Katolické Noviny, 1970 (XXII/1-52)
1970-08-02 / No. 31
! BOHOSLUŽBA SLOVA - __^ -__________________. ^ ĽTEN1 Z DRUHÉ KNIHY MOJŽÍŠOVY Za těch dnů reptala celá obec synů Izraele proti Mojžíšovi a Árónovi na poušti. Synové Izraele Jim řekli: „Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když Jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé toto shromáždění hladem!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, sešlu vám jako déšť chléb z nebe. Lidé vyjdou a nasbírají st každý den dávku na den, abych je zkoušel, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. — Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jím toto: K večeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh! Když nastal večer, přilétly křepelky, že pokryly celý tábor. Zrána přikryla rosa tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula a hle, na povrchu pouště bylo cos! drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to viděli synové Izraele, ptali se navzájem: „Co to je?““ — neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu“.“ — j2 Moj 16, 2—4. 12—15./ CTENl Z LISTU SVATÉHO APOSTOLA PAVLA EFESANOM Bratři! Říkám vám tedy a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohani! Jejich smýšlení je neplodné.— Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! V jeho škole jste slyšeli — podle pravdy, která je v Ježíšovi — že se máte zbavit dřívějších způsobů života a přestat být člověkem starým, který se žene za klamnými rozkošemi — a přivede ho to do zkázy. Stále st obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblecte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svátý.“ (Ef 4, 17. 20—24/ SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE JANA V tom čase, když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kajarnaum hledat. Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: „Mistře, kdy ses sem dostal?" ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se. Neusilujte o pomíjivý pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný, který vám dá Syn člověka; jej ověřil jeho Otec, Bůh, svou pečetí.“ Řekli mu: „Co máme činit, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží: abyste věřili v toho, koho on poslal." Řekli mu: „Jaké znamení činíš, abychom viděli a uvěřili ti? Co dokážeš? Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: „Dal jim jíst chléb z nebe." Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu." Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stálel" Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života, kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit." (Jan 6, 24—35j. MYŠLENKA NA DEN PONDĚLÍ „Jeremiáš řekl proroku Hananiášovi: Neposlal tě Hospodin, ale tys svedl tento lid, aby se spoléhal na lež." (Jer 28, 15) „Potom vzal (Ježíš/ těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a pronesl požehnání, rozlámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům." (Mt 14, 191 Jen na Ježíše je spolehnutí, když jde o naši cestu k Bohu. ÚTERÝ „Toto praví Hospodin: Obrátím se ke stanům Jakobovým a slítujt se nad jeho příbytky.“ (Jer 30, 18) „A přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout střapce jeho šatů, A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.“ (Mt 14, 35—36) Náš Bůh je Bůh lásky a proto Bůh zdraví a života. STŘEDA „Ano, věčnou láskou jsem tě miloval, proto jsem ti zachoval i milosrdenství.“ (Jer 31, 3) „Ježíš jí řekl: Ženo, tvá víra je veliká! Staň se ti, jak si přeješ.“ (Mt 15,28) Velké Boží lásce musí vyjít vstříc naše velká víra a důvěra. ČTVRTEK: PROMĚNĚNI PÁNĚ „Stařec velikého věku se posadil, jeho roucho bylo bílé jako sníh a vlasy jeho hlavy jako čistá vlna.“ (Dan 7, 9) „My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost." ( 2 Petr, 1, 16) „Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana... a byl před nimi proměněn.“ (Mk 9, 2) Zatím je mimořádnou milostí zahlédnout Boha nebo Krista v jejich velebnosti a velikosti božství. Většinou v tuto velebnost a velikost musíme zatím jen věřit. PÁTEK , „Běda městu krve... Slyším práskání biče, slyším hrkot kol, ržání koní, skákající vozy.“ (Nah 3, 1—2) -„Co člověku prospěje, když získá celý svět, ale zmaří svůj život?“ (Mt 16, 26) Nejen věřit je třeba, nýbrž někdy i odstrčit pomíjející hodnotu stranou. SOBOTA „Kdo nevěří, ten není přímý, ale spravedlivý z víry žije.“ (Hab 2, 4) „Učedníci se zeptali: Proč my jsme ho nemohli vyhnat? Řekl jim: Pro svou malou víru." (Mt 17, 19—20) Nikdy nesmíme své skutky, ani svá sebepřemáhání přecenit. Žijeme v milosti a proto i z milosti a víry. F. MIKULÁŠEK Modlíme se sv. Pavlem MODLITBA ZA DAR PRAVÉ VÍRY (EF 1, 17—23). Apoštol se raduje z víry mladých křesťanských obcí. S radostí slyší, že věří nejenom v Krista, ale i v Kristu. Věřit v Kristu je více, než věřit v Krista, je to víra, která předpokládá vnitřní, nadpřirozené spojení s Bohem, víra, v níž se ělověk svým smýšlením připodobňuje Kristu. To byla víra, které je učil Pavel. Jeho kázání bylo duch, život a příklad. Ovoce této víry je i vztah k bližním, protože víra v Kristu a láska jsou od sebe neoddělitelné. • Podle hloubky chápání a poznání Boha možno měřit cenu náboženství a opravdovost náboženského života. Kdo si učinil svůj pojem Boha, podle toho bývá jeho náboženství a morálka. Kdo chce mít pravé náboženství, musí věřit v Boha — Pána našeho Ježíše Krista. Správné poznání Boha a ne jen subjektivní představy, nějaký filosofický pojem, o jehož vymezení bojuje rozum. Proto Pavel prosí: „Kéž vám dá Bůh Ducha moudrosti a zjevení.“ To jsou myšlenky, které apoštol premeditoval a vydobyl modlitbou, takže se staly jeho duchovním pokladem. Pavel ví, jak je nutné pro mladé církevní obce proniknutí a prohloubení v novém zjevení. Proto tolik prosí Boha, aby rozmnožil a osvítil Napětí Pavel VI. ve své promluvě 5. července zdůraznil potřebu dialogu s Bohem právě teď o letnfch prázdninách. „Léto vybízí k prázdninám, k rozptýlení, k odpočinku, k úniku z nudy a námahy každodenního života. Ale duch nejde na dovolenou. Pán říká, že je třeba stále se modlit (Luk 18, 1).“ „Především proto, že zákonem ducha je bdít, stále bdít; a jestliže se trochu zpomalí rytmus obvyklých prací, povolí se okamžik uvolnění, vědomí by mělo toho využít, aby vniklo do sebe, aby uvažovalo o sobě a o věcech i událostech naší doby, kterými jsme pohlcováni, abychom se osvobodili od vlastního odcizení, ke kterému nás nutí tolik běžných závazků. Máme-li toto štěstí, je snadné a vyplývá to samo sebou, že hledáme usměrnění našeho života, že uvažujeme o pravých hodnotách a vyšších povinnostech, o potřebě dialogu, vedoucího k transcendentní Přítomnosti, ve které, aniž bychom si toho nějak všimli, „žijeme, pohybujeme se a existujeme“ (Skt 17, dobj 28). Modlitba^ jako dialog vyplyne sama od sebe a je záhodno tento plamen modlitby podporovat. Okamžik rozjímání vrátí naší existenci její smysl, její radost; a obvyklý pořad liturgické a soukromé modlitby, kterou nás církev podporuje, pomáhá naší neschopnosti k procítěnému a synovskému dialogu s Bohem.“ „Ostatně — denní události naší doby jako by nás vybízely a přímo nás burcovaly k rozjímání a modlitbě; což můžeme zavírat oči před vším, co se dnes děje ve světě, co doléhá na naši společnost7 Před potřebou rovnováhy, tak nutné pro pokrok a mír? Těžké hrozby se proplétají s dobrými nadějemi: nemůžeme se obejit bez Boží pomoci. Snad Bůh připouští takové napětí ve světě právě proto, abychom si uvědomili, že máme být lepší a silnější, a aby nám připomněl naši první povinnost, totiž povinnost křesťana se modlit. Věřte, že je toho dnes třeba; jako vždy, ale nyní víc, než kdykoliv jindy.“ (mw) Funkce modlitby Sv. Otec již několikrát hovořil ve svých veřejných projevech o krizi víry, kterou prochází mnohý dnešní člověk. V tomto směru zde působí více různých vlivů. Možno však říci, že kořenem krize víry je namnoze krize modlitby. Nad tímto výrokem sv. Otce se musíme hluboce zamyslet. Modlit se znamená sjednocovat se s Bohem, jemu naslouchat, k němu promlouvat, s ním hovořit. ,A nemodlit se je tolik jako ztratit spojení s Bohem. Kdo se nemodli, vzdaluje se od Boha. V současné době jsme svědky toho, že je v našich řadách dost mužů a žen, kteří se obětavě zasvětili Kristu a apoštolátu, je řada kněží 1 osob řeholních, kteří horlivě studují nyní tak hojnou pokoncilní teologickou literaturu, neúnavně diskutují o otázkách teologických — je však zřejmé, že přitom si zmenšili prostor pro modlitbu. Proto je stále dost čtenářů a diskutérů, ale ubývá těch, kteří věnují náležitý čas především modlitbě, rozjímání, kontemplaci. K tomu prohlásil prefekt kongregace pro katolickou výchovu kardinál Gabriel Garrone: „Mnoho teologických problémů by se vidělo docela v jiném světle, mnoho teologických pojednání a morálních traktátů by bylo zbytečných, kdyby v pravém ovzduší modlitby ovládala naše nitro myšlenka na Boha.“ Sv. Otec zdůrazňuje důležitost modlitby také tím, že povzbuzuje stále znovu k tomu, abychom kromě účasti na společných bohoslužbách věnovali se i soukromé modlitbě a rozjímání. Nyní, po liturgické úpravě mešního řádu je dost těch, kteří se domnívají,, že svou účastí na oběti mše svaté již zcela splnili svou povinnost modlitby. V tom je však velký omyl. Je ovšem jasné, že liturgická modlitba je vyvrcholením modlitebního úkonu, neboť veřejný a společný liturgický úkon Boha více oslavuje a také více přispívá k našemu posvěcení. A mimoto liturgické společenství nás velmi působivě povzbuzuje k tomu, abychom v tomto společenství pokračovali 1 ve svém denním všedním životě. Zároveň je však pravda, Že naše osobní modlitba nás lépe připravuje k aktivnější účasti na liturgické modlitbě církve. Pak ovšem máme ještě další nejen možnost, ale také povinnost k osobní modlitbě. U poctivě věřícího je to samozřejmá a radostná příležitost k dalšímu sjednocování s Bohem. Proto nás také Kristus vybízí: „Potřebí je vždycky se modlit“. K tomu ještě vzpomeňme, který byl hlavní účel druhého vatikánského koncilu. Především vnitřní obnova církve a pak příprava schůdné cesty k sjednocení s těmi, kteří Jsou křtem svátým našimi bratry a sestrami, avšak dosud nemají s námi úplnou jednotu. Mimoto chce církev dnešní lidi seznamovat s poselstvím spásy řečí jim srozumitelnou. Tímto způsobem chce pomáhat také k vytvoření spravedlivějšího a proto lepšího a šťastnějšího světa a k sjednocení všech lidí dobré vůle. Ovšem jen potud se to může zdařit, pokud my věřicí se obnovíme duchovně. A hlavní podmínka? Modlitba! FRANTIŠEK TOMÁŠEK LITURGICKÝ KALENDÁŘ 2. 8. — JEDENÁCTÁ NEDĚLE PO SVATÉM DUCHU (18. „během roku“); barva zelená; mše vlastní, Gloria, 1. čtení 2 Moj 16, 2—4. 12- 15, 2. čtení Ef 4, 17. 20—24, evangelium Jan 6, 24—35, Krédo, preface o nedělích „během roku“. 3. 8. — PONDĚLÍ 18. týdne „během roku ; b. zelená; inše z předchozí neděle, bez Gloria, 1. čtení Jer 28. 1—17, evangelium Mt 14, 13—21. bez Kréda, preface společná, nebo příslušná kánonu. 4. 8. — SV. DOMINIKA, kněze; památka, b. bílá; mše „Os justi“, modlitby vlastní, bez Gloria, 1. čtení Jer 30, 1—2. 12—15. 18—22, evangelium Mt 15, 1—2, 10—14, bez Kréda, preface společná, nebo příslušná kánonu. 5. 8. — .STftEDA 18. týdne „během roku“; b. zelená; mše jako 3. t. m., 1 čtení jer 31, 1—7, evangelium Mt 15, 21—28. — POSVĚCENI BAZILIKY PANNY MARIE; nezávazná památka, b. bílá; mše „Salve, sancta Parens“, bez Gloria, perikopy viz výše (nebo ze společných mariánských), bez. Kréda, preface o Panně Marii. — SV. SIXTA II., papeže a druhů, mučedníků; nezávazná památka, b. červená; mše „sapientiam“, bez Gloria, perikopy jako výše, bez Kréda, preface společná, nebo společná kánonu. B. 8. — PROMĚNĚNI PÁNĚ; svátek, b. bílá; mše vlastní, Gloria, 1. čtení Dan 7, 9—10. 13— 14, 2. čtení 2 Petr 1, 18—19, evangelium Mk 9, 1—9 (řec. 2—1Ó), bez Kréda, preface společná nebo příslušná kánonu. 7. 8. — PÁTEK 18. týdne „během roku"; b. zelená; mše jako 3. t. m.; 1. čtení Nah 1, 15; 2, 2; 3, 1—3. 6—7 (hebr. 2, 1. 3; «9, 1—3. 6—7),. evangelium Mt 16, 24—28. — PRVNÍ PÁTEK V MĚSlCI; b. bílá; votívni mše „Cogitationes“, bez Gloria, pěničky jako výše, bez Kréda, preface Nsjsv. Srdci Páně. - SV. KAJETÁNA, kně- o íe; nezávazná památka, b. bílá; mše „Os justi*. modlitba vlastní, bez Gloria, periTak tedy, jsou lidé v bedně, s myšlením adekvátním svému obydlí. Ale co my ostatní, kteří se cítíme zabydleni v útulnějším interiéru? Boříme se spokojeně do klubovek vycpaných solidně odvedenými povinnostmi, na oknech závěs z dobrých předsevzetí a na dveřích vizitku zařazující nás mezi středně progresivní občany. Zbývá ut jen maličko a podaří se nám vklouznout do řad střihačů kupónů. — žádný strach! — Naše akcie nejsou z tohoto světa. Nejsme hazardní hráči. Základní jistota je černé na bílém na orazítkovaném křestním listě a své desátky pravidelně odvádíme do pytlíku na holi, či nějakou jinou, méně atraktivní formou. Tihle křesťané pod penzí netvoří nějakou sektu s ideálním programem, jsou všude; spiklenecky přimhouřená očička na nás mohou juknout zpod ofinky farní hospodyně stejně jako z bodré tváře našeho souseda, ba ona mrkají i v naší vlastni tváři. Naše uražené já se brání. Vždyť přece ... Všem lidem přeji vše dobré, dokonce se za ně modlím, sem tam ztratím na dobrou věc nějaký ten obolus a k vlastní rodině mám také povinnosti, ne? A že si to nechci rozházet se Sé fém, se sousedkou, s přáteli? No, dovolte, nejsem přece ani sebevrah ani blázen . .. Stopl Sluší se říci našemu uraženému já, že se mýlí. Cožpak křesťan může nebýt blázen? Cožpak v tom moderním světě, ďky technice tak uzoučkém, že se lokty dotýkáme podvyživených bratří v Biajře, může křesťan pracovat pouze na svém vlastním zdokonalení? Konctl položil důraz na smysl pro společenství, ale společenství samo je něčím křesťanu vlastním. „Co tě nepálí, nehas" , znělo uším křesťanů vždy nějak disharmonický. A že je pro křesťana povážlivé a někdy nebezpečné dělat ha siče modernímu světu? Inu, snad je užitečné připomenout st, že jedné bedně se nikdo z nás nevyhne I kdyby se od života a jeho nebezpečí izoloval sebevíce... o že vyjit t oné bedny už nebude záležet na nás, ale na lom, jehož znamením byl kdysi hořící keř a plaménky nad hlavami apoštolů. L. B. kopy jako výše, bez Kréda, preface spo léčná, nebo příslušná kánonu. 8. 8. — SV. JANA MARIE VIANNEYE, kněze; památka, b. bílá; mše „Os justi“, 1. modlitba vlastní, bez Gloria, 1. čtení Hab 1, 12 — 2, 4, evangelium Mt 17, 14—19 (řec. 14—20), bez Kréda, preface společná, nebo příslušná kánonu. A co ostatní? Máte u vás To Je otázka! řekne si Čtenář i ze sebemenší vísky. V každém pořádném kostele varhany přece Jsou! Někde sice jsou v nepěkném stavu, někde zase není varhaník — ale kostel bez varhan? Tak pozor — ono to tak docela jisté není! A nemluvíme o nějakých misionářských kapličkách v pralese! Věřili byste, že třeba v mnoha jiho- varhany? amerických kostellch — i v těch krásných, zlatém zdobených a s takovými vyřezávanými sochami, že se až dech tají — varhany vůbec nemají? Ze mají tak nejvýš upískané harmonium? V bogotské katedrále se mi CHLUBILA sestra-kostelnice, že na návště vu sv. Otce v roce 1968 si DOKONCE pořídili i — varhany! Ovšem, abychom zase příliš ne zpychlí, že u nás jsou v každém venkovském kostelíčku, nebo že je od nás Musicexport dokonce vyváží do různých světadílů, musíme si říci, že jsou t jiné státy, kde mají takové varhany, že je jezdí obdivovat lidé ze všech zemí. A jedním z takových „divú světa“ jsou varhany v O l i w s k é katedrále v polském Gdaňsku. Varhany, které dovedou hrát i jako dudy a housle, jako flétna a klari net, jako basa i zvonky. K neraze znání. Které napodobí zpěv všech ptá ků — kosů, slavíků, kukaček, vrab ců, holubů .,. Kde sochy andělů a andílků hrají na své nástroje přesně do taktu a troubí a zvoní zvonečky, točí se hvězdy a slunce, a kde st připadáte tak nádherně, že se vám ani nechce odejít. A kde před kaž dým předváděním — což se děje každou celou hodinu mimo bohosluž by — hlas z mikrofonu žádá návštěv niky, aby se porno dl ili jeden otčenáš za mír ve světě...šk i KN • 2. 8. 1970 • 2. str. víru čtenářů, listu. Duch moudrosti je přiblíží Bohu, aby nadpřirozená řeč zjevení byla řečí jejich srdce, které by dobře rozuměli. I my chceme prosit o dar pravé víry: Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, Otče slávy, dej nám ducha moudrosti a zjevení, abychom dobře poznávali Krista. Osvěť oči našeho srdce, abychom chápali, co čeká nás, které jsi vyvolil a jak bohaté je dědictví jeho slávy pro nás, kteří věříme. Ukázal jsi nám svoji moc a sílu, když jsi vzkřísil z mrtvých Krista a posadil po své pravicí v nebesích. Povýšil jsi jej nade všechna knížata, mocnosti, síly i panstva a nad každé jméno, které se jmenuje nejen na tomto světě, ale i v budoucím. Všecko jsi, mu položil k nohám, učinil jsi ho hlavou církve, která je jeho tělem a plností toho, který všechno vším naplňuje. JAN MERELL Člověk, který neumí stárnout (Do-končerní z 1. strany( telná knížka spolu s knížkou Ze % áp i sní ku starého profesora./ Ale kromě psaného díla je zde ještě jeho živé slovo, jeho osobní kontakt s lidmi, činnost učitele náboženství na střední škále, jeho pohovory se studenty za ohradami škol, duchovni promluvy á exercicie. To všechno je jeho příspěvek k tomu, co on nazývá Summa anthropologica. Snad se jednou dočkáme toho, že uzří světlo světa jeho konečné dílo, které by znamenalo celkovou žeň těchto jeho životních snah. Člověk, který neumí stárnout. Zdánlivě žije mimo běh tohoto světa. Tráví své dny v zastrčené cele kláštera kapucínů v Brně. A přece, jak dovede rozeznávat znamení času! Jako by měl zvláštní smysl, že dovede vnímat proudění života a času, dovede je pronikat a reagovat na ně. Jakýsi duchovní radar, nebo chcete-li, charisma. Je to až podivné, že se z něho nestal tvrdohlavý laudator temporis acti — vychvaiovač minulosti — ačkoliv by mu jeho věk dával k tomu právo. Nestal se z něho ani chvalořečník všeho nového, ačkoliv by ho k tomu mohla svádět jeho popularita. Ale hledá a snaží se odkrýt jenom pravdu. Nezapřel v sobě bodrost moravského venkovana a člověk si ho dovede představit, jak opatruje v rodných Čejkovicích vinohrad a jemně uvazuje révové výhonky a šetrně ulamuje, co narostlo přebytečného, jak naslouchá šumění mladého vína a ochutnává všemi smysly vyzrálý mok — a přitom zabírá do hloubky a mvslí na pěstování a jemné vedeni toho nejvzácnějšího plodu této země, na člověka. Dovedeme si ho představit, jak rozvíjí tichý rozhovor s moudrými lidmi všech věků uprostřed mlčících knih, ale také. jak vede živou debatu f mladými lidmi, kteří hledá*?, a zase, jak vážně rozmlouvá s učenými a vyzrálými. A I e vždycky je a zůstává svůj, pan profesor Dominik Pecka. Možná, že by měl větší proslulnst, kdyby žil v jiném národě a v jiných možnostech. Přáli bychom mu tuto proslulost. Ale přitom jsme rádi, že je mezi námi a náš. A tož, pane profesore, z výšky svých pětasedmdesáti let se díváte moudře a s láskou na svět a na lidi. Dary, které Vám Bůh dal, jste rozmnožil vlastni prací a všechno bylo posvěceno Vaším kněžstvím. Kéž Vám Pán Bůh dopřeje, abyste ještě dlouho mohl vynášet na světlo nova et vetera, pravdy nové 1 staré, ale vždycky jednu pravdu Boží, a rozdávat lidem okolo sebe. Ad multos annos! o. D. Z# SVĚTA # SVATÝ OTEC PAVEL VI. přijal 10. července k delšímu rozhovoru holandského kardinála Alfrinka. Podrobností o projednávaných otázkách nebyly dosud uveřejněny. SVATÝ OTEC označil za dobrou zprávu o propuštění 781etého biskupa Walshe po 12 letech z čínského vězení. DOSAVADNÍ TISKOVÝ MLUVCI VATIKÁNU Fausto Vallainc byl jmenován světícím biskupem v Sieně. Tato zpráva vyvolala značné překvapení v tiskových kruzích. Nástupce Msgre Vallainca nebyl dosud stanoven. K 8. VÝROČÍ NÁVŠTĚVY JANA XXIII. bude v italském poutním místě Lorettu odhalen 4. října jeho pomník. BÝVALÝ SEKRETÁR JANA XXIII. arcibiskup Capovilla vydal novou knihu o tomto papeži s názvem „Padesát čtení“. Na 800 stranách obsahuje četné dosud neuveřejněné materiály. BRAZILSKÝ ARCIBISKUP CAMARA obdržel mezinárodní cenu Viareggia v ocenění svých zásluh na obranu lidských a sociálních práv. SVATÝ SYNOD ruské pravoslavné církve rozhodl za předsednictví správce patriarchátu metropolity Pimena, že volba nového patriarchy bude provedena až na místním koncilu, svolaném na 20. květen 1971. KONFLIKT MEZI BISKUPY A VLÁDOU v Rhodésii se znovu přiostrii, když katolický časopis „Moto“ odhalil násilné přesídlení 15 tisíc Afričanů.