); b. bílá; mše ze dne, bez Gloria, 1. čteni 1. Jan 3, 11—21, evangelium Jan 1, 43—51, bez Kréda, preface o Narozeni Páně. 6. 1. — ZJEVENI PANE; slavnost 1. tři dy, b. bitá; mše vlastni, Gloria, 1. čte ni Iz 60, 1—6, 2. čtení Ef 3 2—3a. 5—6, evangelium Mt 2, 1—12, Krédo, pre face (a Communlcantes) vlastní. KALENDÁŘ 7. 1. — ZE DNE (středa po Zjeveni Pá­ně); b. bili; mše ze dne, bez Glo­ria, 1. čtení 1. Jan 3, 22—4, 6, evange lium Mt 4, 12—17. 23—25, bez Kréda 6. 1. — ZE DNE (čtvrtek po Zjeveni Pá ně); b. bílá; mše ze dne, bez Gloria, 1. čteni 1. Jan 4, 7—10, evangelium Mk 6, 34—44, bez Kréda. 9. 1. — ZE DNE (pátek po Zjeveni Páně); mše ze dne, bez Gloria, 1. čteni 1. fan 4, 11—18, evangelium Mk 8, 45—52, bez Kréda. to. 1. — ZE DNE (sobota po Zjevení Pá ně); b. bilá; mše ze dne, bez Gloria, 1. čtení 1. Jan 4, 19 — 5, 4, evangelium Lk 4, 14—22a, bez Kréda. ZE SVĚTA# SVATÝ OTEC POSVĚTIL v neděli 21. prosince na Svatojvetrském ná­městí jesličky a přijal děti, které se zúčastnily soutěže o nejkrásnější jes­ličky. PAPEŽ PAVEL VI. vyjádřil generál­ní kapitule misionářů Comboniánů ve Veroně dík za příkladnou práci v af­rických misiích. VATIKÁNSKÁ POŠTA vydá v roce 1970 čtyři zvláštní série známek, a to k účasti na světové výstavě v Ösa­­ce, k 100. výročí Prvního vatikánské­ho koncilu, ke zlatému kněžskému jubileu Svatého Otce a k 25. výročí existence OSN. KNĚŽI ZÁHŘEBSKÉ DIECÉZE v Ju­goslávii žádají zvláštním listem Sva­tého Otce o brzké obsazení arcibis­kupského stolce v Záhřebě, který je od jmenování kardinála Šepera pre­fektem Kongregace pro otázky víry spravován apoštolským administráto­rem. NOVÝM SEKRETÁŘEM LAICKÉ RADY při Svatém stolci se stal belgický kněz Marcel Uylenbroeck, dosavadní duchovní správce mezinárodního hnu­tí křesťanské dělnické mládeže a nej­­bližší spolupracovník zemřelého kar­dinála Cardijna. FRANCOUZŠTÍ BISKUPOVÉ si pře­jí zlepšit vztahy k tisku a ve větší míře než dosud poskytovat mu pra­covní dokumenty biskupských porad. Budou zvát zástupce tisku I na své konference a stanovili též svého tis­kového mluvčího. MEZINÁRODNI KONGRES HNUTÍ PAX CHRISTI zasedal ve Fribourgu ve Švýcarsku ve dnech 26.-29. pro­since za účasti 300 zástupců z růz­ných evrooskvch zemí. V KINSHASE V KONGU byla za­hájena činnos' národní biblické spo­lečnosti za účasti kardinála Maluly,

Next