Katolické Noviny, 1976 (XXVIII/1-52)

1976-01-04 / No. 1

BOHOSLUŽBA SLOVA 2. NEDELE PO NAROZENI PÁNĚ Ctěni z knihy sirachovcovy Moudrost se sama chválí a slaví se uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy. Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj Stvořitel poručil mi vztyčit stan. Řekl mi: „Usaď se v Jakubovi, v Izraeli mě] své dědictví.“ Před věky od počátku mě stvořil a až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svůj úřad a pak na Siónu jsem obdržela své sídlo. Právě tak mě usadil v milovaném městě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem kořeny zapustila, v Pánově údělu, v dědictví jeho. (Sir 24, 1—4. 12—16) ČTENI Z LISTU SVATÉHO APOSTOLA PAVLA EFESANÜM Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul 'z nebe všemi možnými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyt kvůli němu si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svati a neposkvrnění; v lásce ze svobodného rozhodnutí nás před­určil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho božsky vznešené dobrotivosti, protože skrze ni nám projevil svou lásku pro zásluhy svého milovaného Syna. Proto i já od té doby, co jsem slyšel, jak věříte v Pána Ježíše Krista a jakou lásku ukazujete vůči všem křesťanům, nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách. Modlím se za to, aby Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil vám dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci o něm mít správné poznání. On ať vás uvnitř osvítí, abyste pochopili, co čeká na ty, které on povolal, Jak přebohatě se projevuje vůči těm, kterým se dostalo posvěcení, jeho štědrá dobrotivost v tom, co v budoucnosti dostanou. (Ef 1, 3—6. 15—18) ZAČÁTEK SVATÉHO EVANGELIA PODLE JANA Na začátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepo­vstalo nic, co je. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Bulo pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do Světa. Na světě byl, svět povstal skrze něj, ale svět ho neznal. Do svého vlastního přišel, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali, dal moc stát se dětmi Božími, kdo věří v jeho jméno, kdo se nenarodili z krve ani z vůle těla, ani z vůle muže, nýbrž na­rodili se z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřilt jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. JJan 1, 1—5. 9—14) Slavnost zjeveni pane Ctěni z knihy proroka izaiáse Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebouI Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet ve tvém světle a království v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podivej se: tito všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech přinášejí tvoje dcery. Spatříš to a zazá­říš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť zaleje tě bohatství moře, přinesou ti statky národů. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Ma­­dtanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato, kadidlo, rozhlásí Hos­podinovu slávu. (Iz 60, 1—6) ČTENI Z LISTU SVATÉHO APOSTOLA PAVLA EFESANÜM Bratřil Slyšeli jste, že mi z Boží milosti bylo svěřeno pro vás poslání. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno tajemství. To v dřívějších dobách nebylo lidem známo tak, jak to bylo nyní zjeveno Duchem jeho svátým apoštolům a prorokům, že totiž také pohani jsou v Kristu Ježíši spoludědici a spolu­­členy a spoluúčastníky jeho zaslíbení skrze evangelium. (Ef 3, 2—3a. 5-6) SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MATOUŠE Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mu­drci od východu přišli do Jeruzaléma a tázali se: „Kde je ten právě naro­zený král Židů? Viděli jsme totiž jeho hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém. 1 svolal všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se Jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Judském Betlémě, neboť tak to je napsáno prorokem: ,Á ty, Betléme v zemi judské, nikterak nejsi nej­­menší mezi předními městy judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mému lidu izraelskému.’“ Tu Herodes tajně povolal mudrce a vyptal se jich podrobně na čas, kdy se jim hvězda ukázala. Pak je poslal do Betléma se slovy: „Jděte tam a pátrejte důkladně po tom dítětil Až je naleznete, oznamte mi, abych i já se mu přišel poklonit.“ Oni krále vyslechli a odjeli. A hle, hvězda, kterou předtím viděli na východě, šla před nimi, až došla na místo, kde bylo dítě, a zastavila se. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu, nalezli dítko s Marií, jeho matkou, padli na kolena a poklonili se mu. Potom ote­vřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Potom, protože dostali ve snu pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své vlasti. (Mí 2, 1—12) Padla přékladu dr. R. Cola Liturgický kalendář 4. 1. — DRUHA NEDĚLE PO NAROZENI PÁNĚ; barva bílá; mše vlastní, Gloria, 1. čteni Sir 24,1—4.12—16 [fee.: 1—2, 8— 12), resp. žalm 147 (12—13.14—15. 19—20), 2. čtení Ef 1, 3—6.15—18, ale. lujový zpěv srv. 1 Tim 3,16, evange­lium Jan 1,1—18 nebo kratší Jan 1,1—5. 9— 14, Krédo, preface vánoční. 5. 1. — PONDĚLÍ po oktávu Narození Páně; b. bílá; mše vlastní, bez Gloria, 1. čtení 1 Jan 3,11—21, resp. žalm 99 (2.3.4.5; odp.: v. 2a), alelujový zpěv: „Aleluja. Zazářil nám posvěcený den: pojďte, národy, a klaňte se Pánu; ne­boť dnes sestoupilo na zemi velké svět­lo. Aleluja.“, evangelium Jan 1,43—51, bez Kréda, preface vánoční. — Dnes se světí tříkrálová voda, křída a kadid­lo. «. 1. — SLAVNOST ZJEVENI PÁNĚ (Sv. Tří králů); b. bílá; mše vlastní, Glo­ria, 1. čtení Iz 60,1—6, resp. žalm 71 12.7—8.10—11.12—13; odp.: srv. v. 11), 2. čtení Ef 3, 2—3a.5—6, alelujový zpěv Ml 2,2, evangelium Mt 2,1—12, Krédo, preface o Zjevení Páně, v římském ká­nonu vlastní „V tomto společenství.. — Dnes nelze užít čtvrtého kánonu. 7. 1. — STŘEDA po Zjevení Páně; b. bí­lá; mše vlastní, bez Gloria, 1. čtení 1 Jan 3,22—4,6, resp. žalm 2 (7—9.10— 11; odp.: v. 8a), alelujový zpěv: „Ale­luja. Ježíš kázal evangelium o Božím království a uzdravoval každou nemoc v lidu. Aleluja,“, evangelium Mt 4,12— 17.23—25, bez Kréda, preface vánoční nebo o Zjevení Páně. SV. RAJMUNDA Z PENAFORTU, kněze; nezávazná památka, dříve 23. ledna, b. bílá; mše o sv. Rajmundovt, bez Gloria; perikopy Jako výše pro středu, bez Kréda, preface vánoční nebo o Zje­vení Páně. i. i, - ČTVRTEK po Zjevení Páně; b. bílá; mše vlastní, ostatní vše Jako včera pro středu vyjma 1. čtení 1 Jan 4,7— 10, resp. žalm 71 (2.3—4ab.7—8; odp.: srv. v 11), alelujový zpěv: „Aleluja, Pán mě poslal kázat chudým radost­nou zvěst, vyhlásit zajatým propuštění. Aleluja.“, evangelium Mk 6,34—44. 9. 1. — PÁTEK po Zjevení Páně; b. bílá; mše vlastní, ostatní vše jako 7. t. m. pro středu vyjma 1. čtení 1 Jan 4,Il­ls, resp. žalm 71 (2.10.12—13; odp.: srv. v. 11), alelujový zpěv: „Aleluja. Sláva tobě, Kriste, tys byl hlásán po­hanům; sláva tobě, Kriste, tys došel víry ve světě. Aleluja.“, evangelium Mk 6,45—52. 10. 1. — SOBOTA po Zjevení Páně; b. bílá; mše vlastní, ostatní vše jako 7. t. m. pro středu vyjma 1. čtení 1 Jan 4,19—5,4, resp. žalm 71 (2.14 + 15bc.l7; odp.: srv. v. 11), alelujový zpěv Lk 4,18—19, evangelium Lk 1,14—22a. V KOLUMBII byl pro „podvratnou činnost“, údajně pro podporu stávky dělníků cukrovaru v Riopailo v ob­lasti Valle, zatčen italský kněz G. Battitini a spolu s dalším italským knězem D. Framarinem vypovězen ze země přes ostrý protest duchoven­stva. Z KOSTELA SV. MICHALA ve Vídeň­ském Novém Městě byla odcizena drahocenná Ikona, jejíž cena se odha­duje na několik miliónů šilinků. V LAOSU, který má 3 milióny oby­vatel, je 30 tisíc katolíků. První do­mácí kněz byl v Laosu vysvěcen před pěti lety. Po vypovězení zahraničních misionářů má nyní katolická církev v Laosu 11 duchovních domácího pů­vodu. Boží narození Už jsme si na ty svátky, které v so­bě mají cosi z pohádkového kotvily, zvykli; dokonce se nám mezi jeslič­kami, smrčky a vůněmi těst ztrácí je­jich poslání. A přece se v tu noc Bo­žího Narození započalo drama: člo­věk se stal pánem svého Boha, a to do té míry, že Ho nakonec odsoudil k trestu smrti. Tam, v kamenné jeskyni pod Betlé­mem, začalo mystérium vykoupení světa. Kdo vlastně přivítal Spasitele světa, kdo se první dověděl o té sku­tečnosti, že patriarchy a proroky oče­kávaný Mesiáš přišel na svět? Trojí je klanění, tak jako jsou trojí služby Boží na ten svátek. První se přišli poklonit ti, kteří nejlépe věděli, oč v tu chvíli jde: andělé. Oni jediní věděli zcela přesně, kdo je ten chla­pec, který leží zavinut do plének v kamenných jeslích. Ale andělé vy­koupení nepotřebují, protože vykou­pení je pro lidi, a ne pro anděly, má spasit lidi, odhalit jim to, co jim by­lo doposud ukryto. Kdo tedy uvítá tohoto vymodleného nejlepšími mezi lidmi? V jeruzalém­ském chrámě přece byli zbožní a spravedliví kněží. Evangelium však hoyoří o tom, že do betlémské jes­kyně přišli pastýři z judských stepí. Nebyla to ale pacholátka našich jes­liček, ani rokokové figurínky, ba ani ne vesnická děcka, která pasou husy. Pastýři na stepích byli hříšníci, kteří nedbali předpisů Talmudu, a co hůře, ani desatera. Dokázali zabít vlka i lva, ale stejně tak dokázali rozbít hlavu svátnu spolupracovníkovi, který se jim snažil ukrást ovce. Proč přišli za nemluvnětem do jeskyně? Proč je tam anděl pozval? Kristus se chtěl zřejmě už na počátku svého pozemského ži­vota obklopit hříšníky. Pro ně přišel na svět. Po letech to vyjádří lapi­dárně: „Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní.“ Do konce života bude společníkem hříšníků. Jeho poslední společenství budou tvořit dva lotři, z nichž jednomu zaslíbí ráj. Také teď, na úsvitu života, je obklopen hříšní­ky. Přijme jejich dary. On, který by mohl celý svět obdarovat. Sám se jednoho dne bude nazývat dobrým pastýřem a svou pastýřskou hůl od­káže Petrovi. Jako niť se táhne ce­lým evangelium chvála pastýřů, těch pastýřů, které farizejové nazývali le­dem země, a kterých dotknout se zna­menalo poskvrnit rituální čistotu. Tře­tí poklonu pak složili ti, kteří byli nepřáteli vyvoleného národa, pohané. Stará Smlouva jim ztížila vykoupení. Izrael totiž pochopil Smlouvu jako privilegium rezervované toliko pro sebe. A oni přece přišli na znamení toho, že tento Mesiáš, vlastním ná­rodem zapuzený, přichází pro celý svět. Oni to nechápali tak jasně jako my dnes. Ať je tomu, jak chce, přišli a složili poklonu. Kristus od nich ne­požadoval ani obřízku, ani křest. Vrá­tili se zpět do své země, zůstávajíce tím, čím byli předtím: kněžími vynika­jícími pozemskou moudrostí. Kristus na nich nepožadoval ani zvláštního zřeknutí, ani změny života. A v tom­to momentě se otevírá veliká per­spektiva pro celé lidstvo, perspektiva tak jedinečná, že k jejímu pochope­ní bylo zapotřebí dvaceti století. Kla­nění pohanských kněží, to už je No­vá Smlouva; nejen k Abrahámovi a je­ho potomkům, ale už ke všem svým dětem bude od této chvíle Bůh pro­mlouvat. Od této chvíle také přestává být slovo „Kristus“ synonymem pro krále a politického vůdce. Kristus je Spasi­telem všeho lidstva. Dobrých i zlýish, věrných přikázání i těch, kteří odešli nebo byli odtrženi. U jeslí, podobně jako kdysi u archy, byla uzavřena smlouva. Zanedlouho, k pobouření Ži­dů, napíše Pavel z Tarzu: „Není roz­dílu mezi Řekem a Židem, obřezaným a neobřezaným.“ Možná, že se Kristus narodil za hradbami právě proto, aby Ho neoddělovaly od celého lidského společenství. Jeskyně je vlastnictvím všech, město pak vlastnictvím pospo­litosti. Jenže nás dnes od té jeskyně od­děluje les smrčků. Zahleděni do ben­gálskych ohňů nejsme s to vidět hvězdu, a tak se ničím nelišíme od oné naprosté většiny lidstva, která se šla v tu Noc Smlouvy vyspat stejně klidně jako v kteroukoli noc před­tím. JANINA HERTZ (Před. ha-) V tomto týdnu SLAVÍME BL. JANA NEP. NEUMANNA biskupa 5. ledna Narodil se 28. března 1811 v Pra­chaticích, na „Zlaté stezce“, vedoucí z Pašova do Prahy. Studoval v Čes­kých Budějovicích a v Praze. Když mohl budějovický seminář přijmout z 90 přihlášených bohoslovců jen 20, odešel do Spojených států, kde vy­studoval a byl 25. června 1836 vysvě­cen na kněze. Působil jako misionář v krajt Niagarských vodopádů a r. 1842 vstoupil do řádu redemptoristů. Jeho neobyčejná horlivost a svatost života způsobila, že američtí bisku­pové naléhali na papeže Pia IX., aby byl Neumann vysvěcen na biskupa. Biskupské svěcení přijal v den svých narozenin 28. března 1852. Do svého znaku si vepsal heslo: Passió Chris­ti, cooforma mel (Utrpení Kristovo, posiluj měl). Současník o něm napsal: „V hlu­boké úctě bych mohl políbit jeho po­svěcené ruce. Je třeba se podívat do jeho dobrých očí, vidí tak hluboko. Nemohu před ním stát jako pokry­tec. Je to tak, jako by on viděl celé nitro. Cítíš, že k tomuto knězi můžeš přistoupit vždy s důvěrou. Pomáhá, kde pomoci lze. Neklame, nepředstí­rá, nelichotí. Říká pravdu z upřím­né lásky.“ Jako biskup působil Jen Nep. Neu­mann ve Filadelfii, kde byl opravdo­vým farářem své diecéze, které vě­noval všechno, i zdraví. Vybudoval 80 kostelů a na 100 katolických škol. Znal jen zájmy Boží a spásu nesmr­telných duší. Ve Filadelfii postavil kněžský seminář a katedrálu sv. Ja­na. Zemřel ve Filadelfii 5. ledna 1860. Nedlouho před svou smrtí řekl; „Ne­ní mi ještě ani padesát let: Modlím se denně: od náhlé a nenadálé smr­ti vysvoboď mě, Pane. Ale je-li člo­věk připraven, pak náhlá smrt může být milostí, protože šetří umírajícího před mnoha pokušeními.“ Beatifikační proces začal už roku 1886. Teprve však když v listopadu 1957 poslali čtyři američtí kardiná­lové a 167 biskupů prosebný list pa­peži Piu XII., aby byl biskup Neumann beatlfikován, byl prohlášen v r. 1963 za blahoslaveného. VÁCLAV MEDEK MYŠLENKA NA DEN PONDĚLÍ 5. 1. — BL. JAN NEP. NEUMANN, rodák z Prachatic. Vyznání Nathanaelovo se slovně celkem shoduje s vyznáním Petrovým od Cesareje Filipovy. Kristus však na ně reaguje zcela jinak. U Cesareje usta­novuje Petrův primát, ale Nathanaelovi pouze slibuje, že uvidí ještě větší věci. To není diskriminace osob, ale pochopitelná reakce Ježíše Krista na náhlé omilostnění Nathanaela a dlouhodobé zrání Petra. ÚTERÝ 6. 1. - ZJEVENI PÁNĚ znovu připomíná příchod Božího Syna na svět, příchod Světla k osvícení národů, nastolení krále všehomíra na pozem­ský trůn. Každý velikán má své stoupence a odpůrce. Měl je i Kristus a měl je hned při narození. Vlastní král jej pronásledoval,'ale cizí králové se mu přišil poklonit. Pro mnohého člověka je nepochopitelné, jak dochází k tomuto třídění duchů. Bůh se nechává hledat a dá se nalézt. Toto hledání a ob­jevování Boha je důstojné projevování lidského ducha. Vede z temnoty k světlu, ze svízele k radosti. STŘEDA 7. 1. — SV. RAJMUND Z PENAFORTU (1175—1275) byl věhlasný právník, který neohroženě stavěl požadavek čistého svědomí papeže i krále. Působení Ježíše Krista je proti všem lidským dohadům a plánům. Čekalo by se, že zahájí svou veřejnou činnost v Jeruzalémě, ale on začal v Ga­lileji, v krajině, která nesluje popularitou. Nezačal u farizejů a zákoníků, ale u prostých rybářů. Začal však náročně: Čiňte pokání, neboť se při­blížilo nebeské království. Minulé očekávání skončilo, začala přítomná sku­tečnost. Ani my nežijme pro minulost. Žijme z minulosti pro přítomnost. ČTVRTEK 8. 1. — SV. SEVERIN. Dva světci tohoto jména slaví dnes den svého narození pro nebe. Jeden z nich hlásal v polovině 5. stol. víru až kolem Vídně, a druhý byl biskup, který zemřel kolem r. 530. Je zajímavé, že se při podivuhodném nasycení lidí na poušti zdůrazňuje víc než jindy činnost učedníků. Upozorňují Mistra, že by již měl propustit posluchače, shánějí a rozdávají chleba a ryby a sbírají drobty. On, ač hlav­ní, stojí v pozadí. Je to symbolické i pro naši apoštolskou práci. Adventní výzva „Připravujte cesty Páně“ je vlastně naším celoživotním úkolem. PÁTEK 9. 1. — SV. JULIÁN, Egypťan, který žil se svou manželkou Baeilisou jako bratr a sestra. Apoštolé se ještě nedostali z údivu nad rozmnožením .chlebů, navíc, una­veni veslováním. Není divu, že nesnesli další fyzickou a psychickou zátěž a pokládali Krista, který se k nim blížil po vlnách, za přízrak. Stačilo však jen slovo a jeho příchod a všechno již bylo zase v pořádku. Utišil se vítr na moři i jejich osobní neklid. Tam, kde je Kristus, tam je jistota a bezpečí. Chraňme si jej ve svém nitru. SOBOTA 10. 1. — SV. AGATHON byl papežem od r. 678 do r. 681 a potvrdil usnesení VI. ekumenického sněmu proti monothelétům. Sv. Lukáš dává ve svém evangeliu zprávu o Kristově vystoupení v synagó­ze v Nazaretě na počátek jeho veřejné činnosti. Dělá tak úmyslně, aby negativní výsledek Kristovy mise mezi krajany symbolizoval jeho všeobec­ný neúspěch u celého vyvoleného národa. Do vlastního přišel a vlastní ho pro zatvrzelost svého srdce nepřijali. Přesto je třeba zvěstovat radostné poselství našeho Pána i na místech tvrdých. V. ŽITNÝ KN '% 1. ledna Ž976 Q str. 2 ZE SVĚTA # VE SVÉM VÁNOČNÍM POSELSTVÍ vyzval Svatý Otec Pavel VI. Izrael, aby uznal práva arabského lidu Pa­lestiny včetně jeho práva na sebe­­určení. Obrátil se také k vládám všech zainteresovaných států, aby po­kračovaly v úsilí o mírové urovnání konfliktu na Středním východě. Sva­tý Otec celebroval půlnoční mši sv. na náměstí před katedrálou sv. Petra. DI DOKUMENT EVANGELII NUNTIAN- vydaný právě Svatým Otcem Pavlem VI. obsahuje směrnice pro hlásání evangelia v naší době i v bu­doucnosti. Má 126 stran a vyšel z podnětu nedávného biskupského sy­nodu. SOUČASNÉ BOHOSLUŽBY konal v ekumenickém duchu v Římě Svatý Otec Pavel VI. a ve Fanaru cařihrad­ský patriarcha Dimitrios I. v neděli 14. prosince na připomínku 10. výro­čí zrušení vzájemné exkomunikace obou církví po rozkolu v r. 1054. 695 MILIÓNU KATOLÍKU bylo v r. 1973 na světě podle vatikánské ro­čenky na tento rok. Katolíků přibylo za rok o 12 miliónů a katolická cír­kev zůstává největším křesťanským společenstvím ve světě. V poměru k růstu obyvatelstva ve světě však ka­tolíků ubývá. Dnes je jich asi 18 °/o všeho obyvatelstva. Kněží nadále ubý­vá, ale tempo ubývání se zpomalilo. R. 1972 měla církev 265 279 kněží, v r. 1973 o 3697 méně. Křtů bylo v r. 1973 o 212 705 méně než v r. 1972 a 'sňatků o 66 317 méně. ROGERA SCHUTZE, představeného evangelické ekumenické komunity v. Taizé, přijal Svatý Otec v soukromé audienci. NÁSTUPCEM KARDINÁLA SILVY HENRIQUEZE ve funkci předsedy chilské biskupské konference byl na plenárním shromáždění 27 biskupů ve Valdivii zvolen 611etý arcibiskup z La Šeřeny Fresno Larain. Demise generálního tajemníka episkopátu Carlose Camuse nebyla přijata. VELIKONOČNÍ BOŽÍ HOD všech křesťanských vyznání má v r. 1977 shodou okolností připadnout na tu­též neděli.' Vatikánský sekretariát pro jednotu křesťanů a Světová rada círk­ví proto navrhují zachovat tuto jed­notu a od roku 1978 slavit velikono­ce společně v neděli po druhé dub­nové sobotě. 84LETÝ FARÁŘ HEINRICH GRÜBER, který od r. 1934 organizoval v Berlí­­ně-Kaulsdorfu záchranu Židů před nacisty a byl v letech 1940—43 věz­něn v Sachsenhausemu a Dachau a v r. 1962 byl jedním z hlavních svěd­ků proti A. Eichmannovi, zemřel na srdeční mrtvici v západoberlínské ne­mocnici. Šťastný a veselý (Dokončení z 1. strany) a láskou, má velký účinek, 1 to je vlastně modlitba k Bohu, aby dal druhému to, co bychom sí sami přáli, totiž zdraví, spokojenost a dlouhý věk. Toho všetio lze dosáhnout s Boží pomocí. Jen je třeba, abychom měli stále úctu a lásku ke svému Stvoři­teli a Pánu. Pak popíšeme ty nové lis­ty života dobrotou, trpělivostí a lidu­milností. A proto nebuďme nikdy na Nový rok smutni. Buďme šťastni, že nám Pán Bůh dopřává další čas k práci a dob­rotě na zemi a zvláště k nashromáž­dění nebeských pokladů. Využijme pečlivě toho času a pak budeme mo­ci ne se smutkem, ale s radostí po­přát každému ze svých bližních šťast­ný a veselý nový rok. ANTONÍN ODVÁRKA

Next