Katolické Noviny, 1970 (XXII/1-52)
1970-01-04 / No. 1
Slavnost sv. Bohorodičky Marie (Nový rok) PRVNl CTENÍ ze čtvrté knihy Mojžíšovy. Hospodin mluvil k Mojžíšovi: Řekni Aronovi a jeho synům: Takto budete dávat požehnání synům lzraelovým: Hospodin ti žehnej a opatruj tét Hospodin ti ukaž svou tvář a buď tí milostiví Hospodin obrat svů 1 obličej k tobě a uděl ti pokoji Tak at vzývají moje jméno nad Izraelity a já jim budu žehnat. jNum 6, 22—27.) DRUHÉ CTĚNI z listu sv. apoštola Pavla Galatanům. Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak se nám dostalo přijetí za syny. A protože jsme synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, a ten volá: Abba, Otče! Už tedy nejsi Otrok, nýbrž syn, a jakožto syn také dědíc skrze Boha. [Gal 4, 4—7.j SLOVA SV. EVANGELIA podle Lukáše. Pastýři pospíchali a nalezli Marti a Josefa í dětátko ležící v jeslích. Když je uviděli, vypravovali, co jim bylo pověděno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala. Pastýři se zase vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim bylo řečeno. Když se naplnilo osm dní k jeho obřezání, bylo mu dáno jméno Ježíš, uvedené andělem dříve, než byl počat v mateřském lůně. (Lk 2, 16—21.) V Čí JMÉNU? Začínáme nový rok. V čí jménu? Ve jménu Božím. Už Mojžíšovi řekl Bůh, jak mají synové Aronovi Izraelitům žehnat, aby Bůh byl s nimi. My jsme dědici Izrae litů. jsme však ještě víc. Jsme synové a dědici Boží, jak nám připomíná sv. Pavel. A přece změnila církev svátek Obřezání Páně, který jsme na Nový rok slavívali, na slavnost Bohorodičky Marie. Proč? Protože Maria byla v nejvyššim stupni dcerou Boží, Maria dala Ježíšovi vyrůst ve svém lůně — ale také „uchovávala všechno ve svém srdci a rozvažovala“ a dala tak milosti nejvíc vyrůst ve své duši. Nejen pastýři, i maotf další našli Ježíše právě u Marie. Ona a její mateřské požehnání nám tedy bude nejlepší zárukou požehnání Božího do nového rokn. Druhá neděle po Narozeni PRVNl CTĚNI z knihy Sirachovcovy. Moudrost se vychvaluje, v Bohu se oslavuje, mezt svým lidem se honosí, ve shromáždění NejvySšího otvírá svá ústa a před jeho zástupem se chlubí. Praví: Tvůrce vesmíru mi vykázal Stánek a můj' Původce mě v něm usadil. Řekl mi totiž: V Jakobovi přebývej a v Izraeli měj dědičný úděl a v mých vyvolených zápust kořeny! Od počátku, před věky jsem stvořena, na věky být nepřestanu. Ve svatostánku před ním jsem konala službu a na Siónu jsem byla ubytována. V městě svátém jsem se usadila, v Jeruzalémě je moje vláda. V národ slavný jsem se vkořenila, v úděl mého Boha, v jeho dědictví a zdržuji se mezt zástupy svátých. [Sir 24, 1—4, 12—16.) DRUHÉ CTENl z listu sv. apoštola Pavlq Ejesanům. Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe všemi možnými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyt kvůli němu si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svati a neposkvrnění; v lásce ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho božsky vznešené dobrotivosti, protože skrze ni nám projevil svou lásku pro zásluhy svého milovaného Syna. Proto i já od té doby, co jsem uslyšel, jak věříte v Pána Ježíše Krista a jakou lásku ukazujete vůči všem křestanům, nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách. Modlím se za to, aby Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil vám dar věci moudře chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On at vás uvnitř osvítí, abyste pochopili, co čeká na ty, které on povolal, jak přebohatě se projevuje vůči těm, kterým se dostalo posvěcení,' jeho štědrá dobrotivost v tom, co v budoucnosti dostanou. (Ef 1, 3—6, 15—18.) SLOVA SV. EVANGELIA podle Jana. Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic z toho, co povstalo. V něm byl život a ten život je světlo lidí, a to světlo svítí v temnotě a temnota ho nepostihla. Vystoupil člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel na svědectví, aby svědčil o tom světle, aby skrze něho všíchnt uvěřili. On nebyl to světlo, měl jen svědčit o světle. Pravé světlo, které osvěcuje fcaždéhr člověka, přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijdi. Viem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani ze žádosti těla, ani ze žádosti muže, ’nýbrž z Boha A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezt námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: To je ten. o kterém jsem řekl: Ten, který přijde po mně, je přede mnou, nebot byl dříve než já. Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Nebot Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v srdci Otcově, ten o něm podal zprávu, jjan 1, 1—18.) ÚŽASNÝ ZÁVAZEK Oslavili jsme vánoce. Stáli jsme před jesličkami, zpívali jsme kole dy, byli jsme zjihlí a dojatí. Ale to už přešlo a je nebezpečí, že z toho za chvíli nezbude nic. Proto nám chce dnes církev něco připomenout. To, že jsme křesťany, to není ani naše zásluha ani jen zásluha našich rodičů ne bo těch, kteří nám víru zprostřed kovali, nebo se snažili a snaží ji rozhojnit. Je to především a na prvním místě zásluha Boží. Bůh na nás myslil od věčnosti, Bůh nás ve svém Synu, Slově a Moud rosti, od věčnosti vyvolil a si zamiloval, a proto nás stále znova zahrnuje svou láskou a milosti a všemi ostatními dary. Toto vědomí, vědomí vyvolení, bylo úžasnou silou Vyvoleného národa už ve Starém zákoně, bylo opojením prvních křesťanů, z tohoto vědomí vyrůstal jejich jásot i uprostřed šelem v amfiteátru a z tohoto vědomí vyrostlo i jejich vítězství. Ovšem bylo to opojeni, které je nepovyšovalo nad druhé a neoddělovalo od nich, nýbrž učilo ie s láskou sklánět se ke každému. Sv. Pavel děkuje Bohu nejen za to, jak věří v Ježíše Krista, nýbrž i za to, jakou lásku prokazuji všem. Obojí toto svědectví jsme i my dnes dlužni světu. Ať vidi, jak věříme, ale ať také vidí, jakou lásku prokazujeme svým a všem bližním — potom nezůstanou vánoce jen epizodou, nýbrž stanou se opravdu události. P. F. M. ■ ........ ZNÁMÝ PŘEKLADATEL PÍSMA SVATÉHO ThDr. Jarolím Adámek, CSsR, zemřel ve čtvrtek 18. prosince v Rumburku. Pohřben byl v úterý 23. prosince v Bludově a Šumperka. FARNÍ URAD V PRAZE-STRAŠNICICH upozorňujB, že snahy o postavení nového kostela pokračují. První projekt nebyl liturgickou komisí schválen, proto byl zadán nový. I přípravné práce však si vyžadují nákladů. Svůj příspěvek můžete poslat na účet pošt. spořit. Praha 1, Václavské nám. 42, běž. úč. č. 907 763 pro výstavbu kostela v Praze- Strašnicích, nebo si napište na řím. kat. farní úřad v Praze-Strašnicích o poštovní poukázku, kterou vám obratem farní úřad zašle. KN • NOVÝ ROK 1970 • STR. S Co nového (Dokončeni z 1. strany) bodu pro zvláštnosti jednotlivých národních i jiných skupin, ustanovil Sv. Otec dne 29. 2. 1964 zvláštní Radu pro provádění ustanovení Konstituce o posvátné liturgii a jmenoval do ní biskupy z nejrůznějších končin světa. Od nás byl členem Rady nejd. Otec biskup Lazík, od dubna pak jmenoval Sv. Otec mne. Když letos v květnu byla rozdělena Kongregace ritů na Congregatio pro Cultu Divino a na Congregatio pro Causis Sanctorum, byla při tom liturgická rada nahrazena Zvláštní komisí pro liturgickou obnovu. Ve dnech 10.—16. 11. se konalo již 12. plenární zasedání této komise; zúčastnil jsem se ho na pozvání P. Bugniniho, sekretáře Posvátné Kongregace pro bohoslužbu. Za předsednictví jejího prefekta kard. Benno Guta se zde sešlo asi 10 kardinálů, na 30 arcibiskupů a biskupů — z obou Amerik, z Japonska, z Afriky a dalších zemí — 37 odborníků („periti“) a 8 pozorovatelů nekatolických (delegát Světové rady církví..., 1 bratr z Taizé). Několik účastníků se omluvilo nemocí, chyběl také biskup z jugoslávské Banja Luky, která právě v té době prožívala hrozné chvíle po zemětřesení. Z našich nejbližších sousedů zde byli např. O. biskup Spiillbeck z Míšně a O. bltkop jop z polského Opolí. Jednání probíhalo — jak podotkl sám P. Bugnlni — už tradičně ve velmi srdečné a svobodné atmosféře. Seděli jsme kolem velkého stolu v paláci sv. Marty ve Vatikánu (přímo sousedí se sakristií velechrámu — někteří jste byli loni na pouti v Římě, dovedete si to tedy představit), experti byli v řadách u stěn a poíorovatelé u zvláštního stolku vpředu. Jednalo se latinsky, ale někteří — zvláště když se rozohnili — přešli raději do francouzštiny, nebo do angličtiny. (Ta jediná se překládala.) Velmi působivé bylo každodenní zahájení — právě v hodinu Ducha Sv., v 9 hodin — zpěvem terce, jehož se s nadšením účastnili všichni přítomní, i hekatolíci. Z pořadu aspoň tyto body: jednání Jmenuji křest dospělých, posvátné oficium, svátost pokání. Při jednání samém se řešily již jen de- v liturgii taily, celkové pojetí navrhující dalekosáhlou obnovu bylo předloženo a schváleno na dřívějších schůzkách a zasedáních, takže nyní byly provedeny už jen celkem nepodstatné změny. Návrhy se prodiskutovávaly, pak se o nich hlasovalo (jako na koncilu „Placet“, „Non placet“, „Placet iuxta modům“). Jistě vás budou zajímat konkrétně jednotlivé body. První den měl obšírný referát sekretář P. Bugnini, lazarista z Neapole, i ve své vysoké funkci přístupný srdečně všem; mluvil o osudech, jaké měl nový Ordo Missae, než byl schválen a vydán. Dále nás seznámil s organizačními záležitostmi, zmínil se i o úmrtí njdp. biskupa Lazíka a přivítal nové členy. Pak už byly jen krátké informační zprávy o liturgickém zpěvu (nedávno vyšly nově upravené zpěvy — Graduate simplex) a o kalendáři. Během jednání o posvátném oficiu nám byl předán nový latinský překlad celé knihy žalmů. Je to první plod po několik desítiletí trvající práci římského Institutu sv. Jeronýma pro revizi yulgáty. — Velmi zajímavé byly informace o zkušenostech z Francie, kde je letos povoleno ad experimentum recitovat breviář v nové úpravě (jmenuje se „Priěre du temps present“ — snad bychom mohli přeložit „Modlitba naší doby“). Kněží, řeholnice i apoštolští laikové přijali toto nové znění se všeobecnými sympatiemi — ihned bylo rozebráno 150 000 výtisků a další země mají zájem o podobné povolení. Zejména vyhovuje nová struktura celého oficia: možnost výběru hymnů, nejvýš tří žalmy v jedné hodince a jejich rozvržení na 4 týdny, zařazení dalších kantik z Nového zákona, chvilky mlčení... Ve schématu o svátosti pokání se projednával návrh dalších absolučních formulí, v nichž se zdůrazňuje, že ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus sám v tuto chvíli odpouští hříchy prostřednictvím služby kněze milostí Ducha sv. a že kajícníka nejen smiřuje s Bohem, ale vrací ho zpět též do pokojného života ve společenství spoluvykoupených. Pro nás zvláště zajímavé Je téma o křtu dospělých. Ve většině případů je požadován katechumenát, který podle okolností může trvat 1—3 roky, ovšem i méně. Jeho novým zavedením má být více zdůrazněn charakter vstupu do společenství a přijetí spoluodpovědnosti za život cirk* ve. Před odjezdem do Říma jsem požádal všechny naše Otce biskupy, kapitulní vikáře, řadu expertů a zájemců o připomínky a návrhy a pokusil jsem se o jakousi syntézu, kterou jsem táké komisi předložil. Nebudu se zabývat detaily, ale snad vás bude zajímat zásadní postoj: Ve všecR skutečnostech a úkonech liturgie je třeba více než dosud zdůraznit prvek komunitní a z něho vyplývající apoštolské zaměření. (Církev zde nabízí pomoc lidstvu v jeho těžkostech, do nichž se dostalo svým individualismem, který — snad je to tak možno říci — přímo „atomizuje“ dnešní společnost, a zmechanizováním i nejhlubších lidských vztahů). Základním aspektem celé liturgické obnovy by mělo být úsilí o vyrovnanost všech „pólů“ : např. ústřední řízení i ohled na potřeby a požadavky jednotlivých diecézí; užívání mateřského jazyka i latiny; snaha po maximální srozumitelnosti i respekt k mystériu; plný život ve společenství i hluboký osobní vztah k Bohu; neopomíjet úctu svátých, zvláště P. Marie, pod záminkou kristocentrismu atd. Řada z vás by mi jistě potvrdila, že takové usilování o vyrovnanost je náročné, protože vyžaduje velký smysl pro odpovědnost od všech zúčastněných, nejen tedy od nás biskupů a kněží při jednání v různých komisích, ale stejně naléhavě i od vás ve vašem farním kostele. Tím více mě potěšilo, když jsem byl jako delegát z Československa všude srdečně vítán a mnozí mi dávali najevo svou důvěru, že dokážeme uchovat a obhájit i pro ostatní tuto vyrovnanost, o niž se dosud rozbíjely extrémní snahy, duchu církve tak cizí. Kéž nám tedy P. Bůh na přímluvu Panenské Matky a sv. Cyrila a Metoděje pomůže, abychom dovedli podle Evangelia jako dobří hospodáři přinášet „nova et vetera“ dnešnímu světu, který jé svým překotným jednostranným vývojem (kde duchovní život viditelně pokulhává zá technickým rozvojem) vháněn do stále nových palčivých problémů. Na závěr bych chtěl nechat zaznít slova samého Sv. Otce. Prosil jsem ho o zvláštní požehnání pro všechny, kdo pracují na liturgické obnově a nás, a zde je jeho odpověd, podepsaná kard. stát. sekretářem: „Excellence, Nejvyšší Velekněz přijal s radostí Tvé prosby a touží projevit všem těm, kdo pracují apoštolsky na obnově liturgického života v Československu, své otcovské uznání za toto záslužné dílo. Sv. Otec jim vyprošuje světlo s nebe, aby tím jejich práce přiváděla věřící k stále plnějšímu poznání i konání v liturgickém životě a aby z toho zrály hojnější plody zbožností a křestanských ctností ve vaší milované zemi.“ A k tomu nám nezbývá než dodat pokorné a k novému úsilí zavazující „Amen“. KAREL OTČENÁŠEK MYŠLENKA XT A T'TmVT 2. 1. „Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.“ (1 J 2, 23) „Já křtím vodou. Mezt vámi stojí ten, koho vy neznáte.“ [Jan 1, 26) Proč si připadáme jako propadlí osudu, osiřeli, vydaní vlastní i cizí špatnosti? Nejdeme s Kristem, vzdálili jsme se mu. 3. 1. „Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší.“ ji J 3, 6) „Hleďte, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ jjan 1, 29) Ježíš s nás snímá hříchy. Ale jen tehdy, když v něm zůstáváme. Jakmile vypadneme, vzdálíme se, upadáme do hříchu zas. 3. 1. „My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme bratry.“ JI J 3, 13) „To je pravý Izraelita, ve kterém není lsti." [Jan 1, 47) Izraelitovi stačila spravedlnost. Křesťanovi už nestačí. Křesťan žije jen potud, pokud miluje. Nemiluje-li. je mrtev. (. 1. „Pohané chodí ve tvém světle." (Iz 60, 3) „Přece jste snad slyšeli, že Bůh pověřil mne pracovat o tom díle mi losti.“ [Ef 3, 2) „Přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: Kdo je ten právě narozený židovský král?“ (Mt 2 1-2) Mudrci jsou nejen předobrazem nás, křesťanů „z pohanstva“, nýbrž i těch, kteří, ač dosud mimo církev přece odevšad upřímně spěchají ke Kristu. Aby nás tito nepředešli, jako my jsme předešlí mnohé z národa Vyvoleného. 7. 1. „Oni jsou ze světa. Proto ze světského smýšlení vychází, co říkají, a svět jim dopřává sluchu. My jsme z Boha.“ [1 ] 4, 5—6) „Ježíš pak obcházel po celé Galileji, učil v tamních synagógách, hlásal radostnou zvěst o Království a uzdravoval.“ [Mt 4, 23) I Ježíš navazoval na přirozené zájmy lidí. Ale vedl dál, do říše milosti, do Království. Kdo se nenechá převést, není z Boha, nýbrž ze světa. 8. 1. „Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha.“ [1 J 4, 7) „Ale Ježíš jim odpověděl: Dejte vy jím jíst!“ [Mk 6, 37) Kolik jich kolem nás hladoví, jsou osamělí, neošetření —• protože i my máme heslo: Každý ať se stará o sebe sám. Uposlechněme raději Krista 9. 1. „V tom záleží vytírcholení lásky v nás, že s radostnou důvěrou oče kávámé den soudu.“ (1 J 4, 17) „Nepochopili totiž, oč šlo s těmi chleby, protože jejich srdce bylo zatvrzelé." [Mk 6, 51) Zatvrzelé srdce, vůči komukoli, je už začátek soudu. Neboť si připra vuje výrok: Viděl jsi mě nahého a nepřioděťs mě ... 10. 1. „Ríká-ll kdo: Miluji Boha, ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář." H J 4, 20) „Přišel do Nazareta, kde vyrosV a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagógy." [Lk 4, 16/ Nazareťané měli před sebou člo věka, kterého znali. Myslili dokon ce, že ho dobře znají, lip než ostatní. A neznali ho a v něm vypudili Boha. P. F. MIKULÁŠEK LITURGICKÝ 4. 1. — DRUHA NEDELE PO NAROZENI PANE; barva bílá; mše „Dum medium“ (viz neděle v oktávu vánočním), Glo ria, 1. čteni Sir 24, 1—4, 12—16, 2. čte ni El 1, 3—6. 16—18, evangelium Jan 1, 1—18 (zkrácené L-5. 9—14), Krédo, preface o Narození Páně. 8. 1. — ZE DNE (pondělí); b. bílá; mše ze dne, bez Gloria, 1. čteni 1. Jan 3, 11—21, evangelium Jan 1, 43—51, bez Kréda, preface o Narozeni Páně. 6. 1. — ZJEVENI PANE; slavnost 1. tři dy, b. bitá; mše vlastni, Gloria, 1. čte ni Iz 60, 1—6, 2. čtení Ef 3 2—3a. 5—6, evangelium Mt 2, 1—12, Krédo, pre face (a Communlcantes) vlastní. KALENDÁŘ 7. 1. — ZE DNE (středa po Zjeveni Páně); b. bili; mše ze dne, bez Gloria, 1. čtení 1. Jan 3, 22—4, 6, evange lium Mt 4, 12—17. 23—25, bez Kréda 6. 1. — ZE DNE (čtvrtek po Zjeveni Pá ně); b. bílá; mše ze dne, bez Gloria, 1. čteni 1. Jan 4, 7—10, evangelium Mk 6, 34—44, bez Kréda. 9. 1. — ZE DNE (pátek po Zjeveni Páně); mše ze dne, bez Gloria, 1. čteni 1. fan 4, 11—18, evangelium Mk 8, 45—52, bez Kréda. to. 1. — ZE DNE (sobota po Zjevení Pá ně); b. bilá; mše ze dne, bez Gloria, 1. čtení 1. Jan 4, 19 — 5, 4, evangelium Lk 4, 14—22a, bez Kréda. ZE SVĚTA# SVATÝ OTEC POSVĚTIL v neděli 21. prosince na Svatojvetrském náměstí jesličky a přijal děti, které se zúčastnily soutěže o nejkrásnější jesličky. PAPEŽ PAVEL VI. vyjádřil generální kapitule misionářů Comboniánů ve Veroně dík za příkladnou práci v afrických misiích. VATIKÁNSKÁ POŠTA vydá v roce 1970 čtyři zvláštní série známek, a to k účasti na světové výstavě v Ösace, k 100. výročí Prvního vatikánského koncilu, ke zlatému kněžskému jubileu Svatého Otce a k 25. výročí existence OSN. KNĚŽI ZÁHŘEBSKÉ DIECÉZE v Jugoslávii žádají zvláštním listem Svatého Otce o brzké obsazení arcibiskupského stolce v Záhřebě, který je od jmenování kardinála Šepera prefektem Kongregace pro otázky víry spravován apoštolským administrátorem. NOVÝM SEKRETÁŘEM LAICKÉ RADY při Svatém stolci se stal belgický kněz Marcel Uylenbroeck, dosavadní duchovní správce mezinárodního hnutí křesťanské dělnické mládeže a nejbližší spolupracovník zemřelého kardinála Cardijna. FRANCOUZŠTÍ BISKUPOVÉ si přejí zlepšit vztahy k tisku a ve větší míře než dosud poskytovat mu pracovní dokumenty biskupských porad. Budou zvát zástupce tisku I na své konference a stanovili též svého tiskového mluvčího. MEZINÁRODNI KONGRES HNUTÍ PAX CHRISTI zasedal ve Fribourgu ve Švýcarsku ve dnech 26.-29. prosince za účasti 300 zástupců z různých evrooskvch zemí. V KINSHASE V KONGU byla zahájena činnos' národní biblické společnosti za účasti kardinála Maluly,